Těžkej život rybenky


Ahoj, jsem rybenka a nejmenuju se nijak. Teda moje domácí na mě kdysi ječela "ty svině jedna ........", přídavný jméno si dosaďte sami, ale já to tady klidně prásknu, že to nebylo vůbec nic hezkýho, to teda ne. Vona domácí občas kouká na takovej seriál, kde někdo dost často říká "Ahoj, jmenuju se Christy a jsem alkoholička", takže bych se mohla představit taky tak nějak, ale na to nemusim bejt zrovna Ajnštajn, aby si nevydedukovala, že "Ahoj, jmenuju se svině a jsem rybenka" nezní ani trochu fajnově. My rybenky si teda jména nedáváme, za prvý máme strašně široký příbuzenstvo, takže kdo si to má pamatovat, a za druhý, von ten život rybenek, kdy jedna neví, jestli se dožije vodpoledne nebo zejtřka, není zasejc tak dlouhej, takže by se to snad ani nevyplatilo se s nějakejma jménama zdržovat, že jo. No a když už jsem tu nakousla ten náš vztah, v začátcích to s náma bylo jako na houpačce. Jestli se tomu dá dát nějaký přirovnání, tak je to jeden dost divnej status na Fejsbůku, prostě jsme byly ve složitým vztahu. Ale začnu pěkně vod začátku...

Takovej bejvák, co máme u ní, to by jeden pohledal. Nějakej umělec, co jim dělal v koupelně vobkladačky, pořádně nezacpal škvíry ve spárech a pod zárubněma. A když k tomu připočítáte zadara teplo a vlhko, je to skoro jako sen v tropech. Navíc vona nám ten nelegální příbytek tak nějak tolerovala, páč jsme se docela držely zpátky. Jenže! My jsme si nevážily dobrýho bydla a bylo nám to málo, tak jsme začaly dělat vejlety. Nejdřív vopatrně jenom kolem toho regálu v koupelně, kde jsme mohly rychle zdrhnout za košíky, pak k vaně, kde je takovej vymazlenej chlupatej koberec, až jsme se nějakou škvírou skrz koupelnu dostaly na kuchyňskou linku. Jako uznávám, byl to dost neprozřetelnej a nevopatrnej krok, ale jednou nás přes tykadla někdo prásknout musel. Šmarjá, kdybyste to slyšeli, takovej virvál, co vona stropila! A že prej tady poteče krev a její to teda nebude, že nám dost dlouho tohle špacírování tolerovala a že to máme spočítaný! A taky že jo. To vám snad nebyl den, kdy by mi nerozmázla někoho z příbuzenstva. Taky pořád študovala v tom svým kouzelným vobrázkovým udělátku všelijaký fígle, jak nás bez bordelu zprovodit ze světa. My, co jsme zrovna nedržely smutek, jsme se jí skrz ty škvíry samosebou chlámaly, úplně nejvíc asi tomu jejímu divnýmu pokusu s novinama a nastrouhanou bramborou. Vona tím byla jak posedlá, ale nám to bylo ukradený, vůbec totiž neměla šajn, kolik nás tam u ní v tý koupelně je. Takže jsme daly hlavy dohromady a vymyslely, že ji nebudeme tolik dráždit a tak nějak jí radši nepolezeme, pro dobro vobou stran, na voči. Jakože přes den, i když je v koupelně tma, se budeme držet zpátky a vylejzat budem jenom v noci. Chvíli to fungovalo, jenže vona pak najednou začala strašně brzo ráno vstávat do práce a to byl tak trochu průser. My měly zrovna mejdlo v tom jejím fajnovým koberečku a dávaly jsme lekci mladejm, co že je smyslem našeho rybenčího života, a do toho vpadla vona. Sedla si poloslepá na záchod, my zkameněly jak trilobiti v prvohorách a spolíhaly na to, že je bez brejlí slepá jak krtek. Jenže schovejte černou v béžovým koberci, že jo. Někomu se podařilo rychle zdrhnout a schovat se za koš na prádlo, ale většina skončila vyklepaná ve sprcháči. A to jsme se chlámaly už úplně všechny, páč vona si asi myslela, že když nás spláchne vodou do vodpadu, tak je po nás. I každý malý rybenčí děcko vod nás ví, že tohle nás vo kejhák fakt nepřipraví a že, když jsme trochu šikovný, vylezem zase zpátky. Teda pokud nás zrovna nezalije vařící vodou, ale kdo by se s tim v půl třetí ráno asi tak vařil, že jo. Vona z toho byla votrávená, my taky, vona navíc utrápená jak fotbalová sezóna nějaký Dolní Lhoty, až nám jí bylo líto, že do nás lila tolik tý svý energie a nic z toho. Vona zase hledala v tom svým kouzelným udělátku, ale už se tak nevošklíbala, páč zjistila, že jsme sice hnusný, ale nikomu neubližujem, že neděláme bordel a nepřenášíme žádnej bacil, že jsme dokonce i trochu prospěšný, protože žerem roztoče a co kde lidem upadne. Teda nemyslim tim třeba ruku nebo nohu, ale do šupinek člověčí kůže nás nikdo dvakrát nutit nemusí. No a tak jsme po týhle šlamastyce daly my, rybenky, zase hlavy dohromady, trochu si pošouply ten biorytmus podle ní, abysme nebyly to první, co jí v koupelně ráno nasere, žijeme tak nějak ve vzájemný symbióze a víte co? Vono to de.

