Co se stalo Koralíně...



To si takhle v neděli ráno sedí Koralína v koupelně na poličce a jako obvykle, kromě hlídání mých pokladů, je hluboce ponořená do svých myšlenek. Když tu najednou... Prásk! Rozplácne se na zemi jako blinkanec. Zvedám jí, abych se omluvila a... málem jsem dostala infarkt. Koralínce něco upadlo... Ještě jednou se jí omlouvám, opravuju jí pochroumanou fasádu a slibuju, že příště budu při utírání prachu dávat větší pozor... 

Návštěva


Poslední týden jsem měla doma návštěvu, tudíž jsem se psaní nemohla věnovat tak, jak bych chtěla, zvládala jsem maximálně komentáře a to ještě stěží. Ubytovali se u mě tři staří známí, z nichž dva jsem hodně, ale opravdu hodně dlouho neviděla. Naštěstí už jsou pryč...

První z nich, Bolehlavka bodavá, se zdržela nejkratší dobu. Ale je to skoro kamarádka, vídáme se dost často, příští měsíc tu bude zase.


Překonávám se


Je to téměř půl roku, co se kdesi pod námi ucpal v kuchyni odpad a co nás ta odporná břečka vytopila. Pokaždé, když jsem pak šla kuchyní okolo kdysi bílé zdi (nyní se vzorem à la dalmatin), zavírala jsem oči. Do malování se mi nechtělo a výmluv bylo víc, než dost - překážející kulaté bříško, pak miminko, které mi nedalo vydechnout, "jé, dneska je hezky, jdeme ven", "jsem unavená" , "nemám barvu", "ztratila se štětka" a bla bla bla.


Znáte to. No prostě představa, že budu muset zase malovat, mě nikterak nelákala, protože po vymalování takřka celého bytu o rozloze devadesáti metrů čtverečních tuhle činnost upřímně a z celého srdce nesnáším. V mém případě je to o to horší, že nenávidím i ten byt.
Minulý týden jsem stála u té zdi a nad něčím přemýšlela. V ruce jsem náhodou držela jemný smirkový papír, kterým jsem zlehka přejela po flecích na zdi. A ejhle, co se nestalo! Ten černý vzorek mizel jako mávnutím kouzelného proutku. Prvňáček ve škole, vysmáté miminko - to se musí využít. Slovo dalo slovo a já se s nadšením, že tu hnusnou štětku (se náhodou našla) přeci jenom nebudu muset použít, vrhla do práce. Výsledkem hodiny intenzivního odírání zdi bylo asi tisíc spálených kalorií, nové svaly na rukou, o kterých jsem do té doby neměla ani tušení a vizáž princezny Krasomily, když si ve mlejně strčila hlavu do mouky.
Jo, a neptejte se mě, proč mi to trvalo půl roku. Hlavní je, že zeď je nádherně bílá a hladká jako dětská prdelka :).

Kusudama podzimní


Kusudama je jedním z typů japonského umění Origami. Správně mají být tyto nádherné květiny z papíru pouze z pěti dílků a slepeny k sobě tak, aby vytvořily jednu velikou ozdobnou kouli. Já je dělám z šesti dílků, doplním korálkem a připevním k obalenému drátku. Takže to vlastně dělám úplně blbě, ale mně se to prostě více líbí takhle :).

Návod na výrobu kytiček ZDE .


To se mi snad jenom zdá...



Rozplynul se věru
ten přenádherný sen
o tichém večeru
byť jednom jediném


Bouračka


Bum! Bác! Buch! Baba Blechová bolestivě bourala, blbě brzdila bicykl. Blondýnka byla báječně bezstarostná - babu budou barevné boule bolet, barák bude bezhlučný, bez bouchání. Boží!
Běžnou bytůstku by bebíčko bolelo, byla by bezmocná, bezbranná, bezradná, bezvládná. Blechová?
Bolístka byla banální, bezesporu bláznivá blínovým bonbonem bedlivě bdí, babu baví bezcitně bez bázně běhat, bouchat, bušit.
Belhající baba bezstarostné blázny běžně blbne barvitými báchorkami, bezmála brečí, běduje, bolí boule! Bláhoví, bůhvíproč bezzásadové babě bláboly baští.
Bestie bezduchá. Blondýnka bude brzy blejt...


