Dort pro tchyni


Víte, nemám ráda slovo tchyně, evokuje ve mně ztělesněné zlo, které si představuji jako hadí hlavu se svítícíma očima a syčící rozšklebenou tlamou, která na mě cení špičaté tesáky. Možná čekáte tlemícího se smajlíka, ale já to myslím opravdu vážně. Stručněji řečeno jsem jen chtěla říct, že slovo tchyně musel vymyslet někdo, komu opravdu ležela v žaludku, protože je, dle mého, velmi nelibozvučné. Ovšem vzhledem k tomu, že jsem tak trochu v ráži, budu dnes psát o tchyni a nikoliv o manželově mamince. Varování - kdo nesnáší tchyně-story, ať raději klikne na křížek a zavře stránku :).

Před tchyninými pětašedesátinami jsem se jí ptala, jestli má na svou oslavu zamluvený dort a pokud ne, že se toho velmi ráda ujmu. Však mě znáte, patlání mě těší a to rovnou dvojnásobně - když dortík vyrábím a když pak vidím, že dělá radost i jiným. Tchyně byla nadšená a souhlasila a mně nic nebránilo v nejzábavnější části - vymýšlení motivu.

"Udělej z marcipánu mojí mámu se svatozáří a s andělským rouchem, jak od sebe odtrhává dva chlapy, co se rvou". Zdánlivě vtipná odpověď mého polovičáka na mou otázku, jaké téma dortu mám zvolit, vystihuje naprosto její charakter. Žena s ochranitelským pudem a s neustálým nutkáním řešit (ne)problémy ostatních, která nabyla pocitu, že je to tak pro ně nejlepší, že ona to umí nejlépe a je k tomu nejpovolanější a ačkoliv při tom sama trpí a překonává spoustu překážek, je přesto ochotná to kvůli dobru ostatních podstoupit. No fuj, mělo by mi být za tahle slova zle a měla bych se za ně asi stydět, ale nějak mi to nejde od srdce.

Manželovu poznámku o andílkovi se svatozáří jsem přešla s úsměvem (protože i přes výše zmíněné mouchy jsem měla s tchyní velmi přátelský vztah) a šla patlat. Základem byl jemný piškot spojený našlehaným vanilkovo-máslovým krémem a třešňovou marmeládou, který jsem nakonec potáhla hmotou s pomerančovou příchutí, motivem byly kytičky. Dort nebyl ani malý, ani velký, byl tak akorát, aby se z něj najedlo třináct hladových lidí...


Byly jsme domluvené, že dort přinesu do restaurace, kde se oslava pořádala, dortík tam měl být takovou třešničkou na dortu. Když všichni dojedli, přinesl číšník dort, který se tomu mému nepodobal ani trochu. Byla to hnědá hrouda politá čokoládou s několika čokoládovými mořskými plody na vršku svého kopečku. Přísahala bych, že můj dort byl potažený bílou pomerančovou hmotou a ozdoben barevnými kytičkami. Nechápavě jsem pohlédla na číšníka a povídám:

"To ale není můj dort?!"
"Jasně, ten druhý hned přinesu, já ho nesnědl, i když na to vypadám, nebojte!" Ha... ha.... ha....
Jak ten druhý? Nechápavým pohledem číslo dvě jsem přeskočila z číšníka na tchyni, která hned hasila situaci "No víš, ona vačice (její dcera) moc chtěla taky udělat jeden, já jsem jí říkala, že budeš dělat dort ty, ale prý by ten tvůj byl málo pro tolik lidí..."

Byla jsem zklamaná, měla jsem za to, že narozeninový dort bývá jeden.
Byla jsem otrávená, protože kdyby mi alespoň jedna z nich dala vědět, že se bude patlat ještě jeden, mohla jsem se na to vykašlat a strávit čas jinak.
Byla jsem znechucená, protože večer po oslavě tchyně volala, že doufá, že mi to není líto, že ten druhý dort byl jenom do počtu, aby na všechny vystačilo, a že ten můj se jí tááák líbil a všem moc chutnal a bla bla bla, kecy v kleci, asi budu blejt.
Ten rozhovor jsem skutečně považovala za hloupý vtip, to se ví, že mi bylo sakra líto, že narozeninová svíčka byla sfouknutá na té hnědé hroudě a že do počtu byl můj dort, nad kterým jsem strávila celý den, který se pak, asi jako bonus, spolu se svým hnědým nevlastním bratříčkem rozdával číšníkům a ostatnímu personálu. Ne, to poslední mi nebylo líto, to mě fakt nas....

