Falešný patchwork - vejce - zápich


A zase jsem kecala, když jsem psala, že už se do Velikonoc špendlíků nedotknu. Nepamatuju si, že by mě nějaké tvoření tak moc chytlo. Nejen, že mě nesmírně baví, ale ještě si u toho vyčistím hlavu. Ale slibuju, tohle už jsou vážně poslední výtvory. Došla mi totiž inspirace i vajíčka... :)

Vajíčka technikou falešný patchwork à la velikonoční zápichy

Postup podobný jako ZDE, jen s tím rozdílem, že se nezačíná po stranách, ale z vršku. Podrobný návod dodám v týdnu.
Omlouvám se za kvalitu fotografií, ale nový foťák v nedohlednu, takže asi tak :).

Týden 13. - něco je ve vzduchu


Vypadá to, že někdo, nebo něco, nechce, abych popisovala uplynulý týden. Papírek, na který jsem si psala poznámky, zmizel. Když jsem ho našla, byl zmuchlaný do kuličky a moje, už tak nečitelné škrábanice, se staly ještě nečitelnějšími. S obrázky do článku to bylo podobné, náš skoro dvouletý mi naformátoval kartu ve foťáku. Jeho šikovnost mě nepřestává překvapovat, k tomu, aby se mu to povedlo, totiž musel zmáčknout třináctkrát tlačítka ve správném směru a pořadí...

Takže tento týden opravdu velmi stručně a heslovitě - vnitřní vyhoření, deprese, smutek, strach o blízké, samota, dementní uživatelé jednoho fóra opovrhující starými lidmi, únava, nevyspání. Stávkující teplá voda, sníh, smrtelná nemoc v rodině, bezmoc, vztek z toho, že si stěžuju a přitom se mám oproti jiným jako královna. Týden byl zakončen (na důrazné doporučení mého manžela obávajícího se o mé duševní zdraví) otevřením prostředního velikonočního balíčku, konkrétně byl vykraden tekutý obsah.

Jediným veselým momentem byl domácí úkol našeho druháčka - do konce dubna mají přinést pět vylisovaných jarních kytiček. Paní učitelka má asi smysl pro humor, kde je asi tak u nás seženu? Zaúkolovala jsem proto příbuzné z nížin, v případě nouze jdeme nakupovat do květinářství...

Sníh, který mi tentokrát vůbec nevadil...

Velikonoční cukroví - Velikovánoce


Oslava svátků jara u nás doma není ničím zvlášť výjimečná, pokud tedy do té nevýjimečnosti nepočítám velikonoční pečivo. Nepeču beránka, mazanec, jidáše a koláče, nepatlám dokonce ani velikonoční dort. Své tvořivé já vybíjím na cukroví. A protože klukům do výslužky dávám i drobné dárečky, říkáme těmto svátkům Velikovánoce :).

Velikonoční cukroví

Týden 12. - lékárenský


Tento týden bude, jak se poslední dobou stává pravidlem, více obrázkový, než kecavý. A lékárenský proto, že se mi v týdnu hned dvakrát staly události související právě s lékárnou...

Ta první je spíše k pobavení. I když, jak se to vezme.

Pan lékárník, ke kterému si pravidelně každý měsíc, někdy i dvakrát, chodím pro léky, mi povídá:
"Vy máte ty migrény dost často, že jo?"
"Hmmm..."
"To vás docela lituju, mně stačí ta, co mám vždycky po vopici, Ježíši, to je pokaždý tak děsný... To máte ale docela drahej koníček!"
"No jo, ale zase to pomáhá, tak si člověk rád zaplatí. A taky existuje ten limit..."

Naštěstí. Na moje léky, které podle papalášů nejsou vůbec důležité, totiž pojišťovna přispívá asi desetikorunou. Já si doplatím za krabičku, ve které jsou dvě tabletky, 260 kaček. Ročně mě tak tahle sranda vyjde na asi jedenáct tisíc... Zaplať Pán Bůh za ochranný limit.

