Operace se zdařila, pacient přežil


Když jsem byla malá a po zimě roztál sníh, chodily jsme s mou mladší sestřičkou hledat poklady. Mezi naše vytipovaná místa patřila úzká ulička za garážemi pod úrovní silnice (těch barevných sklíček, co jsme tam našly!) nebo staveniště bývalého obchodu Plus - v tu dobu jsem začala sbírat zátky od piva (už mě to přešlo :)). Ovšem nejoblíbenějšími místy pro naše pátrací výpravy byly prostory kolem paneláků, obzvláště ty pod balkony. Naše maminka tak vždycky z jara dostala dárek v podobě dvaceti zrezlých kolíčků na prádlo a několika knoflíků, my si zase hodily pár korun do kasičky a vybavily si arzenál korálků, báboviček nebo malých figurek. Na tohle všechno jsem si vzpomněla, když jsme jednou šli s Matějem po cestě, na které stálo něco, co jsme tam prostě nemohli nechat ležet. Už dříve jsme "zachraňovali" kostičky LEGO nebo malé figurky, ale ty se tam vždycky jen tak válely v blátě. Tentokrát to ale bylo jinak, tahle postavička tam prostě jen tak stála a koukala na nás. No nechte ji tam!

Doma jsme figurku vykoupali a začali přemýšlet, jak jí opravit ruku.


Z kabelky jsem vytáhla klacík (ano, od té doby, co mám děti, se v mé kabelce záhadně objevují kromě klacíků také šišky, kaštany, bukvice, listy a kameny všech velikostí), do lékárničky jsem sáhla pro náplast a výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Troufám si říct, že to byla jedna z nejrychlejších úspěšných operací na světě! :)

49 komentářů:

  1. Janinko, kdybys měla doma modurit, mohla jsi ručičku  vytvarovat, uvařit-ztvrdla by-pak ji vteřinovým lepidlem přilepit a bylo by to. Ale trochu složitější, to je fakt.Náš nejstarší syn si tak vyráběl figurky na válčení. Stavěl z obrázkových kostek (z několika krabic) a stavebnice dřevěné a tak co mu chybělo vytvořil. Dodnes je šikovný, krásně maluje erby a všechno možné. Chce to prostě vždy nápad, viď?

    OdpovědětVymazat
  2. Moje mamina takhle sbírala plyšáky poztrácené s kočárků nebo vyhozené k popelnicím.... a na sídlišti děti dělaly to samé, prolejzaly pod schodišti a balkony. A já když jsem chodila na výměníky jsem toho taky našla pod otevřenými okny spousty, figurkama počínaje a bundama konče    .Když jsme se přestěhovaly na ves pro děti bylo nejoblíbenější místo vesnická skládka. To jsem byla pánečku zásobovaná!

    OdpovědětVymazat
  3. [1]: To s tím moduritem je dobrý nápad, třeba až se panáčkovi ta ruka v dlaze uzdraví, dostane novou z moduritu.

    OdpovědětVymazat
  4. Vypadá jak cvičitel služebních psů...

    OdpovědětVymazat
  5. Ali Čaja z Paláca15. dubna 2019 20:59

    No u nás sa po zime po opadnuti snehu dajú. nájsť akurat tak psie exkrementy 😊😊😊. Tie ho zatial nenapadlo zbierat ale pravdou je, ze mam obvykle v batohu a vo vrecku kopu gastanov, kamienkov, palic a paliciek. Chvalabohu 😊.

    OdpovědětVymazat
  6. Ještě můžeš vyzkoušet ruku robotickou.

    OdpovědětVymazat
  7. Tak jedna ruka robotické, to je skoro android..

    OdpovědětVymazat
  8. Jsi figurková léčitelka! Nedávno jsme s přítelem v lese našli ztracenou gumovou hračku pro psa, vypadala zachovale, tak jsme ji vzali domů, vydrhli, a jakou z ní má pejsek radost

    OdpovědětVymazat
  9. Taky bych to viděl na kynologa, nejspíš se specializací na rotvajlery . Mimochodem, zátky od piva jsem taky jako dítě sbíral, dokonce možná ještě někde budou schované.

    OdpovědětVymazat
  10. Máš obrovské štěstí, má dcera sbírala a nosila domů hmyz. Často nám běhaly po stole " korálky " tzv. autobusy.

    OdpovědětVymazat
  11. [1]: Nám se varianta klacíku docela líbila, ale díky za tip .

    OdpovědětVymazat
  12. [2]: A jo, schodiště, na to bych úplně zapomněla! Skládka říkáš? Kam se na ní hrabou naše místa, to musela být hotová studnice pokladů!

