Okno


Když jsme se před pěti lety stěhovali do nového, překvapilo nás, jak mají obyvatelé domu vymakaný úklidový řád. Co, kdy, kde, jak, odkud až kam, takový manuál pro blbečky, napadlo mě tehdy. No jo, ale když si ten manuál pro blbečky někdo nepřečte (jako já první rok), tak třeba ani neví, že jednou z jeho stopadesáti povinností je umýt alespoň jednou za dva roky na svém patře okno. Chybu jsem následující rok napravila a achala pokaždé, když jsem kolem čerstvě umytého okna prošla, protože mytí těch skleněných obrů upřímně a z celého srdce nenávidím a tudíž se tato činnost dá v mém případě označit za heroický výkon. Nadšení mi ale nevydrželo dlouho, mou radost při každé cestě kolem kazilo patro pod námi, jehož okno i za jasného slunného dne budilo dojem, že se venku převalují těžká tmavá mračna.

Tenkrát po nastěhování jsme si taky říkali, že do domu vneseme svěží vítr a snížíme věkový průměr jeho osazenstva. To se nám skutečně povedlo a díky našim dětem jsme ho srazili asi na 50. Snižování však pokračovalo i bez našeho přičinění dále, protože neuplynulo ani pár měsíců a náš vchod měl o dva nájemníky méně. Do nebe odešla hodná a pořádkumilovná paní bydlící pod námi a věčně hartusící pán bydlící hned vedle ní. Byt po paní pořádkumilovné koupil mladý pan inženýr, bohém a světák, který by asi špinavé okno nepoznal i kdyby na něm měl přilepený nos. Paní po bručounovi ubývalo rapidně sil, což se při věku +/- 85 dá očekávat a když skončila v nemocnici a už se nevrátila, její byt dostal nového nájemníka. Tedy nájemnici. Byt obsadila překrásná mladá slečna, která nejspíše vlivem častých pijatyk oslepla a ani ona tak nemohla špinavé okno vidět. A tak se stalo, že souhrou všech náhod a okolností okno na chodbě několik let nikdo neumyl. Až... na něm jednou někdo nechal panu inženýrovi a mladičké slečně vzkaz...


Přiznám se, že mě to tak pobavilo, až jsem se přidala. Když ono to tak lákalo, asi stejně, jako když vám pošťucha ve vaší hlavě našeptává, ať si do toho prachu na nábytku taky něco nakreslíte :).
Trvalo to sice dva týdny, ale okno nakonec někdo setřel. Neumyl, ale i setřel je lepší než to, co tam bylo původně...

51 komentářů:

  1. Podobný vzkaz jsem kdysi nechala svému otci na jeho autě-zadním skle. Nelámal si s tím hlavu, prostě zapnul stěrače.-)))

    OdpovědětVymazat
  2. Podobné vzkazy "psal" můj tatínek mamince na nábytek.

    OdpovědětVymazat
  3. Jj pokušení přidat i svou čmáranici na zaprašené okno se jen tak odolat nedá

    OdpovědětVymazat
  4. No aspon něco...umýt to už by bylo asi příliš...

    OdpovědětVymazat
  5. Hele, bacha Křidýlko sedmitečný! Taky by tě mohli chtít vystěhovat!

    OdpovědětVymazat
  6. To mi připomnělo špinavé auto u moře. Mělo českou značku, parkovalo na cestě v lesíku a bylo děsně umatlane'..Neodolala jsem a napsala na zadní sklo "UMEJ MĚ" zatímco manžel hlídal jestli někdo nejde. 😂😂 Puberťáci hadr!

    OdpovědětVymazat
  7. Jakože to prase někdo pouze rozmazal!?

    OdpovědětVymazat
  8. [2]: Já tam občas kreslím smajlíky .

    OdpovědětVymazat
  9. [1]: Tak tady ty stěrače moc zapnout nešly

    OdpovědětVymazat
  10. [4]: Tak setřeli to mokrým, to ne že ne, ale moc se to neblejská .

    OdpovědětVymazat
  11. [5]: Neboj, mě nechytnou, já jim uletím!

    OdpovědětVymazat
  12. [6]: Úplně mi mluvíš z duše, to není puberťáctví, to je takové to vnitřní hravé já, co nám z dětských let nezakrnělo. A to je moc dobře!