Druhá událost není veselá ani trochu. Přišlo mi mailem...

Tohle jsme si vyzvonili ??????
Léky, nebo jídlo?

Toto je článek, který jsem dal do diskuze o zdražení léků..... Okamžitě byl vymazán!!! Proč asi? Prosím pošlete to všem známým. Nejsem z těch, kdo by psal anebo se zúčastňoval diskuzí, ale to, co jsem dneska zažil v lékárně, mě natolik vzalo, že jsem se rozhodl o tom napsat.
Stála přede mnou starší paní v důchodovém věku a když na ní přišla řada, tak předložila recepis a paní lékárnice jí vydala léky a požádala o doplacení částky 1980,-Kč. Paní zůstala celá zkoprnělá a nemohla ze sebe vypravit ani slovo. Pak se rozbrečela, podívala se do peněženky a řekla, že tolik nemá. Otočila se a pomalu odcházela k východu. Paní lékárnice na ní volala, ať si vezme ten recepis a že ty léky ale opravdu potřebuje.
Paní se otočila a plačíc řekla: ,,K čemu mi budou léky, když nebudu mít na jídlo?" a pomalu odešla. Všichni přítomní nemohli ze sebe vydat jediné slovo a bylo vidět, že je to hluboce zasáhlo. Stydím se za naši vládu a vůbec nejsem hrdý, že jsem Čech. Co je to za vládu, že dopustí, aby lidé, kteří celý život poctivě dřeli a platili si na důchod, ve stáři dřeli bídu a museli se rozhodovat, zda si mohou koupit léky anebo jídlo. Kde to jsme!!!!!!!!
Připadá mi, že toto už je řízená genocida seniorů. Opravdu hnus.

P.S. : Kdyby měla jinou barvu kůže a celý život nepracovala, tak by ty léky měla zadarmo..............

Jaroslav Prešovský Most.

Je mi z toho smutno. Být v té lékárně, tak té paní na ty léky asi přispěju...

Počátek týdne, venku sluníčko, tráva zelená a přehrada nádherně zamrzlá...

Falešný patchwork - věnec - návod


Tentokrát žádná omáčka okolo, jdeme rovnou na to. Jen pro jistotu upozorňuji, že samotná výroba věnce mě stála spoustu sil, obzvláště těch psychických, takže když říkám, že návod je určen jen pro drsoně (nebo blázny), vězte, že nekecám :).


Falešný patchwork - Věnec pro tchýni :)


Ne, nejsem v "Antitchýním spolku" a ani se nechystám na pohřeb, jak by se mohlo z názvu článku zdát :). S maminkou mého manžela vycházím náhodou báječně a protože se nedávno zmínila, že má už "děsně odrbaný" velikonoční věnec na dveře, napadlo mě, že jí udělám radost a jeden jí vyrobím. Technika byla jasná, kdo ke mně občas nakoukne ví, že poslední dobou těžce ulítávám na "falešném patchworku". Akorát jsem netušila, že to bude tak časově i psychicky náročné. Než jsem přišla na to, jak věnec vlastně vyrobit (na internetu jsem nikde návod nenašla, jen obrázky pro inspiraci), stálo mě hodně úsilí ho vzteky nezlomit, nerozpíchat špendlíky, nezabodnout do něj nůžky, neuškrtit ho na stuze, nerozdupat ho na drobounké polystyrenové kuličky a nemajznout s ním o zeď. Ale nakonec jsem to ustála, rozdělané dílko jsem vzala na milost, po týdnu se k němu vrátila a tady je výsledek...

Velikonoční věnec - falešný patchwork

Týden 11. - konečně sluníčkový :)


Maminka mi nedávno říkala, že když si člověk něco moc přeje, má si to nakreslit na papír a dílko pak dát pod polštář. Míša si namaloval tři tisícové bankovky, prý na domeček. Vysvětlila jsem mu, že by musel připsat ke každé tři nuly, aby za to mohl domek pořídit. Tak nuly připisoval a připisoval, až to trochu přehnal a místo tří milionů jich má pro jistotu třicet :). No a co mám pod polštářem já? Překvapivě domeček :). A u něj, ve stínu jabloně, hrušně, třešně a višně, malý zahradní domek pro kluky a taky keřík malin, ostružin, kanadských borůvek a pár řádků jahod. Nejsem moc skromná, že? Ale když to vezmu z té druhé stránky, je to opravdu to jediné, po čem skutečně z hloubi duše toužím...

