Vánoční tvoření s dětmi - Svícen

Nevím jak to máte s dětmi na Štědrý den vy (tedy hlavně maminy a tátové), ale u nás bývá docela nesnesitelno, obzvláště ze strany našeho staršího Míši (mladší je ještě v pohodě a netuší, o co tu vlastně jde) a následně i ze strany mojí, protože mi odchází nervy :). I když proti mně, coby malé, je to ještě andílek. Já bývala právě na "Ježíška" neskutečně protivná a vzteklá, nechtěla jsem jíst co mi dali a chtěla to, co jsem nesměla, nechtěla jsem po obědě spát, dělala naschvály, prala se a vůbec zlobila jako sto čertů, neposlouchala a v jednom kuse mlela odrhovačku "Kdy už budou dárky?" A když myslím pořád, tak pořád. Nechápu, jak jsem se mohla dožít svého současného věku, být mojí maminkou, tak už mě dávno zabiju.

Proto jsem si tento rok udělala plán - snažit se dítko zabavit, aby alespoň na chvíli zapomnělo na večer a dárky. Před Vánocemi jsem nakoupila polystyrenové koule a dřevěné výlisky, které jsme měli v plánu ozdobit barvami, třpytkami, korálky a všemi možnými serepetičkami z mojí kouzelné krabice. Nakonec jsme nic z toho nepoužili, Míša totiž mile překvapil. Sice si mlel jako kolovrátek "Já už se nemůžu dočkat, já už se tak těším!", ale na zabavení mu stačil pomeranč, do kterého zapichoval mandle, skořici, hřebíček a párátka se sladkostmi. Nevím, jestli za to mohla nádherná vůně toho koření, ale až do večera byl v klidu a překvapivě hodný...

Míšovo dílko...

PF 2012

Přeji sobě. A taky vám :).

Týden 51.

Tento týden netradičně - jak ho zachytil objektiv a s minimem kecání...:)

Betonové perníčky

(alespoň mám jistotu, že do rána ze stromečku nespadnou :), barevné zdobil Míša)

Přeji vám...

Přeji vám...

Vánoční svátky v klidu a pohodě,

lásku, štěstí a hodně zdraví.

Absenci pocitu "žaludek na vodě"

(malý panák možná to spraví :)).

Nový rok bez hádek a karambolů,

nakrmení vašich kasiček.

Ať potkáte minimum tupých volů.

Anebo přihlouplých kraviček.

To vše vám opravdu od srdce přeje

mladá a bláznivá maminka.

Ta, jejíž bránice často se chvěje,

blogerská fanynka Janinka.

:)

Procházka s Procházkovou :)

Ačkoliv sníh z hloubi duše nesnáším, musím uznat, že bílý kabátek (nebo spíš kožich) našemu parku opravdu sluší. Což ale ani v nejmenším nijak nemění mé tajné přání, a sice to, aby přišla avizovaná obleva a ten sajrajt co nejdříve roztál... :)

Týden 50.

Pondělí

Proběhlo šňupáro-holubo-soplo-nudlo-šušňo-vrkounobádání pod mikroskopem :). Kdo se chce pobavit, může tak učinit ZDE.

Moje intuice, že zázračné uzdravení nebude tak úplně košér, zase vyhrála. Matěj se dusí a jako už tolikrát, mám podezření na laryngitidu.

Úterý

Paní doktorka potvrdila moje laické podezření a nasadila kortikoidy. Naštěstí v případě laryngitidy zabírají ihned a stačí jen dvě dávky, tak snad to tělíčko tak nezatíží, i když je to svinstvo.

Pátek

Je prosinec, v Jablonci řádí sněhová vichřice a silničáři jsou zaskočeni, že sněží! Proč mě to ani trochu nepřekvapuje? :)

Návštěva vánočních trhů díky (Bohu) sněhu zažehnána, nemusela jsem manžela ani moc dlouho přemlouvat, stačilo jemně naznačit, že když jsem šla ze školy okolo, bylo na zboží ve stáncích spousta sněhu. Cesta "okolo" byla mimochodem báječným zážitkem na nervy - v jedné ruce deštník, druhá tlačila kočárek skrz dvacet centimetrů těžkého sněhu a v kočárku řvoucí dítě, kterému se pramálo líbil sníh a vichr, který se k němu dostal i přes pláštěnku.