    OdpovědětVymazat
  13. [7]: Zase tak strašný to nebylo, mokrým hadrem to setřeli, to zase jo, jen nevyleštili .

    OdpovědětVymazat
  14. Bydlím v našem domě skoro třicet let.

    OdpovědětVymazat
  15. [15]: Tohle se u nás stát nemůže, paní sousedka, akční pořádkumilovnice, na našem patře vyhotovila jak otáčecí cedulku, kdo zrovna uklízí, tak kalendářík s oknem. Visí tam už deset let a pořád to funguje. Ne tak však ostatní patra, bohužel...

    OdpovědětVymazat
  16. Některým lidem bohužel špinavá okna nevadí, ale já je umývám ráda a často

    OdpovědětVymazat
  17. Máme přímo v přízemí vyvěšený plán úklidu jmenovitě na každé patro a hlavní vchod. Vždy na pololetí. VYchází to tak, že hlavní vchod se posunuje zároveň s patry a každý ví, že k tomu patří i zamést ve sklepě chodbu, umýt schody do sklepa a zamést chodník před hlavním vchodem. To prostě při nastěhování případného nového obyvatele připomene důvěrník. (My ten plán sestavujeme, já ho tisknu , takže...) Jinak, dokud byla stará okna bylo to pracné. Musela se vysazovat, ale nyní máme plastová, dají se horní půlka otevřít dovnitř a na tu pevnou půlku lze vzít pomůcku na tyči- máme doma, je fajn. Když dlouho soused neumýval okna, takticky jsme ho upozornili, že pokud by potřeboval pomoci, můžeme, ať řekne kdy.Umyl to pak sám. Naštěstí v každém patře je nějaký čistotný obyvatel,kterému to nedá a umyje ho, takže přes okna je vidět .

    OdpovědětVymazat
  18. [17]: Já také, jedno já, druhé manžel a třetí podle situace. Na chodbě manžel, já jsem malinká, moc nedosáhnu - heč...   

    OdpovědětVymazat
  19. Pozor - jsou i tací, kteří místo mytí přelepí okno novinami.

    OdpovědětVymazat
  20. Kdysi jsem bydlel několik měsíců v domě, kde mi asi šest sousedů jako nováčkovi postupně vysvětlilo, že k mým povinnostem patří zejména umývat balkónové dveře na společné chodbě. Dveře nebyly podle stupně zaneřáděnosti myté asi tak 20 let (byla to práce na 15 minut), všichni byli schopni na téma "špinavé balkónové dveře" vést nekonečné pobouřené debaty a nikdy mi neopomněli zdůraznit, že je to odjaktěživa povinnost nájemníka z č.15 a oni za to nemohou, že tam dlouhá léta nikdo nebydlel. Když mi někdo stále opakuje, co rozhodně musím udělat, mívám hned o moc větší chuť se do toho pustit ), takže jsem nějakou dobu trucoval a pak jsem to nevydržel, dveře jsem umyl a opatřil je cedulí "TYTO DVEŘE JSOU UMYTÉ. O ČEM SI TEĎ BUDEME POVÍDAT?" Ale připouštím, že v té době jsem už věděl, že se budu stěhovat .

    OdpovědětVymazat
  21. Náš dům má úklidovou službu. Nám to tady voní! a všude je čisto. Máme brigády na venkovní úklid a chodí skoro všichni. A dobře se tu bydlí. To není vtip!

    OdpovědětVymazat
  22. [17]: Mně špinavá okna vadí, ale umývám je zřídka a nerada .

    OdpovědětVymazat
  23. [18]: Koukám, že váš plán je taky dokonalost sama . Na druhou stranu, když nejsou pravidla, lidé se nikdy nedomluví a vládne chaos.

    OdpovědětVymazat
  24. [19]: Tak to mi nehrozí, jsrm žirafa .

    OdpovědětVymazat
  25. [21]: Myslela jsem, že to bude obyčejný článek o obyčejném špinavém okně, ale komentáře dokazují, jak je toto téma rozšířené a v mnoha případech i palčivé . Tvá cedulka byla úžasná!

    OdpovědětVymazat
  26. [22]: My si uklízíme sami a občas to tam i voní . Ale v bývalém bydlišti to byla jiná, takové cikánské ghetto .

