Jak umělec vyoral chybějící obyvatele...


Jednou za čas u mě doma zaklepe na dveře návštěva. Potud by bylo vše v pořádku, milé návštěvy u nás mají dveře dokořán. Jenže tahle se jmenuje Únava, je přebornicí v nezvaných návštěvách, miluje přepadovky, nikdy se předem neohlásí a milá taky zrovna dvakrát není. Většinou zůstává jen den, to si dáme pořádně silný kafe, velký kus cukrem nadupaného dortu, pokecáme jako nejlepší kámošky a ona zase spěchá, k mé veliké úlevě, někam jinam. Nepříjemnou hostitelkou se ale stávám ve chvíli, kdy se Únava změní na neskutečně otravného a vytrvalého hosta, který odmítá odejít a zůstává týden, dva, měsíc... Při poslední takové návštěvě před třemi lety jsem lila klukům místo sirupu do skleniček olej a místo deodorantu použila lak na vlasy. Ani nevím jak se mi jí tenkrát se zbytkem sil podařilo chytit za límec a vyhodit ze dveří. Tvářila se dost kysele, ale svým škodolibým úšklebkem, který ze sebe přitom vyloudila, mi připomněla, že je to mrcha vytrvalá, která z boje neutíká a že se objeví znovu. A taky že jo. Tentokrát se mi jí vypakovat nedaří a ona, vědoma si svého úspěchu, si v obýváku v rohu za křeslem udělala svůj koutek. A vypadá to, že se jí tam náramně líbí a že si tam nějaký čas pobude. Kombinace nevyspání, šíleného pracovního tempa, péče o nemohoucí babičku a mých nových léků, jejichž léčebný účinek má široký dosah a kromě mé bolístky léčí i deprese (co kdyby) a noční pomočování (může se jednou hodit), to vše ke mně tuhle Únavu nalákalo jako vosu na lízátko.

A jak jsem poznala, že se nezvaná návštěvnice blíží tentokrát? Kromě obvyklého narážení do futer se mi slily při čtení zpráv dva titulky v jeden. A já dlouho pohoršeně dumala, proč to ten umělec v Japonsku vlastně dělal... :)

66 komentářů:

  1. Janinko, už jsem myslela, že tou Únavou myslíš  tchyni, ale pak mi došlo,  že je to tvoje unavené tělíčko i mysl. Toto když mne přepadne, lehnu na postel obráceně, opřu nohy o zeď (tedy přiložím tam polštářek, že, pak jen tak ležím, kočky lehnou vedle mne, každá z jedné strany, já se je snažím hladit, pokud  na ně dosáhnu  a nemyslím na nic.A co se děje ve světě je mi šum a fuk, protože moc dobře vím, že to nezměním...

    OdpovědětVymazat
  2. Tys tu informaci  upravila podtržením, to je dobré...   

    OdpovědětVymazat
  3. Tohle je fákt nemilá a nevítaná návštěva, dělej všechno proto, aby odešla. Buď totiž chvíli sobec a mysli jen na sebe. Vykašly se na výčitky svědomí, že máš doma prach, pavučiny a že nejseš taková špičková máma jako doposud. Chvíli buď jen sama pro sebe, dělej jen to co chceš ty sama a dělej to jen pro sebe!! Ale mě by zajímal ten článek o vztazích ve třech     

    OdpovědětVymazat
  4. Vyorávání obyvatel býval prý starý pohanský zvyk i u starých Slovanů, potažmo to prý nějak souviselo i s Přemkem Oráčem.

    OdpovědětVymazat
  5. Tuhle únavu znám. Kolikrát je opravdu obtížné vyhnat jí pryč. Článek pobavil.

    OdpovědětVymazat
  6. Jednu radu mám, tu ti hned předám.

    OdpovědětVymazat
  7. [2]: No jo, abyste se do toho snadněji vžili .

    OdpovědětVymazat
  8. [1]: Kdepak, tchyni mám teď v pohodě . S těma nohama to zkusím, akorát kolem sebe nebudu mít kočky. Ale zkusím zavolat kluky . díky ti za tip!

    OdpovědětVymazat
  9. [3]: Mám volný víkend a to, co jsem naspala za ty dva dny, nenaspím ani za pracovní týden, takže se fakt snažím .

    OdpovědětVymazat
  10. [4]: Ten umělec byl nějakej sečtělej!

    OdpovědětVymazat
  11. [6]: Já bych utíkala, ale na to už nemám sílu! Díky ti milá slůvka!

    OdpovědětVymazat
  12. [9]:To je název článku na té fotce

    OdpovědětVymazat
  13. Podobné stavy znám, není to ani tak únava,ale stavy úzkosti a strachu. Nazvala bych to Jsem v úzkosti, ale léčím se, podle podobného názvu jednoho filmu

    OdpovědětVymazat
  14. Ale i nepříjemné stavy mohou být inspirativní. To je blogový surrealismus .

