Prasárna letošního léta


Tak. Největší rasovina letošního léta je za mnou. Kdo by hádal, že mám na mysli mnou nedávno avizované stěhování, hluboce se mýlí, to totiž nejspíše vyjde na období podzimní. Onou prasárnou mám na mysli obalování učebnic pro mého "skoročtvrťáka" a upřímně, dostat se mi do rukou ten, kdo má na svědomí, že každá kniha má jiný rozměr, jen ne ten, na který se prodávají obaly, je po smrti. A dostat se mi do rukou ten, kdo může za to, že se téměř všechny učebnice pyšní deskami tvrdými asi jako toaletní papír, zhyne krutou smrtí taktéž. A nebo ne. Oba bych nahnala do papírnictví pro pevné "áčtyřkové" obaly, dala jim do rukou nůžky a izolepy a nechala bych je na míru obalovat učebnice pro celou základní školu. Ne, pro všechny základky ve městě! Páč mi těch asi osm učebnic ubralo dvě hodiny volného času ze zasloužené dovolené a to ani nepočítám, kolik tohle obalování ubralo sprostých slov z mého košatého slovníku a kolik šedých buněk mozkových zemřelo při vymýšlení, kde "to" střihnout, abych "tomu" neublížila.

Ale dost remcání. Dnes se vrací prvorozený z tábora, což v praxi neznamená nic jiného, že v naší domácnosti opět začne znít dvacetkrát denně "mám hlad" a "co bude k jídlu". A že se nám konečně vrátí do normálních kolejí "postelový" život, neboť náš prvorozený funguje jako jakási uspávačka druhorozeného, kteroužto funkci jsme v době jeho nepřítomnosti přebírali na střídačku my, dospěláci. A protože jsme při uspávání téměř pokaždé usnuli :), nikdy jsme nespali ve svých postelích a spolu...

A na závěr občas oprašované rubriky nakonec něco opravdu pozitivního - někdy jsou ty děti na zabití, ale ony vědí, jak na nás. Třeba když se vás váš tříleťák po několikáté zeptá, jestli to na té tašce, kterou jste si právě koupili, jste vy. Co na tom, že s tou odbarvenou krasavicí máte společné akorát tak ruce a možná barvu vlasů a že si říkáte, jestli to dítě náhodou nepotřebuje k očnímu. Stejně vás to nakopne a zahřeje... :)

18 komentářů:

  1. Radostný život rodinný. Až kluci dorostou, případně odejdou z domu, bude ti to chybět. My jsme jim, aspoň těm starším obalovali knihy do školy balicím voskovaným papírem, pak byly knihy formátu A5 , sešity také a A4, takže bez problémů. Obaly všech velikostí se dostaly koupit zároveň s těmi sešity. Při dnešní nabídce zboží mne udivuje, že nemjí různé rozměry příslušně napočítané ke knihám či sešitům té které třídy. Navíc u nejmladšího byly knihy t.zv. foliované a nemusely se obalovat.

    OdpovědětVymazat
  2. Právě jsi nám zcela nenásilně a decentně ukázala, jak vlastně vypadáš

    OdpovědětVymazat
  3. Co se divíš? Řízek při obalování je také pokaždé jiných rozměrů...

    OdpovědětVymazat
  4. Jo, to nám rodiče koupili fólii na sešity (řekla bych, že to i vyjde levněji a jsou hezky barevné) a ať si balíme ... Mě jakožto nejstarší mamka pomáhala, ale sourozencům už já... :)

    OdpovědětVymazat
  5. Tohle mě teprv čeká začátkem září, až učebnice nafasujeme. Ale už teď se děsím.

    OdpovědětVymazat
  6. [5]: Tak jsou špatní obchodníci. V mé trafice před 10 lety jsem prodávala nejen sešity , ale i obaly, balicí papír, samolepky, všechno možné papírenské zboží, samozřejmě jen v menším množství. Děcka si tam kolikrát  přišla pro náplně do propisek, gumu, podložku do nelinkovaného sešitu, případně, když byl sešit už popsaný. Měla jsem i úhloměry, pravítka, prostě- jejda, bavilo mne mít něco, co lidé nečekali.   

    OdpovědětVymazat
  7. Tříleťák má bezva hlášky!

    OdpovědětVymazat
  8. to je náhodou fajn, když dítko takto polichotí.

    OdpovědětVymazat
  9. [8]: Banderas dobrej - horší bude, až se dítko zhlédne v nějaké fešné tváři při volební kampani .

    OdpovědětVymazat
  10. Ještě mám v živé paměti, jak mě synátor při balení učebnic nechápavě pozoroval a brblal, že tohle u nich ve škole nikdo neřeší, že zabalené učebnice bude mít jen on a zase bude vypadat jako blbec .

    OdpovědětVymazat
  11. [1]: Mně dnes dnes nepřekvapuje vůbec nic. V papírnictví jsou sice sady pro jednotlivé ročníky, jenže po loňské zkušenosti, kdy mi polovina obalů neseděla a navíc to byly obaly tenké, jsem se na to vykašlala a raději zvolila samovýrobu .

    OdpovědětVymazat
  12. Jsou to prostě zlatíčka - děti myslím. Autory učebnic, potažmo jejich vazby bych nazvala jinak... slušně by to nebylo... díky Bohu, že tohle zatím řešit nemusím, jestli vůbec někdy Ale boj vyhrán a to ti slouží ke cti! :) Dalo by se to nazvat - Obalování knih aneb tužíme svou trpělivost nejen při nákupu, ale i při samotném provedení

    OdpovědětVymazat
  13. Nezávidím ti a nostalgicky vzpomínám, jak já u toho zabalování učiva klela jako pohan. Dlouho jsem tu nebyla, musím prošetřit, cos dobrého za tu dobu uvařila a napekla a taky vyrobila. Zatím jsem se dozvěděla, že jste se pravděpodobně rozhodli pro stěhování..     

    OdpovědětVymazat
  14. [12]: Boj je vyhrán, to by v tom byl čert, abych já, hračička, nevyhrála nad kusem igelitu a izolepou .

    OdpovědětVymazat
  15. [14]: to by byla obrovská ostuda! to se prostě nemůže stát   

    OdpovědětVymazat
  16. Roztomilé perličky všedního života. Takže díky tomu, že prvorozený je pryč, nemáte žádný soukromý život? No tohle....

    OdpovědětVymazat
  17. P.S. k těm knížkám - navrhuji totéž. Nechápu, proč se dělají jiné rozměry a jednotné obaly. Nějakej aktivní blbec, co je horší než třídní nepřítel...

    OdpovědětVymazat
  18. [16]: Prvorozený už se vrátil, takže vše je při starém .

    OdpovědětVymazat

Milí čtenáři, děkuji vám za nakouknutí a komentář :).