(Pra)prababička a jak šel čas...


Když minulý týden babička zaštrachala ve staré krabici a řekla "Janinko, tyhle fotky mých rodičů a babičky jsou to nejcennější, co mám", chytlo mě to za srdce, stejně jako pohled na ony obrázky. To už ostatně někteří víte odsud. Dnes jsem stihla upravit další fotografie, které zobrazují, až na jednu výjimku, mou prababičku Bertu.

Tou výjimkou je pravděpodobně jediná zachovaná fotografie mojí praprababičky Veroniky, narozené roku 1864.
Foceno v období mezi první a druhou světovou válkou, přesný rok nemohu určit.


Cesta do roku 1912


Abych vás uvedla do obrazu - moje babička je tajnůstkářka a některé záležitosti, které mě zajímají a které potřebuji k tvoření rodokmenu, se z ní musí dolovat stejně těžce, jako zbytek zubní pasty z tuby. Ale! Dnes bylo všechno jinak, asi erupce na Slunci či magnetické bouře způsobily, že mi babička přivodila extrémní rozrušení, třes rukou, nohou i hlasu. Ještě teď, když píšu článek, mi srdce bije v tempu závodním. Při dnešní návštěvě totiž babi přinesla nejen svůj oddací list, který jsem potřebovala k dalšímu pátrání (a který mi byl mimochodem celkem na houby, protože hledat v matrice člověka, když víte místo narození Prahu a ještě k tomu bez městské části, je stejně těžké, jako najít zapadlý korálek v našich parketách), se mi do rukou dostaly další zajímavé dokumenty a hlavně... krabice. Stará krabice s poklady, o kterých jsem neměla doposud ani tušení... Ty fotografie byly tak nádherné, krásně voněly a mně se sevřelo u srdce a bylo mi do pláče. Asi teď vypadám ve vašich očích jako naprostý idiot, ale můj emoční stav nejspíš pochopí jen sběratelé, hledači pokladů nebo stejně genealogicky postižení, jako jsem já :)

Máte-li rádi staré fotografie, udělejte si výlet do minulosti stejně, jako jsem to udělala dnes já. Představuji vám své poklady největší (tedy hned po mých dětech :)). Ostatně, i má babička tiše zašeptala, že fotografie rodičů jsou to nejcennější, co má...

Můj pradědeček Antonín, rok 1912

Dort - Dárek


Během patlání Krtečkovského dortu mi zbylo celkem dost marcipánu a protože nemám zkušenost s tím, jak dlouho vydrží hmota "jedlá", přemýšlela jsem, jak ji zužitkovat. Nápad se dostavil a tak dětičky dostaly minulý týden ke Dni dětí neplánovaný pididáreček. Jo, já vím, umím i lepší, ale mám teď nějak předortíkováno. A mňamózní byl i tak :).

Hravým tvorům připomínám rychlou a jednoduchou "Korálkovou soutěž", vše o ní se dozvíte ZDE. A teď už ten dortík :).

Dort - pididáreček

Korálkové soutěžení


Ačkoliv se mě tvořivá drží jako klíště, korálkům se poslední dobou vyhýbala. Přemlouvání sama sebe zafungovalo (nejspíš proto, že potřeba likvidace zásob tvořícího materiálu je akutní, neboť zabírají více místa, než by bylo záhodno) a tak světlo světa spatřily mini soupravy náramků a náušnic.

A kdo mi do komentáře napíše číslo, které bude nejblíže počtu korálků, které jsem na všechny čtyři sady potřebovala, budou náramky i s náušnicemi jeho :). V případě, že se sejde vítězných tipů více, výhru získává ten, který se objevil v komentářích jako první.

Tak počítejte, hádejte a pište, čas máte do konce června!

Maňásci na prst - návod


Minulý týden jsem slíbila mini návod na maňásky, tak jsem tu zpět i s ním :).

Na výrobu maňásků budete potřebovat:

- různobarevnou vlnu - použila jsem ji na uháčkování tělíček a na vlasy

- háček na háčkování

- nůžky

- tavnou pistoli a tyčinky lepidla jako náplň do pistole

- různobarevnou pěnovou gumu nebo flísové dekorace

- plastová očka - nemáte-li, nevadí, snadno si je vyrobíte z pěnové gumy

Těla maňásků můžete vyrobit i z kousků látky nebo z ustříhaných prstíků starých zimních rukavic. V tom případě si místo háčku připravte jehlu a nit.

Porod-lávstory


To vám takhle jeden mlaďoch úplně zblbnul do holky svých snů. Jenže holčina ráda provokuje a užívá si pozornosti a tak laškuje a baví jí dělat štráchy. Po jedné takové flirtovací chvilce, kdy mu milá zabouchne dveře od domku před čumákem, si rozesmutnělý mladík sedne na pařez v lese a bulí. Slzy se mu z očí valí jako z prasklého vodovodního potrubí, protože si myslí, že o něj dotyčná nestojí. Jeho kamarád ho najde přesně v tomhle stavu a tak ho zajímá, co se jako děje. Zamilovánek achá a vzdychá, vylíčí mu svoje vizionářské plány s dámou a kamarád se té hromádce fňukajícího neštěstí rozhodne pomoci.