Falešný patchwork - andělka

Rok se s rokem sešel a já již tradičně navazuji na tradici, kdy každý rok (a třeba i dvakrát) slibuji, že s falešným patchworkem už opravdu definitivně končím, abych následně zase něco drobného spíchla. Takový výkřik do tmy tomu říkám. Letos ale svůj slib splním, protože jsem si (jaký to nerozum!) trochu zabilancovala, prolistovala mé články a zjistila, že všechno, co jsem mohla vymyslet, jsem už dávno vymyslela a předala dál a že víc už z mojí mozkovny v tomto směru nevyždímu, i kdybych se na ní stavěla. Falešný patchwork je neodmyslitelnou etapou mého života, je však čas za ní zavřít dveře. Ty dveře ale zavírám šťastná, protože na některé okamžiky z "píchacícho" období jsem opravdu pyšná a nedá se na ně zapomenout. Třeba když vidím, jak je tato technika i po letech stále populární nebo jak se velmi rychle uchytilo a rozšířilo něco, co měla na svědomí má mozkovna - bylo toho více, ovšem takový svícen, to je má srdcovka.

Ale dost už vzpomínání, přeji vám všem krásné prožití adventního času, klidné a pohodové svátky vánoční a šťastný vstup do nového roku :). A jako bonus k přání přidávám můj poslední výkřik do tmy - andělku se speciálním módním doplňkem :).

Stromečky na stromeček

Loňský adventní čas se nesl v duchu klidu a pohody. A to i přes to, že jsem ho trávila v nemocnici s Matějem a jeho kámoškami angínou a horečkou na kapačkách, že jsme tam oba chytili blicí chřipku, že jsem si musela propuštění týden před Vánocemi tvrdě vybojovat, aby se synkovi doma dva dny na to vyrojily neštovice takovým stylem, že jsme u toho plakali oba. Já vztekem, lítostí a bezmocí, on bolestí. I přes to jsme se snažili si udělat ze všeho legraci. Neštovice jsme třeba pojmenovávali, dvě první byly královnou a králem a ten tisíc neštovic, co se do hodiny objevil, byl nazván poddanými v podhradí, podpindí (tam se usídlil král...) a tak. Pobyt v nemocnici jsme si snažili taky zpříjemnit, obzvláště ráda vzpomínám na okamžik, když jsem Matěje vezla na kolečkovém křesle na kontrolu. Bylo to v neděli, nikde ani noha, v nemocnici se zastavil čas a my se jen tak projížděli a kochali se vánočním stromkem a výzdobou ve vestibulu u nemocniční kaple. Ozdoby na stromeček většinou vyrábí pacienti nemocnice nebo senioři na svých dýcháncích a to bych nebyla já, abych se takového tvoření nechytila jako myš na kus sejra. Minulý rok jsem se k tomu nedostala, přeci jen jsem se za ten týden snažila alespoň napéct trochu cukroví, ale letos jsem si to vynahradila a vyrobila klukům na stromeček nové ozdoby, pětiminutové korálkovo-stuhové stromky :).

Panbuch sněhuláků

Tak snad abychom si na začátek tu Panbuchovskou historii trochu shrnuli. Už jsme tu měli Panbucha a vysvětlení, jak si to pošéfoval s dětmi, s deštěm a se sněhem. Dnes bych vám ráda představila speciální kategorii Panbucha, o které jsem do včerejšího dne neměla ani tušení a o které jsem se dozvěděla při činnosti, kde bych to čekala nejméně - při pečení perníčků.

"Matýsku, to je krásnej sněhulák!"

"To není sněhulák. To je Panbuch sněhuláků!"

"Aha... Fakt sněhuláků?"

"Jo. Každej sněhulák, co se na jaře rozteče, jde do nebe. A tam na něj čeká Panbuch sněhuláků."

"To zní logicky!"

"To maj tak všichni, víš, třeba i pavouci, když je zabiješ, ti zas maj Panbucha pavouků. A tak."