P.S: Jen s dovolením dodám, že Blechová přelétla přes kolo, rameno má v jakémsi krunýři, je krásně sedřená a naražená, nicméně ani to jí nebrání v její oblíbené činnosti, a to v prudění všech spolupřilehlých sousedů. Takže zase tak zlé to nebude, jak líčí svým známým a přátelům, kteří jí v dobré víře chodí domů pomáhat.
Pikantní na tom také je, že jí na ulici našla a pomohla má tchyně, kterou Blechová nenávidí, neb jí doporučila psychiatra a léky...:)

Procházkovic patálie


Mám-li pak ještě naději,
že se tomuhle zasměji?
Možná ne a možná ano,
snad až příjde jedno ráno,
kdy vyspalá se probudím,
mozek přemýšlí, sním či bdím?
A pak náhle šťastná zjistím,
že už někde jinde bydlím...



Procházkovic patálie

Pár podzimů prudí Prochajdy paní plus pan Platímnájem. Proč Platímnájem? Protože prapodivně přemýšlí - při první přestřelce (Procházka proti přesile páru Platímnájem) polovičce plavovlásky podrážděně pohotově předložili prostý plán - platí penízky, proto páru přijde přirozené potomkovo pozdněvečerní podupávání po parketách, pobíhání, posunování příslušenství. Procházkům pak postel poskakuje, přichází probuzení.
Povolávání policie panu Platímnájem přináší pravděpodobně pohodový pocit.
Přestože páru překvapivě působí pološílená paní (patro pod Procházkovými) problém, poklesky pokrytecky poníženě přehlížejí. Pouze Prochajdy pomstychtivě provokují, protože pověděli pravdu - pohodlíčko především. Primitivní...
Preferuji přímé pozemšťany, pohrdám povrchními prostoduchými pomlouvači.

Pravé poledne. Plavovláska pádí pro prvňáčka. Před příšerným podchodem potká paní Platímnájem. Procházková pozdraví. Probůh, proč? Protože pradávno přikázala panímáma plavovlasému prckovi "Pozdrav! Pokud pozdravit pozapomeneš, příště přiletí plácanec přes papulu!" Přehnaně přísná paní Platímnájem půvabnou pusinku pevně přitiskla. Pozdrav? Pchá! Předvádí podprůměrnou podívanou, pouze pomstychtivý pohrdavý pohled. Páni, pomsta překrutá, parádně Procházkovou potrestala!
Plavovláska paradoxně pocítila prapodivný příjemný přísun pohody, pobavení...
Pokračování příště, páček...

P.S: Procházková psala povídku počínající písmenem P pohodlně posazená. Překvapivě příjemně pálilo, prosluněný prohřátý park přímo pobízel - "posaď prdelku, plavovlásko!"

Smrťák a jeho pomocníci


Jak napsala Lucerna, tohle téma se mi opravdu zalíbilo, ale trošku jinak, než by se asi čekalo... Můj nový "článek" vám předkládá smrťáka s jeho parťáky, jak si je představuji já + smrťákovy momentky...
Na fotografiích je moje vlastní výroba ze hry Little Big Planet, kde si můžete postavit prakticky cokoliv z čehokoliv...

Kravaťák


Tohohle týpka si prostě nemůžete nevšimnout. Už z dálky vás upoutá žlutou barvou "kůže" a nechutně modrým oblekem. Slepoň, na kterého se pasuji i já, tak padesát metrů před ním začne přemýšlet, co se tomu chlápkovi stalo. Když přijde blíž, slepoň zjistí, že byl oklamán - což je zřejmě i účelem.
LEGO maniak (o svém postižení píši v článku Moře... LEGA!!!) je ve svém živlu a zkoumá, z kolika kostek je modrásek asi postaven, je-li dutý, kolik může vážit, jestli je něco v tom kufříku a proč má hnízdo na hlavě...

Saň


Na dovolené hlavinka odpočívala. Nebo spíše chtěla, ale znáte takové to "celý týden nebudu nic dělat..." Pchááá...
O inspiraci není nouze, tak tady je jedna malá - však vy víte o kom...
Moje básnické a spisovatelské střevo je poněkud slepé, talent jsem neměla po kom podědit (na rozdíl od mého muže, óóó jak mu závidím), tak prosím o shovívavost...

