Týden 11. - konečně sluníčkový :)


Maminka mi nedávno říkala, že když si člověk něco moc přeje, má si to nakreslit na papír a dílko pak dát pod polštář. Míša si namaloval tři tisícové bankovky, prý na domeček. Vysvětlila jsem mu, že by musel připsat ke každé tři nuly, aby za to mohl domek pořídit. Tak nuly připisoval a připisoval, až to trochu přehnal a místo tří milionů jich má pro jistotu třicet :). No a co mám pod polštářem já? Překvapivě domeček :). A u něj, ve stínu jabloně, hrušně, třešně a višně, malý zahradní domek pro kluky a taky keřík malin, ostružin, kanadských borůvek a pár řádků jahod. Nejsem moc skromná, že? Ale když to vezmu z té druhé stránky, je to opravdu to jediné, po čem skutečně z hloubi duše toužím...

Pekla jsem buchty. Jsou krásně voňavé, vláčné a vůbec celkově mňamózní. Jediným jejich nedostatkem je, že se dají jíst jen se zavřenýma očima, protože jinak neuvidíte buchtu, ale extrémně nevzhledné cosi, co díky mému experimentu s novou višňovou marmeládou vypadá jako nebohý účastník těžké dopravní nehody, ze kterého krev prýští všemi možnými otvory...:)

Venku se konečně ukázalo sluníčko a teploty brzy odpoledne mne dostávaly do kolen. Jen to první předjarní bruslení nedopadlo podle mých představ, u nás zřejmě počítají s tím, že ještě napadne sníh a tak vyčkávají s jarním úklidem, což je v případě in-line dráhy plné štěrku ze zimy hotová tragédie. Když jsme pak našli místo, kam se ten ničitel koleček nedostal a drandili si to na tom kousku tam a zpátky, natrefili jsme na pomatenou paní, která si stoupla doprostřed dráhy i se svými dvěma vnuky. Já i kočárek jsme opravdu měli namále, ustála jsem to snad jen zázrakem a tak se mi nemůžete divit, že jsem si trochu zasakrovala. I když to není úplně to správné slovo, protože sakra se v tu chvíli v mém slovníku jevilo jako hodně slušné slovo. Když se manžel paní ptal, proč tak blbě stojí, odvětila mu, že tam máme místa dost. Asi trochu nepochopila, že in-line dráha není určená pro chodce...

Čtení ráno pomáhá. Míša už nemá pětku, ale jen trojku... Překvapivě byl spokojený a já brzy zjistila proč - polovina třídy totiž dostala čtyřku nebo pětku... No, zlobit se na něj nemůžu, když jsem si pak přečetla text, ze kterého psali test, mimochodem úryvek z knihy Heidi, děvčátko z hor, vůbec se mu nedivím, že tomu nerozuměl. Takže z režimu "čte se ráno, než se jde do školy" přecházíme na režim "čte se ráno s mámou, abych tomu rozuměl" :).

Zkoušeli jste někdy, jestli jde upražit popcorn na žárovce? Ne? No, tak to jste nejspíš normální... :)


P.S: Magnetická rezonance hlavy dopadla dobře, takže manžel utřel nudli a už si ze mě nemůže utahovat, že mám dva mozky. Stačí, že si dělá legraci z mých mutantních ledvin :).

23 komentářů:

  1. Heidi jsem měla ráda, hlavně pro tu chalupu v horách A určitě bych tam zasadila i ty jahůdky, ostružiny, jabloň a višeň

    OdpovědětVymazat
  2. Stejného amerického herce mám taky, jeho role jsou ale již prokouklé a moc publikum neberou! Já si pod polštář nedávám nic a je to skutečně znát - viz moje peněženka...   

    OdpovědětVymazat
  3. Jéžiš, taková důležitá skvělá zpráva a ona to dá jako PS.

