Kostnice Kutná Hora - Sedlec


O morové epidemii, bez které by kostnice se světově unikátní "výzdobou" nejspíše neexistovala, o nablblých turistech, o kostrách čtyřiceti tisíc obětí moru a válek, o bělení kostí vápnem a o historii kostnice vůbec. Zkrátka od každého kousek... :)

Na počátku všeho byl hřbitov. Podle pověsti na něj v roce 1278 rozptýlil opat Jindřich z místního cisteriánského kláštera hrst půdy z Božího hrobu, kterou si přivezl z Jeruzaléma. Hřbitov se tím stal největší součástí Svaté země ve střední Evropě a vyhledávaným pohřebištěm, místo věčného odpočinku zde nacházeli nejen místní, ale i lidé zpoza hranic. Počátkem 14. století se na hřbitově začal stavět hřbitovní kostel Všech svatých, dvoupatrová kamenná budova, v horním i dolním patře se nacházely kaple, v dolním později vznikla kostnice.

V polovině 14. století české země zasáhla největší morová epidemie v dějinách, odhaduje se, že při ní zahynula třetina až polovina obyvatel zemí Koruny české. Epidemie se nevyhnula ani Kutné Hoře, na hřbitově, který se v té době rozrostl na 35 tisíc metrů čtverečních (což je rozloha cca 4-5 fotbalových hřišť), bylo pochováno 30 tisíc obětí černé smrti, během husitských válek pak přibylo dalších 10 tisíc obětí. V roce 1421 byl kostel zasažen požárem, který v opatství založili husité. Koncem 15. století byla většina hrobů zrušena, ponechán byl jen malý pohřební prostor kolem kostela, který se tam nachází dodnes. Kosterní ostatky byly uloženy ve spodním patře kaple a podle pověsti je zde v roce 1511 vyskládal do velkých pyramid poloslepý mnich.

V tomto stavu kostel i kostnice setrvaly až do roku 1703, kdy začala celková obnova cisteriánského kláštera. Té se ujal geniální český architekt italského původu Jan Blažej Santini-Aichel, který si připsal, i přes svou tělesnou vadu a krátký život, mnoho staveb a přestaveb. Jeho architektonickým stylem byla barokní gotika a v tomto duchu se nesla i obnova hřbitovního kostela, která se netýkala jen samotné stavby, ale i výzdoby. Během let 1708-1712 kosterní pozůstaky znovu uspořádal, mezi jeho realizované návrhy patří kostěné monstrance ve výklencích, ústřední baldachýn a kalichy. Pyramidy z kostí a lebek měly poukazovat na barokní zbožnost a představovaly zástupy čekajících na vzkříšení.

V roce 1784 byl klášter zrušen a jeho majetek odkoupili orličtí Schwarzenbergové, kteří v roce 1870 nechali kostnici upravit do současné podoby. Tu má na svědomí František Rint, řezbář z České Skalice, kterému zadal zakázku kníže Karel III. Schwarzenberg. Podle dochovaných pramenů Rint se svou ženou a dětmi tři roky namáčeli kosti v kýblech s chlorovým vápnem, než se mohl pustit do výzdoby. Mezi jeho výtvory patří kostěný lustr nebo erb rodu Schwarzenbergů, svá díla nezapomněl spečetit podpisem. Z kostí.

Současná podoba kostnice, obzvláště erb rodu Schwarzenbergů, měla být podle některých zdrojů poděkováním za to, že opravu kostnice rod financoval, podle zdrojů jiných zase mělo být dílo oslavou tohoto rodu. Tím by se ale zcela odchýlili od původního duchovního záměru kostnice z období baroka.

Současná podoba kostnice je jednou stranou nazývána jako "šokující, pobuřující, nechutný, děsivý, nemorální, bizarní, makabrózní, morbidní a neuctivý kýč", strana druhá jí oponuje a používá výrazy jako "kouzelné, úchvatné, velkolepé, jedinečné, úžasné, ohromující a mystické umělecké dílo". List The Irish Times ve své cestovní rubrice dokonce kostnici zařadil mezi pět nejstrašidelnějších míst na světě. A jak to vidím já, úplně obyčejný smrtelník?

