A zase ty korálky...


Vždy, když mi bylo ouvej, nedokázali zmírnit můj smutek lidé (i když se o to opravdu snažili), ale korálky. Marně přemýšlím, proč zrovna ony, možná že jemná manipulace s tak drobnými předměty nutí člověka soustředit se jen na ně a na bolavé myšlenky tak není místo.

Naposledy mi tahle drobotina pomohla o letošních prázdninách, kdy po dlouhé a zlé nemoci zemřela má nejmilejší přítelkyně. Mé kroky tak opět vedly do světa korálků a tentokrát neplakala jen má peněženka.

Musím ale uznat, že se ty potvůrky snažily dělat svou práci poctivě, pozornost odváděly, jen co je pravda. Šmodrchaly a trhaly mi lanko, lámaly jehly, řadily se do špatného vzorku, dokonce se jedna z nich obětovala, když se těsně před dokončením rozpadla a já tak musela začít znovu od začátku. Jo, na tyhle terapeuty zkrátka nedám dopustit :).


Chlupatá ručka není má, nýbrž mého modela Matýska :).

43 komentářů:

  1. Janinko, neštve vás to jak moc jste šikovná? Je to nádhera a můj obdiv k vám nezná mezí!!!!

    OdpovědětVymazat
  2. Krásný koníček A snad ne jen pro bolavé chvíle.

    OdpovědětVymazat
  3. Moc hezké. Jsou pěkně barevně sestavené. Ta černá je pro čertici?

    OdpovědětVymazat
  4. Páni, tak tohle se náramně povedlo!! Nádhera, skvěle sladěné!!

    OdpovědětVymazat
  5. [1]: Já nevím, asi ne . A moc děkuji!

    OdpovědětVymazat
  6. [3]: Děkuji, pomáhá, když je třeba a hlavně baví .

    OdpovědětVymazat
  7. [6]: Převeliké díky posílám!

    OdpovědětVymazat
  8. [4]: Děkuji ti . Kdepak pro čertici, pro Janinku .

    OdpovědětVymazat
  9. Na bolavé myšlenky není místo...,

    OdpovědětVymazat
  10. Jani jsou nádherné! A máš pravdu, jsou antistresové... v těžkých chvílích obzvlášť

    OdpovědětVymazat
  11. Moc pěkné! A zajímavá zkušenost.

    OdpovědětVymazat
  12. Padly mi do oka ty zvláštně hnědé, vedle nich ty světlé, pak ty fialové, ty černé jsou také zajímavé a ty čertovské černočervené, také, kruciš, tak které vlastně jsou nejhezčí? Všechny a basta. Závidím tu trpělivost. Když si vzpomenu, jak jsem ráda vyšívala korálkama svoje šaty na ples zlatými perličkami, límečky na prosté šatičky, které tím získaly na zajímavosti(měla jsem bílé tesilanové a límeček jsem vyšila třeba červenými korálky, pak zase po nějaké době zelenými, takovými těmi sekanými, úzkými, to byla také práce- odreagování. Takže chápu co pro tebe vyšívání znamená.

    OdpovědětVymazat
  13. Krásné náramky, také ráda králkuji, ale spíše z obyč korálků.

    OdpovědětVymazat
  14. [14]: Mockrát ti děkuji, Růženko. Takové límečky si pamatuji ze starých rodinných fotek. Hlavně, že nás to baví .

    OdpovědětVymazat
  15. Mě na smutek a trápení pomáhala buď posilovna, protože tam byl člověk tak vyflusanej že jediné na co byl schopnej myslet a soustředit se bylo počítání daných úkonů a nebo pak motání růžiček na kytice anebo focení. Bohužel objednávek na kytky je minimum, na patchwork vůbec žádné  a focení přestává fungovat. Posilovnu zrušili takže nevím, nevím ...

    OdpovědětVymazat
  16. [21]: Ale vesměs je to všechno o tom jednom, zaměstnat hlavu nějak jinak. Určitě brzy najdeš něco, co pomůže .

    OdpovědětVymazat
  17. [22]:Takový courání po světě, to by mohlo pomoct, ale nejdřív bych musela vykrást banku!    No jelikož jsem se z problémů vrátila do dalších tak ta náhrada bude sakra brzy potřeba...

    OdpovědětVymazat
  18. Všechny náramky se moc povedly, pro mne je korálkování o moc velké trpělivosti a tu já nemám. Je pravda, že takové práce odvedou myšlenky jinam, pomáhají třeba i antistresové omalovánky. S kamarádkou je mi to moc líto, také mám takovou zkušenost. Je to už hodně let, byla ještě mladá, ale život už je někdy takový   

    OdpovědětVymazat
  19. Korálky jsou krásný mateirál pro tvoření. Co já se natvořila s korálky a pravda je, že mi také pomáhaly v těžkých chvílích...

    OdpovědětVymazat
  20. V podobných chvílích je dobré cokoli, co nás zaměstná a uvolní a korálky jsou krásná věc - moc podařené kousky, hned bych si jeden dva ukradla ♥

    OdpovědětVymazat
  21. [23]: Banka je u nás doma oblíbené řešení, ale ještě na něj nedošlo, nemáme to moc dobře vypilovaný .

    OdpovědětVymazat
  22. [24]: Moje kamarádka nebyla mladá, byla má služebně i věkově nejstarší, ale stejně mě to hodně zaskočilo. Moc ti děkuji .

    OdpovědětVymazat
  23. [26]: Moc ti děkuju za milá slůvka .

    OdpovědětVymazat
  24. [27]: Však já vím. Moc ti děkuji .

    OdpovědětVymazat
  25. [30]: Taky přišla do snu... Za tuhle cestu moc děkuju těm vyšším, že ji umožní. Taky se se mnou babička i děda přišli rozloučit. Dokonce i můj první pejsek. A taky jsem z nich v těch snech cítila úlevu, obrovskou úlevu, lehkost...

    OdpovědětVymazat
  26. [32]: Jsem moc ráda, že je to takhle na tom světě zařízeno...

    OdpovědětVymazat
  27. Takové "korálkohraní" musí být skvělou terapií při jakémkoliv splínu. Ale jak pro koho! Já jsem člověk netrpělivý a na tyhle drobotinky nemám šikovné prsty, tak si myslím, že práce s korálky by mě spíš rozčarovala a pěkně bych se u toho vztekala. Ale hlavně, že korálky dokázaly zahnat smutek tobě, Jani.

    OdpovědětVymazat
  28. [36]: Moc ti děkuji za milý komentář, Luci .

    OdpovědětVymazat
  29. Ano, i já, když se soustředím, zapomenu na to, co mě trápí!

    OdpovědětVymazat
  30. To je mi líto s tvojí kamarádkou. Muselo to být hodně zlé, když ti do rukou vklouzly korálky. Ale hezky jste si spolu zařádily. Máš úžasný cit pro barvy. Poslední týdny mi podobným způsobem pomáhá háček a vlna. Mám pocit, že dělám něco užitečného a nemyslím tolik na nepříznivou diagnózu, která se nade mnou vznáší...

    OdpovědětVymazat
  31. [42]: Děkuji, to asi ne, řekla bych, že by to dost tahalo .

    OdpovědětVymazat

Milí čtenáři, děkuji vám za nakouknutí a komentář :).