Potetovaná Janinka

Kdysi jsem v článku Absolutní jednička psala o tom, že "jsem zatím neměla nutkání lepit si umělé drápky na své vlastní nehty, neprodloužila a nezahustila jsem si vlasy, tělo jsem si nenechala počmárat žádnou kérkou a řasy a obočí mám ještě svoje. Nepodstoupila jsem liposukci, zadek nemám vycpaný implantáty a prsa a obličej mám taky původní". Při nedávném vypravování historek z mého dětství synkům jsem si zpětně uvědomila, že to s tou "kérkou" byla tak trochu lež. Není kdovíjak velká a neodpustitelná, k tomu navíc ještě neúmyslná, ale pořád je to lež. A já cítím potřebu to napravit, protože pořádek dělá přátele, že jo. Přijměte proto prosím mou hlubokou a upřímnou omluvu a já vás za to odměním pohledem na mé tetování, které je v mnoha ohledech naprosto unikátní:

Za prvé - měří asi milimetr a je patrně jedním z nejmenších na světě.

Za druhé - mám ho již od dětství - zhruba od počátku druhého stupně základní školy.

Za třetí - tatérkou byla má vlastní sestra.  

Za čtvrté - získala jsem ho nedobrovolně a bylo na mně aplikováno násilím.

Za páté - bylo provedeno grafitovou tužkou.

Pokud jste si pozorně přečetli a spojili všech pět bodů dohromady, pravděpodobně vám ve zkratce vyšlo, že do mě moje milá sestra v zápalu boje zabodla obyčejnou tužku (vaše pochechtávání slyším až sem!!!). Vzhledem k tomu, že tetování ani po cca 35 letech neztratilo nic na své sytosti, troufám si tvrdit, že bude mým věrným nenápadným společníkem až do mé smrti...