Poslední dobou toho bylo trochu moc. Babička zlobí, začal blázinec okolo synkových škol a vůbec se toho sešlo tak nějak víc. A tak jsem v rámci zachování rovnováhy mého duševního zdraví na pár dní utíkala co nejčastěji od reality a kromě píchání věnců (o tom zase příště :)) jsem se ponořila do minulosti.
Naprosto mě pohltilo další pátrání v rodokmenu, které díky jednomu válečnému veteránovi z Vietnamu a jeho obálce s dokumenty, ze kterých jsem ještě před čtyřmi a půl lety nebyla pranic moudrá, nabralo nový směr. Zmátl vás válečný veterán? Je to jednodušší, než by se mohlo zdát. Naši předkové byli příbuzní, kteří se připojili k tenkrát tolik oblíbenému houfnému opouštění matičky země a odešli do Ameriky, ponejvíce do Chicaga.
Genealogové jistě tuší, že bušení srdce a třas rukou při objevení každého dalšího prapraprapředka v matrice je na místě. Ten třas ale nebyl tak veliký, abych to pátrání v archivech neprokládala restaurováním fotografií, které se ke mně dostaly úplnou náhodou od mé babičky, více ZDE.
Na fotografii z roku 1912, kterou jsem restaurovala jako první a kterou jste tu už (v původním stavu) mohli vidět, je můj pradědeček Antonín. Kdybyste náhodou, když jsem si brala obrázek do parády, procházeli naší domácností, mohli byste slyšet asi toto:
"Miláčku, pošimrala by jsi mi nohy?"
"Zlato, teď nemůžu, teď dodělávám pradědečkův rozkrok!"
"A teď?"
"Jo, ale pochválíš mi tu židli, že jo?"
Upřímně, rozkrok a židle bylo peklo, stejně jako zdi a otisky prstů a... vlastně celá oprava byla dost náročná, ale neskutečně mě bavila, takže už mám v "Janinčině fotoopravně" několik dalších obrázků rozpracovaných. A až budou hotové, půjdou ve velkém formátu za rámeček a babičce pod stromeček, aby nemusela brejlit na ty malé obrázky, co si schovává v krabici :).
Pro srovnání před...
...po
wow tleskám
OdpovědětVymazatŠtramák!
OdpovědětVymazatVýborné. To babičku určitě potěší.
OdpovědětVymazatTeda ty jsi šikovná. x) Moc dobré.
OdpovědětVymazatMoc povedené! :)
OdpovědětVymazatJsi neskutečně šikovná. Nechceš mi taky zrestaurovat moje fotografie? Do podobných záležitostí se zatím nepouštím.
OdpovědětVymazatRestaurování fotografií.... Když tenhle pojem uslyším, tak si říkám "Ten, kdo tohle udělal musel být buď učenec Merlina, nebo šťastlivec osvícený bohem."
OdpovědětVymazatTohle je dokonalé...nepřestávám obdivovat genialitu autorky
OdpovědětVymazatA to to jako kreslíš?
OdpovědětVymazatÚžasná práca :)
OdpovědětVymazatŠikovná...to my taky rodokmenovali, a vlastně ještě rodokmenujeme. Už máme asi 270 osob nebo kolik, a pořád to přibývá.
OdpovědětVymazatJoj! I ta židle je jako nová.
OdpovědětVymazatTo je ale fešák!
OdpovědětVymazatPerfektní práce. Taky jsem tuhle restauroval fotku prababičky a pradědečka. Ale ne s tak dobrým výsledkem. Zřejmě mi chybí tvé zkušenosti a trpělivost vypěstované nepřetržitým patláním.
OdpovědětVymazatTaké tleskám a hodně hlasitě, doufám jen, že nepřivolám svou kolegyni. (už si nemohu brouzdat v prac. době po netu, jako když jsem tu byla sama)
OdpovědětVymazatKlaním se, smekám, tleskám - jak se tahle kouzla dělají?
OdpovědětVymazat[1]:[3]:[4]:[5]:[10]:[13]: Děkuji vám !
OdpovědětVymazatVýborně zrestaurovaná fotka! Další dílko tvých zlatých ručiček.
OdpovědětVymazat[18]: Děkuji ti, Vendy :)!
OdpovědětVymazathttp://znampravdu.cz/
OdpovědětVymazatTeda Jani, to sis s tou fotkou poradila parádně Jak jsi to udělala? Je jako nová! Babičce udělá pod stromečkem jistě velkou radost, chválím!
OdpovědětVymazat[21]: Děkuji ti :), těžko, těžko .
OdpovědětVymazatŘíkám si, jak to upravuješ a ono ve fotoprogramu! Musela sis s tím dát hodně velkou práci, ale za babiččinu radost to určitě stojí
OdpovědětVymazat[23]: Tohle trvalo asi pět hodin, ale je to nic proti tomu, co dělám teď .
OdpovědětVymazatSmekám a obdivuji, to musela být šílená piplačka, ale výsledek je famózní!!!!
OdpovědětVymazat[25]: Byla a moc děkuji!
OdpovědětVymazatPradědečkův rozkrok je jako nový
OdpovědětVymazat[27]: Díky!
OdpovědětVymazat