Saň

Vztek je jejím denním chlebem
Vodou pomsta, nenávist
Ústa přetékají jedem
Asi polkla blínu list

Srdce své má plné zlosti
Z očí jiskry šlehají
náklonností ke hlouposti
saň se vůbec netají


(Ne)pohádka na B :-)


Bizarní bludy (bere bobule?), bytem Blechová

Bezohledná bláznivá babizna běsní. Bůhvíproč bezhlavě běhá bytem bosá. Budí bezbranného broučka, bucifálek brečí. Baba bleskurychle boduje. "Buch! Bum!" buší blbka bezcharakterní. Být babičkou, byla by bolestivě bita berlí. "Buch! Bum!" Bezpáteřní bestie Blechová beztrestně bombarduje barák. 

Bodl by boxer. Babu by bravurně bacil, byla by brutálně barevná. Báječné! Blbost, byla by blbější.

Bezmocně brblám: "Bezchybný Bože, bdíš? Budíček, bezpráví!!!"

Bůh burácí (blesky): "Bezbožný blázínku! Budiž... Barbiturát? Buldolzer? Bermudy? Brokovnice? Bacil? Beton?

Blondýnko bláhová, beznadějné... Bohužel...

Moře... LEGA!!!


Moře plné slané vody, jak ho všichni znají, je fajn.
Šumí.
Moře peněz, jaké má strýček Skrblík, je taky super.
Šustí a cinká.
Moře LEGA je ale moje největší láska.
Chrastí.

Kdybych doma posbírala všechny kostky, rozložila co z nich máme postavené a vše naházela do větší rohové vany, směle mohu tvrdit, že bych se mohla vykoupat. Pokud bych se tam kromě kostek ještě vešla. No a efekt koupele by asi také nebyl takový, jaký normálně bývá - osvěžení v tomto případě nepřipadá v úvahu, spíš pořádná "čudlíková" masáž...

Jako dítě jsem dostala tuhle stavebnici jen jednou, jakési vozítko - byla to hodně malá krabička, ve které bylo opravdu málo kostiček. Pak jsem na nějaké LEGO na dvacet let zapomněla. Až do doby, kdy se nám narodil synek - v porodnici dostal dárkový kufřík, kde kromě tuny reklam a vzorků, které se mě snažily přesvědčit, že právě tyhle výrobky nutně potřebuje moje dítě k životu, bylo i tohle:

Kdepak jste udělali chybu, soudruzi?


Bylo nebylo, převzato z časopisu ABC z doby před padesáti lety...

Až bude tobě, pionýre, čtenáři, třicet, pětatřicet let, vzbudíš se do světa, který už v mnohém nebude podoben dnešku. Budovatelé komunismu v Sovětském svazu i u nás budou mít k dispozici moderní automatizované závody, zvládnou zemědělské práce průmyslovým způsobem, budou pracovat šest hodin denně. V té době proniknou hluboko do tajů vesmíru.
To všechno se promítne do každodenního života: 250 milionů tun oceli ročně, hojnost všech prostředků, městská doprava zdarma, bezplatné stravování ve školních a závodních jídelnách, bydlení v prostorných bytech bez nájemného, levné nebo bezplatné turistické základny atd.
To není začátek fantastické povídky našeho časopisu, to je reálný dvacetiletý program Komunistické strany Svazu sovětských socialistických republik, o kterém píše, mluví a přemýšlí celý svět. Bledne sláva kapitalistické techniky a výroby. Vždyť za deset let předstihne SSSR Spojené státy americké dvaapůlkrát a v roce 1980 bude jeho náskok sedminásobný. Je krásné žít v takovém světě!
V prvé větě naší poznámky jsme vlastně napsali chybu. Přečti si tu větu znovu, milý Vláďo, Květo, Přemku, i vy ostatní. Našel jsi nesprávnost? Budeš se do nového světa teprve probouzet? Jistě znáš odpověď: Všichni se musíme přičinit! Učit se a pracovat. I mimo školu ve svých pionýrských oddílech, v kroužcích i ve speciálních kolektivech. Pusťte se všichni do technické a přírodovědecké činnosti, nebojte se usilovné práce nad funkčními modely, zamilujte si pěstitelskou či chovatelskou práci v pionýrských zemědělských hospodářstvích. Velkolepá budova světa - komunistická společnost - potřebuje všestranně připravené lidi, vládnoucí elektřině, jaderné energii, složitým mechanismům, chemickým látkám, přírodě na Zemi i v kosmickém prostoru. Komunismus potřebuje lidi odvážné, čestné, muže a ženy, kteří umějí žít v kolektivu a pro kolektiv.