Tak si říkám, že jestli mají svého Panbucha všechna zvířata i rostliny (včetně vyhynulých druhů) a věci i sněhuláci, docela se na onen svět těším, protože konečně uvidím naživo dinosaura. I když to asi tak úplně naživo nebude :).

Panbuch sněhuláků

Mikuláš, anděl a čert po špendlíkovsku

Bordel tvořící skříň jásá a já s ní, podle předsevzetí úspěšně pokračuji ve snižování stavu materiálu v ní ukrytého. K dnešnímu dni rapidně ubylo špendlíků, stuh i polystyrenových nesmyslů. Aby tomu tak bylo i nadále, mám zákaz vstupu do galanterie a k tvoření využívám jakoukoliv záminku, Halloweenem počínaje a Mikulášem konče. Ten zmíněný poslední přišel na řadu dnes a ano, kaju se, vím že inspirace přichází pozdě, ale můžu já za to, že my nemůžeme mít normální angínu, kdy vás jen bolí v krku? Že nás bolí hlava, v uších, břicho, zvracíme, máme zácpu, rýmu, zimnici, čtyřicítky a dech voňavý jako hromada hnoje? Tedy, přesněji řečeno, on je stižen chorobou jen druhorozený, ale užíváme si to náramně oba.

A teď už k samotným výtvorům. Pod mýma očima se skví dva žoky, před kterými by zbledly závistí i pytle s moukou, pravděpodobně nevyspání tak způsobilo, že Mikuláš je zjevu francouzského svůdníka z řad církve z dob Ludvíka XIV, čert vypadá jako úchyl s bradkou a anděl se transformoval do laciné nafukovací panny. Jo, jde to se mnou z kopce, ale radost snad drobotině udělají i tak a spojovat si to se svůdníkem, úchylem nebo nafukovací pannou nebudou. Doufám.

Holkynis playminius

Kdysi o mně byla napsána tato krásná slova:

"Zástupkyně druhu holkynis playminius (holka hrající) zapsaného v červené knize, takže ve hrách střílet jen se zvláštním povolením."

Volně přeloženo - hračička. A jak se takový druh pozná? Třeba podle dárků pod vánočním stromkem. Nejsem nikterak náročná, stačí mi nějaký zimní pobyt all inclusive u moře kdesi v exotice. Ale protože ten dalšího čtvrt století do splacení hypotéky čekat vskutku nemůžu, spokojím se s málem. Potěší mě úplně obyčejný měkouš alias bačkory nebo povlečení a cokoliv, co jde číst, s čím se dá hrát, z čeho se dá tvořit, případně co se dá poslouchat, či na co se dá koukat.

Letošní Vánoce se nesly v duchu naštvaných ptáků a LEGA. A ani tentokrát se Štědrý den neobešel bez tradičního tejrání pomerančů...

Spolek invalidů aneb "Bylo nás pět"

Vánoční tvoření s dětmi - PETšiškostromeček

Aneb patlání do třetice a neplánovaně naposledy, anžto nestíhám, chořím a hořím, a když nechořím, tak (peču)ju, abych pak zase chořela. Už aby bylo léto.

Když jsme vyráběli korálky z PET lahví, byly mi kladeny dotazy, co s nimi dál zamýšlím. Od začátku jsem věděla, že půjdou na stromeček. Na šišku. PETŠiškostromeček.

Jedna divočina...

Vánoční tvoření s dětmi - Dubánci

Pod dubem, za dubem

měla jedna dvě

červená jablíčka...

Tedy přesněji, nebylo to ani pod dubem, ani za dubem. Bylo to pod fíkusem...

Vánoční tvoření s dětmi - Koule z flitrů

Bylo by hloupé porušit každoroční tradici a tak vás ani letos vánoční patlání nemine. A aby to mělo nějakou šťávu, bude to rovnou v minisérii článků :). V tom dnešním jsme si vzali na paškál polystyrenové koule, které jsme výjimečně nezdobili stuhami, nicméně tejrání špendlíkama je stejně neminulo. Inspiraci jsme čerpali z mailu od paní Hanky, díky za něj! :)

A jak jsme tvořili?