    OdpovědětVymazat
  13. [3]: Klacík zatím slouží dobře, až ztrouchniví, budeme přemýšlet o moduritu .

    OdpovědětVymazat
  14. [4]: To bylo to první, co mě napadlo, když jsem viděla výsledek .

    OdpovědětVymazat
  15. [5]: Dřív měl psa málokdo, takže to nebylo tak strašné, za to dnes, i u nás tomu tak je, kdysi jsem o tom psala i článek .

    OdpovědětVymazat
  16. [6]: Kdyby byl větší, přidělala bych mu tam metličku od šlehače .

    OdpovědětVymazat
  17. [13]:To byla, to si piš! Doteď na to dcera s láskou vzpomíná jak tam chodili s ostatníma děckama a bráchou lovit....někdo tam vyhodil starý šicí stroj i se spoustou nití, a dalších věcí potřebných k šití, takže jsem to (krom toho stroje) měla doma. A taky takové krásné nůžtičky na stříhání nití a prostříhávání knoflíkových dírek ve tvaru kolibříka. Bohužel, někam se mi ztratily a když jsem je viděla na prodej na e-shopu za několik set tak se mi protočily panenky....

    OdpovědětVymazat
  18. [10]: Vskutku trefný poznatek!

    OdpovědětVymazat
  19. [9]: Taková recyklace má občas něco do sebe .

    OdpovědětVymazat
  20. [11]: Však já si vůbec nestěžuji!

    OdpovědětVymazat
  21. [17]: Tak to ti vážně docela závidím, to musel být úplný ráj! Škoda těch nůžtiček...

    OdpovědětVymazat
  22. [24]:To ano, ty mne hodně mrzí....

    OdpovědětVymazat
  23. Ty jo! Povedená operace :). Ještě, že máš v kabelce tolik věcí .

    OdpovědětVymazat
  24. [27]: Občas se sama divím, co se v té kabelce dá najít .

    OdpovědětVymazat
  25. Někdo má prostě štěstí na šikovného doktora!

    OdpovědětVymazat
  26. [30]: Tak jestli si nebydlela v paneláku bez zahrady, tak se i ty hrábě mohly hodit .

    OdpovědětVymazat
  27. Tak už fušuješ i do lékařství, jo? Super!

    OdpovědětVymazat
  28. [32]: Teď jsi mi vnukla myšlenku, že bych si mohla sepsat, do čeho všeho už jsem ve svém životě fušovala .

    OdpovědětVymazat
  29. [25]: Myslím, že se mi to už taky stalo, ale byly to jen malé obyčejné nůžky, zachumlaly se mi do zbytků látky a já je vyhodila. Ovšem co je u mě jiná kapitola, jsou neustále vyhazované škrabky. Dokonce jsem se kvůli tomu naučila loupat brambory nožem .

    OdpovědětVymazat
  30. Moc se mi líbí, že jste zpravovali figurku Ben Tennysona ze seriálu Ben 10.

    OdpovědětVymazat
  31. [37]: A to nebyl zdaleka konec spravování, figurce jsme pak ještě natřeli vydřené místo ve vlasech a na botách na černo .

    OdpovědětVymazat
  32. [38]: To jste měla vyfotit a přidat do článku, ale vlastně máte pořád možnost. Já občas přidávám aktualizace a vylepšuji články. Vypadalo by to líp, kdyby měl černou hlavu. Když už to máte, tak proč tím nezlepšit článek? :)

    OdpovědětVymazat
  33. [39]: To měla, problém je, že operaci jsme prováděli asi před rokem a kde je Benovi dnes konec, víc jen Bůh. Nebo skříň .

    OdpovědětVymazat
  34. [40]: Páni, Janinko. Příjde mi hezké, že si dokážeš vzpomenout na ztracenou hračku a napsat o ní článek. To je super.

    OdpovědětVymazat
  35. [42]: Nemáte vůbec zač, Janinko!

    OdpovědětVymazat
  36. Pěkná protéza . S tou dosáhne dál než s původní rukou.

    OdpovědětVymazat
  37. [44]: To rozhodně! A to jsme ten klacík ještě několikrát zkracovali .

    OdpovědětVymazat
  38. Frajer zachráněnej! a až se mu to zahojí, můžete mu udělat spoustu variant různých protéz

    OdpovědětVymazat
  39. [48]: Tak to nechci vidět, jak by další experimenty dopadly...

    OdpovědětVymazat

Milí čtenáři, děkuji vám za nakouknutí a komentář :).