Hasta La Vista Baby!


Minikomiks na téma "Hra na pravdu" se zaměřením na vaječnou krizi. Pro rejpálky - ano, ta vejce mi leží v žaludku :). Ale jenom malounko...

Falešný patchwork - velikonoční vejce


Minulý týden jsem špendlíkovala velikonoční vajíčka jako o závod a jak jsem už psala, moc mě to bavilo a uklidňovalo nervy, které byly napnuté jako struny u mojí kytary. Ehm, to nebylo nejšťastnější přirovnání, protože jsem jí neměla v rukách ani nepamatuju. Tak napnuté třeba jako prádelní šňůry u nás v sušárně. No to je taky pěkná blbost...
Víte co? Tak se pojďte raději "pokochat" (případně inspirovat) výsledkem špendlíkování, jo? :)

Hotová vajíčka
Návod na jejich výrobu najdete ZDE :)


Týden 10. - strááášně nudný?


Poprvé za celou dobu "týdeníkování" jsem přemýšlela, jestli tento týden nemám vynechat, protože jsem měla pocit, že by pro vás mohl být strááášně nudný a nezáživný... Ozvalo se totiž jediné moje postižení, a to záchvaty tvořivosti, tentokrát v jakési silnější formě, takže jsem neustále něco stříhala, špendlíkovala, háčkovala a přišívala a nesmírně mě to bavilo a uklidňovalo. Ale nakonec jsem se rozhodla, že výjimku neudělám a o týden nepřijdete. A protože vás mám ráda, tvoření podrobněji popisovat nebudu (možná zase někdy v nějakém návodu) a shrnutí tak bude krátké a vy alespoň neusnete :).

Plyšový Sackboy


Když se koncem roku 2008 na trhu objevila hra s názvem LittleBigPlanet, všichni doma jsme si jí zamilovali. Pár měsíců na to jsem synkovi slíbila, že se mu pokusím vytvořit plyšáčka alespoň trošku podobného hlavnímu představiteli této hry - "Sackboyovi". Sice mi to, než jsem se dokopala k realizaci, trvalo přes tři roky, ale nakonec se dílko povedlo. A protože jsme se od té doby rozrostli ještě o jedno dítko, které "Sackboye", v jeho řeči "ňaňa", miluje taky, exempláře jsou rovnou dva...:)

Takto vypadá originál - omlouvám se za kvalitu fotografie, ale byla pořizovaná z televize, protože hru LittleBigPlanet hrajeme na konzoli PS3...

Řidič, ten tvrdej chleba má!


Během tohoto tvoření nebylo ublíženo žádným cestujícím, řidičům či policistům. A ačkoliv to tak může vypadat, nemám v nejmenším úmyslu zesměšňovat nikoho z výše zmiňovaných... :)

"Ukončete nástup a výstup, dveře se zavírají!"

"A vo co, že ne?"


Masochistické hrátky dopravce


MHD
-
masochistické hrátky dopravce


Pan řidič si srandu tropí,
venku třicet, on však topí!
Okna nejdou zas otevřít.
Já posílám ho za to v řiť...

Důchodkyně svojí holí
do mne buší. Au, to bolí!!!
Loktem strčí, nohou dupne,
na sedadlo hbitě hupne.

Spokojeně pomlaskává,
zbytky jídla vyšťourává,
protézu na odiv dává.
Začíná mě bolet hlava...

Přede mnou na tyči visí
paní s dechem Wé Cé mísy.
Zírám němě na koláče
potu. Můj nos tiše pláče.

Zprava na mne sype lupy
týpek z hodně divné tlupy.
Zleva mi zas pod nos trčí
chlupy dlouhé jako smrčí.

