Jak na nový rok...


...aneb díky Bohu, že se mi tato pranostika ještě nikdy nevyplnila a já tak mohu tiše doufat, že ani letos to nebude jiné.

První den nového roku začal opravdu magicky, dozvuky novoročního kouzla byly tak hmatatelné, že by se daly krájet...

Hned při ranním vážení jsem byla zázračně o čtyři kila lehčí, což je při mém vánočním hodování (obzvláště jsem pyšná na poctivou kilovou marcipánovou štolu, kterou jsem v průběhu týdne spořádala sama k snídani) vcelku dobré skóre (novoroční předsevzetí ohledně nežraní sladkého tedy, k mé veliké úlevě, logicky odpadá). Mé křeččí bradě spadla při pohledu do zrcadla brada a šla se závistí zahrabat hluboko do čelisti při pohledu na mé nádherné, přes noc vystouplé, lícní kosti. Má pleť získala alabastrově bílou barvu, pro kterou by ve starověkém Řecku či Římě urozené dámy vraždily a kolem očí se mi vylouplo přírodní líčení à la padesát odstínů šedi. Lidi, to vám byl flám! Flám, na který se jen tak nezapomíná, protože bývá většinou jen jednou za život. Ten letošní, vlastně loňský, jsme absolvovaly ve dvou. Já a moje kamarádka, kterou jsem znala pouze z virtuálního světa a hodně jsem o ní slyšela, ale ještě nikdy jsme se nesetkaly tváří v tvář. Já a poctivá nefalšovaná střevní viróza. Napsala bych sračka, což by bylo nepochybně trefnější, ale to by mi třeba někdo mohl říct, ať si jdu vypláchnout hubu mýdlem. A to, že naše setkání proběhlo úplně jinak, než tváří v tvář, rozebírat raději také nebudu :).

A já si pořád říkala, co mi chce tou svou barevnou transformací mé pomerančové dílo říci. Dnes už vím, že věští budoucnost!

Nejdřív totiž zbělalo a zezelenalo...


A pak padlo na hubu! :)

44 komentářů:

  1. Fujtajbl... od takových kamarádek raději co nejdál. Co to bylo za příšerku? jediné co jsem poznala byl maršmaloun na hlavě a sušené švestky....

    OdpovědětVymazat
  2. Střevní virózu jsem zavnímala, ovšem tvé fotodílko nějak ne. To byl nějaký dárek nebo příspěvek k té viróze? Zřejmě to byl ale nějaký příspěvek k silvestrovské zábavě - vím, že umíš pěkně péct a tvořit  

    OdpovědětVymazat
  3. Ano, na mobilu komentuju jak idiotka...

    OdpovědětVymazat
  4. Fuj, ty si to umíš zpestřit, osobně bych podobná setkání vynechala, ovšem i já jsem měla několikrát to štěstí včetně setkání s úplavicí a trubky jsou pak skutečně vyčištěné.

    OdpovědětVymazat
  5. To bylo to vaše trápení pomerančů, co tak vypadá po pár dnech, že jo? Jak na Nový rok...to ti tedy nepřeji, to opakování. Ale nakonec nepříjemnost ti pomohla zhubnout, ač to určitě nepotřebuješ.   

    OdpovědětVymazat
  6. Janinka i o sračce umí napsat s nadhledem - ovšem na pomeranče teda bacha - to jsou věštci jako sviňa!

    OdpovědětVymazat
  7. Taky bych tomu moc nevěřila, že jak na Nový rok, tak po celý rok. To by to dopadlo!

    OdpovědětVymazat
  8. Skládací cylindr čili klak je neodolatelný (krásně sladěné barvy).

    OdpovědětVymazat
  9. Snad už je dobře Jani, někdy se příště okolnosti sejdou v takové konstalaci, ze by bylo lepší, kdyby se v tichosti minuly .     

    OdpovědětVymazat
  10. [1]: No, to bylo moje domorodé cosi z předchozího článku o týrání pomerančů, trochu přes nos zezelenalo .

    OdpovědětVymazat
  11. [2]: Děkuji, to bylo naše vánoční tvoření z předchozího článku .

    OdpovědětVymazat
  12. [3]: Já sežeru ledasco, ale když už pomerančem projdou prsty skrz, tak to zase nemusím všechno .

    OdpovědětVymazat
  13. [6]: Říká se, že zažít se má všechno. Myslím, že mě to postihlo, abych si to mohla odškrtnout ze seznamu .