Milý Vláďo, Květo, Přemku i vy ostatní, nezaspali jsme něco?

Vzpomínky mojí babičky...


Pokaždé, když navštívím svou babičku, odnáším si nějaké poučení nebo moudro. Je to pár měsíců, co jsme se spolu bavily o tom, jak se k sobě lidé chovají, přišla řeč i na mé sousedy. A nečekaně jsme zabrousily do doby před více než půl stoletím, kdy se babička rozpovídala, jak to jeden čas měla se sousedy těžké a jak to jednou pro vždy vyřešila…

Vánoce se Sackboyem...


Sackboy - najdete ho jenom v Little Big Planet, nejúžasnější hře na světě. A tenhle Sackboy, spolu s kamarádem, k nám zavítali na Vánoce.
Nejdřív se rozpačitě rozhlíželi, dali si čaj a cukroví. Pak se trochu otrkali, prošmejdili celý byt, zahráli si na PS3 a prolustrovali počítač. Koukli z okna a uchváceni vánočním stromečkem a na míru vyrobenými čepicemi a šálkami se rozhodli, že to s námi zkusí.
Jeden je neskutečný smíšek a druhý strašný bručoun. Ale krásně se doplňují a já jsem ráda, že zůstali...

Mám v bříšku teroristu?


Chtěla jsem si zahrát na chytrou a napsat článek o terorismu. Vyhledala jsem si tedy ve Wikipedii tento termín, abych se měla od čeho odpíchnout, ovšem po přečtení článku se mé myšlenky začaly ubírat úplně jiným směrem, než jakým jsem původně zamýšlela. Když jsem totiž začala číst odborné vysvětlení tohoto pojmu, čím dál více se to podobalo chování toho mrněte, co se má brzy narodit...

Takže... moudrá Wikipedie píše:

"Jako terorismus jsou chápány akty takřka vždy násílné, nepředvídatelné, obvykle zaměřené na civilisty"
No, tak to sedí - nečekané útoky sevřenými pěstičkami a patami na má žebra, plíce, žaludek a močový měchýř v kteroukoliv denní i noční dobu jsou opravdovým zážitkem. Jako civilista trpím!

"Mezi teroristické metody patří použití chemických či biologických zbraní"
To byste nevěřili, co někdy ty hormony dokážou...

"Některé teroristické skupiny používají ke svému účelu vydírání"
Tak tohle zvládne i jednotlivec. Už teď si je ten malý vědom, že akce má za následek reakci. Pokud nezahálím a jsem v pohybu (což mi jde čím dál hůř), je všechno v pořádku. Pokud se ale rozhodnu, že je na čase si na chvíli odpočinout a sednout, nebo ještě lépe, lehnout, v mžiku dá dítko najevo, že takhle tedy ne. Na řadu opět přichází pěsti, kolínka a paty, to abych si příště rozmyslela tu fajn kolíbku zastavit.

Tenhle tvoreček nám asi ještě dá zabrat, ale co... Moc se na tebe těšíme, mrňousku!

Hřejivé slovo...


Hřejivé slovo


Byl to tak dlouhý den
těší se na spánek
ospalý, unaven

Stačí jen chvilička
a k zemi kácí se
nevinná sklenička

Chvíli se kutálí
než ji muž zastaví
ozve se zpovzdálí

Z pokoje jiného
o poschodí níže
něco moc divného

Ach zní to nemile
babizny starý hlas
zaječí DÉÉÉBIIILÉÉÉ

S úsměvem přejde jen
omezenost lidskou
přec nezkazí mu sen