...aneb zápisky zmatené matky ještě zmatenějšího prvňáčka.
Ve čtvrtek,
den první, se nestalo nic, co by stálo za zmínku. Tedy kromě slavnostního přivítání nových žáčků v malé uzavřené hale bez oken, kde přítomní (90 dětí, 300 rodičů, prarodičů, tet, strýců či jiného příbuzenstva a členové pedagogického sboru) málem pomřeli vedry.
V pátek,
den druhý, se Matěj v šatně snaží převléci do hracích tepláků a velice se diví, že tam nejsou. Tenhle školkový zlozvyk budeme odbourávat hodně dlouho.
Přinesl domů cizí láhev od pití a mně neznámý obal od sušenky. Základy kšeftování zvládl skvěle.
Byl posazen do první lavice před stůl paní učitelky. Jako souseda vyfásnul retardovaného chlapce, který v rámci inkluze nešel do školy speciální, ale získal v běžné škole asistenta.
Potykal si s hlavní paní kuchařkou, kterou zná jako maminku kamaráda ze školky.
V pondělí,
den třetí, se hned ráno řešilo sousedství vedle retardovaného hocha, o kterém jsem zapomněla zmínit, že Matěje a jeho spoluškolkáčky ve školce týral tři roky. Po polovičákově poznámce, že si to synek vyžral za ty tři roky dost a že to celkem stačilo, byl chlapec přesazen. Teď jsme vyvrhelové.
Třídní schůzky. Rodiče obalují sešity, peněženky pláčou, rodiče taky a to hlavně nad materiálem, který se ve třídě sešel. Bude to devět děsivých dlouhých let.
Začala družina a Matěj od této chvíle chodí domů denně špinavý jako prase.
V úterý,
den čtvrtý, jsme ze školy dostali upozornění, že musí mít děti DENNĚ čistý LÁTKOVÝ UBROUSEK. Aby nedrobily v družině. Kdo hádá, že mu nedávám žádný, hádá správně.
Ve středu,
den pátý, si synek čistil ve škole špínu za nehty. Chválihodné by to bylo, kdyby to nedělal grafitovou tužkou.
Domů odešel v teplácích na tělocvik, kalhoty zůstaly zamčené ve třídě.
Ve čtvrtek,
den šestý, si Matěj stále nezvykl, že si sebou musí brát ráno z domova školní tašku.
V pátek,
den sedmý, se dítko ráno stále snaží převlékat do tepláků na hraní a stále chodí domů jako prase.
V pondělí,
den osmý, končí možnost vstupu rodičů do šaten a odvádět děti do tříd. Co se dítka nenaučila za týden, bude jim teď velice chybět. Odpoledne se dozvídám, že ráno Matěj netrefil do třídy. Vůbec to nechápu! Co je těžkého na tom jít rovně, doprava, doleva, převléknout se, pak jít zase rovně nahoru po schodech, doleva a na konci dlouhé chodby zahnout do třídy napravo?
V úterý,
den devátý, přišel Matěj domů poškrábaný od retardovaného hocha.
A taky hladový. Odpolední svačinu, BeBečka, mu jakýsi Vašík házel na zem tak dlouho, dokud z ní nezbyly drobky. Ke kafi a na nervy dobrý.
Ve středu,
den desátý, vyzvedával dítě z družiny tatínek. Domů Matěj dorazil v teplácích z tělocviku, bez kšiltovky, bez mikiny. A v bačkorách.
Sedím u druhé sklenky vína a přemýšlím, zda se ze mě stane alkoholik. Tchyně to nedokázala, moje zaměstnání taky ne. Zvládne to první třída?
Ach jak jsem ráda, že už mám děti dospělé. To bych jim to ve škole asi zavařila u všech učitelek a ne jen jednomu u jedné. Ovšem pořádně.... a už vůbec si nedovedu představit, že bych šla do školy znovu
OdpovědětVymazatKupuj si burčák. Alespoň si zaděláš na zdravou zimu!
OdpovědětVymazatJani, se tu řehtám)) Vidím to v živých barvách (to víš, učka)))
OdpovědětVymazatVtipně napsáno. Už si nevzpomínám, že by tak nějak to bylo u nás.
OdpovědětVymazat[1]: Já se snažím být klidná, protože paní učitelku budeme potřebovat ještě dva roky, aby naučila dítě číst, psát a počítat, ale je pravda, že mám trochu tiky .
OdpovědětVymazat[4]: Mně přijde, že se po těch dětech chce v dnešní době moc věcí, třeba když já byla malá, nic takového nebylo.
OdpovědětVymazatProč ta paní ministryně nejde do -ne jedné , ale několika škol, kam dávají ty žáky, kterým bylo ve zvl.škole dobře. Bylo jich tam pár ve třídě, učitelky většinou se železnými nervy se jim mohli věnovat, postupně, pomalu je všemu potřebnému naučit. Ono v normálních školách stačilo i pár grázlíků mazaných a vyučování obohatili i tak. Bez asistentů.
