Halucinogenní perníčky


Jestliže byl celý můj letošní rok lehce šílený a já si myslela, že už by to tedy mohlo stačit, pak mi prosinec dal jasně najevo, že vše před ním byl jenom lehký rozjezd a že teprve on bude stát za to. Byl a stále je plný zklamání, věcí, které nedokážu ani pochopit, ani vstřebat, naštvání, znechucení, bojů, vysvětlování, otázek, oprávněného strachu, že prosincem to všechno rozhodně neskončí. Opravdu těžké bludy a halucinace mé babičky, která se na LDN zbláznila, se odrazily i do našeho perníkového patlání. Pít nemůžu věčně a fňukání je mi cizí, takže někde jinde jsem to prostě ventilovat musela...

"Mami, ty jsi neudělala černou polevu!"
"No a? Černý perníčky jsou přece divný..."
"To jsme pak ale rasisti!"
"Hele, zase tak špatně na tom nejsme, tady máš duhový prase, alespoň komunita LGBT může bejt spokojená..."

Jo, cynismus mě drží nad vodou. Jen netuším, jak moc mi pomůže, až budu zase poslouchat babičku, jak jí týrají, jak na ní provádí experimenty, že u ní byl na návštěvě její třicet let mrtvý bratr Toník, že jí nakládají na záda postel, že jí nutí pracovat a ona by s tím už ráda přestala, protože si uvědomila, že člověk by měl být spokojený s tím, co má a nelpět na penězích. Až mi bude říkat, ať jí neseru a jdu do prdele, ať si nepouštím hubu na špacír. A ať se nezlobím, že anděla, který na ní měl dohlížet a kterého jsem jí vyráběla pro radost, dala nějakému rehabilitačnímu pracovníkovi pro jeho miminko. Tohle ale byla výjimečně pravda.

A to by stačilo, týrat vás už dál svými výlevy nebudu, stačí že vás potýrám našimi halucinogenními perníčky... :)

Prase


Kostelíček



Letos s námi manžel perníčky kvůli nemoci nezdobil, zdárně ho ale suploval prvorozený. Na přetváření vánočních tvarů na cokoliv jsou experti oba, ostatně manželova dílka jste už mohli vidět třeba tady :)


Počáteční boje s polevou a depresivní sněhulák, kterého nakonec Matěj z depresí vysvobodil...


Matějův kapřík ohlodaný na kost



A všechny naše nádhery pohromadě...


58 komentářů:

  1. LSD! Neříkej že v tom nejedeš!! Moje maminka ku posledku taky vyprávěla jak za ní byli kluci ze skautu (všichni nejméně 20 let po smrti) že taky musí do práce s taťkou (je po smrti šest let)aby mu nebylo smutno... prostě byla ve svém vlastním světě, což u demencí prostě je a ani nemusí jít o psychiatrickou diagnózu. Zažili jsme to i u tchyně. Vím jak to je smutné a depresivní, popravdě ten třičtvrtě rok mi úplně stačil.

    OdpovědětVymazat
  2. Tak hezký perníčky jsem v životě neviděla...

    OdpovědětVymazat
  3. Držím palce, ať je to lepší. Mně to nevadí. Já si občas taky prostřednictvím blogu vyliju srdíčko. A to taky nejsem žádná fňukna. Jen v posledních měsících je mi smutno a do breku, a tak jdu vždycky něco dělat, aby mi z toho nehráblo.

    OdpovědětVymazat
  4. Jani, to jsou nádherné perníčky, obdivuji trpělivost při tvoření. U nás se nikdy perníčky nepekly a já v tom s radostí pokračuji. S babičkou je mi líto všech okolo, ona sama žije svůj svět a tohle si už patrně neuvědomuje.

    OdpovědětVymazat
  5. No moc pěkný hlavně ty všechny po hromadě. U vás máte všichni výtvarné nadání.. Sním či bdim? Snad ne halucinace ten bonbon chutnal nějak divně..

    OdpovědětVymazat
  6. Bohužel jak jsem slyšel, v Kralupech s jejich chemickou tradici se perník nepece ale vaří, a vaření zas takovéto kreace přece jenom neumožňuje..

    OdpovědětVymazat
  7. Někdy to jinak než se špetkou halucinací prostě přežít nejde a protože mám stále ještě v živé paměti své podobné zážitky s babi, kterou jsem měla doma červenec až září (časem bude článek, teď není síla), tak můžu popřát jedině silné nervy, dostatek tekuté i netekuté vzpruhy a pořádnou dávku sil na zatnutí pěstí. Jinak to fakt vydržet nejde ♥

    OdpovědětVymazat
  8. Ale vždyť jsou docela hezký!

    OdpovědětVymazat
  9. Tak zvláštní perníčky jsem ještě neviděla. Jsou parádní, ohromná fantazie, kreativita a přitom i vtipné. Člověk se musí usmát,když se na ně dívá. Já sem dnes konečně upekla domácího přítele-tedy ovocný chlebíček. Perníčky jsem nepekla, v rodině je pekli, tak mohu mít něco jiného. Vanilkové rohlíčky jsou z poloviny pryč,něco směsi mám. To by mělo stačit. Nejstarší syn mi navrhoval, že je nejlepší pudink.To má po mně, je nás víc v rodině, kteří ho máme rádi.   

    OdpovědětVymazat
  10. Krásně vléváš barvy a světlo do tmavších dnů. Jen tak dál.

    OdpovědětVymazat
  11. No tak tohle je LUXUS! Ty barvičky úplně zahřejí.

    OdpovědětVymazat
  12. Stáří je často na nic. Buď odejde hlava, nebo tělo, nevím, co je horší. A pro rodinu okolo je to snad ještě těžší ež pro toho nemocného. Přeji hodně sil a přes to všechno hezké Vánoce. Perníčky máte moc pěkné.