Je to cajk a zase píchám :)

Jo, já vím, že jste mi to říkali :). Jenže když máte ulítlou genetickou výbavu po předcích, nervy nějakými řečmi neobalamutíte, dokud to nebudete mít černé na bílém. A já to mám, takže už se nemusím namáhavě přetvařovat, že je všechno cajk, protože to skutečně cajk je. Ovšem operace mě nemine a to velmi brzy, neboť Vetřelec (jak jsem si toho "drobečka" familiérně pojmenovala), který nelegálně obsadil moje břicho, je momentálně velký asi jako grapefruit. A já si pořád říkala, že se budu muset přestat cpát tou smetanou s cukrem, protože mi to jde do břicha a vypadám jako těhotná. Mám opravdu radost, že to tou smetanou není :).

A tak teď mám víc času a zase, v rámci chvil bez bolesti, patlám, tvořím a píchám. Nejnovější dílko je zimní a píchané, ale není to proto, že by se mi po sněhu nějak stýskalo (ano, ani u nás na horách sníh stále ještě není!), nýbrž proto, že jsem do dnešního dne neměla vycházky a tak jsem si musela vystačit s tím, co jsem doma našla :).

Pro příznivce falešného patchworku přidávám na TUTO stránku všechny mé návody a inspirace na toto téma :).

Mňaucukroví

"Letos nebude na talíři s cukrovím žádný okatý, zvířecí či jiný ksichtík!" Toto předsevzetí vyplývající z "postěhovacího" šílenství se ukázalo jako silný držák, nicméně ve chvíli, kdy dvě várky plněných ořechů, které nikdy nenaplníte, protože jejich pečení a následné vyklepávání je, hodně slušně řečeno, "nasírací", se vaše mínění velmi rychle změní. Do zmasakrovaných exořechů jsem zamíchala trochu oříškového krému a zkaramelizovaného Salka a zaúkolovala děti, ať navrhnou něco s kukadly, ale tak, aby to nebylo nic, co už jsme měli v letech minulých - tedy žádní ježci, bubáci, myši, čuňata, ba ani vrány a tučňáci. Po krátkém přemítání to vyhrály kočky...

A tak na nás bude z vánočního stolu zírat kočičí armáda, jejíž někteří jedinci vypadají jako kočkokrálíkopsi. Ale jak se říká, v bříšku se to srovná :).

Už nejsem kobyla!

Jedna chvastounka se nedávno prsila, jak si napeče cukroví, umyje okna, ušije záclony, alespoň trochu vánočně uklidí a upíchne třeba i věnec na dveře. A tu spoustu času, který jí k tomu vždycky chyběl, měla mít jenom díky tomu, že jí - ano, zase - ochořelo dítko. Ovšem Janinka míní... aneb jak by řekl náš prvorozený - kecy, prdy, beďary. Ona totiž slečna angína uzavřela společenství s jakousi zákeřnou virózou a horečkou zvanou vysokou, společně ty tři přibraly do party zánět středního ucha, a aby tu fungovala nějaká rovnoprávnost ženského a mužského bacilopohlaví, ta cuchta viróza přitáhla do spolku odněkud i průjem a celou pusu aftů.

Jediné, co jsem tak po těch bezesných nocích zvládla, byl věnec, ve který jsem ani nedoufala. Paradoxně to bylo díky tomu, že jsem ho mohla (musela) dělat v blízkosti drobka, který odmítal být, byť minutu, sám. A tak tedy s hrdostí mohu vytroubit do světa, že v tomto směru už nejsem kobyla, tedy ta kovářova, a že už mi visí. Věnec :).

Pro příznivce falešného patchworku přidávám na TUTO stránku všechny mé návody a inspirace na toto téma :).

