Vždy se mi ježí chlupy na zádech, když slýchávám rozhořčené hlasy, které odsuzují matky, jež se rozhodly odložit své dítě do babyboxu, nebo se ho jakkoliv vzdaly s jasnou vidinou, že ho už nejspíše nikdy neuvidí. Sama jsem se takto nikdy nechovala, protože mi to má mysl nedovolila. Není mým stylem odsoudit někoho bez toho, aniž bych měla nejmenší tušení, v jaké životní situaci se dotyčný nachází. Po přečtení celé knihy "Cesta k mým matkám" vím, že mé vnitřní cítění bylo správné, ačkoliv jsem byla nově zděšená zjištěním, do jaké míry za situaci okolo odkládaných miminek a jejich maminek může stát chaotický a místy dosti nefunkční systém...
Ačkoliv jsem již dříve četla úryvky na blogu Edith, autorky, kniha mne naprosto pohltila. Začetla jsem se a ona mě nechtěla pustit! Čůrací a žaludek naplňující pauzy si moje tělo doslova vyřvalo a pauzy mazlící si zase vykňoural můj druhorozený. A že v té chvíli by taková mazlící a pusinkovací pauza bodla každému, vám může potvrdit leckterý čtenář této knihy. Té je totiž slůvko "mazlení" na hony vzdálené, pokud ho tedy nepoužijete ve větě "Život se s ní moc nemazlil", neboť kniha se, kromě autorčina hledání biologické matky, zabývá také týráním dětí v náhradních rodinách.
Pokud se budete při čtení cítit jako já, nejspíše budete...
...knihou vtaženi a budete se od ní odtrhávat jen velmi ztěžka
...rozhořčeni nad systémem ochrany dětí v náhradních rodinách, který zřejmě nefunguje v dostatečné míře ve prospěch dětí tak, jak by bylo záhodno
...žasnout nad lidskou surovostí a kachním žaludkem některých lidí
...přemýšlet, přemýšlet, přemýšlet
...zacelovat rány, o kterých jste si mysleli, že jsou dávno zhojené
...mít chvílemi, skrz to protivné slané v očích, zamlžený zrak
A taky, ani několik dní po přečtení, nebudete moci vyhnat příběh z hlavy. Knihu vřele doporučuji všem, a kdyby si ji náhodou přečetli věční remcalové řešící blbosti či dospívající dítka, pro která neexistuje větší zlo, než jejich rodiče, jedině dobře :).
Ahoj Janinko, náhodou jsem se dostala na Tvůj blog .Hned na začátku mne zaujal článek pradědečkův rozkrok tak jsem si řekla to může být zajímavé, a začala listovat,pradědeček byl fešák má na fotce pěkný postoj, a s ním i rozkrok.Ale listovala jsem dál, a byla překvapená kolik krásných a zajimavých věcí jsem u Tebe našla.A proto jsem nebyla u Tebe naposledy. Zdraví Tě Luďka
OdpovědětVymazatAj ja mam Tu knihu. Este stale som vo faze "premyslania", aj ked to uz je par dni co som precitala poslednu vetu.
OdpovědětVymazatInu, tuhle knihu bych ráda věnovala mamce k vánocům
OdpovědětVymazatCesta k mým matkám je skutečně velmi silná kniha. A vyhnat z hlavy zcela nejde ani po několika týdnech
OdpovědětVymazatUrčitě by to bylo zajímavé čtení i pro mě, snad se s knížku někdy setkám A líbí se mi Tvůj článek k zamyšlení, stejně jako dodatek o mazlící pauze, roztomilé
OdpovědětVymazat[1]: Děkuji, vážím si takových milých komentářů . Jen doufám, že nebudeš zděšena tou spoustou očí, které tu z každého druhého obrázku vykukují .
OdpovědětVymazatPřeji mazlící nejen pauzy ale soustavný dopink. Kdykoliv a kdekoliv pro děti, tebe i manžela. A děkuji za takové výstižné, jasně formulované a přesto empatické věty ke knize. Vždy jsem překvapena, když další člověk napíše, že to nemůže vyhnat i několik dní z hlavy. Pak se nedivím, že jsem to nemohla vyhnat z hlavy i těla tolik desítek let...
OdpovědětVymazatUž si tu knihu musím opravdu obstarat. Jsem zvědavá, jak zapůsobí na mě.
OdpovědětVymazat[7]: Děkujeme, provádíme !
OdpovědětVymazatHmm.. děkuji za tip. Připisuji na seznam.. když o ní takto pěkně mluvíš, zkrátka mi to nedá ;)
OdpovědětVymazatKniha je skutečně velmi silná - nutí k přemýšlení. A není to přemýšlení zrovna radostné, takže se tvé mazlící pauze vůbec nedivím. Tuto knihu jen tak brzy z hlavy nepustím.
OdpovědětVymazat[10]: Já bych neřekla, že o ní mluvím pěkně, to snad ani v tomhle případě moc nejde, ale za přečtení určitě stojí .
OdpovědětVymazatTeď čtu knížku od Terezy Boučkové, ona má zase adoptované dva kluky romské a vím, že s tím měla děsné problémy, ale o tom jsem nechtěla psát - v jedné ze svých minipovídek (nebo spíš fejetonů) zmiňuje, jak šílené je, když se nedostanou k náhradním rodičům děti v miminkovském věku a když se takhle prošvihne fáze, ve které děti začínají vnímat to hezké a mazlivé a přitažlivé a začínají mít schopnost si hrát a reagovat na příjemné věci - tyto děti, když se jim člověk normálně nevěnuje, tuto schopnost nezískají a údajně je to nezvratné, nedá se to později napravit. Takže děti se budou dlachnit v dětských domovech, aby byly pro dětské domovy prašulky, protože za každé dítě je bodík a přidělená částka a pak je v osmnácti vykopnou, nepřipravené, nevybavené pro normální život a hlavně neschopné dát lásku vlastním dětem.
OdpovědětVymazatUž jsem o té knížce kdesi četla, dokonce je napsaná na seznamu věcí, které si podle penízků postupně kupuji. Díky tvému článečku jsem ještě zvědavější
OdpovědětVymazat[13]: Přesně to si myslím a lépe bych to nenapsala, sama jsem zjistila, že co dítě nedostane od rodičů do dvou let, jako by nemělo...
OdpovědětVymazatI found this page on 16th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it is not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Simply search for: pandatsor's tools
OdpovědětVymazat