Restaurování - portréty


Před pár měsíci jsem tu jásala, jak mám konečně hotový rodokmen pro maminku mého manžela. Inu, kecala jsem :). Když jsem totiž šokovaná z částky 2500 Káčé, kterou vybafl pán z fotoprodejny na můj dotaz, kolik si mám připravit na vytisknutí plakátu 2x1 metr (a já mu odvětila, že až příští měsíc, protože tenhle to fakt nepůjde) sedla ten večer rezignovaně k plzeňským on-line matrikám a už po bambilionkráté hledala nějaké vodítko, které by mě mohlo nasměrovat k otci manželovy maminky, který byl do té doby tajemný jako hrad v Karpatech. A ono tam bylo! Jako na servírovacím podnosu přímo u nosu, jen jsem tentokrát sáhla v nouzi úplně jinam, než jsem plánovala... Následkem toho se rodokmen rozšířil na 4x1 metr a já už ani neuvažuji o tom, že bych ho někdy nechala vytisknout. Spíše přemýšlím nad tím, že bych ho zpracovala do knihy, ale jen Bůh ví, kdy na to dojde.

A protože matriky předků mé krve ještě nejsou plně zdigitalizovány a já mám teď trochu času, konečně doháním resty v restaurování. Kaju se a stydím, babička ještě ty obrázky, o kterých jsem tu tvrdila, že je určitě bude mít na Vánoce (loňské...), nedostala, ale blížím se do zdárného konce. Rekonstrukce celých fotografií je opravdu náročná a trvá to velmi pomalu a tak jsem se rozhodla babi prozatím potěšit alespoň portréty jejích milých. Zatím se mi daří, hrubá fáze je hotová, jen mě ještě čeká zdlouhavé opravování miliónů černých a bílých teček, které na fotografiích níže nejsou tolik vidět, protože jsou patrné především na originálních velikostech.

Není to kdovíjaký zázrak, ale když vezmu v úvahu, že původní velikost hlav byla jeden centimetr a nyní je velikost fotografií A5, není to tak špatné. Šlo mi především o odstranění mechanického poškození a otisků prstů a špíny na fotografiích, aby obličeje na originálech dostaly jasnější a výraznější obrysy, aby byly podstatně větší a aby na ně babička nemusela tak brejlit :).

Před - po

Prababička Berta, 1914
























Pradědeček Antonín, počátek první světové války

























Pradědeček Antonín podruhé, 1912

























Prateta Bertička, 1914

























Praprababička Veronika, mezi první a druhou světovou válkou

32 komentářů:

  1. Páni. obdivuji tě. Někdy si říkám, že bych , až budu starší, chtěla vypátrat svůj rodokmen.

    OdpovědětVymazat
  2. Prababička Berta byla nádherná žena! Vypadá jako Madona (tedy ne ta s dvěma n) Staré fotky mají neopakovatelné kouzlo.

    OdpovědětVymazat
  3. Úžasné, je vidět ta práce, kterou jsi nad tím strávila! Já mám staré černobílé fotky lidí nejradši. Přijdou mi pak všechny objekty svým způsobem krásné, protože tenhle typ fotek zakrývá nedostatky :)

    OdpovědětVymazat
  4. Výborně zrestaurováno! Fotky jsou jako původní, bez jediné čárky (jednou jsem taky zkoušela restaurovat černobílou pomačkanou fotku a vím, jaká je to fuška, a to se mi ani tak dokonale nepovedlo, jako tobě.)

    OdpovědětVymazat
  5. [1]: Děkuji ti , je to mravenčí práce, ale když se daří, stojí výsledek za to...

    OdpovědětVymazat
  6. Janinko, jak se restaurují staré fotky?

    OdpovědětVymazat
  7. [7]: Já je opravuji v obyčejném programu na úpravu fotek - Photo-Scape se jmenuje. Prostě jenom retušuješ .

    OdpovědětVymazat
  8. Prababička Berta byla krásná žena. A tehdejší fotografové byli fachmani, vždycky obdivuju, jaké dokázali dělat okouzlující a kvalitní fotky.

    OdpovědětVymazat
  9. Janinko, pěkně si s tím vyhraješ, fotky hodně "prokoukly". Rodokmen bude určitě parádní, jen by mě zajímala cena, kdybys nechala přeci jen udělat, na kolik by to vyšlo

    OdpovědětVymazat
  10. Máš můj obrovský obdiv, restaurování fotek se ti báječně povedlo. Já zkusila "vylepšit" svatební fotku mých prarodičů, která byla zlomená. Možná byl problém v tom, že nebyla černobílá, ale sépiová a já nebyla schopná chytit tu správnou barvu.