Vánoční tvoření s dětmi - Píchací panenka a quillingový stromeček

Poslední dobou mám podezření, že má někdo doma schovanou malou panenku, čirou náhodou dosti podobnou mé maličkosti, kterou každý večer vytáhne z šuplíku a hraje si s ní na píchanou. Tedy abychom si rozuměli, žádné nepřístojnosti, od toho tu jsou větší panenky, do téhle malé s chutí zapichuje špendlíčky, možná i párátka a někdy to vypadá, že i klacíky alias kůly. Kromě toho do téhle roztomilé panenky, zřejmě jen tak, jako bonus, zapichuje i brčko a cosi z ní vysává, neboť jsem naprosto bez energie a se silami v koncích. A protože mě tahle laškovná hra osudu nebetyčně vytáčí, rozhodla jsem se jí postavit tím, že jí budu pozitivně bojkotovat a pokud to nepůjde, tak alespoň ignorovat. Tu dlouhou řadu, s prominutím, sraček, bojkotovat nejde, ale jednu vlaštovku jsem přeci našla - po dlouhé době konečně dobrá zpráva - můžu se vrátit k relativně normálnímu fungování Mojí mozkovny, za což bych chtěla poděkovat mým ochořelým dítkům, z nichž jedno skončilo nevyhnutelně na ATB a druhé, které díky zánětu v očích vypadá jako malý upírek, se poněkud ostřeji staví k léčbě, tudíž se třikrát denně pereme a udržujeme se tak v dobré kondici :).

Tvoření - na uzdravování mozkovny jako dělané. Dnes je to rádoby vánoční stromeček tvořený technikou quilling :)

Falešný patchwork - svícen podruhé...

...aneb jak může pořádný bordel za další Janinkovský nápad...:)

Další Matějovina a další falešný patchwork - zvoneček

Už nějakou dobu jsem slintala nad dílky, která jsem objevila na stránce zaměřené na falešný patchwork. Ta má na FB i svojí skupinu, ke které jsem se po dlouhém váhání nesměle přidala, protože jsem si myslela, že tam nejspíše budu za trubku (tramtadadá :)), neb moje dílka se s těmi mistrovskými, která tam dámy prezentují, nedají srovnávat ani v nejmenším. Je to asi jako kdybyste vedle sebe položili jablíčko spadlé na zahradě a naleštěné jablíčko na veletrhu :).

Ale, i přes to, že si nadále myslím, že jim sahám tak maximálně ke kolenům, protože jejich stuhy a špendlíky i zpracování jsou jako z jiné planety, ne-li galaxie :), stalo se něco, co mi udělalo ohromnou radost. Při vložení odkazu na svou hvězdičku i návod, kterou jsem tu prezentovala minule, se objevily komentáře, cituji jeden za všechny doslova, protože to jinými slovy lépe zkrátka vyjádřit nedovedu...

jeeeeeeeeeeeeej moje mozkovna je tvoja stránka ? to je super, odtial berieme návody je to super spracované klobúk dolu, mnohým z nás pomohli, dúfam že nevadí že ich máme uložene v súboroch. Tá stránka je jednička :)

Jsem ráda, že moje návody k něčemu jsou. A jsem ráda, že to vypadá, že kromě ostatních tvořílků jsem nakazila i svoje děti. Po Míšovi je to i Matýsek... :)