    OdpovědětVymazat
  14. [8]: Přesně, to bylo ono, naše týrání pomerančů .

    OdpovědětVymazat
  15. [7]: Trubky se opravdu vyčistily, takový detox to byl . A děkuji!

    OdpovědětVymazat
  16. [9]: Říkám si, že když tohle dokážu i ve sračkách, je to pořád ještě dobrý .

    OdpovědětVymazat
  17. [10]: Taky si říkám, to by byla půlka planety permanentně opilá .

    OdpovědětVymazat
  18. [12]: Už je dobře, Chudobko, bylo to jednodenní, ale o to intenzivnější!

    OdpovědětVymazat
  19. [11]: Vyřídím do pomerančového nebíčka .

    OdpovědětVymazat
  20. [4]: To já taky, neboj, vítej v klubu!

    OdpovědětVymazat
  21. Ha ha. Takže nejez zbělalé a zezelenalé pomeranče stejně tak, jaok nejez žlutý sníh.

    OdpovědětVymazat
  22. [25]: Já ho nejedla, občas mívám jalové nápady, ale tenhle mezi ně nepatřil!

    OdpovědětVymazat
  23. Tak to je smůla... Ja tím trpelv dětství a opravdu žádná diskotéka..

    OdpovědětVymazat
  24. Pro potřeby publikace na internetu můžu doporučit slovenské slovo "hnačka", protože pak se můžeme uklidňovat tím, že i ve střevní nouzi jsme vlastně jen "honáci", což je vlastně něco na způsob kovbojů . Tak držím palce, ať je vše co nejdřív tak, jak má být, a bez kovbojů.

    OdpovědětVymazat
  25. [27]: Náš starší na to jako malý taky trpíval, pro dítě to musí být obzvláště nepříjemné...

    OdpovědětVymazat
  26. [28]: Hnačku jsem chtěla použít jako první, ale to bych zase do článku nemohla propašovat tu sračku .

    OdpovědětVymazat
  27. Sračka je prevít! Ale stejně jsem se zasmála. Já mám řídkou stolici už několik dnů, a kalhoty jsou mi, i přes toto časté vyměšování, čím dál menší?! Tak já tedy nevím, jak to dělám Barvičku mám též ucházející a přes pytle pod očima nemá cenu se líčit, ještě bych někomu způsobila nervový šok.

    OdpovědětVymazat
  28. [31]: Vítej v klubu, má milá!

    OdpovědětVymazat
  29. Nechci vypadat zlomyslně, ale já se při čtení usmívala.

    OdpovědětVymazat
  30. [33]: Tak tomu jsem moc ráda, že se mi povedlo vyloudit úsměv na tvé tváři .

    OdpovědětVymazat
  31. Jejda, to nebyl zrovna úspěšný vstup do nového roku . Ale takhle po určitě po celý rok nebude ;). Taky se mi to naštěstí neplní =D

    OdpovědětVymazat
  32. [35]: Já v to pevně věřím!

    OdpovědětVymazat
  33. Tak v prví části jsem se dost podivila. V další části jsem pochopila. A pak jsem viděla tu zrůdu ze špaget a rozinek a myslela jsem, žes to celé s prominutím se.rala. Ale to by snad ani nešlo...

    OdpovědětVymazat
  34. [37]: Kdepak, ta zrůda byla výsledkem naší vánoční tradice - http://moje-mozkovna.blog.cz/1901/tradicni-tyrani-pomerancu. A ne, fakt jsem o nesežrala .

    OdpovědětVymazat
  35. To jsi neměla zrovna nejlepší společnost Nevím jak u vás, ale tady je chřipková epidemie typickým vánočním zvykem!

    OdpovědětVymazat
  36. [39]: U nás bývají chřipkové epidemie nevyzpytatelné .

    OdpovědětVymazat
  37. Ale ta kamarádka je docela sympatická .

    OdpovědětVymazat
  38. Tak to uvnitř je pomeranč? Čímpak byl potřen? Čtyři kila dole, to Ti závidím, to se mi "přes noc nestane". Já se vážím často, takže sleduji každý zmizelý gram!

    OdpovědětVymazat
  39. [43]: No, ničím. To byl pomeranč z našeho vánočního tvoření a jedné noci mi takhle zplesnivěl .

    OdpovědětVymazat

Milí čtenáři, děkuji vám za nakouknutí a komentář :).