Jestli je tu něco nemorální a pobuřující, tak (kromě kostěného podpisu, který nějak nemohu skousnout) to jsou turisté, kteří mají nutkavou potřebu pořídit si "selfíčka" s těmi, kteří se již nemohou bránit. Také si nemyslím, že by pozůstatky mrtvých a lebky poskládané do pyramid měly jako primární účel ve své době kohokoliv šokovat. No a když rozeberu achající z druhého tábora, jestli na mě nějak působí ostatky čtyřiceti (někde je uváděno až šedesáti) tisíc obětí epidemií moru a válek, pak rozhodně nepoužiji slovo "kouzelné či úchvatné". Mou návštěvu kostnice provázel jen jeden pocit, který jako by z duše mluvil latinské mravní zásadě "Memento mori", tedy "Pamatuj na smrt". Necitíla jsem chlad ani strach, ve chvíli, kdy se přede mnou vynořily hory ostatků, z nichž mnohé lebky nesly známky smrtelného válečného zranění, jsem si uvědomila, jak malinká jsem, jak je život pomíjivý. Když jsem sbírala podklady pro tento článek, narazila jsem v souvislosti s kostnicí na zajímavý citát a nemohu jinak, než s ním souhlasit. Jako by ti mrtví říkali "Čím jsi ty, byli jsme i my, čím jsme my, budeš i ty".

Při návštěvě jsme měli štěstí, díky všednímu dni mimo sezónu jsme byli ušetřeni davu turistů. A ti, kteří tam byli, se chovali (až na selfie výjimky) potichu a s pokorou, atmosféra se nesla v duchu pietním. Pokud někdo fotil, pak dle pokynů, bez blesku.

Navštívíte-li někdy tuto stavbu, jež v posledních letech procházela a stále prochází rozsáhlou rekonstrukcí, po pravé straně od vchodu kostnice jsou nenápadné schody nahoru. Mnoha lidem tato drobnost unikne, díky tomu se ale připraví o příjemné prostředí kaple v prvním patře a o dokumenty a povídání o vzniku kostnice.

Průduch v jedné z pyramid


Pyramida, autorem návrhu je Santini-Aichel


Vrcholy pyramid ozdobil Santini-Aichel korunami, ty mají symbolizovat království Boží




Detaily z erbu Schwarzenbergů, dílo Františka Rinta



Pod lustrem řezbáře Františka Rinta se nachází čtyři obelisky, které mají symbolizovat naději a stejně, jako centrální baldachýn nad lustrem, jsou postaveny podle návrhu Santiniho


Spodní část sloupu


Jedna z mála výzdob interiéru, která není z kostí


Všudypřítomné kostěné girlandy





Součástí kostnice je i pietní místo s ukřižovaným Ježíšem Kristem



Monstrance...


--- a kalich, oboje vyrobeno dle Santiniho návrhu


"Podpis" Františka Rinta



Za oknem se nachází místnost odhalující historii kostela a kostnice, za ní je pak horní kaple


Kostel Všech svatých


Kdybyste někdy chtěli zabloudit, v Kutné Hoře se vám to nejspíše nepovede ::)

53 komentářů:

  1. Jako dítě školou povinné jsem tam byla, dodnes to ve mně zanechalo stopu, díky za připomenutí.

    OdpovědětVymazat
  2. Tak tomu říkám dekadentní umění. Člověka hřeje pocit, že i po smrti bude na co koukat...Teď vážně... Souhlasím s tebou, že smrt by neměla člověka děsit, spíš v něm probouzet posvátnou úctu k životu. Bez našich předků a jejich boje za svobodu bysme si nemohli užívat života v podobě, kterou známe. Všichni mají můj respekt, úctu a vděčnost. Děkuji jim i tobě, protože tvůj článek je prostě v dnešní době víc než aktuální a potřebný. Na titulní stranu s ním.

    OdpovědětVymazat
  3. V Sedlci jsme byli před desetiletím s dětmi. Já jsem musela\ odejít, padl na mne smutek a takové zacházení s ostatky mi připadlo nedůstojné. Mrtví by měli mít úctu a klid.

    OdpovědětVymazat
  4. Sluší se poděkovat za vynikající článek.

    OdpovědětVymazat
  5. Ali Čaja z Paláca28. března 2019 v 18:31

    Tam som sa stale chcela ist pozriet. Už niekolko rokov sa snazim prehovorit mojho chlapa na vylet ale stale nam pride nieco ine. Ale verim že skor ci neskor aa tam dostanem. Vylety po historických pamiatkach, to je moje.

    OdpovědětVymazat
  6. Byl jsem tam Podobn i stylov.byt mnohem menší je u kostnícr v Mělníku...

    OdpovědětVymazat
  7. Janinko, moc pěkný příspěvek o Sedlci, a postřehy o návštěvnících.

    OdpovědětVymazat
  8. Já ti nevím, první jsem si prohlédla fotky a musím říct, že jsem je prohlížela  vícekrát. Nějak jsem nemohla uvěřit tomu, že něco takového existuje.