Falešný patchwork, hvězda - návod

Přeleze nepřelezitelné, podleze nepodlezitelné, už jsem to tu kdysi psala. Jo, to jsou přesně ty sudičky :), co se mezi sebou při sudbě poštěkaly a já kvůli nim teď musím překonávat ty výzvy a postupovat do vyšších "levelů". A jedna taková výzva, dalo by se říci, jedna z největších, se mi naskytla právě teď. Ještě donedávna jsem si myslela, že o falešném patchworku vím naprosto všechno a že mě nemůže vůbec nic překvapit. A ono zatím... ta hvězda! Než jsem přišla na to, jak ji udělat koukatelnou, dostala tolik jmen, že by se za to nemusela stydět ani středně velká parta dlaždičů. A mně to navíc stálo tolik mrtvých šedých buněk, mozkovna trpěla a na internetu nikde žádná rada! Ona totiž tahle milá hvězda nejde dělat klasickým patchworkem od středu tak, jak se dělá třeba vánoční koule, protože do 360 stupňů pět pravých úhlů prostě nenarvete, ani kdyby jste se na hlavu stavěli... :) Nakonec mě napadlo řešení středu při pohledu na jeden obrázek s klasickou patchworkovou hvězdou z látky, která nemá s mým pícháním vůbec nic společného, ale díky bohu za ni, protože ještě chvíli a moje mozkovna by byla dutá. Takže, jak na to?

Na výrobu hvězdy budete potřebovat:

Špendlíky - HODNĚ ŠPENDLÍKŮ. HODNĚ MOC ŠPENDLÍKŮ :). Doporučuji špendlíky krátké, někdy se jim říká aranžérské, které mají poloviční délku, než bývá obvyklé. Vřele je doporučuji, hotová hvězda pak není tak těžká, na jednu takovou, protože byla opravdu veliká, jsem jich spotřebovala cca 600.

Cena balení o hmotnosti 50 g byla 40 Kč, tipuji, jsem použila tak jedno, jedno a půl balení.

Stuhy - látkové, taftové, polyesterové, doporučuji šíři 2 až 3 cm. Stuhy jsem nastříhala na kousky, které jsou o něco málo delší, než je násobek jejich šířky - to znamená, že například stuha o šířce 2,5 cm, kterou jsem použila, měla po nastříhání na kousky délku cca 5,5 cm. Když se vám ale povedou kousky delší, není to vůbec na škodu. Na hvězdu jsem potřebovala 150 kousků (cca 825 cm) plus stuhu vcelku (asi 100 cm) na začištění okrajů. Saténové stuhy nedoporučuji, vypadají sice luxusně, ale mršky se rády třepí a vůbec dělají celkově tak nějak neplechu :).

Ceny se pohybují od třiceti korun výše za deset metrů obyčejné taftové stuhy.

Stuhu širokou - v tomto případě asi 6 cm šířky, budete jí potřebovat na zakrytí středu hvězdy po obou stranách, celkem bude třeba asi 12 cm délky stuhy (dva čtverce 6x6 cm). Rozmyslete si předem barvu, aby jste od toho mohli odvíjet a sladit celou hvězdu, později se to dost špatně mění :).

Polystyrenovou hvězdu - ta z návodu má velikost "od pacičky k pacičce" :) 20 centimetrů a seženete ji za 20 korun v každém lepším papírnictví, případně se dá sehnat i v dobré galanterii.

Propisku nebo kvalitní obyčejnou tužku

Ostré nůžky

Pro jemné prstíky náprstek :)

Falešný patchwork, hvězda

Když se něco může podělat, tak se to taky podělá. Naše účty byly díky bambilionu poplatků za pojištění a odhadce vysáty více, než by bylo záhodno. Ne naší vinou neodešla platba za internet (z celého srdce upřímně nesnáším O2 a jejich poplatky) a tak nás jednoduše na čas odstřihli, což je v době, kdy všechno, včetně bankovnictví, řeším přes internet, docela na pytel. Jedinou dobrou zprávou je, že máme klíčky od bytu. Ale jaksi nám nedorazily peníze na rekonstrukci, protože podmínkou jejich odeslání je zapsání v katastru nemovitostí a tam jsou neuplatitelní, ačkoliv to původně vypadalo, že by se to nějak dalo... Máme nasmlouvanou firmu na stavební úpravy, ale skoro půl milionu na rekonstrukci nám zatím někde virtuálně lítá a já půjdu nejspíš vraždit. A třeba taky ne, zatím to odskákala jen jedna hvězda a pár rychlokvašek kuliček, aby jí samotné nebylo smutno. A jeden vánoční dárek je hotový :).

