Plyšáci jako terapeutická pomůcka


Plyšová hračka je fenoménem se zajímavou historií, a asi nenarazíte v okolí na nikoho, kdo by alespoň jednu někdy neměl. Její vznik v Německu měla v roce 1880 na svědomí paní Margareta Steiffová ze stejnojmenné firmy na plstěné oděvy, která vyrobila jehelníček ve tvaru slona z téhož materiálu. Původní určení se však trochu zvrhlo, neboť si s jehelníčky začaly hrát děti :). Po pěti letech jich tak na vánočním trhu prodal její bratr Fritz přes 5000, a během dalších čtyř let se zvěřinec rozrostl o dalších šest druhů. V roce 1890 byla postavena první tovární budova firmy Steiff a o tři roky později byla firma zapsaná jako továrna na hračky. V roce 1897 nastoupil do firmy Margaretin synovec, který po pěti letech působení vymyslel medvídka z mohéru. Nákupčí americké firmy si objednal 3000 kusů, o rok později se jich prodalo již 12000. V Americe dostal původně bezejmenný medvídek jméno Teddy po prezidentu Theodoru Rooseveltovi a odstartoval tak celosvětové plyšákové šílenství, které trvá dodnes. A že je to někdy pěkná divočina, ať se to týká barev, tvarů nebo materiálů. Původní cílová skupina však zůstala, i když v dnešní době není neobvyklé vlastnictví této hračky napříč všemi věkovými kategoriemi, a to včetně té seniorské. 

I my v našem domově hojně využíváme plyšáky jako terapii, pro většinu seniorů, obzvláště těch s demencí, jsou vítanými společníky - mírní stres a osamělost, uklidňují je a probouzí v nich vzpomínky a přirozenou potřebu někoho chránit a pečovat o něj, aktivují motoriku a myšlení. Dotyky navozují příjemný pocit ne nepodobný tomu, který klienti zažívají při canisterapii, tedy kontaktu se speciálně cvičeným psem. 

Při prohlídce našeho domova by si neznalý návštěvník klidně mohl splést naše klubovny nebo pokoje s dětskými hernami nebo pokojíčky. A není se čemu divit, takový plyšový arzenál, to se hned tak nevidí :). 

Malá ukázka z něj, jsou prostě všude... :)












42 komentářů:

  1. U takového speciálního arzenálu budu vždycky pro dostatečné investice do jeho rozšiřování :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naštěstí na této položce docela ušetříme, plyšáci se k nám nějakým záhadným způsobem dostávají sami :).

      Vymazat
  2. Pěkná přehlídka plyšáků.

    OdpovědětVymazat
  3. Krása. U nás už plyšáci nejsou. Děti vyrostly, vnoučata uz také a plyšáky jsem odnesla vyprané do Adry, kde ještě potěšily jiné děti.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tihle plyšáci jsou pracovní, doma jich ale máme požehnaně a ve sklepě jakbysmet :).

      Vymazat
  4. Zajímavé počteníčko o historii. A škoda, že je GDPR, mně by se moc líbily fotky seniorů s plyšáky, hned by fotky měly jiný rozměr,.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :). V tomto případě to není o GDPR, jako domov máme od klientů nebo rodin souhlas se zveřejňováním fotografií seniorů v online světě, i když na svém blogu bych si to nikdy nedovolila, protože tady jde spíše o důstojnost...

      Vymazat
  5. Janinko, kdysi jsem četla, že kdo neměl v dětství plyšáka, bývá citově okoralý.
    Moje vnučky jsou už slečny a plyšáky brání vlastním tělem.
    Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jiřinko, já jsem dospělá a svoje dvě prasátka taky bráním vlastním tělem :D.

      Vymazat
    2. Tak to podle toho článku tedy asi byli citově okoralí všichni chudáci, kteří byli dětmi před rokem 1880 a mnozí ještě i dlouho potom, protože, jak se zdá, výroba zdaleka nestihla pokrýt potřebu. :-)

      Vymazat
    3. Oby, já bych to tak černě neviděla. Myslím, že před plyšáky měly děti panenky ze slámy a vyřezávané koníky, co bylo ještě před tím, ale netuším, ale jako dítě bych klidně brala i klacíky, kamínky a šišky :).

      Vymazat
  6. Něco na tom asi bude, protože moje maminka i když moc nebrala své okolí, tak nedala dopustit na svého plyšového ježka kterého chtěla do nemocnice. Bohužel při stěhování na LDN se ježek vypařil, což pro ní byla velká rána.m nabízela jsem jí že přivezu jiného plyšáka, ale odmítala všechny chtěla jen toho ježka :( Tak jsem říkala sestrám jestli by nemohly zavolat na předchozí oddělení jestli tam někde není. Prý nic....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to mě mrzí :(. Někteří klienti mají opravdu na plyšových hračkách závislost, je to trochu podobné situaci s těžkými autisty, tam je ztráta hračky tragédie a sehnání podobné téměř nadlidský úkol.