50 komentářů:

  1. Ruža z Moravy5. srpna 2019 v 20:01

    To je hezké... viděla jsem rybenku jen v záchodě  a velice rychle se ztratila. Asi jsou hodně chytré, že?   

    OdpovědětVymazat
  2. Ty, rybenko, máš příbuzné rozlezlé i u nás v koupelně a funguje to zcela stejně)))

    OdpovědětVymazat
  3. No to jsem slýcháme už v dětství rybníka že je naprosto neškodná...

    OdpovědětVymazat
  4. I u nás se občas objevily, ale teď už delší dobu nejsou (nebo fakt blbě vidím). Zřejmě se odstěhovaly k vám, nezvu je zpátky, klidně si je nechte   

    OdpovědětVymazat
  5. Nesnáším rybenky. Super článek . Pobavil, ale jsou to fakt s prominutím svině

    OdpovědětVymazat
  6. [1]: Ten, kdo se ztratí rychle v záchodě, je hodně chytrý?

    OdpovědětVymazat
  7. [7]: A z toho tedy zákonitě plyne, milé děti, že nejchytřejší jsou ho*na!

    OdpovědětVymazat
  8. Ruža z Moravy5. srpna 2019 v 22:49

    [7]: Tak možná ne chytré, možná reagovala na světlo a schovala se pod práh, nikoliv do záchodu :O)     

    OdpovědětVymazat
  9. Z evolučního hlediska se soudí, že rybenky se na světě objevily dříve než švábi.

    OdpovědětVymazat
  10. Mám to doma podobné a pokud je vše bez výstřelků, oboustranně se tolerujeme. Ale jestli bych něčím v životě být nechtěl, tak u rybenek specialistou na dědické právo .

    OdpovědětVymazat
  11. Můj Míša je veliký gurmán, takže pokud se nějaká objeví ve spáře, nemá šanci.

    OdpovědětVymazat
  12. Taky se objevovaly u nás,použila jsem na ně sprejík,vystříkala jsem i na stupačkách a zatím se nic neobjevilo,syn totiž opravil spáry v koupelně,sice to firma udělala krásně,ale spáry se jim moc nepovedly ale já byla ráda,že vypadly a mohlo se normálně bydlet. Jen ať se u nás neobjevují,dostanou záhul to jim slibuji,nájem neplatí tak ať jdou bydlet na konec města,v CHán...mají prostoru až,až.     

    OdpovědětVymazat
  13. To je pěkný.   

    OdpovědětVymazat
  14. [1]: Chytré jsou velice, ale hlavně nemají rády světlo, takže zmizela nejspíše proto .

    OdpovědětVymazat
  15. [2]: Aha, nějaká vzdálená linie, vítej v rodině!

    OdpovědětVymazat
  16. [4]: Ale já nejsem ani trochu hamoun, ráda je pošlu na chvíli někam na výlet!

    OdpovědětVymazat
  17. [3]: Já o ní v dětství nevěděla, až jako dospělá jsem s ní měla tu čest .

    OdpovědětVymazat
  18. [5]: Jééé, děkuju, od tebe si chvály opravdu vážím .

    OdpovědětVymazat
  19. [6]: Záleží na úhlu pohledu, když je nebudu mít moc na očích, dá se to .

    OdpovědětVymazat
  20. [7]: Tak chytrý určitě nebude ten, kdo to bude zkoušet .

    OdpovědětVymazat
  21. [8]: No to je fakt, naše vláda plodí hovna dost často a ještě si za nimi stojí .

