Zobrazují se příspěvky se štítkemBlejskavá. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemBlejskavá. Zobrazit všechny příspěvky

Trilobit


Já mám doma trilobita!
Co říkáte? Že jsem cvok?
Že jsem asi pěkně zlitá?
Nebo že mám nervů šok?

Tak já přidám další sloku...
Za to, že nemůžu pít
oblíbenou sklenku moku,
může právě trilobit!

Při mé cestě do marketu
je můj krásný skromný sen
(plenit fernetu paletu)
tenkým hláskem přerušen.

"Mě jsi přeci vždycky chtěla,
koukni se sem, tady jsem!"
"Ksakru, co to?" já jsem klela,
ale šla jsem za hlasem.

Ve výloze, z které sálá
pro umění jemný cit,
z šutru pevného jak skála
kouká na mě trilobit!

V očích jiskry a vzrušením
přestává mi srdce bít,
já procházím si mučením...
"Áááá! Ten kámen musím mít!"

Všechny prachy na lahvinku
echt kvalitního pití
putovaly na kravinku
ve formě trilobití...

Dneska večer se nezliji,
já držím prázdnou tašku,
hlavně že mám fosílii,
kašlu na blbou flašku!

Samý kostel, fara, věž :)


Není výhled z okna jako výhled z okna, ten můj je výrazně ovlivňován ročním obdobím a počasím. Po dvou hodinách hrabání v archivu jsem zkompletovala výběr mých "Pohledů", se kterými se účastním akce PROJEKT - Výhled z okna a seřadila je podobným stylem, jakým se rozdělují nežádoucí účinky léků v příbalových letácích :).

Ale nejprve, protože je možné se zúčastnit pouze s jednou fotografií, vybírám... prostě nějakou. Srdcovek je tu víc, ale moje šedé buňky už řvou bolestí, ať se konečně rozhodnu, takže Voilà, tady je. Sice není valné kvality, ale to důležité tam je - pro mě tak vzácný západ slunce (viz níže) a kostel, který mi stojí asi deset metrů od domu.


A teď už zmíněné roztříděné pohledy...

Šnečkovrah


Aneb jak jsem se šnečkovrahem stala...

Ten drobeček se ke mně dostal úplnou náhodou, objevila jsem ho přicucnutého na jedné z mnoha kanadských borůvek, které mi poslala babička. A když říkám drobeček, myslím tím, že byl opravdu malinkatý.

Borůvka měla v průměru asi jeden a půl centimetru...


Týden 3. - sněhový


Pondělí - chumelí
Úterý - chumelí
Středa - chumelí
Čtvrtek - chumelí
Pátek, sobota a neděle - překvapivě a naprosto nečekaně zase chumelí!

Ano, bystré hlavičky pochopily, že můj týdenní souhrn chce naznačit, že uplynulých sedm dní bylo ve znamení bílého svinstva. Ééé pardon, chtěla jsem napsat sněhu. Já jsem si totiž slíbila, že se nebudu v souvislosti s tím odporným studeným sajrajtem, který spousta lidí romanticky obdivuje a dostává je do kolen, rozčilovat. Já se vážně snažím, opravdu, můj mozek už dokonce vykazuje nepatrné známky pozitivního vnímání sněhu, ale vykládejte to těm promrzlým a pomrzlým prstům, píšou si, jak se jim zlíbí!

Takže k tomu pozitivnímu vnímání... Konečně, poprvé v životě, se mi podařilo s kočárkem dojet pro druháčka do školy bez větších problémů. Pravda, musela jsem použít jinou cestu i vchod, protože ten pro mrňata zřejmě není prioritou a tak oblast okolo něj jakoby zmizela z povrchu zemského. Nemusela jsem se tak ploužit uprostřed silnice, poníženě uskakovat do závějí před jedoucími auty a nevracela jsem se domů ohozená od hlavy až k patě tou prosolenou břečkou.

On byl totiž, světe div se, odhrnutý chodník!

Máte-li pocit, že přeháním, vězte, že u nás v zimě, mimo úzké centrum, obvykle chodníky neexistují, protože sníh se ze silnic a tramvajové trati odhrnuje právě tam. A ten si tam leží pár měsíců, než roztaje, nebo do doby, kdy někdo nahoře rozhodne "Tak my vám to teda z toho chodníku jako vodvezem, aby zas nebyly kecy, že to nezvládáme!"
Problém nastal, když jsem si to takhle šinula tím krásně odhrnutým chodníkem (tedy on nebyl ani tak odhrnutý, jako spíše uhlazený - pořád ale lepší, než drátem do oka :)) a najednou se přede mnou vynořila hromada sněhu. A za ní zase krásně udusaný chodník... Vlevo metrový sněhový mantinel, vpravo zrovna tak a vracet se mi nechtělo. V duchu jsem tedy panu odhrnovači poděkovala za jeho zkrat jadrnou nadávkou, popřála mu pěkný pobyt v kakacím otvoru a hromadu si odkopala sama. Fyzická aktivita je na nasrání tím nejúčinnějším lékem, to mi můžete věřit :).

Pokud se vrátím k té romantice ze začátku článku, v souvislosti se sněhem se o ní, u nás na severu, nedá ani mluvit. Tuším že ve středu jsem četla, že v Jablonci od začátku ledna, tedy za 18 dní, napadl metr a půl sněhu. Jenže od středy pořád intenzivně a prakticky bez přestávek chumelí a tak to budou dobré metry dva, ne-li více. Kdo tomuhle říká romantika, je cvok.