    OdpovědětVymazat
  13. Jsou originální a barevné, tolik barevné.

    OdpovědětVymazat
  14. Ty jo, to jsou ty nejbarevnější perníčky, co jsem kdy viděla.

    OdpovědětVymazat
  15. Jé, ty jsou krásně barevné! Tohle si rozhodně musíme někdy upéct

    OdpovědětVymazat
  16. To jsou moc povedené perníčky, radost pohledět

    OdpovědětVymazat
  17. [1]: Ne, jedu v Tatranským čaji, ale musím se krotit . Stařecká demence je šílená, o to horší, že lepší to prostě nebude.

    OdpovědětVymazat
  18. [2]: Já viděla hezčí, ale dík!

    OdpovědětVymazat
  19. [7]: Převeliké díky posílám!

    OdpovědětVymazat
  20. [8]: Já neřekla, že ne , díky!

    OdpovědětVymazat
  21. [9]: Děkuji ti, Růženko, my se u perníčků vždycky vyřádíme

    OdpovědětVymazat
  22. [12]: Čím je věda a technika pokročilejší, tím déle dokáží udržet člověka při životě. Je ale otázka, jestli je to tak skutečně správně... Moc děkuji!

    OdpovědětVymazat
  23. [6]: O vařeném perníku slyším poprvé!

    OdpovědětVymazat
  24. Jsou to krásně duhově pozitivní perníčky, i pouhý pohled zahřeje u srdce.

    OdpovědětVymazat
  25. Moc mě mrzí, že se babička horsi přeji, aby to bylo zase lepší a posílám hodně sily

    OdpovědětVymazat
  26. Perníčky jsou pěkné. Podobně šílené jsme dělali loni, taky jsme se vyřádili s potravinářským barvivem.

    OdpovědětVymazat
  27. Jsou skvělé! :), takhle barevné je plánuji už roky, tak snad příště...

    OdpovědětVymazat
  28. To je zlá situace. Myslím, že perníčky jsou odrazem té zlé situace. Tolik barev...

    OdpovědětVymazat
  29. Od toho jsme přece tady, abychom jedna druhou vyslechly, nabídli rameno a kapesník k vyplakání, povzbudily vlídným slovem....

    OdpovědětVymazat
  30. [35]: My vždycky zdobili bílou, nebo barevnou koupenou polevou, letos jsem provětrala svoje gelovky a docela dobrý . A děkuji!

    OdpovědětVymazat
  31. [34]: Oni nejsou ani tak marní, jako záškodníci, ale v tom dobrém slova smyslu . A moc děkuji!

    OdpovědětVymazat
  32. [38]: Dneska jsem ten kapesník fakt potřebovala a že jsem ho nepotřebovala roky... Moc ti děkuji, Chudobko .

    OdpovědětVymazat
  33. Perníčky se mi moc líbí, zvlášť to první duhové prase mě dostalo, to je IA kvalita . Ono je to těžké: moje babička zase ke konci života měla stálý pocit, že ji někdo chce okrást nebo jí schválně ubližuje, včetně těch nejbližších, dokonce si o tom vedla deník, který zpětně číst je tedy fakt náročné, protože vypadá velmi věrohodně. Ale kdoví, co budeme jednou vyvádět my, obávám se, že tohle nemáme moc pevně v rukou.

    OdpovědětVymazat
  34. [46]: Vůbec nevím, co znamená zkratka IA, ale i tak ti děkuji!

    OdpovědětVymazat
  35. Ali Čaja z Paláca24. prosince 2019 17:53

    Ej ale su krasne tie vase farebne vytvory. U nas asi nezdobime. Napecieme a hotovo nemame cas. Mozno ked deturence budu vacsie tak... ale to nebudu zdaleka take krásne ako vase. Ale. pozeram ze. mame rovnake vykrajovatka 😂😂

    OdpovědětVymazat
  36. [49]: Moc ti děkuji i za kluky!

    OdpovědětVymazat
  37.      duhové prase je TOP!

    OdpovědětVymazat
  38. Velmi dobře ti rozumím. My jsme měli babičku (mou tchyni) 7 let v penzionu s pečovatelskou službou, protože kvůli Alzheimerově nemoci se dostala na úroveň malého dítěte (musela mít např. plínku). Na jaře zemřela a myslím, že to bylo úlevou pro ni (a je těžké to říct, ale i pro nás).

    OdpovědětVymazat
  39. [52]: Poslední věta vystihla úplně přesně moje pocity, je těžké to vyslovit a ještě těžší je vědomí, že člověk takové myšlenky má. Moje babi je na tom stejně, také skončila s plínkami a nechodí, pokud jí ale po zlomeném krčku a rameni zrehabilitují tak, že jí pustí, děsím se toho, protože bude muset domů. Do domova seniorů jsme stále na čekací listině a šance na blízké přijetí je nulová. Pokud někde nezatlačí sociální pracovník z LDN, tak vůbec netuším, co bude.

    OdpovědětVymazat
  40. Jani, perníčky jsou úžasný. I ty halucinogenní.

    OdpovědětVymazat
  41. [55]: Moc ti děkuji, za oboje.

    OdpovědětVymazat
  42. Lepší vidět na talíři duhové, než zlaté sele my říkáme černému fondu duhový, aby nedošlo k nějakému společenskému omylu. Společnost jde kupředu, je to supr.

    OdpovědětVymazat
  43. [57]: No tak to úplně nevím, jestli duhový fond nebude urážet LGBT komunitu .

    OdpovědětVymazat

Milí čtenáři, děkuji vám za nakouknutí a komentář :).