      Vymazat
  7. Jani, asi se vracím do dětských let. Plyšových medvědů mám víc, dokonce jednoho na posteli. Věk už na to zase mám. Měj se hezky, ahojky 😀😉

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je v pořádku, Evi :). Já mám v posteli dvě prasátka, jedno z nich plus lenochod jsou maskovaní za polštářek, aby se neřeklo :D.

      Vymazat
  8. Babička mívala jako jehelníček plyšovou myšku, co měla oči ze skleněných korálků.
    Plyšové hračky mají rádi i psi...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pamatuji si, jak jsme jako děti šily mamince ve škole jehelníček k MDŽ, myslím, že ho ještě má někde schovaný :).

      Vymazat
  9. Ač více než zletilá, mám pořád některé své hračky z dětství a dělají mi radost vzpomínky, kdy jsem je dostala či si s nimi hrála.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Některé mám taky schované, mezi nejcennější patří můj medvídek, kterého jsem dostala, když mi byl jeden rok, tenkrát byl snad větší, než já :). Některé hračky, hlavně stavebnice, máme u mamky, nechala je tam na hraní pro vnoučata.

      Vymazat
  10. To je milé čtení. Je krásně vidět, jak se tam u vás profilují pejskaři a kočičáci :-)
    Prdelatý lenochod? koukající z okna mě dost pobavil :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, i tací se najdou :).
      Toho lenochoda přímo zbožňuju!

      Vymazat
  11. Naprosto chápu! :-) S námi doma bydlí hlavně dva prominentní plyšáci. Jeden z nich je ručně šitý a malovaný Arthur Schopenhauer (to je takový ujetý německý filosof z 19. století), ten je na koukání. A druhý je velryba Luděk, věrný společník do každé nepohody. Nedáme na ně dopustit!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Schopenhauera znám, ale ne plyšového. Vypadá plyšák stejně děsivě, jako jeho předobraz? :D
      Taky mám doma plyšovou zvířenu, mám k nim citový vztah a asi by mě hodně mrzelo, kdyby se s tou smečkou něco stalo.

      Vymazat
  12. Janinko, i já mám postel plnou plyšáků, většinou medvídků. Kolikrát se vzbudím a objímám medvídka... Zdraví Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Skvělé! Já mám zase postel plnou prasátek :D.

      Vymazat
    2. Prasátka sbíral Kumík, náš pejsek ❤️. Lenka

      Vymazat
    3. Snad v psím nebíčku taky existují plyšová prasátka... ♥

      Vymazat
  13. To je hezké, že "tví" senioři mají možnost užívat si společnosti plyšáků, když rodina se ukáže málokdy, pokud vůbec. Taky vlastním několik kousků, povětšinou jsou to dárky, ale nedám jedině Krtečka, na ostatních nevisím. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Není rodina jako rodina, většinou u nás chodí za seniory jednou až dvakrát týdně a mezitím si volají. Jsou tu ale lidé, za kterými přijde rodina málokdy a na druhou stranu i lidé, kteří aktivizují svého rodiče každý den. A za to je vážně obdivuji!

      Vymazat
  14. Moc pěkně počteni,doma máme jediného plyšáka zajíčka,toho jsme vnoučatům nedali.Spousty jiných si odnesly a pak zas prinesly ,byly z nich cestovatele. U vás je spousty krásných plyšáků

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U nás doma máme hodně plyšáků ve sklepě, taky čekají na svou příležitost pro vnoučátka :).

      Vymazat
  15. Anonym jsem já Fukcarinka 🥰

    OdpovědětVymazat
  16. Hezké historické okénko! To jsem vůbec nevěděla, jak a kdy vznikl první plyšák :) plyšáci jsou skvělí kamarádi a pomocníci! Máte to tam moc hezké 😉

    OdpovědětVymazat
  17. Plyšáci jsou kouzelní. Jedna naše vnučka bez plyšového tygříka nevyjde z domu, bohužel ho pak často někde zapomíná a musí je jí koupit nový. Někdy ho zapomene u nás na chalupě v Bučovicích a doma pak v Brně s ní není k vydržení, dokud ho nepřivezeme :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to chápu, ztratit milovanou věc, a nemusí to být zrovna hračka, taky by mi bylo smutno :).

      Vymazat
  18. Jako malá jsem plyšáky milovala. Měla jsem jich spoustu a postel obsypanou medvědy. Jednou jsem dostala malého roztomilého medvídka Me To You k narozeninám a od té doby jsem je ubírala - mám jich několik. Od babičky jsem z recese dostala soba - troufám si říct, že už mi tehdy bylo přes dvacet, ale babičce se prý tak líbil, že ho musela koupit, a tak ho tu pořád mám. A spolu s ním i dva z největších šedých medvědů. 🙂

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Krásné povídání! :)
      Nikčo, já dostala na den matek plyšové prase zakamuflované jako polštářek. Je boží, mám ho v posteli a nestydím se za to, i když mi táhne na padesát :D.

      Vymazat
    2. To je hezké - ten sob je vlastně taky takový polštář a ten velký šedý chlupáč s modrým čumákem, toho okupuje Argo - mám fotku, jak má položenou hlavu na jeho noze a spí. 🙂

      Vymazat

Milí čtenáři, děkuji vám za nakouknutí a komentář :).