Třicet dítek poblíž vřeští.
Hlava mě už pěkně třeští.
A hned vedle bezdomovec
vonící jak hnoje kopec.

Horko, těsno a odér z bot,
přetloukaný parfémy pot,
oční tiky působí mi.
Chci být doma, mezi svými!

Dav mě plive na ulici,
já se šklebem na svých lících
šťastná, že vše přežila jsem,
poklekám v prach a líbám zem...

Týden 9. - objímací :)


První polovinu týdne jsem díky antibiotikům objímala záchodovou mísu. Když mi za pět dní ubyla tři kila, začala jsem toho mít plné zuby. Doslova. Taky jsem vyluštila záhadu - varování na letáčku, že "účinnost hormonální antikoncepce je při léčbě nejistá". No bodejť by nebyla, když si tabletka vzápětí udělá výlet ze žaludku ven... Nové léky to vyřešily, zle mi po nich není, jen mi hlava nebere, že když existují účinná antibiotika, která se berou jen tři dny a jednou denně, proč se převážně předepisují sajrajty na dva týdny, třikrát denně. I když, proč se tomu vůbec divím, naše republika je jeden velký tunel a bordel...

Tvoření s dětmi - Lucerničky


Nejdřív byly děti nemocné, pak zaťukaly na dveře jarní prázdniny a venku bylo takové počasí, že na jeho popis je škoda slov a nám nezbylo nic jiného, než sedět doma. Svoje děti miluju, ale někdy... už je toho moc a mně se honilo hlavou, jestli by šlo oba kluky najednou narvat do jednoho babyboxu :D. Ne, to byl samozřejmě vtip :), chci tím říct, že někdy není jednoduché dítě zabavit...

Pro ty, co jsou na tom podobně a už neví, kudy kam, přináším návod na tvoření, který je jednoduchý a prakticky každému dostupný. Budeme vyrábět lucerničky :).

Na tvoření budete potřebovat:

Sklenice (například od instantní kávy) zbavené etikety - nejlepší je sklenici ponořit na chvíli do vařící vody, etiketa se odlepí sama. Případný zbytek lepidla jsem odstraňovala odlakovačem.

Papírové ubrousky s různými motivy - většinou se dají koupit po jednom v papírnictví

Štětec

Lepidlo na decoupage nebo obyčejné lepidlo Herkules

Nůžky


Falešný patchwork, vejce - návod


Po vánočních koulích technikou falešný patchwork, které jsem vtipně vyráběla až po Vánocích, se nechci dopustit stejného trapasu a mít Velikonoce bez vajíček (stačí, že jsou vymetené regály v obchodech :)) a tak velikonoční vajíčka dělám pro jistotu s předstihem.

Návod na ně bude hodně podobný jako u koulí a bude se v mnohém opakovat, ale myslím, že je lepší mít všechny informace pěkně pohromadě, než každou chvíli odkazovat na minulý patchworkový článek, takže to snad přežijete :).

Na výrobu vejce budete potřebovat:

Špendlíky - Nejlepší jsou takové, které mají zhruba poloviční délku, než bývá obvyklé. Na falešný patchwork jsou nejlepší a vřele je doporučuji, hotové vajíčko pak není tak těžké, na jedno o výšce 7 cm jich totiž budete potřebovat cca 130.

Různě barevné stuhy - doporučuji šíři 2 až 3 cm. Stuhy jsem nastříhala na kousky, které jsou o něco málo delší, než je násobek jejich šířky - to znamená, že například stuha o šířce 2,5 cm, kterou jsem použila, měla po nastříhání na kousky délku cca 5,5 cm. Nastříhejte si i pár kousků delších, vajíčko má zvláštní tvar a delší kousky pro jistotu použijte okolo špičky a spodku.
Pozor na stuhy saténové, vypadají krásně, ale mršky se docela třepí. A taky mívají jednu stranu takovou a druhou makovou, proto je třeba dávat pozor, jestli je při špendlení připevňujete správnou stranou.

