Smrt a vše kolem ní očima dítěte aneb Matějovy smrťohovory podruhé...
"Maminko, až umřeš, víš, že mě to bude trápit celej život?"
"Až umřu, nejdřív si pohopsám v obláčcích a pak se budu dívat na ty, co jsem nejvíc miloval."
"Mně se strašně stejská po Jarušce, je mi líto, že už ani nevím, jak vypadala. Nemohla bys mi ji nakreslit?"
"Je pravda, že když se vrátíš do minulosti a zašlápneš červíčka, změníš budoucnost?"
"V družině se hejbou hračky. To bude asi Jaruška, jak se na mě chodí dívat."
"Maminko, já o tebe mám starost, že máš pořád zavřený oči, neumírej, ještě tě budu potřebovat!"
"Máťo, já ale neumírám, já jenom spím!"
Malý filosof. Je stejně zvláštní, jak někdy děti mluví o smrti. Holky taky někdy podobně filosofují, hlavně od doby kdy jim před dvěma roky zemřela prababička Mařenka.
OdpovědětVymazatTeď si úplně vybavuji svoje promluvy o smrti s mámou, když jsem byla malá, to byly taky pecky...
OdpovědětVymazatČlověk už jako malé přemýšlí o všem, tedy i o smrti... A když se to vezme kolem a kolem, ani my nejsme v tomhle o moc chytřejší...
OdpovědětVymazatNa červíčky, prosím, nešlapat,
OdpovědětVymazatJestli budu moct hejbat s hračkama, tak se snad začnu těšit .
OdpovědětVymazatTo je kouzelné!
OdpovědětVymazatTo dítě má ale starosti, zřejmě je to prostě povídání o všem, co všechno už zažil a co se kolem něj odehrává. Snad se ta jeho dušička moc netrápí. A ty se maminko asi budeš muset naučit spát s otevřenýma očima
OdpovědětVymazatZajímavé a hezké, jak jsou děti upřímné a všechno řeknou tak, jak si myslí. Dospělí by se od nich měli učit.
OdpovědětVymazatTo je takový rozumbrada...
OdpovědětVymazatDětské myšlenky, ale jakou mají hloubku.
OdpovědětVymazatTvůj syn je učiněný vizionář...
OdpovědětVymazatTo poslední je krásné. Je dobré, že přemýšlí, je vidět, že má cit.
OdpovědětVymazatDětská upřímnost je něco nepopsatelnýho a všichni bychom se od nich měli učit
OdpovědětVymazatJe to hodně zvláštní, jak takový klučina uvažuje. Až to trochu děsí.
OdpovědětVymazatMatěj je prostě úžasný.
OdpovědětVymazatNedávno jsem slyšela rozhovor s dětským odborníkem, který pravil, že na dotazy o životě a smrti není věkového limitu, že každé dítě to prostě má jinak položené, jinak to vnímá.
OdpovědětVymazat[2]: Jsem ráda, že v tom není Matěj sám .
OdpovědětVymazat[1]: Sama si nepamatuji, že bych jako dítě nad něčím podobným přemýšlela, ale možná to bylo tím, že jsem se se smrtí nikdy nesetkala...
OdpovědětVymazat[4]: Rozkaz!
OdpovědětVymazat[3]: Alespoň nám zbývá hodně prostoru pro fantazii...
OdpovědětVymazat[6]: Děkuji .
OdpovědětVymazat[5]: Já se těším od té doby, co vím, jak to vypadá v nebi a že tomu šéfuje Panbuch .
OdpovědětVymazat[8]: To jo, jsou ještě nezkažení .
OdpovědětVymazat[7]: Snažím se, aby se netrápila, ale někdy je to hodně těžké. Matěj je normální živé dítě, někdy i raubíř, bordelář a neposlucha, ale má neskutečně citlivou dušičku, stejně, jako jeho brácha. Oba jsou v tomhle úžasní...
OdpovědětVymazat[9]: No, to je .
OdpovědětVymazat[11]: Doufám, že ne. Některé jeho vize jsou doslova apokalyptické .
OdpovědětVymazat[10]: To ano, kolikrát mi ty jeho myšlenky nejdou z hlavy a mám je tam hodně dlouho .
OdpovědětVymazat[13]: Je škoda, že upřímnost a nezkaženost brzy zmizí pod vlivem okolí...
OdpovědětVymazat[12]: Děkuji ti, Růženko .
OdpovědětVymazat[14]: Mě to snad ani neděsí, spíš nad tím musím hodně přemýšlet...
OdpovědětVymazat[15]: Děkujeme . Je pravda, že obláčky mě taky dostaly, obzvláště když si vzpomenu na to, jak tam v nebi na těch obláčcích všem šéfuje Panbuch .
OdpovědětVymazat[16]: Na tyhle otázky už jsem si zvykla. S očima to mám už vyřešený, namaluju si oko na oční víčko .
OdpovědětVymazatNějak ti ani už nevím zda tak filozofické úvahy měla má dítka... Přece jen cca 28 resp. 25 let je dlouhá doba si to pamatovat. Oni měli spousty jiných slovních špeků....
OdpovědětVymazatPřemýšlivý hoch, já v jeho věku jsem smrt, pokud vůbec jsem si ji připustil, viděl jako něco v nekonečně vzdálené budoucnosti.
OdpovědětVymazat[33]: Všechny děti jsou stejné, tohle je jen jedna větev Matějových špeků .
OdpovědětVymazat[34]: My se navzájem ujišťujeme, že se tam nahoře potkáme a tím si tu představu smrti ulehčujeme. Bereme ji jako součást života, byť se to v Matějově hlavince občas mele .
OdpovědětVymazat[27]:Že by další Noe?
OdpovědětVymazatDeti tu smrt blizkych prezivaju uplne inak ako my ale zalezi od veku. No otazok a pripomienok je veľa a ja na niektore skutočne neviem odpovedať. Keď nam teraz zomrel otec vobec som nevedela ako im to vsetkym vysvetlit a kazdy reagoval po svojom. Akurat moj najmladsi sa stále pyta kedy uvidi deda...
OdpovědětVymazat[37]: Minimálně Noe na druhou!
OdpovědětVymazat[38]: Upřímnou soustrast. Vím, že jsi psala o těžkém období, ale netušila jsem, že to byl až tak blízký člen rodiny . Sama jsem se se smrtí tolik nesetkala a děsí mě představa, až to jednou přijde...
OdpovědětVymazatDěti berou smrt jinak, navíc se jim podává trochu umírněnější verze.. obláčky, andílci a podobně. Ale v hlavičce jim to vrtá, jak je vidět i u tvého synka
OdpovědětVymazat[41]: Nejen jim to vrtá v hlavičce, i dospělí, jako třeba já, v tom mají pěkný zmatek .
OdpovědětVymazatJe pravda, že v práci v číslech žádnou spojitost s anděly taky nevidím
OdpovědětVymazat[43]: Já se snažím to tak vidět, už kvůli tomu dítěti .
OdpovědětVymazatJe dobře, že o smrti mluví nahlas, alespoň vidíš do jeho hlavinky.
OdpovědětVymazat[45]: Je to vlk ze hry Minecraft .
OdpovědětVymazatTohle mě umí dojmout a totálně dostat - jejich bezprostřednost a způsob uvažování ♥
OdpovědětVymazat[47]: To jo, mě taky .
OdpovědětVymazat