Perníkomedorumovník spatlaný :)

A je to tady, konečně i ti, kteří mají problém s mým tvořením, mohou zatleskat a zvolat: "Jóóó, konečně se tý blonďatý pipině taky něco nepovedlo!"

Byly to perníčky, které toto křehké voňavé pečivo připomínaly jen vůní a možná i vzhledem. Ovšem křehkostí se opravdu nevyznačovaly a to ani potom, co jsem je nechala volně ležet, aby do sebe nasákly vlhkost, která u nás doma překračuje běžné normální hodnoty. Původní záměr kulaté perníčky rozkrojit, naplnit marmeládou a vykoupat v čokoládové lázni byl definitivně pohřben a já dumala, co s nimi.

S tím, že horší to už asi být nemůže, jsem zkusila experiment. Drolící se perníčky jsem pokrájela na plátky a ve vrstvách je prokládala krémem (máslo, zkaramelizované Salko, oříšky), který mi zbyl z plnění cukroví a vršek jsem zasypala na drobečky rozmačkanými perníčky. Jednotlivé vrstvy jsem se snažila pokapat rumem (nebo tuzemákem, či jak to teď vlastně je), jenže mi trochu ujela ruka a tak, spíš než pokapané, byly perníčky rumem prolité.

Moje unikátní spatlatnina se povedla, perníčky do sebe vsákly rum i část krému a hotové dílko bylo nádherně vláčné a voňavé. Ale pozor, nedoporučuji příliš častou konzumaci - tedy v závislosti na tom, jak moc jste trénovaní. Já nejsem, takže z vlastní zkušenosti mohu říct, že po dvou kouscích ji máte jako z praku... :)

Šňupár (holub :)) pod mikroskopem

Malé upozornění - slabší a citlivé povahy ať se raději nenápadně vytratí...:)

Z pokojíčku jsem zaslechla, jak Míša říká, že by chtěl něco studovat. Lehce jsem zbystřila (ano, děti vás naučí zbystřit, i když někdy to stejně nestihnete :)), dodělala jsem, co bylo třeba a šla nakouknout, co že to vlastně studuje. Naivně jsem předpokládala (a ve skrytu duše doufala), že nějakou naučnou encyklopedii nebo slovník, jak bývá jeho zvykem. Bohužel, s těmi to nemělo vůbec nic společného... On si vytáhl z šuplíku rok zapomenutý mikroskop a pozoroval svůj zvětšený šňupár!!!

Když jsem to konečně rozdejchala, postěžoval si, že toho moc nevidí. Řekla jsem mu, že "to" musí dát mezi sklíčka a ne přilepit na sklo náplastí. Za chvíli za mnou přišel, jestli bych se nemohla zarejpat v nose a vyndat svůj šňupár. Jemu prý už totiž došly...

A já si říkala, proč se mě několikrát za odpoledne zeptal, jestli jsem nenašla v bytě nějakou mrtvou mouchu nebo komára...

Edit - protože z komentářů vyznělo, že slovo šňupár slyšíte poprvé, obšírnější vysvětlení najdete v mém komentáři pod článkem. Ale ve zkratce je to nudle z nosu, sopl, vrkoun nebo holub... :D

Studování mělo ale jednu vážnou trhlinu a to tu, že nefungovala žárovka a bez světla pozorování prostě nejde. Tak jsem vyhrabala čelovku a na zrcátko jsme si pěkně posvítili...

Týden 49.

Pondělí

Z okna jsme pozorovali první letošní sníh...

Vánoční cukroví pro děti - příšerky ze zbytků :)

Když jsem usoudila, že nám Bílé myšky, Opilé vrány a Medoví čuníci na vánoční stůl stačí, zavolala jsem na Míšu a ze zbytků těsta jsme stvořili naprosto neregulérní cosi, co se snad ani cukrovím nazvat nedá. Takže... Je-libo ufounky nebo jednooké příšerky? :)

Míšovo tvoření...