Polystyrenové vejce - to z návodu má na výšku 7 centimetrů a seženete ho za pár korun v každém lepším papírnictví, případně se dá sehnat i v dobré galanterii.

Propisku nebo kvalitní obyčejnou tužku

Ostré nůžky

Týden 8. - prskavý a chrchlavý


Míša si ze školy přinesl dárek v podobě bacilů a protože je hodný a štědrý, hezky se s námi všemi o něj podělil. Jsme do jednoho nemocní a já funguju v režimu "stand-by", takže tenhle týden bude méně ukecaný a více obrázkový.

I přes otravné marodění se na tomto týdnu dají najít pozitivní věci. Třeba moje pozice v zaměstnání stále existuje, je pro mně připravená a na můj návrat tam čekají jako na smilování. Nebo že moje tvoření a patlání není ohroženo, protože za moje trápení s klouby a svaly nemůže artróza ani borelióza. Krevní testy odhalily, že za všechny zdravotní patálie zřejmě může bakterie, které si nikdo dřív nevšiml, protože testy na ní jsou zdlouhavé a drahé a lékaři je nechávají dělat, až když neví, kudy kam. Nejhorší na tom je, že díky včasnému neodhalení téhle potvory se zdravotní problémy zhoršují a nové přibývají. Naštěstí paní revmatoložka byla "rozhazovačná" (ani se jí nedivím, když viděla tu hromádku neštěstí, co si začala připadat jako hypochondr), testy nechala provést a tři týdny se silnými antibiotiky by to měly spravit. Hurá!

Taky se opravdu začínám bavit "vajíčkovou krizí". Například v Kauflandu si můžete koupit jen dvě balení. No já bych ráda, kdyby tam nějaká byla. A z principu odmítám dávat 42 korun za deset vajec v Bille, takže jejich koupi bojkotuju a s recepty experimentuju. A pak že buchta bez vajec nejde upéct. Jasně že jde, jak se všichni olizovali...

Matěj začíná objevovat kuchařinu. Pořád by něco míchal, sypal, matlal. Cibuli už nesmím loupat já, jen musím začít vařit s předstihem, trochu mu to trvá...

Ve čtvrtek jsem musela ke svému zaměstnavateli, protože si vzpomněli, že najednou honem rychle potřebují podepsat spoustu papírů. Nemoc, nenemoc, šlo se. A protože se šlo okolo přehrady, byla by škoda vám tu spoušť nenafotit. I když haldy sněhu už nejsou tak dramatické, začala nám totiž obleva :).


Týden 7. - diamantový


Celý týden nebyl ničím výjimečný, kromě jednoho dne, který by se dal nazvat "Dnem na hovno, který nakonec na hovno zase tak úplně nebyl". Omlouvám se všem outlocitným, ale budiž vám útěchou, že jsem to mohla napsat hůř a věřte, že to umím :).

Ráno jsem Míšovi slíbila, že ho po vyučování přijdu do školy vyzvednout, jenže celý den chumelilo a za těch pár hodin napadlo dalších dvacet čísel. Za normálních okolností bych mu zavolala, ať přijde domů sám, jenže jako na potvoru mi od rána v hlavě hlodal nějaký červík a podsouval mi myšlenku, že pro něj do té školy prostě musím dojít, nebo se mu něco stane. Podlehla jsem červíkovi, zabalila Matýska do kočárku a vylezla ven.
Jestli byly někdy cesty v opravdu katastrofálním stavu, tak to nebylo nic proti tomu, co se s nimi dělo dnes. Když jsem zdolala ten kilometr neprotaženého, neposoleného a neposypaného hlavního tahu (chodníky u nás dnes již definitivně přestaly existovat) a chtěla se před školou podívat, jestli jsem přišla včas, zjistila jsem, že nemám telefon. Musel mi vypadnout z kapsy, kam jsem si ho dávala, protože jsem měla mít odpoledne návštěvu a chtěla jsem být "po ruce", kdyby potřebovala pomoci s navigací. Taky jsem tajně doufala, že mě Míša ráno poslouchal a že ví, že pro něj přijdu. Katastrofický scénář řvoucího dítěte bez klíčů před barákem a bez šance se mi dovolat se naštěstí nekoná, povědomá postava se v dálce vynořuje ze školy.