A dost, chovám se jako malý uražený spratek v kombinaci s ješitnou zhrzenou milenkou, tak si snad u vás napravím reputaci malými detaily dortu :).





Na přání přidána hnědá hrouda :). Omlouvám se za kvalitu fotografie, je to výřez a rozmazaný k tomu, protože tenhle dort jsem opravdu neměla ani v nejmenším úmyslu fotit, byl na obrázku jen tak mimochodem... Ve skutečnosti vypadal o trochu lépe :).

46 komentářů:

  1. Nádherný velký dort! Chtěla bych být Tvou tchýní! Ale mrzelo by mne to, jako to mrzelo tebe, naprosto tě chápu.

    OdpovědětVymazat
  2. Jako vždy: krásné povídání a nádhera!!!!

    OdpovědětVymazat
  3. Ale to by nakrklo každýho! takže si směle ulev, protože dusit to v sobě nemá smysl :) máš můj obdiv, neb já jsem už tak od rány, že bych se vyjádřila na místě... což by nedělalo dobrotu - díky Bohu, že u nás se podobné akce nepořádají dortík je krásný, mě čeká tvorba v pátek, ale tomu tvému nebude sahat ani po první kytičku přesto bude tvořen s láskou a vím, že se budu opakovat, ale máš můj obdiv a respekt

    OdpovědětVymazat
  4. Z pozice taky tchýně mohu napsat, že já bych dva dorty neobjednávala. Od té dcery bych chtěla třeba koláčky nebo roládu a pod., pokud už. Ten tvůj je originální a moc se mi líbí. Takový zvláštní, jarní a je sympaticky ovocný. Já třeba ,,ořechové"  těsto moc nemusím.

    OdpovědětVymazat
  5. Jo, stejně si myslím, že to byl špatný tah od číšníka. Měli donést třeba oba najednou, když už to tchyně tak zorala a nedávat dort od dcery první.

    OdpovědětVymazat
  6. Hele, a teď si vem, že by ten tvůj dort ten číšník fakt snědl...

    OdpovědětVymazat
  7. ten dort je naprosto úchvatný, já takový nikdy nedostala a to bych na něj byla náležitě pyšná, na tchýni se vyprdni to víš "bližší košile než kabát"já už jsem taky tchýně, ale nepletu se do ničeho, jen když mě požádají...

    OdpovědětVymazat
  8. Tenhle dort a "jen do počtu"? Nikdy!!!  

    OdpovědětVymazat
  9. Takovej krásnej dortík! Kdyby se mi tohle stalo, asi bych si ho nahamounila a s pohledem dítěte "To je moje!" rozrazila dav a utekla středem

    OdpovědětVymazat
  10. Mně ten tvůj vskutku nádherný dort připomíná krabičku na šperky. Ale řeknu ti, tvoje tchýně zrovna extra poklad není

    OdpovědětVymazat
  11. Tyhle rodinné seky se stávají snad všude Pač tot je jak přes kopírák u nás)) Já se naposledy dohodla se svou tchyní na občerstvení na rodinnou oslavu (3 oslavenci, mezi nimi můj manžel). Den předem jsem lnapekla kuřecí bábovku a nachystala pomazánky na jednohubky. Toť můj úkol. Mám povídat, že bábovku (nazvěme to klidně kuřecí roládou) jsem si vezla domů, pač tchyně řekla, že je jídla dost a ať si to odvezu? No ale jinak spolu vycházíme, jen taky jsem občas nas....

    OdpovědětVymazat
  12. No jo, asi ne nadarmo se u nás říká: Po přízni řízni.   

    OdpovědětVymazat
  13. Dort vypadá moc krásně. No jo, bylo to evidentně překombinované, ale to neznamená, že tvůj dort je menší perla.

    OdpovědětVymazat
  14. Vůbec se ti nedivím že jsi zdravě naštvaná. Já bych se asi zachovala jak už v jednom komentu bylo psané, sbalila bych dort a nikomu ho nedala....protože nevím proč by se mou kreativitou navíc dělanou pro blízkou osobu měl dlabat někdo naprosto cizí. A napříště bych se na nějaké takové tvoření vesele vykvákla....