    OdpovědětVymazat
  15. [14]: Tak vzhledem k tomu, že ty nové léky jsou vlastně antidepresiva, tak budu nejspíše stavů úzkosti a strachu ušetřena . Přeji ti, ať jich máš co nejméně!

    OdpovědětVymazat
  16. [15]: To je pravda. Bez nich by asi tento článek těžko vznikl .

    OdpovědětVymazat
  17. Koukám, že tohle všechno se mi děje. Pořád nemám radost z toho, co na mě čeká. Není to ale psychiatrické, zvládám to tím, že odkládám a taky víc ložíruju. Čtu si - asi na mě padla únava ještě z malování v domě a nadcházející opravy povrchu podlahy v obýváku. Proto nejsou články. Kolem to taky dost nutí zůstat v domě, takže pohybu je míň a mám výčitky i kvůli fence Terezce. Snad i na nový článek dojde, až vymetu ten koutek, kde se Únava v koberci v obýváku zdržuje. Je fajn, že vím, že tam může být. Přeji ti, aby na tebe Únava zapomněla co nejdřív a nejlíp

    OdpovědětVymazat
  18. Máme to celkem vyřešené. Děláme jen co je potřeba, když se nám nechce, probereme to s mužem,nastíníme, co nebudeme dělat a hotovo. Ale to u starých důchodců jde, kdežto u pracujících moc ne. Co být nutně nemusí, stačí poodložit, protože  vynucená práce nestojí nikdy za moc, ne? Zvláště v neděli.

    OdpovědětVymazat
  19. [20]: Fakt? Tak to si to jdu přečíst!

    OdpovědětVymazat
  20. [19]: Obávám se, že paní Únava zůstane minimálně rok. Takhle dlouho totiž trvá vyřízení žádosti do Domova seniorů. A budu se modlit, aby se babička nezhoršila, protože pak nevím, co bych dělala. Kitty, lámat přes koleno se asi nic nemá, jen odpočívej, přeji, ať je ti brzy lépe .

    OdpovědětVymazat
  21. [21]: Jen se tohoto modelu drž, Růženko, není na něm vůbec nic špatného . Ale je pravda, že u nás, co chodíme do práce, to úplně takhle řešit nejde, volný čas je pro mě momentálně vcelku přepych, kterého si náležitě užívám. Jako třeba dnes .

    OdpovědětVymazat
  22. Jani, naordinuj si odpočinek, alespoň o víkendech. Já vím, že je to při dvou dětech skoro sci-fi, ale …. Já to už od dob studií řešila sobotním dopolednem, kdy jsem prostě spala. V pátek večer jsem zalehla a v sobotu doháněla spánkový deficit. Muž se o děti postaral. K obědu pak byla jen nějaká rychlovka. Jednou jsem se o tom zmínila v práci, že v sobotu dopoledne spím. Co čert nechtěl, jednou k nám dorazil můj šéf, který něco nutně potřeboval, nebyly mobily, tak šel na procházku. V 11 hodin jsem scházela zívajíc v županu do přízemí a slyším jak pronáší: "Vona nekecala, vona fakt chrápe."

    OdpovědětVymazat
  23. [23]: Četla jsem to, to je ale  "olovina", jak by  řekl vnouček... Neměla bych na to povahu.Pokud žena zjistí, že se muž ohlíží po jiné, nemá se jančit ani ho pronásledovat, ale spíš nečekaně nastínit, že není  hloupá a vidí...ví ...nemíní dělat  troubu starat se o děti, o domácnost, ale pokud chce muž volnost, tak ať jde, ale alimenty bude platit a hodně dlouho, protože děti jsou chytré a budou studovat nebo se učit řemeslu dlouho a zpátky cesta nebude. Nevím jak která, ale já bych takový vztah ve třech nepodporovala. Mám svou hrdost a scény se dělat nevyplácí.

    OdpovědětVymazat
  24. Tak ať se co nejdřív zase pakuje.... S ad už ji propadne pobytové vízum..     

    OdpovědětVymazat
  25. Únava to žena nedobrá vždy za mnou přiběhne po změně času ze zimního na letní a dobře dva měsíce mě neopustí

    OdpovědětVymazat
  26. [22]: Zrovna se snažím pojmenovat příčiny, ale brumlající hospodář mi pro příští minuty a hodiny vzal inspiraci. Takže článek na toto téma asi zase nebude

    OdpovědětVymazat
  27. To jarní únava a ještě něco navrch k tomu...

    OdpovědětVymazat
  28. S tou paní se dobře znám. Jednou zavítala a zdržela se rok. Pily jsme spolu šalvějový čaj. Hektolitry, i když moudří tvrdí, že se to nemá. Od té doby co odešla na něj chuť nemám a tak je to se šalvějí v rovnováze.

