Můj školní deníčku IV.


Prvorozený mě ve svých třinácti letech přerostl. Už jsou to dva dny, co jsem to zjistila a pořád to nemůžu rozdejchat. Pokud bude růst tímto tempem, budeme muset za pár let vymlátit dveře.

Letošní první třídní schůzky prvorozeného se nesly ve znamení kyberšikany, která je ve třídě asi velkým problémem, neboť se o ní mluvilo rovnou půlhodinu. Byla jsem naprosto fascinována matkami, které měly nutkavý pocit paní učitelku a výchovného poradce přerušovat, skákat jim do řeči a ostatní rodiče poučovat o používání sociálních sítí, mobilů, mailů a všelijakých dalších technických vychytávek. Docela vtipné bylo zjištění, že tyto matky musely zůstat ve třídě po třídních schůzkách, protože s nimi paní učitelka potřebovala "hodit řeč". Taky mě velice potěšilo, že podle zvídavých pohledů ostatních rodičů jsem vypadala vzadu v rohu spíše jako zapomenutá studentka vyššího ročníku, než matka. Asi ten kvetoucí obličej.

Tou krásou, mládím a inteligencí jsem obdařená na úkor nějaké jiné vlastnosti a tou je v mém případě orientace. Na to, jak se dostat do třídy na třídní schůzky, jsem potřebovala tahák od synka, protože při slovním popisu jsem se ztratila už u schodiště.


Odborná stáž asistentky v sociálně terapeutické dílně s klienty s duševní poruchou byla nesmírně obohacující a inspirující a nasměrovala mě tam, kam jsem měla jít už dávno. Zkoušky mám za sebou, certifikát v kapse a teď jen čekat, až se objeví místo v jednom z nejhůře placených zaměstnání v zemi, které se nedělá pro peníze, ale z lásky - pracovník v sociálních službách. Seknout po sedmnácti letech se zaměstnáním asi bude chtít kuráž, ale jak se říká, kdo nejde vpřed, jde vzad.

31 komentářů:

  1. Návod dobrý! Ovšem to co chceš dělat je vážně hodně odvážné

    OdpovědětVymazat
  2. Předpokládám, že si podle toho prímového návodu trefila! :)

    OdpovědětVymazat
  3. Vtipně napsáno a to, že chceš dělat v soc. službách je opravdu odvaha. Soucit, výdrž, někdy kačení žaludek, jak se říká je třeba. Snacha má soc.právní školu  s maturitou a stejně musela dělat ještě různé kurzy, zkoušky, školení, aby mohla vykonávat více prací a činností jako pracovnice ve škole pro "zvláštní" děti.

    OdpovědětVymazat
  4. Parádní návod. Občas by se hodil i jinde, třeba v obchodních řetězcích nebo ve městech.

    OdpovědětVymazat
  5. No páni, to jsou změnyNová práce! No tak to ať se hledání toho správného místa daří

    OdpovědětVymazat
  6. Sociální služby, to fakt není žádná pohodička, ale máš do toho chuť, tak proč to nezkusit

    OdpovědětVymazat
  7. [7]: To je dobrý, návod na puštění videa , možná těch návodů u nás časem přibude víc .

    OdpovědětVymazat
  8. Ano, vstoupili jsme do doby návodné.

    OdpovědětVymazat
  9. Skvělý! Podle toho návodu bych to snad našel i já. Jo, a na schodišti se do druhého patra jde nahoru nebo dolů?

    OdpovědětVymazat
  10. A hele! Vítej v cechu asistentském :) Je s níží částky co budeš mít na výplatnici srozuměn a smířen i manžel?:)

    OdpovědětVymazat
  11. My se neorientujeme v prostoru nikdo, stále ještě bloudím v nové práci a všichni chápou, že já prostě nemůžu řídit!Nejhorší, že je to dědičný a stupňuje se to!

    OdpovědětVymazat
  12. [11]: Škoda! U nás (kvůli manželům:)) nemůžou už měsíce najít nikoho šikovného a kreativního...podle mě místo přímo pro tebe!:)

    OdpovědětVymazat
  13. Řekla bych, že orientaci nám ženám příroda nedala záměrně, kdo by udržoval teplo rodinného krbu, když muž loví mamuta ?

    OdpovědětVymazat
  14. [14]: Děkuju ti , až mě zamrzelo, že nejsem pražanda!

    OdpovědětVymazat
  15. [15]: To je ale geniální vysvětlení! Akorát v dnešní době musí lovit mamuty (pracovat :)) i ženy, takže bych trochu té orientace taky uvítala .

    OdpovědětVymazat
  16. Podobné návody mi psal mladší syn -vtipálek - ohledně práce na pc a jiné zmatky Většinou začínal slovy "ujistit se, že přístroj je zapnutý v síti" atd. v době kdy ještě nebyly přenosné. Co se práce týče, kamarádka z Prahy to dělá už několik let a je spokojená. Říká že to chce mít v pořádku především vlastní hlavu   

    OdpovědětVymazat
  17. Jani, pěkný tahák ti ten tvůj prvorozený napsal. Škoda, že ti nebyl moc platný, když jsi zabloudila už schodiště, ale neboj, já jsem na tom s orientací velmi podobně.

    OdpovědětVymazat
  18. [18]: Taky vtipný, myslím, že můj synek by mi určitě psal něco podobného, ale já jsem naštěstí v technice zdatná .

    OdpovědětVymazat
  19. Vtipně popsána cesta na rodičák.......

    OdpovědětVymazat
  20. [21]: Příhoda s angličtinou je naprosto dokonalá, ta je hodná zaznamenání a předávání dalším generacím!

    OdpovědětVymazat
  21. "Tou krásou, mládím a inteligencí jsem obdařená na úkor nějaké jiné vlastnosti a tou je v mém případě orientace" - kdyby ses dobře orientovala a nebyla krásná, mladá a inteligentní, k čemu by ti to bylo? :)

    OdpovědětVymazat
  22. [7]: Já jsem psala návod ke Ketynce, když jsme jeli na dovču a dali k Martinovo rodičům prvně na hlídání

    OdpovědětVymazat
  23. Môžem predpokladať, že tvoj syn má naozaj rozsiahlu školu?

    OdpovědětVymazat
  24. Jsi žena činu Jani, držím ti pěsti aby vyšlo to co plánuješ jak nejlíp to půjde.

    OdpovědětVymazat
  25. [23]: Mohla bych třeba dělat stopaře .

    OdpovědětVymazat
  26. Janinko, mě už přerostli oba a dávno jsem to rozdýchala ... dokud tedy ke mně nepřistoupí a nedívají se jaksi zhora. No nic ... tahák super a do budoucna nejvetšejší obří gratulace a přání, ať tvé rozhodnutí je tvým duševním naplněním a ať se ti daří ♥

    OdpovědětVymazat
  27. [28]: Já pořád ještě ne, asi proto, že nejsem žádný prcek .

    OdpovědětVymazat
  28. Skvělá práce. Taky by se mi líbila, ale zase si říkám, že "duševně" zvláštní děti mám tři a že by mi to mělo stačit...

    OdpovědětVymazat
  29. [30]: To je pravda, ne nadarmo se říká, že když je něčeho moc, je toho pak příliš...

    OdpovědětVymazat

Milí čtenáři, děkuji vám za nakouknutí a komentář :).