    OdpovědětVymazat
  15. Ber to tak, žes měla radost z tvoření a dort je opravdu nádherný. Celkem chápu tvůj pocit zklamaní, ale zase se dá pochopit, že když její dcera taky chtěla péct.. no však víš...Jenomže tvůj byl zcela jistě krásnější a určitě i lépe chutnal... komukoliv...

    OdpovědětVymazat
  16. Janinko, dort je krásný a je fakt škoda, že ho dostali úplně cizí lidi. Ale podobné to asi bývá všude. Já používám slovo tchýňka, přijde mi takové milejší, skoro jako mamka.

    OdpovědětVymazat
  17. Jani, torta je kráááásna a určite bola aj chutná,lebo podľa obrázka vyzerá na 1 -s ***** hviezdičkami.Netráp sa, tiež som nevesta.....

    OdpovědětVymazat
  18. Úplně tě chápu, protože já bych po celodenní práci byla také pěkně nas...

    OdpovědětVymazat
  19. Musím povedať narovinu a úprimne, stať sa mi Tvoja príhoda s tortou, asi metám hromy blesky.

    OdpovědětVymazat
  20. Bohužel, někteří  lidé mají v hlavách napatláno (nic proti nikomu). Nechápu jedno - to tchýni nedošlo, že jsi s tím měla obrovskou práci? A rozdat to cizím? Příště nas..rat.

    OdpovědětVymazat
  21. [1]: Děkuji , jsem moc ráda, že by se tak cítil i někdo jiný, skoro jsem si  začala připadal jako vztahovačná .

    OdpovědětVymazat
  22. Bože můj, to je fakt jak kydanec. Kdyby to mělo aspoň formu, buď polokoule (něco jako Krtkův dort) nebo normální dort. Ne, opravdu, porovnávat s tvým dortem se to ani nedá, protože tady není vůbec srovnání.

    OdpovědětVymazat
  23. P.S. omlouvám se bezdomovcům.

    OdpovědětVymazat
  24. bože můj, to opravdu někdo vydává za dort? nenapadla mě sice hromádka z příspěvku 25, ale krtinec, ale souhlasím se všemi příspěvky. něco takového bych se styděla vůbec někomu ukázat, natož to přinést jako hlavní dort na oslavu! fuj! (musela jsem to napsat). myslím, že jsi místo jiřinek nebo netýkavek tam měla dát originál masožravky. mám hodnou tchýni a za hodně jí vděčím, ale s příbuznými mám taky svý zkušenosti a někdy se na to patří opravdu vysr.. (pardon) buď naštvaná a ublížená, máš na to plný právo! přeji ti hezký víkend

    OdpovědětVymazat
  25. [23]: Děkuji za to VIP, zase tak super to nebylo, ale je fakt, že jsem se teď při úpravě a vkládání obrázku docela nad těmi rozdíly pobavila .

    OdpovědětVymazat
  26. Nejsi ani trošku vztahovačná,tvůj dort je úžasný,hned bych si kousek dala,škoda,že nebydlíš poblíž.Janulko píše krtinec,ale mě to připadá trošku divná hromádka,,no fuj,Miluško to se neříká,,Hoď vše za hlavu a příště udělej na to opravdu masožravku,tu potom doma sundáš a budeš mít dobrou baštu a oni ať si trhnou...

    OdpovědětVymazat
  27. Tvůj dort je luxusní veledílo a to hnědý divný je fakt dost bída.

    OdpovědětVymazat
  28. Krásná a čistá práce! :) (ááách... dostala jsem chuť na sladké )

    OdpovědětVymazat
  29. Je to vážně k vzteku, chápu tvé rozhořčení, budiž ti útěchou, že to hnědé připomíná lecos, jen ne dort . Domluva s příbuznými je někdy složitá, ba nemožná, znám moc dobře. Ale ono to mrzí, to je jasné.

    OdpovědětVymazat
  30. [16]: Možná by stačilo, kdyby dcerka byla trochu soudná a ten svůj kulinářský zázrak tiše nadrobila slepicím

    OdpovědětVymazat
  31. [28]: Moc ti děkuji, posílám virtuální kousek . Za hlavu jsem to hodila a žádné příště už nebude .