    OdpovědětVymazat
  4. Jani, tak z MRI mám velkou radost s tebou, super, super, super! To je jednoznačně nej...zpráva z tohoto povedeného článku. MOc mě pobavil popis buchet - když zkouším "honzovky", tak myslím vypadají dost podobně, jako si představuju ty tvoje. Čtení je dobrý, trojka už znamená přeci dobře a to je fajn. Domeček je krásný sen, tak ať se splní! A malej se tváří opravdu neuvěřitelně tragicky, jestlipak zvládne i vymáčknout slzičku? Jani, přeji krásný týden

    OdpovědětVymazat
  5. Ty máš jen jeden, ze dvou by člověka bolela hlava a krk, dva má mít asi tvůj synátorek z pohledu pani(v)čelky

    OdpovědětVymazat
  6. Nu, vypadá, že Míša přemýšlí, do které části foťáku jde nejlíp vrazit špendlík

    OdpovědětVymazat
  7. [1]: Heidi je fajn, jenomže ten překlad a kombinace slov a slovosled v čítance nebyla zrovna úplně srozumitelná...

    OdpovědětVymazat
  8. [7]: Janinko, dinosauří dort u nás bude už druhý rok po sobě - je to klasický dort, jen zdobený dinosaury...loňský mám na blogu vyfocený loni v březnu, tak na něj můžeš kouknout, ať víš, jak to vypadá. Letos jsem si to dost usnadnila (teda doufám), tak uvidíme, jak to dopadne a jestli to bude ke všeobecné spokojenosti

    OdpovědětVymazat
  9. myslím, že takové tragédy umí hrát víc dětí, možná snad... nejen dětí :)

    OdpovědětVymazat
  10. Jistě se ti ten domeček někdy "postaví" A společně s ním i krásná zahrádka Pokud Míšových 30 miliónů postačí

    OdpovědětVymazat
  11. Brusle a kočárek? ježkovy voči, já bych stěží zvládla sama sebe, natož ještě chudáka potomka v kočáře to by byl držkopád

    OdpovědětVymazat
  12. S tím papírkem je to dobrý nápad, zkusím to A také si myslím, že domeček se zahrádkou není nic neskromného, z hloubi duše si to přeje každý z nás

    OdpovědětVymazat
  13. Ještě k bruslím- pár takových maminek na bruslích s kočárkem už jsem viděla, asi bych si na to netroufla, leda tak s jízdou alá šnek

    OdpovědětVymazat
  14. [10]: Jo. Třeba já jsem na tohle expert .

    OdpovědětVymazat
  15. [13]: Ty buchty byly tak mňam, že jsem to vyfotit ani nestihla, jak rychle zmizely .

    OdpovědětVymazat
  16. Jani, jsem moc ráda, že vyšetření dopadlo dobře!

    OdpovědětVymazat
  17. Som nesmierne rada, ze ta rezonancia dopadla dobre .

    OdpovědětVymazat
  18. [17]: Děkuji ti , za sluníčko jsem moooc ráda, fakt si ty procházky užívám .

    OdpovědětVymazat
  19. Pro mě je to potěšující, že rezonance dopadla dobře, i když jsem si to přečetla s notným zpožděním. Chodci tam, kde být nemají, jsou neštěstí. Pamatuju si na rodinku, která si vykračovala běžeckou stopou na Šumavě. Kanci by to zryli méně. Také jsem tehdy nemlčela.

    OdpovědětVymazat
  20. [20]: Děkuji ti . Já jsem taková, že si hodně nechám líbit, tu kuráž jsem po mamince nepodědila .

    OdpovědětVymazat
  21. Ty chceš po dětech, aby si uklidily

    OdpovědětVymazat
  22. [22]: Jo, chci . Stejně většinou všechno uklízím sama, ale když si ty pastelky vysype, tak ať si je taky uklídí . Divný, ale docela to ty děti chápou...

    OdpovědětVymazat

Milí čtenáři, děkuji vám za nakouknutí a komentář :).