Vánoční cukroví pro děti (a hračičky :))

Vanilkové rohlíčky? Linecké cukroví? Plněné ořechy? Taky budou. Ale... u nás teď frčí bílé myšky, medová čuňátka a opilé vrány...:)

Hledáte-li inspiraci, jak oživit vánoční talíř s cukrovím, jak potěšit očka a jazýčky svých blízkých a jste k tomu ještě navíc hračičky (jako třeba já :)), pak jste na správném místě...

Bílé myšky

200 g kokosu, 100 g moučkového cukru, 150 g másla

mandlové špalíčky na ocásek

tmavá a světlá čokoládová poleva na ozdobu

Týden 48.

Pondělí

Namlsaná neuvěřitelně hodným prvorozeným dítkem jsem automaticky a naprosto nelogicky předpokládala, že i to druhé, dnes rok a půl staré, bude stejné. Jo, taky už vím, že to byla blbost. Ježíšku, nikdo mi neřekl, že mít děti je taková fuška! Po dni plném "Matěji nesmíš, nedělej, nesahej, nestrkej, nelez, neotvírej, nekřič, nebreč, nech, nevyndávej, nehrab, nebouchej, nechoď, nelez, nelítej, nematlej, nevylévej, netřískej, netahej, netrhej, nervi, nevypínej, nezapínej, nenič, neslintej, nebourej, nebij, neolizuj, nestrhávej!" jsem zralá na panáka.

Nenápadně jsem se ptala svojí maminky, jestli jsem jí taky měla tak na háku, jako má mě náš Matěj. Prý jo, dělala jsem si, co jsem chtěla. A prý to je naprosto normální, že takhle malé děti neposlouchají. Což znamená, že starší Míša je... asi nenormální. Nebo co? :)

Vánoční tvoření s dětmi - Bambulínci - Čertisko rohatý, pupkatý aušatý :)

Blíží se Mikuláš a já pro vás mám další přírůstek do rozvětvené rodinky bambulínků. Jak už název článku napovídá, není to křehký a něžný andílek ani samotný, respekt vzbuzující, Mikuláš, ale pořádné čertisko. Nevím proč to tak je, ale čím jsem starší, tím častěji se mi stává, že fandím spíše záporákům, takže i v tomhle případě dostal přednost rohatý. Udělala jsem ho pro kluky jako malý bonusek k zítřejšímu Mikuláši. Jinak dostanou každý čokoládové vajíčko a knížku - Míša Deník malého poseroutky a Matěj box s malými obrázkovými knížečkami.

Jak to máte s překvápky na Mikuláše vy? Jsem jediná, kdo preferuje potravu duševní, která zabaví, než tu, co zaplácne břicho?

Čertisko

Sněhulák Legulák

Divný. První prosinec klepe na dveře a sníh v Jablonci nikde. Ano, myslím tím TEN Jablonec, kde sníh napadne většinou začátkem listopadu a začátkem května sleze. Ne že by mi to nějak vadilo - vzhledem k tomu, že musím denně ujít pár kilometrů s kočárkem, mi sucho vyhovuje a já děkuji všem Svatým, že to letos je tak, jak je.

A jestli vám sníh přeci jen chybí a chcete si postavit sněhuláka, udělejte to jako já... :)

LEGO sněhulák :)

Týden 47.

Pondělí

Musím na odběr krve a protože nemám hlídání, jdu tam i s Matýskem. Pramálo se mu líbí, že do maminky paní sestřička zabodla injekci, vehementně se mě snaží od ní odtáhnout. Působí to opravdu úsměvně, pevně věřím, že mu to ochraňování svých blízkých vydrží :).

Středa

První výsledky jsou v pohodě, na testy na boreliózu si počkám do příštího týdne. Když i ty budou v pořádku, budu muset na revmatologii. Tak nevím, jestli je to dobře, nebo špatně a jestli je horší borelióza nebo revma s artritidou.