    OdpovědětVymazat
  11. Tedy, klobouk dolů. Pustit se do něčeho takového, jako je sestavování rodokmenu a dohledávání předků, to je skutečně obdivuhodné. Já bych na to asi neměla nervy.. (Em, no to nic.. ) Takže skutečně, obdivuji Tě a tím více, když už máš velkou část práce za sebou. A i oprava fotografií Ti jde od ruky.. ty upravené jsou skutečně téměř bez poskvrnky (tedy, alespoň to tak vypadá..)

    OdpovědětVymazat
  12. zvládám na pc kde co, ale tohle nepřestanu obdivovat, na to nestačím, ani bych netušila, jak na to - paráda... a s těma matrikama apod. mě tak nahlodáváš, že se snad taky začnu porozhlížet - náš rodokmen končí někde v roce 1860 :)

    OdpovědětVymazat
  13. [9]:[14]: Děkuji, myslím, že by vaše chvála prababičku opravdu potěšila .

    OdpovědětVymazat
  14. Nojo, rodokmen je pěkné mít. My jsme skončili někdy v roce osmnáctset-něco, aspoň tedy podle dat narození/úmrtí co víme. Ale i tak tam máme ještě pár starších záznamů ale nevíme roky....

    OdpovědětVymazat
  15. Na dohledání rodokmenu nestačí rok. Nejstrší syn už to doplňuje kolik let. Ze všech stran republiky jsme rozcouraní. Jen nemáme u všech členů fotky. On dělá ten rodokmen jako strom, maluje to sám. Zabývá se heraldikou asi 20 let jako koníčkem- tedy pořádným koněm. krásně maluje erby.

    OdpovědětVymazat
  16. http://www.myheritage.cz.  Tohle používáme my a je to fajn.Můžeš vyzkoušet.

    OdpovědětVymazat
  17. [21]: Děkuji, už jsem ho používala, ale protože mají v rodokmenu limit 250 lidí, který jsem už překročila, tak je to pro mně pasé. A prašule jim za to rvát rozhodně nebudu .

    OdpovědětVymazat
  18. Teda, to koukám ,tolik? Kam se hrabeme, no aspoň se vejdem do limitu

    OdpovědětVymazat
  19. Nooo, máš tedy můj naprostý obdiv. Dohledávání rodokmenu je běh na dlouhou trať a v případě úpravy fotek je to asi tak podobné. Přeju ještě hodně trpělivosti a odhodlání, je to od tebe opravdu krásné. :)

    OdpovědětVymazat
  20. [22]:    Tak to máš můj ještě větší obdiv. Jsi velká šikulína

    OdpovědětVymazat
  21. [23]: No jo, trochu jsem se rozšoupla .

    OdpovědětVymazat
  22. Jsi šikulkaZkus místo tisku ve fotoprodejně tisk v normální tiskárně.Uvidíš ten rozdíl v cenách)

    OdpovědětVymazat
  23. [27]: Děkuji, nad tím jsem už také přemýšlela, ale bojím se, že na normální tiskárně ten tisk moc dlouho nevydrží - viz. moje doklady . Ale to už mě stejně trápit nemusí, toho dlouhána bych stejně neměla kam pověsit .

    OdpovědětVymazat
  24. [28]:...chce to barevnou tiskárnu a pro ní fotopapír a jsou to kvalitní fotky.Pokud jsou tištěny na obyčejný papír,tak časem blednou...

    OdpovědětVymazat
  25. [29]: To zcela určitě . Jen se obávám, že moje tiskárna spolu s fotopapírem by na tuhle práci byli krátcí, my jsme totiž v komentářích rozebírali tisk mého rodokmenu, který má 5x1 metr .

    OdpovědětVymazat
  26. Já na rodokmenu makám od roku 2009, nějakou dobu ležel u ledu, ale tak dva roky jedu na 100%.Dostala jsem se do roku 1610 a mám asi 400 lidí. V copy centru mi vytištění rodokmenu černobíle stálo 90,-164x167 cm, ( ten dlouhý byl 090x5m)to by bylo šílené. Udělala jsem to na stránkách My Heritage, což asi znáš, ale stále hledám a nacházím, knižní podoba má zatím 120 stran.Moc mě to baví   

    OdpovědětVymazat
  27. [31]: No jo, rodokmen je dlouhodobá záležitost, já na něm začala pracovat jako pubertální cácora před dvaceti lety .

    OdpovědětVymazat

Milí čtenáři, děkuji vám za nakouknutí a komentář :).