Týden 47.

Pondělí

Musím na odběr krve a protože nemám hlídání, jdu tam i s Matýskem. Pramálo se mu líbí, že do maminky paní sestřička zabodla injekci, vehementně se mě snaží od ní odtáhnout. Působí to opravdu úsměvně, pevně věřím, že mu to ochraňování svých blízkých vydrží :).

Středa

První výsledky jsou v pohodě, na testy na boreliózu si počkám do příštího týdne. Když i ty budou v pořádku, budu muset na revmatologii. Tak nevím, jestli je to dobře, nebo špatně a jestli je horší borelióza nebo revma s artritidou.

Pátek

Zapamatovat si: nikdy nelepit žvejku na notebook, obzvláště tam, kde je materiál drobounce dírkovaný. A když už ji tam nalepím, tak jí nesmím před zavřením notebooku zapomenout vyhodit...

Sobota

Když jsem otevřela domovní dveře a šla k výtahu, praštil mě do nosu neskutečný zápach. Ze tmy na mně něco zamumlalo. Tak se tam podívám, rozsvítím, protože ve tmě houby vidím, a tam se válí cosi. To "cosi" je bezdomovec, který ještě před deseti lety byl hezkým, vysokým mužem, leč podvodníkem, který si vymýšlel dobročinné sbírky a penízky shraboval do vlastní kapsy. Postupem času se z něj stal člověk s nemocnýma nohama, který chodí po městě v zimě v sandálech, aby všichni viděli, jak moc nemocný je a dali mu nějakou almužnu. A když nedají, je zlý a neurvalý.

"Ježíši, co tady děláte?"

"Já tady umírám, už od včerejška od devíti večer."

Je jedenáct dopoledne. "Tak já jdu odvézt kočárek nahoru a někoho vám zavolám!"

"To nemá cenu, nikam nevolejte, já si tady umřu!"

Doma volám policii. Jsem docela naštvaná, protože jestli tam opravdu ležel tak dlouho, ať mi nikdo neříká, že si ho nevšiml. To vážně musím všechno, když se něco posírá, zařizovat já? Posílají sem hlídku. Pro ně je to známá firma, domlouvají mu, ať jde jinam, na okraj města, on zase na to, že nemá kam jít a že mu umírá mozek. Nějakým způsobem se jim ho podařilo dostat ven a já lepím na dveře papír, ať za sebou nájemníci pořádně dovírají dveře, protože se nám sem stahují bezdomovci.

Neděle

V noci mě probudil Matěj, jen to nebylo, jako vždycky, pláčem a kňouráním. On se totiž ve spánku řehtal na celé kolo jako kobyla... :)

K večeru jsme se šli podívat na rozsvícení vánočního stromečku před radnicí. Tomu předcházel doprovodný program - taneční a ohnivý. Asi jsem kulturní barbar, ale ten tanec jsem nepochopila. I když, soudě podle protáhlých tváří diváků, jsem evidentně nebyla jediná, komu nedocvaklo, co měli bíle odění tanečníci ovázaní pásy šustivých igelitů znázorňovat... Oheň beru, šou to byla skvělá, až na to, že jsme propásli rozsvícení stromečku, protože nám nějak zapomněli říct, že ho rozsvítí člen ohnivé skupiny pochodní. Všichni jsme se soustředili na šou a stromeček opodál nám nějak unikl...