OdpovědětVymazat[7]: Růženko, netuším proč to takhle je. Ty děti za to nemůžou a akorát se stanou terčem posměchu a šikany, v každé třídě se najde několik dětí, které umí být hodně zlé.
OdpovědětVymazatTeplákové reflexy mne pobavily.
OdpovědětVymazat[8]: No právě. Nebudou se cítit dobře. Stačilo třeba v základce, když vybrali pár dětí podle prospěchu a ty začaly chodit do nižšího Gymnázia. Sama učitelka říkala, že ty dobré jí sebrali a ona pak bude mít těžší vysvětlování látky a pod. Možná přeháněla, protože jí tam zůstali i ti, co do Gymnázia nemínili jít, ale třeba na průmyslovku a tak.
OdpovědětVymazatJani, vydrž!!! Nic jiného ti totiž nezbývá. Každopádně jsem se nad čtením usmívala a vzpomínala na svého synka a jeho první třídu. Co měl do školy nosit, nenosil, co nosit nemusel, vždy měl. Když se v prvouce učili o kořenové zelenině, vyrval mi půlku záhonku. Učitelka byla nucena hodnotit jeho výkony puntíky. Když něco chybělo, dostal černý, když přinesl něco navíc, dostal červený. Ve finále měl 20 + 20 a já dostala záchvat smíchu, když přinesl v notýsku černě napsáno: "Udělena třídní důtka za časté zapomínání školních pomůcek" a červeně pochvala podobného znění. Jedno odporovalo druhému. Také si z první třídní schůzky pamatuju větu: "Kdo nemá ubrousek, nesvačí!"
OdpovědětVymazatJani, vitaj medzi matkami školákov.
OdpovědětVymazat[9]:hustý.... otec byl velký vtipálek
OdpovědětVymazatvšak se to nové rychle naučí - držím palce, určitě to společně zvládnete
OdpovědětVymazatPořád ještě je možnost přesadit ho na osmiletý gympl. Ne že tam by to s inteligencí bylo o tolik slavnější, přeci jen loňští primáni si navzájem strkali do uší pastelky..
OdpovědětVymazatJaninko, pro mne nejste vyvrhelové, ale hrdinové. Inkluze je píčovina! což si ostatně myslí většina rozumně smýšlejících nejen rodičů, ale taky pedagogů.
OdpovědětVymazatJaninko! Já ty spratky nenávidím - retarďák si u mě neškrtne, hajzl škrabavej - ačkoli, naše Outěžka byla taky škrabalka a kousalka, jenže teď už to nedělá, zatímco retarďák takto bude reagovat ještě hodně dlouho! A taky nenávidím bezmoc! Když čtu, jak je to těžké, vím, že tohle nemůžu zvládnout. Málem jsem začala kvůli Matějovi brečet - já bych do té třídy taky netrefila!!! Ale on to zvládne, on to dá. Hlavně klid... Nedá se svítit, musím letět kakat - důkaz rozrušení.
OdpovědětVymazatCoby učitelka to vidím i z té druhé strany, paní ministryně právě loví bodíky, ovšem za tu inkluzi by potřebovala....Ale naši prvňáččci jsou kouzelní, stejně jako tento....
OdpovědětVymazatJani Na zdraví!
OdpovědětVymazat[9]: Polovičák podobně reaguje na moje "Ty jsi ale tele". Už jsem si zvykla .
OdpovědětVymazatNěco je moc milé a veselé, něco zase na povytažení obočí. Ale jsem si skoro jistý, že si to všechno časem sedne a jednou nastane ten toužebně očekávaný okamžik kdy hošík přijde ze školy v kalhotách a ne v teplácích
OdpovědětVymazatTak jsem nějak čekala, že ve středu, když vyzvedával dítě tatínek, přišel s jiným dítětem!
OdpovědětVymazat[21]: Ani nevíš, jak moc se na ten okamžik těším!
OdpovědětVymazatNaše madam dnes ve škole nechtěla poskládat obrázek.Učitelce oznámila,že ji bolí prst a šla koukat z okna.
OdpovědětVymazatPředstav si, že můj sen byl stát se učitelkou! Teď bych ještě nebyla v důchodu, ale určitě v blázinci! Tady taky nejsou zvláštní školy - prý to těm retardovaným dětem prospívá ve vývinu, chodit do normální školy. Ale někdy jsou pak pozadu ti ostatní, protože při vyučování je pořád nějaké rušno
OdpovědětVymazatKdysi se říkalo "vojna není kojná" a jak vidno, v 1. třídě to už platí taky
OdpovědětVymazatNěco takového jsem snad nezažila ani jako prvňáček já. Tady u nás je přístup k prvňáčkům naprosto super. Minimálně celý měsíc se jim věnují asistentky, vodí je do třídy, pomáhají jim s výběrem oběda, vodí je do ZUŠky a DDM na kroužky, a přespolňáky i na autobus, kde dohlédnou, aby nastoupili do toho správného.