Ježíši, proč jde jen v mikině a bundu courá za sebou? Je normální? Není mu úplně nejlíp a on se tady producíruje ve vichřici a chumelenici, kde není vidět na krok, v mikině! Já ho snad zabiju... Nezabila. Rozbil se mu zip tak nešikovně, že si tu bundu na sebe opravdu sám nemohl obléknout. Díky ti, červíku! Nedovedu si představit, jak by to s tím čudlou dopadlo, kdyby šel domů jen tak v mikině a sám, jak jsem měla v plánu. Jedna pohroma zažehnána, zip jsem provizorně opravila a zamířili jsme nakoupit a domů. Cestou při nás asi stáli všichni svatí, lavina sněhu ze střechy nás předběhla o vteřinu. Víte, dospěla jsem do fáze, kdy už se ani nesnažím mít sníh ráda, nebo ho alespoň tolerovat. Je všude, je ho moc a já ho NENÁVIDÍM!

Míša míří do hudebky, já domů. Tam beru náhradní telefon a prozváním ten ztracený. Dobré znamení, zvoní. Tajné přání, aby zvonil doma, se nevyplnilo, nejspíš si to vibruje někde venku zapadlý ve sněhu. Myšlenku, že ho půjdu hledat, okamžitě zavrhuju, protože nemám ani tušení, kde mi vypadl a navíc mi dnešní "sračkocesta" bohatě stačila.
Sedám na net a hledám číslo na svou návštěvu, v rychlosti jí vysvětlím situaci a dávám náhradní číslo. Při dalším pokusu dovolat se na můj telefon byl hovor odmítnut. Jó milá zlatá, jsi bez telefonu. A čemu se divíš, když jsi tak blbá, že si ani neumíš zapnout kapsu? Naivně to zkouším znova a světe div se, na druhém konci se ozval milý ženský hlas a já, až se Máťa vzbudí, si můžu jít vyzvednout telefon do nedaleké prodejny. Dobří lidé ještě nevymřeli, milé paní jsem poděkovala pistáciovou bonboniérou.

Telefon už suším doma a tak jen čekáme na mou návštěvu, pana novináře. Ten mi veze mou výhru, kterou jsem získala v jedné novinové soutěži, protože jsem byla jako jediná vybraná z "masakrózního" počtu hlasujících. Já, která jsem v životě vyhrála párkrát padesát korun ve Sportce a jako dítě dvě audiokazety Vinnetoua... Vím to už tři týdny a i přesto, že jsem měla velikou radost, skeptik se ve mně nezapře a dokud neuvidím, neuvěřím. A pan novinář přijel a já jsem uviděla a uvěřila, na chvíli se stala celebritou, poskytla rozhovor a nechala se párkrát zvěčnit panem fotografem a pak už jsem jen rozbalovala a achala. Ač přátelé říkají, že jsem díky svému zvláštnímu myšlení polovičním chlapem, pořád jsem v jádru ženská. Áááách :).

Na počátku všeho byla taška :).
Veliká a těžká taška...


Pan Pinďourek a spol.


Už je to nějaký pátek, co jste se mohli bavit komiksem "Pan Pinďourek", který vymyslel a vytvořil můj osmiletý syn. Tajně jsem doufala, že na pana Pinďourka zapomněl, leč opak je pravdou a do týmu si přibral parťáky "Paní Rybičku" a "Cecky". Co je "Pinďourek" a "Cecky" asi víte, co je "Rybička" si jistě domyslíte :).

A já si tak říkám, co by se stalo, kdyby tohle dostal do rukou odpovědný sociální pracovník... Provedl by šetření, nebo by se pousmál nad bezbřehou dětskou fantazií?

Časák pro úchyly na cecky