Svítící dýně

V posledním dýňovém článku jsem psala, jak jsme se při tvoření příšerek náramně bavili. Zapomněla jsem ale zmínit, že to nebylo jen tím, jak jsme si pálili prsty lepící pistolí, že jsme vypadali mezi těmi vlákny z tavné tyčinky jako pavoučí oběti a že tato atmosféra, byť tak úplně neplánovaná, byla dokonalým bonusem :). Bylo to také tím, jak tvoření pojal prvorozený. On je prostě originál, na všechno jde vědecky a z úplně jiného konce. A snad se na mě nebudete zlobit, že jsem si jeho výtvor záměrně nechala na samostatný článek, protože by byla škoda, aby se mezi těmi našimi ztratil :).

Na první pohled vypadá dýně jako hezká pomalovaná sklenička, která bude sloužit jako roztomilá svítící dekorace...

Druhý pohled ve vás nejspíš vzbudí pocit, že ten svícen už tak roztomilý není...

U třetího pohledu se možná začnete smát. Tohle se naučil na elektrokroužku, kam chodil od deseti let. Po třech letech přišel s tím, že už ho tam nemají co naučit a stal se z něj samouk, co si teď místo sladkostí kupuje součástky :).

Místo svíčky použil barevné diody, drátek, tunu nábojů do lepící pistole, baterii, krokosvorky (fakt se to tak jmenuje :)) a takový tentononc, kterým se mění odpor. Podle toho, jak moc s ním otočíte, se mění i intenzita světla. Promiňte laikovi jeho vyjadřování, ale jsem ráda, že jsem to alespoň trochu pochopila a naučila se to obsluhovat :).

Stačí ubrat trochu světla a dýně se stává strašidelnější a strašidelnější...

...až je docela úplně děsivá :).