    OdpovědětVymazat
  29. Janinko, mám s tímto nezvaným hostem vlastní bohaté zkušenosti. U mě se zdržela několik let a i když je to lepší, stále ještě se mi ji nepodařilo definitivně vypakovat. Antidepresiva mohou částečně projevy mírnit, respektive způsobit, že ti všechno bude víc jedno To taky není k zahození!

    OdpovědětVymazat
  30. Tady je každá rada drahá, únava se jen tak neunaví. Držím palce...

    OdpovědětVymazat
  31. [25]: Děti jsou milionové, takže kromě jídla a pomazlení jsou v pohodě. S těmi víkendy je to ale trochu potíž, mám volno každý druhý a teď přišli s novinkou, že i jeden v měsíci nám musí stačit .

    OdpovědětVymazat
  32. [27]: Děkuji ti, ta je tak lstivá, že tu zůstane i na černo .

    OdpovědětVymazat
  33. [26]: Taky jsem to četla. Chápu, že některým párům to může pomoci, ale to bude asi minimum případů, mně samotné se tenhle koncept nelíbí. I když vědci tvrdí, že monogamie je výdobytek moderní doby, v dobách pračlověka tomu bylo prý jinak .

    OdpovědětVymazat
  34. [28]: Koukám, ta má prsty úplně všude...

    OdpovědětVymazat
  35. [30]: No jo, no, co už s tím .

    OdpovědětVymazat
  36. [29]: Tak to třeba klapne jindy .

    OdpovědětVymazat
  37. [31]: Že bych se začala kamarádit se šalvějí?

    OdpovědětVymazat
  38. [32]: To mě mrzí, že tě ta potvora takhle dlouho trápila. Z antidepresiv si teď dělám srandu, předem večer hlásím, že si je jdu zobnout, protože do půl hodiny jsem k.o. .

    OdpovědětVymazat
  39. Nojo, únavu člověk jen tak neutancuje, ta má páru...

    OdpovědětVymazat
  40. Ali Čaja z Paláca7. května 2019 v 14:34

    No jo tetka Únava... tá je aj u nás castym hostom a nie a nie odiat ani ked ju nadopujem kavou či opijem domacim palenim... ale ked si ešte prizve so sebou kamaratku Lenivosť to už sme vsetci v prdeli 😊😊😊. Nevravim obcas je to fajn, a dolezite napr. u mna teraz je to veľmi potrebne lebo potrebujem nabrat síl do pôrodu. Ale, povedz me si uprimne, posoleny caj, pocukrovana polievka či nepomleta kava v pohari je normalna u každej matky. A ma to na svedomi Materska demencia. Či Unava znie lepšie       

    OdpovědětVymazat
  41. [43]: Obzvláště, když taneční partner tancovat vůbec neumí .

    OdpovědětVymazat
  42. [44]: Naštěstí ta Lenivá přitáhne jen jednou za čas . Mateřská demence je úžasný název!

    OdpovědětVymazat
  43. [47]: Úplně nevím, jestli má tenhle článek primárně za úkol pobavit, ale tak jo .

    OdpovědětVymazat
  44. [49]: Však já ti rozumím. Navíc se jednomu docela uleví, když píše s nadhledem s prominutím o sračkách, ve kterých se zrovna koupe .

    OdpovědětVymazat
  45. [51]: Děkuji ti, milá Sugr, budeme si držet palce navzájem .

    OdpovědětVymazat
  46. [52]: O víkendu v pět ráno? Sugr, to je mi líto. Já včera večer odpadla takovým způsobem, že jsem vstávala v osm ráno. To se mi nestalo minimálně několik let.

    OdpovědětVymazat
  47. [55]: Říkat si, že jsi výjimečná, je báječná motivace!

    OdpovědětVymazat
  48. [57]: Přeji ti krásné sluníčkové odpoledne, taky razíme na výlet .

    OdpovědětVymazat
  49. Ahoj Janinko, co únava? Už je to lepší?

    OdpovědětVymazat
  50. To se ti to teda slilo hodně vesele      Ale vážně, s únavou není dobře si zahrávat, chytni ji za límec a vykopni ji za dveře!

    OdpovědětVymazat
  51. [59]: Ahoj, děkuji za optání, počítám ještě tak rok a pak to určitě bude lepší!

    OdpovědětVymazat
  52. [60]: Slilo, no . Kdyby to šlo, milá Chudobko, už by dávno letěla, ale ona se ta potvora naučila měnit skrýše a já ji ne a ne najít!

    OdpovědětVymazat
  53. Článek napsán výborně! Doufám, že už je to lepší a návštěva zase odešla. Taky jsem často unavená, tak si po škole zdřímnu.

    OdpovědětVymazat
  54. Nojo, přilezla, protože venku je hnusně a zima. Tak dřepí v obýváku za křeslem. S prvním slunečným dnem ji vysypeš ven.

    OdpovědětVymazat
  55. [63]: Neodešla, ale drží se alespoň trochu zpátky , děkuji!

    OdpovědětVymazat

Milí čtenáři, děkuji vám za nakouknutí a komentář :).