    OdpovědětVymazat
  27. My jsme tady spokojeni. Srovnalo se to léty. Také se hlasovalo o službě, odsouhlasilo se to, ale nakonec se nenašla žádná solidní firma, která by to chtěla dělat. Tak si myjeme sami a máme celkem čisto.Nakonec o nic nejde. Kdyby někdo nemohl, vypomůže, kdo může nebo příslušník rodiny, ne? Dá se domluvit-přehodit službu. On to stejně nikdo moc nekontroluje, jsme dospělí lidé.

    OdpovědětVymazat
  28. [29]: U nás to bylo vždycky celkem v pohodě, až na Ukrajince v přízemí, kteří jsou u majitele v podnájmu a neuklidili nikdy nic. Pak se ale začalo měnit osazenstvo domu a celkově to jde pomalu do háje, obzvláště to patro pod námi.

    OdpovědětVymazat
  29. [30]: Také zde máme lidi v podnájmu u majitele, ale není s nimi problém. Asi máme celkem štěstí, on je to družstevní dům a jen pár"vlastníků bytů", kteří hospodaří přes družstvo a není s nimi problém se domluvit na případných úpravách či opravách domu.

    OdpovědětVymazat
  30. [31]: Vždycky je fajn, když se lidé dokáží domluvit, hned je všechno méně komplikovanější .

    OdpovědětVymazat
  31. [32]: Jsem ráda, že tu je někdo, kdo je na tom podobně, jako já. Mně se na oknech zase usazuje mastnota z nemocniční kuchyně poblíž, mouchy bych brala všema deseti, to se mi totiž ještě nestalo! To tam máte nějakej muší sebevražedný oddíl?

    OdpovědětVymazat
  32. [32]: Letos jsme viděli celkem dvě mouchy. Jsme sice v druhém patře, ale bývalo jich tady dost. Letos, vlastně už druhý rok nic. Asi sem nedoletí a chcípnou po cestě nahoru.

    OdpovědětVymazat
  33. [35]: On je asi rozdíl mezi městem a vesnicí. U nás doma není po mouchách ani památky, teď jsme ale na vesnici a nestačíme je počítat .

    OdpovědětVymazat
  34. Umývání oken opravdu nemusím, ale pokud je to potřeba tak je umyju Podobné obrázky a slova jsem psala své dceři na nábytek

    OdpovědětVymazat
  35. [37]: Koukám, že jsme tu všichni podobného uměleckého založení, buď kreslíme na okno, nebo na nábytek či špinavé auto .

    OdpovědětVymazat
  36. Grafika byla dostatečně účinná!

    OdpovědětVymazat
  37. Jak se říká - lepší než drátem do oka

    OdpovědětVymazat
  38. [35]:Tak to ti závidím, myslím absenci much. Asi jste fakt pro ně vysoko. Já v práci jen na tři minuty otevřu dveře vchodovky a hned tam vrazí celá invaze. A kdyby jen poletovaly, ale ony taky štípají, mrchy, jsou drzé, vulgární, vysmívají se mi a pekelně mě provokují.

    OdpovědětVymazat
  39. Okenní výzva mě pobavila, ono není lehké žít na jedné bytovce s více lidmi, když někteří z nich ignorují pravidla. Nejhorší je, když někdo uklízí za někoho - i když nemusí, čistě jen proto, že se na ten svinčík nemůže dívat. Vždycky je to o lidech a když říkám, zaplaŤpánbu za dobrý sousedy, tak to není jen fráze.

    OdpovědětVymazat
  40. [45]: Zatím jsem bydlela vždy někde, kde se pravidla ignorovaly. Překvapilo by mě, kdyby tomu tak nebylo .

    OdpovědětVymazat
  41. [44]: No jo, když ty tam máš ale dobroučký a slaďoučký věcičky za těma dveřma, víš?

    OdpovědětVymazat
  42. No jo klasika, okna jsou věčné téma, ale já to neřeším, vždycky počkám až zaprší a hned je líp vidět na svět

    OdpovědětVymazat
  43. [48]: Déšť je taky mým pomocníkem, na kterého se při mytí oken občas spoléhám, letos to ale bohužel nějak neklaplo .

    OdpovědětVymazat
  44. Po návratech z pijatyk v pozdních nočních hodinách na okno už nebylo vidět :).

    OdpovědětVymazat

Milí čtenáři, děkuji vám za nakouknutí a komentář :).