Dědeček

Můj dědeček byl odjakživa expert. Ačkoliv jsem ho neznala, z vyprávění vím, že byl odborníkem na ženské pokolení (babička říká kurevník) a na to, jak přijít v den výplaty domů bez koruny (babi říká ožrala). Taky byl expertem přes sňatky (babi říká děvkař) a přes plození potomků a jejich následný výmaz ze své mozkovny (babi říká nezodpovědný hajzl). Jeho odborných způsobilostí bylo asi mnohem více, ale co se týká mě, soukromě jsem ho pasovala na experta v zametání stop, protože to, jak mi házel (při mé snaze dopátrat se svých kořenů) i po své smrti klacky pod nohy, bylo naprosto unikátní.

Všechno začalo jednou velikou dědečkovou chybou - nakrknul babičku. Asi hodně, protože se s ním, i když to byl sakra elegán, rozvedla. Od té doby byl osobou zapovězenou a nikdy se o něm nemluvilo, což by mi asi normálně nevadilo, kdybych se nerozhodla vyplňovat prázdná políčka v rodokmenu. No a když chcete něco vypátrat a nikdo vám nechce nic říct, to je potom sakra těžký. Ale už jsem to tady jednou psala (ty zatracený sudičky), přeleze nepřelezitelné, podleze nepodlezitelné. A tak jsem začala pátrat. A pátrala bych dodnes, kdyby se náhodou moje maminka náhodou nezmínila, že vlastně hledám někoho, kdo neexistuje.

"Jako jak neexistuje?"

"No, on se po rozvodu s babičkou potřetí oženil."

"No a?"

"No a změnil si příjmení..."

"K...a!"

Lehce jsem zavrávorala nad promarněným časem, i když mě mohlo napadnout, že v dědečkově případě to bylo vlastně naprosto předvídatelné. Pravda, chvilku jsem hloubala nad tím, co může přimět chlapa, aby si změnil příjmení, když se aktuálně nejmenuje Šulín nebo Mrtvý. Ale fakt jen chvilku. Pana S. jsem tedy vypustila z hlavy a začala hledat znovu, tentorkát pana M.

Přes všemožné peripetie a úřední ověřování a dokazování jsem ho skutečně našla. Aneb jak se říká "Tak jsme došli, ahoj babi." Dědo. Našla jsem ho totiž v sousední obci. Na hřbitově, kde mi toho asi moc neřekne. Z úmrtního listu jsem sice vyčetla jména jeho rodičů, jenže bez dat toho moc nenajdu. A tak zůstala políčka v rodokmenu nějakou dobu prázdná. Až do doby, kdy jsem babičce začala restaurovat obrázky jejích milých, mezi něž se zamíchal i její oddací list, který by mi dobrovolně asi neukázala. Bylo tam všechno, nejen jména dědových rodičů, ale i data jejich narození. Mé opatrné nadšení ale bylo na místě, protože všichni do jednoho byli Pražáci. A upřímně, hledat v pražských matrikách, když nemáte ponětí o čtvrti, to je záležitost čistě pro masochisty. Ovšem malinká naděje tu byla - dědův otec měl jako povolání uvedeno podplukovník československé armády a od toho jsem se na radu blogerů odrazila. Kontaktovala jsem Vojenský ústřední archiv, kde se mi dostalo odpovědi, že s touto hodností by tam pradědeček měl mít zcela jistě záznam, ale s mnou udaným datem narození tam bohužel nikdo takový není. Dědečka jsem tedy pasovala nejen na zametače stop, ale i na prvotřídního lháře.

Byla jsem zklamaná, protože to byl v tu chvíli jediný bod, od kterého jsem se mohla odrazit. Ovšem zdravé naštvání způsobilo, že jsem zkusila zdánlivě nemožné - svědek uvedený na oddacím listu, byl dědův švagr I. A byla tam i adresa, jen číslo popisné bez ulice a čtvrť Karlín. A tak jsem zadala do všemocného vyhledávače příjmení s adresou. Můj ty joudo, oni tam fakt ještě bydlí! Vyplivlo to na mě družstvo bloku, v jehož představenstvu je pan I. Drze jsem ho kontaktovala a z další korespondence vyplynulo, že je vnukem dědovy sestry, vyměnili jsme si nějaké informace a podklady. Díky tomu jsem zjistila, že Vojenský ústřední archiv opravdu nemohl najít záznam a mém pradědovi, neboť v oddacím listu někdo prohodil data narození mezi ním a jeho ženou. A tak jsem se v duchu omluvila dědečkovi, o kterém jsem si začala myslet, že to s tím lhaním a zametáním fakt přehnal.

Následné události nabraly rychlý spád - podle správného data jsem lokalizovala záznam pradědova narození v indexu potřebné matriky a písemně si zažádala o kopii jeho zápisu, protože matrika ještě není zdigitalizována. A ta mi konečně před Štědrým dnem přišla, takže už vím, že kořeny mého rodného příjmení, nebo alespoň jeho kořínky, jsou ve Slaném.

A překvápko nakonec, matriky tam ještě nemají zdigitalizovány! Věřili by jste, že mě to ani trochu nepřekvapuje? Pravda, tímhle tempem si linii S zkompletuji možná tak za dvacet let, ale jak se říká, kdo si počká... :)