Moře... LEGA!!!


Moře plné slané vody, jak ho všichni znají, je fajn.
Šumí.
Moře peněz, jaké má strýček Skrblík, je taky super.
Šustí a cinká.
Moře LEGA je ale moje největší láska.
Chrastí.

Kdybych doma posbírala všechny kostky, rozložila co z nich máme postavené a vše naházela do větší rohové vany, směle mohu tvrdit, že bych se mohla vykoupat. Pokud bych se tam kromě kostek ještě vešla. No a efekt koupele by asi také nebyl takový, jaký normálně bývá - osvěžení v tomto případě nepřipadá v úvahu, spíš pořádná "čudlíková" masáž...

Jako dítě jsem dostala tuhle stavebnici jen jednou, jakési vozítko - byla to hodně malá krabička, ve které bylo opravdu málo kostiček. Pak jsem na nějaké LEGO na dvacet let zapomněla. Až do doby, kdy se nám narodil synek - v porodnici dostal dárkový kufřík, kde kromě tuny reklam a vzorků, které se mě snažily přesvědčit, že právě tyhle výrobky nutně potřebuje moje dítě k životu, bylo i tohle:

Kdepak jste udělali chybu, soudruzi?


Bylo nebylo, převzato z časopisu ABC z doby před padesáti lety...

Až bude tobě, pionýre, čtenáři, třicet, pětatřicet let, vzbudíš se do světa, který už v mnohém nebude podoben dnešku. Budovatelé komunismu v Sovětském svazu i u nás budou mít k dispozici moderní automatizované závody, zvládnou zemědělské práce průmyslovým způsobem, budou pracovat šest hodin denně. V té době proniknou hluboko do tajů vesmíru.
To všechno se promítne do každodenního života: 250 milionů tun oceli ročně, hojnost všech prostředků, městská doprava zdarma, bezplatné stravování ve školních a závodních jídelnách, bydlení v prostorných bytech bez nájemného, levné nebo bezplatné turistické základny atd.
To není začátek fantastické povídky našeho časopisu, to je reálný dvacetiletý program Komunistické strany Svazu sovětských socialistických republik, o kterém píše, mluví a přemýšlí celý svět. Bledne sláva kapitalistické techniky a výroby. Vždyť za deset let předstihne SSSR Spojené státy americké dvaapůlkrát a v roce 1980 bude jeho náskok sedminásobný. Je krásné žít v takovém světě!
V prvé větě naší poznámky jsme vlastně napsali chybu. Přečti si tu větu znovu, milý Vláďo, Květo, Přemku, i vy ostatní. Našel jsi nesprávnost? Budeš se do nového světa teprve probouzet? Jistě znáš odpověď: Všichni se musíme přičinit! Učit se a pracovat. I mimo školu ve svých pionýrských oddílech, v kroužcích i ve speciálních kolektivech. Pusťte se všichni do technické a přírodovědecké činnosti, nebojte se usilovné práce nad funkčními modely, zamilujte si pěstitelskou či chovatelskou práci v pionýrských zemědělských hospodářstvích. Velkolepá budova světa - komunistická společnost - potřebuje všestranně připravené lidi, vládnoucí elektřině, jaderné energii, složitým mechanismům, chemickým látkám, přírodě na Zemi i v kosmickém prostoru. Komunismus potřebuje lidi odvážné, čestné, muže a ženy, kteří umějí žít v kolektivu a pro kolektiv.

Milý Vláďo, Květo, Přemku i vy ostatní, nezaspali jsme něco?

Vzpomínky mojí babičky...


Pokaždé, když navštívím svou babičku, odnáším si nějaké poučení nebo moudro. Je to pár měsíců, co jsme se spolu bavily o tom, jak se k sobě lidé chovají, přišla řeč i na mé sousedy. A nečekaně jsme zabrousily do doby před více než půl stoletím, kdy se babička rozpovídala, jak to jeden čas měla se sousedy těžké a jak to jednou pro vždy vyřešila…

Vánoce se Sackboyem...


Sackboy - najdete ho jenom v Little Big Planet, nejúžasnější hře na světě. A tenhle Sackboy, spolu s kamarádem, k nám zavítali na Vánoce.
Nejdřív se rozpačitě rozhlíželi, dali si čaj a cukroví. Pak se trochu otrkali, prošmejdili celý byt, zahráli si na PS3 a prolustrovali počítač. Koukli z okna a uchváceni vánočním stromečkem a na míru vyrobenými čepicemi a šálkami se rozhodli, že to s námi zkusí.
Jeden je neskutečný smíšek a druhý strašný bručoun. Ale krásně se doplňují a já jsem ráda, že zůstali...

Mám v bříšku teroristu?


Chtěla jsem si zahrát na chytrou a napsat článek o terorismu. Vyhledala jsem si tedy ve Wikipedii tento termín, abych se měla od čeho odpíchnout, ovšem po přečtení článku se mé myšlenky začaly ubírat úplně jiným směrem, než jakým jsem původně zamýšlela. Když jsem totiž začala číst odborné vysvětlení tohoto pojmu, čím dál více se to podobalo chování toho mrněte, co se má brzy narodit...

Takže... moudrá Wikipedie píše:

"Jako terorismus jsou chápány akty takřka vždy násílné, nepředvídatelné, obvykle zaměřené na civilisty"
No, tak to sedí - nečekané útoky sevřenými pěstičkami a patami na má žebra, plíce, žaludek a močový měchýř v kteroukoliv denní i noční dobu jsou opravdovým zážitkem. Jako civilista trpím!

"Mezi teroristické metody patří použití chemických či biologických zbraní"
To byste nevěřili, co někdy ty hormony dokážou...

"Některé teroristické skupiny používají ke svému účelu vydírání"
Tak tohle zvládne i jednotlivec. Už teď si je ten malý vědom, že akce má za následek reakci. Pokud nezahálím a jsem v pohybu (což mi jde čím dál hůř), je všechno v pořádku. Pokud se ale rozhodnu, že je na čase si na chvíli odpočinout a sednout, nebo ještě lépe, lehnout, v mžiku dá dítko najevo, že takhle tedy ne. Na řadu opět přichází pěsti, kolínka a paty, to abych si příště rozmyslela tu fajn kolíbku zastavit.

Tenhle tvoreček nám asi ještě dá zabrat, ale co... Moc se na tebe těšíme, mrňousku!

Hřejivé slovo...


Hřejivé slovo


Byl to tak dlouhý den
těší se na spánek
ospalý, unaven

Stačí jen chvilička
a k zemi kácí se
nevinná sklenička

Chvíli se kutálí
než ji muž zastaví
ozve se zpovzdálí

Z pokoje jiného
o poschodí níže
něco moc divného

Ach zní to nemile
babizny starý hlas
zaječí DÉÉÉBIIILÉÉÉ

S úsměvem přejde jen
omezenost lidskou
přec nezkazí mu sen