Prvotina - hvězdička

Falešný patchwork - zvoneček, návod

Minulý týden jsem slíbila návod, jak na takovýto zvoneček, takže bez řečí šup na to :).

Falešný patchwork - zvoneček

Já bez toho píchání prostě nemůžu být. Vy, kteří jste mi tu říkali, že s tím určitě neseknu a že mě stejně brzy začnou svrbět ruce, jste měli pravdu a vyhráváte mojí speciální cenu. Neviditelnou :). Jenže za to rukou svrbění nemůžu já, ale náš malej nejmenší, protože ve skřínce vyhrabošil zapadlé vejce, pro situace neznalé - vejce polystyrenové, okamžitě si spočítal jedna a jedna a že chce píchat špendlíky. A protože špendlíky došly, museli jsme zákonitě do galanterie, kam nikdy nejdeme jen pro jednu věc, i když bych opravdu moc chtěla (a moje peněženka taky), ánžto jsem odtamtud odcházela o tři stovky lehčí, ale o pytlíček barevných pokladů bohatší, který si prcek následně hrdě odnesl domů...

Léto už je v plném proudu, ideální doba pro nás tvořílky začít se připravovat na Vánoce... :)

Po přečtení vašich komentářů drobná editace - ty Vánoce byly míněny v žertu a za zvoneček a hvězdičku, tedy tvary čistě vánoční, opravdu nemůžu, protože ony tvary vybíral mrňousek. I když přiznávám, že se mi to náááramně hodilo do krámu :).

Vánoční tvoření s dětmi - Píchání pomerančů

Na Štědrý den jsem se snažila dětem i nám, dospělákům, zpestřit čekání na zacinkání zvonečku všemi možnými způsoby. Kromě vánočních zvyků, o kterých jsem psala v minulém článku, jsem letos naplánovala i píchání do pomerančů (ne, opravdu se nejedná o žádný vúdú rituál :-)). Letos jsem neponechala nic náhodě, podmínky k tvoření jsem vyšperkovala k dokonalosti a tak když jsem shledala, že by to už zase "něco chtělo", začaly se během chvilky na stole objevovat misky s gumovými medvídky, pěnovými a ovocnými bonbony, rozinkami a voňavým hřebíčkem. Pravda, část materiálu záhadně zmizela ještě před samotným začátkem tvoření a část ho zmizela v jeho průběhu, ale pořád zbylo dostatečné množství na to, abychom se patřičně vyřádili. Výtvory papírkově komentoval náš devítiletý... :)

Babička tiše a nenápadně kutila až vykutila... BABI(Y) PANKÁČE. S cígem, jak jinak :).

Cesta do Pekla aneb tradiční vánoční zvyky

Po Štědrém večeru jsem díky tradičním vánočním zvykům měla v tom, co mě a mojí rodinu čeká, pěkný guláš. Ovšem zvrat nastal v průběhu upravování fotoobrázků, kdy jsem pomalu, ale jistě, začínala získávat docela jasnou představu, jak děsivě bude následující rok probíhat :).

Jako první přišlo na řadu lití olova - musím uznat, že jsme se u toho hodně pobavili, obzvláště při zkoumání výsledných tvarů, protože každý viděl ve finální podobě něco jiného. Díky praktickému balení prodávanému v knihkupectví je manipulace jednoduchá, i přes kilometrový návod srozumitelná a jako bonus je obsah krabičky téměř nezničitelný, protože hotové odlitky můžete zase roztavit a použít na odlévání příší rok. Další tradicí, kterou jsme dodrželi, bylo pouštění ořechových skořápek v míse s vodou a nezapomněli jsme ani na krájení jablíčka. Z těchto všech ingrediencí nakonec vznikla tato podivuhodná slátanina:

Můj olověný odlitek mi velmi zřetelně dává najevo, že vycestuji do Pekla, kam si mě odnese epes rádes jednoruký čertisko...