Matějovy smrťohovory


Smrt a vše kolem ní očima dítěte aneb Matějovy smrťohovory podruhé...


"Maminko, až umřeš, víš, že mě to bude trápit celej život?"

"Až umřu, nejdřív si pohopsám v obláčcích a pak se budu dívat na ty, co jsem nejvíc miloval."

"Mně se strašně stejská po Jarušce, je mi líto, že už ani nevím, jak vypadala. Nemohla bys mi ji nakreslit?"

"Je pravda, že když se vrátíš do minulosti a zašlápneš červíčka, změníš budoucnost?"

"V družině se hejbou hračky. To bude asi Jaruška, jak se na mě chodí dívat."

"Maminko, já o tebe mám starost, že máš pořád zavřený oči, neumírej, ještě tě budu potřebovat!"
"Máťo, já ale neumírám, já jenom spím!"

48 komentářů:

  1. Malý filosof. Je stejně zvláštní, jak někdy děti mluví o smrti. Holky taky někdy podobně filosofují, hlavně od doby kdy jim před dvěma roky zemřela prababička Mařenka.

    OdpovědětVymazat
  2. Teď si úplně vybavuji svoje promluvy o smrti s mámou, když jsem byla malá, to byly taky pecky...

    OdpovědětVymazat
  3. Člověk už jako malé přemýšlí o všem, tedy i o smrti... A když se to vezme kolem a kolem, ani my nejsme v tomhle o moc chytřejší...

    OdpovědětVymazat
  4. Na červíčky, prosím, nešlapat,

    OdpovědětVymazat
  5. Jestli budu moct hejbat s hračkama, tak se snad začnu těšit .

    OdpovědětVymazat
  6. To dítě má ale starosti, zřejmě je to prostě povídání o všem, co všechno už zažil a co se kolem něj odehrává. Snad se ta jeho dušička moc netrápí. A ty se maminko asi budeš muset naučit spát s otevřenýma očima   

    OdpovědětVymazat
  7. Zajímavé a hezké, jak jsou děti upřímné a všechno řeknou tak, jak si myslí. Dospělí by se od nich měli učit.

    OdpovědětVymazat
  8. Dětské myšlenky, ale jakou mají hloubku.

    OdpovědětVymazat
  9. Miroslav Skopal4. dubna 2019 1:32

    Tvůj syn je učiněný vizionář...

    OdpovědětVymazat
  10. To poslední je krásné. Je dobré, že přemýšlí, je vidět, že má cit.   

    OdpovědětVymazat
  11. Dětská upřímnost je něco nepopsatelnýho a všichni bychom se od nich měli učit

    OdpovědětVymazat
  12. Je to hodně zvláštní, jak takový klučina uvažuje. Až to trochu děsí.

    OdpovědětVymazat
  13. Nedávno jsem slyšela rozhovor s dětským odborníkem, který pravil, že na dotazy o životě a smrti není věkového limitu, že každé dítě to prostě má jinak položené, jinak to vnímá.

    OdpovědětVymazat
  14. [2]: Jsem ráda, že v tom není Matěj sám .

    OdpovědětVymazat
  15. [1]: Sama si nepamatuji, že bych jako dítě nad něčím podobným přemýšlela, ale možná to bylo tím, že jsem se se smrtí nikdy nesetkala...

    OdpovědětVymazat
  16. [3]: Alespoň nám zbývá hodně prostoru pro fantazii...

    OdpovědětVymazat
  17. [5]: Já se těším od té doby, co vím, jak to vypadá v nebi a že tomu šéfuje Panbuch .

    OdpovědětVymazat
  18. [8]: To jo, jsou ještě nezkažení .

    OdpovědětVymazat
  19. [7]: Snažím se, aby se netrápila, ale někdy je to hodně těžké. Matěj je normální živé dítě, někdy i raubíř, bordelář a neposlucha, ale má neskutečně citlivou dušičku, stejně, jako jeho brácha. Oba jsou v tomhle úžasní...

    OdpovědětVymazat
  20. [11]: Doufám, že ne. Některé jeho vize jsou doslova apokalyptické .

    OdpovědětVymazat
  21. [10]: To ano, kolikrát mi ty jeho myšlenky nejdou z hlavy a mám je tam hodně dlouho .

    OdpovědětVymazat
  22. [13]: Je škoda, že upřímnost a nezkaženost brzy zmizí pod vlivem okolí...

    OdpovědětVymazat
  23. [14]: Mě to snad ani neděsí, spíš nad tím musím hodně přemýšlet...

    OdpovědětVymazat
  24. [15]: Děkujeme . Je pravda, že obláčky mě taky dostaly, obzvláště když si vzpomenu na to, jak tam v nebi na těch obláčcích všem šéfuje Panbuch .

    OdpovědětVymazat
  25. [16]: Na tyhle otázky už jsem si zvykla. S očima to mám už vyřešený, namaluju si oko na oční víčko .

    OdpovědětVymazat
  26. Nějak ti ani už nevím zda tak filozofické úvahy měla má dítka... Přece jen cca 28 resp. 25 let je dlouhá doba si to pamatovat. Oni měli spousty jiných slovních špeků....

    OdpovědětVymazat
  27. Přemýšlivý hoch, já v jeho věku jsem smrt, pokud vůbec jsem si ji připustil, viděl jako něco v nekonečně vzdálené budoucnosti.

    OdpovědětVymazat
  28. [33]: Všechny děti jsou stejné, tohle je jen jedna větev Matějových špeků .

    OdpovědětVymazat
  29. [34]: My se navzájem ujišťujeme, že se tam nahoře potkáme a tím si tu představu smrti ulehčujeme. Bereme ji jako součást života, byť se to v Matějově hlavince občas mele .

    OdpovědětVymazat
  30. ali Čaja z Paláca6. dubna 2019 14:45

    Deti tu smrt blizkych prezivaju uplne inak ako my ale zalezi od veku. No otazok a pripomienok je veľa a ja na niektore skutočne neviem odpovedať. Keď nam teraz zomrel otec vobec som nevedela ako im to vsetkym vysvetlit a kazdy reagoval po svojom. Akurat moj najmladsi sa stále pyta kedy uvidi deda...

    OdpovědětVymazat
  31. [37]: Minimálně Noe na druhou!

    OdpovědětVymazat
  32. [38]: Upřímnou soustrast. Vím, že jsi psala o těžkém období, ale netušila jsem, že to byl až tak blízký člen rodiny . Sama jsem se se smrtí tolik nesetkala a děsí mě představa, až to jednou přijde...

    OdpovědětVymazat
  33. Děti berou smrt jinak, navíc se jim podává trochu umírněnější verze.. obláčky, andílci a podobně. Ale v hlavičce jim to vrtá, jak je vidět i u tvého synka

    OdpovědětVymazat
  34. [41]: Nejen jim to vrtá v hlavičce, i dospělí, jako třeba já, v tom mají pěkný zmatek .

    OdpovědětVymazat
  35. Je pravda, že v práci v číslech žádnou spojitost s anděly taky nevidím

    OdpovědětVymazat
  36. [43]: Já se snažím to tak vidět, už kvůli tomu dítěti .

    OdpovědětVymazat
  37. Je dobře, že o smrti mluví nahlas, alespoň vidíš do jeho hlavinky.

    OdpovědětVymazat
  38. [45]: Je to vlk ze hry Minecraft .

    OdpovědětVymazat
  39. Tohle mě umí dojmout a totálně dostat - jejich bezprostřednost a způsob uvažování ♥

    OdpovědětVymazat

Milí čtenáři, děkuji vám za nakouknutí a komentář :).