Hercule Poirot

Hercule Poirot

Puntíčkář a hnidopich knírkatý.

Gurmán. Na hlavě mírně plešatý.

Zdvořilý, elegantní Belgičan.

Ješita. Vcelku ale milý pán.

Detektiv roztomile kulatý,

zloduchům šlapající na paty.

Bohužel nevyniká rychlostí,

jeho jsou buňky šedé předností.

Tak to je, vážení, ve zkratce on,

mé sbírce vévodící šampión.

A která že bytůstka stvořila

šťourala Poirota Hercula?

Kdo na svědomí má toho pána?

Agatha Christie jež překonána

v prodejnosti pouze byla sirem

(krajanem svým) W. Shakespearem...

Týden 46.

Pondělí

Učiněno pozoruhodné zjištění - složit na kousky rozebraný kočárek je mnohem těžší, než ho rozložit. Teplota mozku stoupá, můj oblíbený Tetris je mi v tuhle chvíli houby platný. Po hodině práce se složený kočárek blýská novotou a hlavně, krásně voní...:)

Středa

V noci se mi zdál pošahaný sen. S mojí spolužačkou ze základní školy jsme byly pozvané na otevření nového závodního okruhu. Jako čestní hosté jsme my dvě (vyšňořené do historických kožených oblečků, čepic a brýlí) tím tankodromem projely a když jsme dorazili na konec, stála tam vysoká budova s kulatým půdorysem. Uvnitř to vypadalo jako ve velkých garážových domech, tmu, která tam byla, ozařovalo pouze nouzové osvětlení a... ohromné billboardy s mými kresbami pro kulíšky. No jak říkám, pošahaný. Jeden obrázek vám sem dám, ten který jsem na těch reklamních poutačích uviděla jako první...

Čas pro reklamu - krásné pohádky pro kulíšky (malá nedonošeňátka) a jejich rodiny doplněné ilustracemi najdete v knížce, která by měla vyjít během prosince. Až vyjde, určitě sem napíšu více informací...

Kulíšek :)

Večer parádní třídní minirychlosraz.

Ach to ego... :)

Poslední dobou jsem řešila dilema, zda mám na svých stránkách členství v Autorském klubu propagovat. Moje hnusné, vychloubavé a polichocené ego mělo navrch, takže nyní zůstala otázka, jakým způsobem. Nakonec vyhrálo mé hračičkové já :).

Týden 45.

Pondělí

Nikdy by mě nenapadlo, co za blbosti budu muset v Míšově škole řešit - obědy... Nejde o to, že by mu nechutnalo a on nejedl, je po mamince a tak je to spíše naopak, stejně jako já v jeho letech by si i on rád přidal :). Jde o to, že takzvaní obědváři (ti kteří jdou po obědě domů a ne do družiny) mají ve svých řadách tzv. klíčníka, který obědvá s nimi a otevírá a zavírá šatnu. Klíčník se má po týdnu střídat, leč tomu tak není a to je velký problém, protože stávající klíčník, respektive klíčnice, spěchá domů tak, že ostatní u stolu nestihnou kolikrát sníst ani polévku. Minulý týden jsem tedy pro jistotu, než všechno začnu řešit přes paní učitelku, dala Míšovi za úkol, ať se podívá, v kolik začne jíst a v kolik prťavá klíčnice ukončuje oběd. Poslechl a já dnes při jeho vyzvedávání před školou s úžasem poslouchám, že na tříchodové menu mají druháčci rovných deset minut. Mám pocit, že ve čtvrtek si na třídních schůzkách někdo něco nepěkného vyslechne...

Záchodové strašidlo

Na záchodě na mně zírá...

...je to možné? Kýho výra!

Strašidlo velké jak díra

vykousaná v kousku sýra.

Zírá hezky od podlahy

(doma máme staré prahy,

lakované a dřevěné),

šmírák je to, a né, že né!

Roky na nás takhle civí

(ten práh jen tak nezplesniví)

pohledem svým moc děsivým.

Upřímně, já se mu divím...

Naše "strašidlo" :)