Těžký život islandského genealoga?

Nedávno jsem začala koketovat s myšlenkou, že genealogové na Islandu musí mít se svým koníčkem/povoláním vskutku peklo. A prosím, nezaměňovat s geology, kteří ho tam díky vybuchlé sopce skutečně mají, i když to vypadá, že Islanďané považují tuto událost za stejně dramatickou, jakou je pro nás mazání ztuhlého másla na rohlík ke snídani. Ale zpátky ke genealogům. Poslední rok jsem si oblíbila islandské kriminálky - za prvé, jsou dobré. Za druhé, herce znám jako svoje boty, protože se ti samí objevují v téměř každém seriálu, což je, vzhledem k tomu, že má Island plus mínus 400 tisíc obyvatel, takže herců je tam poskrovnu, docela logické. A za třetí - islandština mě fakt baví. Pokud vám teď vrtá hlavou, jestli mi náhodou nepřeskočilo, když tu plácám o hercích a kriminálkách, ale přitom chci psát o těžkém životě islandských genealogů, mám pro vás dobrou zprávu - dostala jsme se k jádru věci. Díky těmto detektivkám jsem totiž zjistila, že na Islandu prakticky neexistují příjmení, která by se, jako ve většině států na naší planetě, předávala z generace na generaci. Téměř všechny děti tam tak mají "příjmení" po křestním jménu otce s přídavkem syn (son) nebo dcera (dóttir). Takže když má například takový Islanďan Kristján syna Gunnara a dceru Kristín, jejich celá jména zní Gunnar Kristjánsson (Kristjánův syn) a Kristín Kristjánsdóttir (Kristjánova dcera). V české verzi bych tak byla Jana Janova dcera. A protože přímení předků jsou při pátrání po předcích nejdůležitějšími vodítky ke správně sestavenému rodokmenu, je islandský systém, kde se v rodině napříč generacemi téměř každý jmenuje jinak, pro tamní genealogy házením klacků pod nohy. A nebo ne?

Zdroj obrázku ZDE.

Co když to mají, i přes tento handicap, mnohem jednodušší, než třeba já, genealog z České republiky? Červíka do mozkovny mi nasadily hned dva důvody, zapátrala jsem a zjistila, že možná nebudu daleko od pravdy.

Za á) Nízký počet obyvatel - koncem 18. století měl Island kolem 40 tisíc obyvatel (v Čechách to byly 4 miliony), 100 tisíc obyvatel tam žilo až v první polovině 20. století (u nás to bylo 10,5 milionu).

Za bé) Malý počet obcí - ačkoliv je Island rozlohou zhruba o čtvrtinu větší než ČR, najdete tam pouze 106 obcí (u nás 6254), z nichž největší Reykjavík, hlavní město, má stejně obyvatel, jako Plzeň. 

Když si tedy zkombinuji á a bé, vyjde mi, že ti islandští genealogové na tom zase tak úplně špatně nebudou. Ono to totiž někdy s těmi příjmeními není ani u nás žádná výhra - už jsem vám třeba vyprávěla o tom, jak jsem hledala předky s příjmením Hrabák, přičemž se takto jmenovaly asi tři čtvrtiny obyvatel oné vesnice, ve které se běžně ženili bratranci Hrabákové se sestřenicemi Hrabákovýma? :D 

P.S: Opět mé komentáře pod články některých z vás záhadně mizí, mrkněte, prosím, do spamu…