    OdpovědětVymazat
  32. Ty jo, tvůj dort je fakt neskutečně nádherný! Fakt moc povedený, musel zabrat spoustu času. Chápu, že tě to muselo hodně mrzet. Byla bych taky fakt dost naštvaná. Ale myslím, že je od tvé tchyně hezké, že se ti alespoň omluvila. Asi jí bylo blbý říkat své dceři, ať dort nedělá, zvlášť když tam mělo být víc lidí. Přinesli ho první kvůli svíčce a pak už asi byli všichni přeplnění... Ale i přesto by mě to fakt nasr...

    OdpovědětVymazat
  33. [34]: Mockrát ti děkuji , abych uvedla na pravou míru - ona se mi vlastně vůbec neomluvila, to by nikdy neudělala , brala to jako hotovou věc. Jen jí asi hryzalo svědomí.

    OdpovědětVymazat
  34. [35]: Aha, no... Každopádně ty jsi v dortech mistryně, teď by tě za něj měla nosit na rukách!

    OdpovědětVymazat
  35. Dobrý den. Byla jste jednou z mých inspirací, když jsem tuto sobotu pracovala na prvních dortech s potahovkou pro své milé. O to víc mě mrzí příběh z tímhle fešákem, který jste určitě dělala moc ráda, zvláště když měl být určen mnoha párům očí, mnoha jedlíkům. V porovnání s tou nepovedenou krtečinou je váš moučník překrásný a vás může těšit, že vám ho alespoň na blogu každý chválí.

    OdpovědětVymazat
  36. To je fakt k nas...ání! Kdyby to byl alespoň nějakej dort, ale tomu vašemu nesahá ani po kotníky (kytičky ). Jak už tady někdo psal, příště bych se na to vyflákla, ať si teda patlají další hroudy samy. Mě by tohle nakrklo teda neskutečně, to se prostě nedělá. Švagrová asi trochu žárlila a tchýně to nedokázala ukočírovat.

    OdpovědětVymazat
  37. Ta hnědá hrouda vypadá jako ...     Tvůj dort je, Janinko, naprosto romantický, jarní a krásný a ta svíčka by se na něm vyjímala 1000x lépe - tchyně (opravdu strašný výraz, leč někdy odpovídající) je asi slepá nakrájela bych číšníkům i s hnědou hroudou ji

    OdpovědětVymazat
  38. [40]: Už vím přesně jako co, z tohoto úhlu přesně jako kravinec     

    OdpovědětVymazat
  39. [40]: Moc ti děkuji za povzbudivá slůvka, už je to přes měsíc a pomalu ten vztek ustupuje. Ale z dalšího patlání pro někoho jiného, kromě mých kluků, jsem vyléčená .

    OdpovědětVymazat
  40. Už od dětství strašně ráda peču, avšak mi nebyl nadělen umělecký talent, tudíž neumím ani trochu zdobit, nemám správnou představivost, takže peču spíše takové to, co zvládne každý než nějaké dílka k chlubení. Tvůj dort vypadal nádherně, je zcela pochopitelné, že tě to zamrzelo, ale zase z druhé strany - už se stalo, nyní se jen můžeš těšit tím, že ten tvůj byl vskutku hezčí a zajisté i chutný. :) Věřím, že navzdory všem okolnostem radost udělal.

    OdpovědětVymazat
  41. Děkuji mockrát, ale momentálně v téhle chvíli si myslím, že nadělal spíše více škody, než užitku. Ale to už tak k životu patří, jsem ráda, že se stalo, co se stalo a vzala jsem si z toho veliké ponaučení .

    OdpovědětVymazat
  42. No, ten příběh, to mě trochu zklamalo, ale zas dort to byl parádní! A napadlo mě při pohledu na něj, že bys uměla asi i dělat šik kloboučky! A mám chuť na sladký a skoro nic tu nemám... Ach jo...

    OdpovědětVymazat
  43. [45]: No jo, co už s tím nadělám, rodinu si člověk prostě nevybere . A moc děkuju!

    OdpovědětVymazat

Milí čtenáři, děkuji vám za nakouknutí a komentář :).