OdpovědětVymazat[20]: Jani, ona měla s čím srovnávat, protože má ještě jednoho syna a ten je v naprostém pořádku. Spíš jí bylo líto toho prvního, že ho nechala "trápit se" tam, kam evidentně nepatřil.
OdpovědětVymazatNejdřív jsem se chtěla smát, jenže pak mi došlo, že to není k smíchu, nýbrž k pláči nebo na panáka. Bože, to mě za sedm let čekají věci! Jestli to s naším školstvím půjde takhle dál, potěš koště... paní ministryně dělá čest barvě svých vlasů
OdpovědětVymazat[24]: Tu školku jim budeme asi z hlavy vytloukat hodně dlouho .
OdpovědětVymazatTo je tak perfektně napsaný! Pobavila jsem se u toho, i když si dokážu představit, že je to náročné ... Já už si moc nevzpomínám, jaké jsem to měla s prvními dny ve škole, škoda, že si mamka nezapisovala něco takovéhleho
OdpovědětVymazat[31]: Děkuji , myslím, že to opravdu bude jen a jen lepší, už se u východu vrací pro zapomenuté věci jen jednou. A dneska dokonce vůbec a hned hlásil, že má opravdu všechno .
OdpovědětVymazatNa jednu stranu jsem se zase neskutečně pobavila, ale na druhou.... ach jo.
OdpovědětVymazat[33]: Děkuji ti , neboj, bude to jen a jen lepší!
OdpovědětVymazatNapsala jsi to krásně, pobavila jsem se, ale asi zřejmě proto, že tohle řešit nemusím. Současnou situaci ve školách nezávidím ani učitelům ani dětem. Takže tobě i Matějovi pevné nervy a jinak dávám přednost červenému vínu, je dobré i na krvinky Možná i na kravinky, nevím
OdpovědětVymazat[35]: Na krvinky nebo kravinky, oboje můžu .
OdpovědětVymazatTo bude dobré, neboj Já tedy už si moc nepamatuji na první třídu svého syna, ale vím, že z družiny nosil poznámky typu "objímá stromy" a "dnes nedojedl oběd", taky jsme řešili to, že můj chlapeček ukradl v družině jinému dítěti čokoládovou tyčinku Občas to bylo asi hodně drsné, ale kupodivu jsme to přežili a dokonce syn zdárně školu dokončil
OdpovědětVymazat[37]: To je tak krásný, objímá stromy! Já si pamatuju, jak prvorozený dostal první (a zatím jedinou) poznámku, že se choval nevhodně. Když mi vysvětlil, že kluky, co ho celý rok otravovali, zmlátil, byla jsem na něj tak pyšná!
OdpovědětVymazatTak tohle mi silně zavání tím, když oba mí milí hošíci chodili do školy. Se starším jsem si myslela, že už to horší být nemůže, ovšem mladší mi náležitě předvedl, že to se tedy mýlím. Každá jejich devítiletka mě určitě bude stát 15 let mýho života. Od průšvihu k průšvihu to milí chlapci vedli. A to ještě nebyla inkluze...A poznámky byli taky hustý. Svačinovým ubrouskům zdar...
OdpovědětVymazat[39]: Děkuji ti, evidentně se mám na co těšit .
OdpovědětVymazatNo já právě s alkoholem skoncovala, bohužel jsem začala s chipsíkama lays - chili and lime, jsou prudce návykové!
OdpovědětVymazat[41]: Já si zatím ordinuji vinnou léčbu, ale jen velmi mírnou, takže zatím v pohodě. Chipsíkovou léčbu docela chápu, ale protože bych jí nejspíš nebyla schopná udržet na uzdě, raději se do ní ani nepustím. Vidím živě, jak mi po ní všechno kyne .
OdpovědětVymazatČtu tady vaše názory a komentáře a hrozně se bavím. Moje děti jsou už ve věku, kdy mají své,školou povinné děti, ale můžu říct, že všechno stále platí. Jen vydržet a pak se tomu budete smát. Moje dítě zakopalo dopis od ředilele školy s ředitelskou důtkou na zahradě u sousedů a přiznalo se po deseti letech. Věděl dokonce přesně ten strom. (důtka byla za věc k zasmání). Proto přeju vám všem jen - úsměv na rtech, svoje děti mějte rádi i když tak hrozně "zlobí"(a chodí domů jako prasata).
OdpovědětVymazat[43]: Děkuji moc za komentář, abych řekla pravdu, já se u toho teď už docela taky bavím. Hlavně proto, že od tohoto článku už uplynulo pár týdnů a od té doby nám nebo spolužákům přistály v notýsku takové poznámky, že tomu se snad ani nesmát nejde .
OdpovědětVymazatMožná by bylo dobré mu koupit GPSku.
OdpovědětVymazat[45]: Naštěstí jí nebylo třeba, do třídy už trefí. Snad příští rok, až bude mít třídu jinde .
OdpovědětVymazat