    OdpovědětVymazat
  22. [9]: Za jejich chytrostí si stojím, třeba se mi líbí, že s mladými chodí alespoň jedna starší rybenka, prostě je hlídá, nikdy jsem neviděla mladou samotnou .

    OdpovědětVymazat
  23. [10]: Na to jsem taky při studování článků o nich narazila .

    OdpovědětVymazat
  24. [11]: Jsem mrtvá, představila jsem si specialistu na dědické právo u rybenek .

    OdpovědětVymazat
  25. [12]: Míša ví, kde hledat cenný zdroj proteinů .

    OdpovědětVymazat
  26. [13]: Miluško, ty jsi horší ras, než já!

    OdpovědětVymazat
  27. [15]: S těma knížkama je to blbý a štvalo by mě to taky. Jsem ráda, že mi nelezou na oči a zůstávají jen za stěnou v koupelně .

    OdpovědětVymazat
  28. Rybenky jsou nejen chytré ale soudě podle článku i vtipné!

    OdpovědětVymazat
  29. Janinko zlatá, děkuji. Já rybenky miluju. Máme je v bytě taky a já si je hýčkám. Líbí se mi na pohled, nevadí mi a když náhodou je nějaká ve vaně a já dříve, než ji zahlédnu, pustím teplou vodu a pak vidím tu spoušť, kolikrát i brečím, fakt. Stejně tak miluji i štírky v knížkách. Protože tyhle všechny potvůrky jsou nádherný a užitečný. Proto moc děkuji za Tvé nádherné povídání a pozdravuj rybenky. Vždyť jsou stříbrné, šupinkaté a na konci mají takové tři ocásky...

    OdpovědětVymazat
  30. V baráku máme ledacos, ale rybenek moc není. Možná se bojí že by jim ta naše koupelna mohla spadnout na hlavu. I já se trochu bojím, tak nějak si to tam všechno sedá. Před cca 15-ti lety jsme celou koupelnu zrekonstruovali a na mnoha místech máme už popraskané kachličky.

    OdpovědětVymazat
  31. Jooo, tak tohle mě baví. Krása. Skvěle napsané.

    OdpovědětVymazat
  32. Janinko, tohle je článek roku!

    OdpovědětVymazat
  33. Ali Čaja z Paláca9. srpna 2019 v 18:48

    Ale fuj. Musela som si to vygooglit aby som vedela o co ide. My to teraz chvalabohu nemame doma... ono v nasom byte sa okrem nas styroch nič zive dlho neudrzi. Ešte aj pavuci a bylinky pachaju samovrazdu. Ratam ze to tou silnou ziarou ktorú vokol posiela moj muz. Ale na chalupe ich máme fakt mrte. Ale ja sa stále drzim hesla:

    OdpovědětVymazat
  34. [32]: A já ti děkuji za kouzelný komentář, rybenkám pozdravy vyřídím .

    OdpovědětVymazat
  35. [34]: Převeliké díky posílám!

    OdpovědětVymazat
  36. [33]: Jejda, tak to asi raději ty rybenky, než koupelna padající na hlavu!

    OdpovědětVymazat
  37. [35]: Jiřinko, děkuji ti, ale myslím, že lepších článků tady na blog.cz je určitě víc, než dost .

    OdpovědětVymazat
  38. [36]: Jediné, co mi opravdu vadí, jsou ty malé mušky octomilky, ty vybíjím nekompromisně. Jinak odchytávám a dávám na balkon .

    OdpovědětVymazat
  39. Já to teda drtím nemilosrdně, ale fakt je, že jich v koupelně zas tolik nemám, sem tam se mihne jedna.

    OdpovědětVymazat
  40. [43]: Mockrát ti děkuji, je fakt, že jsem si pak při čtení hotového článku na Valin vzpomněla, v průběhu psaní jsem marně vzpomínala, co mi to připomíná .

    OdpovědětVymazat
  41. Já s rybenkami a jejich těžkým životem soucítím a přeji jim všechno nejlepší, ale někde jinde než u nás :).

    OdpovědětVymazat
  42. Rybenky mi nevadili do té doby, než jsem jednu našla v mouce...Mrcha jedna. )

    OdpovědětVymazat
  43. [47]: Rozumím ti, mně když vlezly do kuchyně, byla jsem jako běsná!

    OdpovědětVymazat
  44. [49]: To jo, takoví domácí mazlíčci to jsou .

    OdpovědětVymazat

Milí čtenáři, děkuji vám za nakouknutí a komentář :).