Mozaika - tác


Zamilovala jsem se do ní na první pohled i dotek. Byla tak nádherně křehká i drsná zároveň, uchvacující barevné odlesky, které se od ní laškovně odrážely, byly potěchou pro mé oči i duši. Jediné, co jsem jí nemohla odpustit, byla její nechutná dokonalost.
A tak jsem vzala štípačky a ze všech centimetrových čtverečků té překrásné mozaiky jsem během chvíle nadělala tisíce střípků. Proč jen, pro Boha, proč jsem to dělala? Inu, dokonalost a pravidelnost je přeci tak nudná. Ovšem uznávám, chtělo by to občas dříve, než cit, použít jako první mozek. Nějak mě nenapadlo, že mi pak práce bude trvat pětkrát déle...
Náš vztah byl zpočátku hodně komplikovaný, nevím, jestli se na mně zlobila za ten Fernet a hořkou čokoládu, kterými jsem jí během výroby nechtěně nakrmila, nebo za ten štípačkový masakr. V každém případě se mi celkem zákeřně pomstila a v nestřežené chvíli se mi propašovala pod kůži. Tak nenápadně, že to ani nezabolelo. O to větší tak bylo mé překvapení, když se na vyráběném podnosu začaly objevovat kapky krve a když se moje krásné světle modré džíny z Číny začaly podobat kalhotám řezníka Špejlíka.
Ale i přes ty počáteční překážky, nadávky a vztekání, jsme k sobě přeci jen cestu nalezly. Tajně doufám, že naše spolupráce ještě zdaleka neskončila...

Fernet se skrývá vlevo nahoře, hořká čokoláda vpravo dole a krev? 
No, tak ta je tam všudypřítomná...


Detail na podnos zalitý paprsky zapadajícího Slunce...

18 komentářů:

  1. Vojáci tomu říkají "Rozborka - sborka".

    OdpovědětVymazat
  2. Tédy, to je nádherný podnos, takový bych chtěla mít!

    OdpovědětVymazat
  3. Krása, to já se asi před šesti lety vrhla na zeď nad dřezem, když jsme dělali obklady kolem linky, s tím, že si vytvořím mozaiku. Byla jsem těhotná, lehce šílená, snad z výparů laku nově nalakovaných parket, a z původně zamýšlených snad květin, vzniklo cosi mezi lupinami, modrými smrži a Křemílkovou čepičkou na stonku. Ale já jí mám ráda, nakonec, bylo to mé "dítě", stvořené navíc v požehnaném stavu, první a zároveň poslední (zatím) pokus. Snad se mi někdy podaří jí i zdokumentovat a "pochlubit se" .

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji vám, na to, že to je prvotina, se to docela povedlo.

    OdpovědětVymazat
  5. Moc hezký. Co to je vlastně za materiál ? A jak se to tvoří ?

    OdpovědětVymazat
  6. Ten podnos je nádherný, výběr barev vkusný, krásně spolu ladí, přitom jsou dost výrazné a syté.

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji vám všem, zkusím sem zítra hodit návod. Jsem ráda, že se líbí .

    OdpovědětVymazat
  8. To je opravdu nádherná mozaika...vůbec netuším, jak se to spojovalo, tvojí krve je mi líto! Já si telátko nepohladila, je to můj sen, někdy si to splním Jsou hrozně bojácná a já je nechci stresovat a nahánět. Tak až nějaký domácí. Čokoládku klidně papej, jsi mamča na plnej úvazek, vyběháš to

    OdpovědětVymazat
  9. [12]: Děkuji, za chvíli sem dávám návod :). No to jsi mě s tou čoko udělala radost, sakrblé .

    OdpovědětVymazat
  10. Ajta kraj... sakryš, absolutně bez nápadu i co se komentářů týče. Ehm, krásná mozaika

    OdpovědětVymazat

Milí čtenáři, děkuji vám za nakouknutí a komentář :).