Nesnáším sníh. Ale snažím se ho tolerovat, protože ingorace jaksi není možná...
:)

Retro fotografie

Za barem #23: Retro fotografie
aneb
"Malinká Janinka podruhé, tentokrát s dortíkem"

Zadání dvaadvacátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Narozeniny druhé...


Lilie


Za barem #13: Aranžování květin
aneb
"V jednoduchosti je krása..."

Zadání třináctého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).


Až půjdete nakupovat...


Až půjdete zase jednou nakupovat...
A až se vám v oddělení ovoce a zeleniny nebude něco pozdávat...
Pak vězte, že tam před vámi byl můj manžel, jehož kreativita nezná mezí...
Tajně doufám, že ho při tom nikdy nechytnou. A pokud ano, tak se tiše modlím, ať banán s pomeranči (ten byl na pořadí dne při minulém nákupu) a okurka s paprikami nebudou brány jako ohrožování mravnosti mládeže...


Dítě z Marsu


Tohohle tvorečka najdete sedět na vrcholku Ještědu. Jeho tělíčko spaluje sluneční žár i třeskutý mráz a čelí častému dešti, větru, sněhu i krupobití.
Jen málokdy se stane, aby mi bylo líto neživé věci, v tomhle případě tomu ale tak je...

S fotografií jsem se účastnila jedné blogové soutěže, proto nechť mi prosím prominou ti, kteří ji již viděli. A přidávám i miniverše, které mne napadly hned, jak jsem tohle "Dítě z Marsu" (můj pracovní název) uviděla a které fotografii doplňovaly...


Opuštěné stvoření
má dušičky bolení
na vrcholku sedí samo
uvnitř křičí
"Kde jsi, mámo?"

Později jsem se dočetla, že socha se jmenuje Malý Marťan a jedná se o dítko, které se ztratilo...

Co se stalo Koralíně...



To si takhle v neděli ráno sedí Koralína v koupelně na poličce a jako obvykle, kromě hlídání mých pokladů, je hluboce ponořená do svých myšlenek. Když tu najednou... Prásk! Rozplácne se na zemi jako blinkanec. Zvedám jí, abych se omluvila a... málem jsem dostala infarkt. Koralínce něco upadlo... Ještě jednou se jí omlouvám, opravuju jí pochroumanou fasádu a slibuju, že příště budu při utírání prachu dávat větší pozor... 

Návštěva


Poslední týden jsem měla doma návštěvu, tudíž jsem se psaní nemohla věnovat tak, jak bych chtěla, zvládala jsem maximálně komentáře a to ještě stěží. Ubytovali se u mě tři staří známí, z nichž dva jsem hodně, ale opravdu hodně dlouho neviděla. Naštěstí už jsou pryč...

První z nich, Bolehlavka bodavá, se zdržela nejkratší dobu. Ale je to skoro kamarádka, vídáme se dost často, příští měsíc tu bude zase.


Smrťák a jeho pomocníci


Jak napsala Lucerna, tohle téma se mi opravdu zalíbilo, ale trošku jinak, než by se asi čekalo... Můj nový "článek" vám předkládá smrťáka s jeho parťáky, jak si je představuji já + smrťákovy momentky...
Na fotografiích je moje vlastní výroba ze hry Little Big Planet, kde si můžete postavit prakticky cokoliv z čehokoliv...

Kravaťák


Tohohle týpka si prostě nemůžete nevšimnout. Už z dálky vás upoutá žlutou barvou "kůže" a nechutně modrým oblekem. Slepoň, na kterého se pasuji i já, tak padesát metrů před ním začne přemýšlet, co se tomu chlápkovi stalo. Když přijde blíž, slepoň zjistí, že byl oklamán - což je zřejmě i účelem.
LEGO maniak (o svém postižení píši v článku Moře... LEGA!!!) je ve svém živlu a zkoumá, z kolika kostek je modrásek asi postaven, je-li dutý, kolik může vážit, jestli je něco v tom kufříku a proč má hnízdo na hlavě...

Saň


Na dovolené hlavinka odpočívala. Nebo spíše chtěla, ale znáte takové to "celý týden nebudu nic dělat..." Pchááá...
O inspiraci není nouze, tak tady je jedna malá - však vy víte o kom...
Moje básnické a spisovatelské střevo je poněkud slepé, talent jsem neměla po kom podědit (na rozdíl od mého muže, óóó jak mu závidím), tak prosím o shovívavost...

Saň

Vztek je jejím denním chlebem
Vodou pomsta, nenávist
Ústa přetékají jedem
Asi polkla blínu list

Srdce své má plné zlosti
Z očí jiskry šlehají
náklonností ke hlouposti
saň se vůbec netají


Vánoce se Sackboyem...


Sackboy - najdete ho jenom v Little Big Planet, nejúžasnější hře na světě. A tenhle Sackboy, spolu s kamarádem, k nám zavítali na Vánoce.
Nejdřív se rozpačitě rozhlíželi, dali si čaj a cukroví. Pak se trochu otrkali, prošmejdili celý byt, zahráli si na PS3 a prolustrovali počítač. Koukli z okna a uchváceni vánočním stromečkem a na míru vyrobenými čepicemi a šálkami se rozhodli, že to s námi zkusí.
Jeden je neskutečný smíšek a druhý strašný bručoun. Ale krásně se doplňují a já jsem ráda, že zůstali...