    OdpovědětVymazat
  9. Článek je výborný, fotografie také, ale jen jsem je tak přelétla. Můj dojem, či spíš pocit je tento: Zatrnutí nad tím, že už není tak daleká doba, kdy bych mohla být mezi těmi lebkami. Tak to bych tedy nechtěla být takto zvěčněna i při odhlédnutí příčiny úmrtí.

    OdpovědětVymazat
  10. V Kutné Hoře jsme byli před třemi roky, ale kostnici jsme nenavštívili, přece jenom místo působí depresivně. Vím, že tak skončíme všichni, nikdo tady nezůstane jako vzorek, ráda chodím i po hřbitovech, ale ten obrovský prostor plný kostí a lebek, to jsem vidět nechtěla

    OdpovědětVymazat
  11. Místo znám (mám o něm na blogu i článek), nejvíc mě ale zarazilo, kolik turistů a autobusů se sem hrne a ve skvostné katedrále Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele asi 200 m odtud, která je společně s Chrámem sv. Barbory v Kutné Hoře na seznamu UNESCO, je téměř prázdno.

    OdpovědětVymazat
  12. Přijeďte k nám, do Kutné Hory! Je tu krásně! Anebo na to kašlete, je tu turistů, jak hmyzu...

    OdpovědětVymazat
  13. Kdysi jsem tam byl jako teenager a možná proto, že můj dědeček jako kameník hodně pracoval na hřbitovech, bral jsem tohle místo hodně věcně a nezdálo se mi to být ani pobuřující ani báječné. Prostě je to tak. Dělat si selfíčko s lebkou, to bych snesl maximálně tak od Hamleta v moderní divadelní úpravě .

    OdpovědětVymazat
  14. Byla jsem se tam podívat, se známými a dětmi. Já jsem z toho tak trochu na rozpacích, připadá mi to morbidní, to ano, dokonce mi není úplně v přítomnosti kostí příjemně, ale z druhé strany musím obdivovat obrazotvornost tvůrců. Kutná Hora je místo mě velmi milé, asi kvůli mé zálibě v historii Českého království, kdy po Praze právě ona byla několik století nejdůležitějším městem a pokladnicí králů a díky tomu hráli čeští králové silnou a nezastupitelnou roli v dějinách celé středověké Evropy....a navíc je velmi krásná!

    OdpovědětVymazat
  15. [2]: Děkuji ti mnohokrát za milý komentář!

    OdpovědětVymazat
  16. [3]: To já děkuji za přečtení! S probíhanou rekonstrukcí se to tam mění k lepšímu, tedy pro návštěvníky, pro ty ostatky asi moc ne...

    OdpovědětVymazat
  17. [4]: Ono se na to musí člověk dívat z pohledu doby, kdy byla kostnice vytvořená. I když je pravda, že bych sama pochopila ty pyramidy, ale to ostatní už mi připadá nedůstojné.

    OdpovědětVymazat
  18. [5]: Já ti děkuji za milý komentář, jsem ráda, že sis návštěvu, byť virtuálně, užila .

    OdpovědětVymazat
  19. [6]: Ještě chvíli počkej, za pár let bude rekonstrukce i archeologické práce hotové, pak se nebudeš muset bát, že spadneš do nějakého výkopu .

    OdpovědětVymazat
  20. [7]: Mně přijde zajímavá kostnice ve farnosti Křtiny. Mají tam dvanáct malovaných lebek, které jsou světovým unikátem a o jejichž původu se nic neví.

    OdpovědětVymazat
  21. [8]: Moc děkuji za milý komentář! Díky shánění informací do článku jsem se o Santinim dozvěděla opravdu hodně, stránka na Wikipedii o něm je naprosto fantastická, vůbec jsem netušila, kolik staveb, které osobně znám, má tenhle úžasný architekt na svědomí. Také jsem si říkala, jak je možné, že toho tolik stihl, jestli ony v tom nebyly nějaké čáry .

    OdpovědětVymazat
  22. [9]: Děkuji ti, snažila jsem se vybrat snímky tak, aby čtenáři měli pocit, že tam jsou se mnou, aby viděli to, co na mě zapůsobilo. Děkuji ti za komentář .

    OdpovědětVymazat
  23. [10]: Děkuji ti, Růženko. Máš pravdu v tom, že ty ostatky si zasloužily zcela jistě jiný osud, ale když přihlédneme k době, kdy se ten hřbitov rušil, někam se to obrovské množství dát muselo...

    OdpovědětVymazat
  24. [12]: My tam vyrazili čirou náhodou, když jsme si plánovali trasu během jarních prázdnin. Kluci tam byli s námi, myslela jsem, že se budou bát, ale oba vypadali v pohodě, brali to tak, jak to je .

    OdpovědětVymazat
  25. [13]: Kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele jsme navštívili taky, byla to nádhera a chystám o něm článek. Díky tomu, že tam nejsou vůbec žádní turisté, jsme měli celou katedrálu jen pro sebe, to byla fantazie!

    OdpovědětVymazat
  26. [14]: Já když to viděla, jak se to tam valí... Bydlet bych tam asi nechtěla. Ale zase, kam se hrabe Kutná Hora na Český Krumlov, obzvláště, když člověk natrefí omylem na nějaké slavnosti. To se cítí jako v Japonsku nebo v Jižní Korei!

    OdpovědětVymazat
  27. [15]: Zajímavý pohled i zkušenost! Selfíčkáři byli mladí a blbí, žádného staršího (rozuměj v mém věku ) lačnícího po selfie s lebkou jsem tam neviděla.

    OdpovědětVymazat
  28. [16]: Já tak nějak chápu, že ty kosti se musely někam po zrušení hřbitova uložit. Ale třeba mně, jako mrtvole, by asi vadilo, kdybych měla lebku v pyramidě, holenní kost v girlandě a kyčli na erbu .

    OdpovědětVymazat
  29. Je vidět že jsi šikovná. Já taky spíš fotím intuitivně než podle pravidel, i když někdy si tedy dávám pozor a i hledám to nejlepší světlo. Počítej ale s tím, že teď budeš hodně cvakat, to je prostě tak když přejdeš z horšího na lepší

    OdpovědětVymazat
  30. [33]: Díky, těším se na pořádné jaro, až budu mít co cvakat, teď je všude jenom uschlé listí, bláto a kvítko aby člověk hledal lupou . Původně jsem měla docela slušný ultrazoom, ale srovnávat se to prostě nedá, no .

    OdpovědětVymazat
  31. Jó, memento mori... na mě to funguje zaručeně, jak barokní autoři zamýšleli a hroužím se do modliteb, když se ocitnu na podobném místě.

    OdpovědětVymazat
  32. Určitě to je zajímavé a muselo to dát hodně práce. Já ale patřím mezi ty lidičky, kteří tohle vidět nemusí. Mám husinu už teď, když to vidím.

    OdpovědětVymazat
  33. [36]: Každý reagujeme jinak, myslím, že je to docela přirozené .

    OdpovědětVymazat
  34. [35]: Psala jsem to už někde v komentáři výše, jako mrtvole by se mi asi nelíbilo mít kyčli na erbu, lebku v pyramidě a paži třeba na girlandě...

    OdpovědětVymazat
  35. [37]: V tom obchodě měli jen stuhy na míru, takže jsem trochu potrápila mladého pana prodavače.

    OdpovědětVymazat
  36. [39]: Tak se alespoň při sobotě nenudil, že jo .

    OdpovědětVymazat
  37. Jak se koukám, zde jsem asi nikdy nebyla, možná Kutnou Horou projížděla, ale památky nenavštívila a i o tomhle místě často mluvím, že bych sem jela ráda na výlet.

    OdpovědětVymazat
  38. [41]: Kdybys tam byla, asi by sis to pamatovala, protože tohle je zážitek vskutku nezapomenutelný .

    OdpovědětVymazat
  39. Máme obě podobný článek a ještě psaný ve stejný den .

    OdpovědětVymazat
  40. Pohled na kosti hřeje u srdce.

    OdpovědětVymazat
  41. Tam jsem byla v 10 letech s pionýrským táborem. Dones mám z té doby koupený pohled.

    OdpovědětVymazat
  42. V létě jsem se do Kutné Hory vypravila, ale musím se přiznat, že do Kostnice jsme si nezašli. Trochu mě to mrzí, na druhou stranu, působí to dost děsivě už jen z fotek.

    OdpovědětVymazat
  43. [48]: Není to děsivé, neboj .

    OdpovědětVymazat
  44. [47]: Matějovi bude devět, takže jste měli premiéru skoro ve stejném věku .

    OdpovědětVymazat
  45. Jani, tak Ti tu šmejdím po článkoch a trochu sa bavím. Sviatky som preležala v posteli s nejakou fajnou virózou, aktuálne sa snažím sondovať čo sa kde deje

    OdpovědětVymazat
  46. [51]: To jsem ráda, že se bavíš .

    OdpovědětVymazat

Milí čtenáři, děkuji vám za nakouknutí a komentář :).