Beránková husa

U letošního pečení beránků jsem čekala ledasco - od odpadlých čumáčků na způsob Michaela Jacksona, přes chybějící nevykynutá ouška a tělíčka vypadající díky rozinkám a kandovanému ovoci jako po útoku vosího roje, až po vyhřezlá bříška a roztrhaná zádíčka, za která by se nemusel stydět ani vlkodlak. To, co jsem ale vytáhla z trouby tentokrát, předčilo všechna má očekávání. Ti dva beránci se prostě domluvili, že mě letos nepřivedou na pokraj šílenství a že si ani nebudu muset otevřít víno... A já se na tuhle tradici tak těšila! :) 

Z forem vypadli dva dokonalí beránci, kterým jsem nemohla vytknout ani fň. Tedy až na to, že jeden beránek nevypadá díky zvláštní formě ani trochu jako beránek, ale to si určitě z mých předešlých článků pamatujete. A tak přišla na řadu tradiční velikonoční transformace, letos už sedmá. Minulý rok od čtenářů padaly pro další ročník návrhy jako ježek, myš, hroch, nosorožec, morče, koala, surikata či ussurijský tygr. Už jsem byla rozhodnutá pro myš, když mi kolegyně v práci navrhla, že když má Matýsek tak rád husy, až udělám ji. Nápad se mi líbil, Matýskovi taky, a tak vám tedy mohu slavnostně představit beránkovou velikonoční husu. Nečekejte žádný estetický zázrak, ale slibuji, že na hladké celistvé polevě do příštího roku zapracuju :). 

Velikonoční sloník

Rok uběhl jako voda, Velikonoce zlehka ťukají na dveře a Janinka je tu s tradičním netradičním beránkem. V uplynulých letech už jste mohli v mém zvěřinci vidět ledasco - kohoutem, jezevčíkem či jednorožcem počínaje a dráčkem alias Godzillou a loňským prasátkem konče (minigalerie s odkazy k nahlédnutí na konci článku). Letos jsem tápala, jakou transformaci těstu z formy, která jako beránek nevypadá ani omylem, vymyslet. Trn z paty mi vytrhl můj polovičák, i když... jak se to vezme.

“No tak udělej sloníka!”

“Ty jsi se zbláznil! Jak jako sloníka, viděl jsi, jak vypadá ta forma? Jak z toho mám asi tak vyrobit slona?!?”

“Úplně normálně, hele, já ti to nakreslím.”

Ne, že by mi to nákres jakkoliv ulehčil, stejně jako to, že mi i letos beránek, tedy sloník, opět nedal nic zadarmo. Na hladké sloní kůži se objevil milion bradavic (rozuměj rozinek, kandovaného ovoce a sekaných mandlí) a jako bonus se při vyklápění tradičně rozlomil na tři kousky (fakt nechápu, proč jsem tu formu ještě nevyhodila!!!). Naštěstí operace slepením čokoládou dopadla vcelku dobře, stejně, jako plastika nosu. Tedy chobotu. Výsledek má k dokonalosti daleko, protože dvě bílé polevy se špetkou černého barviva překvapivě nestačily k zakrytí nerovností povrchu a další nejbližší se nacházela v Lidlu. Chvíli jsem dokonce koketovala s myšlenkou, že slon dostane ještě jeden přeliv z čokolády mléčné a bude z něj mamut. Protože ale při včerejší plastice chobotu došlo víno, nakonec jsem konstatovala "se.. na to" a bylo vymalováno. Doslova.

Souhlasím, je to chudák. Návrhy zvířeny pro další léta srdečně vítány.

Velikonoční prase

Ve většině českých rodin se na svátky jara pečou mandlemi sypané voňavé mazance a roztomilí beránci s mašličkou kolem krku. Naše domácnost, jak už jste se za ty roky mohli sami přesvědčit, sice vybočuje v hodně směrech, ale pečení beránka bychom si ujít nenechali. Pravda, pokaždé se výsledek rovná veliké lentilkové nebo zdobením zasypané divočině, ale je to beránek a výsledný tvar je díky báječné silikonové formě docela věrohodný. Což se dost dobře nedá říct o formě druhé, a tak abychom to své vybočování nezanedbávali a nějak ho vyvážili, spolu s beránkem již několikátým rokem tradičně pečeme ještě jedno zvířátko. Díky této tradici jste tak mohli na našem svátečním stole během uplynulých let vidět už ledasco - kohouta, jezevčíka, jednorožce či nejnepovedenější exemplář - draka, který byl hlavou rodiny přejmenován na Godzillu (vše k nahlédnutí ZDE :)). Po tomto dračím fiasku z loňského roku jsem byla dlouho přesvědčená o tom, že tentokrát to bude prostě "jen" bílý, roztomilý a nevinný beránek. Sice se slepenou hlavou, která se mu při vyklápění pokaždé rozpadne na několik částí, s hrby, protože rozinky, oříšky i kandované ovoce při pečení vždy záhadně přecestují na jedno konkrétní místo, ale pořád beránek. 

Kdy přesně se původní vize zvrhla v růžovoučké prase, to vážně netuším... :)

Velikonoční drak

Už několik let peču na Velikonoce tradičního beránka, kterého následně netradičně ozdobím. Že ten letošní mi to nedá zadarmo (a že se budu muset sakra snažit) mi dal beránek vědět hned při vyklápění, kdy se naprosto přirozeně, elegantně a nenásilnou formou rozpadl na několik kusů. Když jsem ho slepila čokoládovou polevou, aby alespoň trochu držel tvar, všimla jsem si, že se mu do špičky nosu dostal při pečení kus nedokonale umletého oříšku. Po jeho samovolném odpadnutí jsem musela uznat, že beránkův polorozpadlý čumák by mohl směle konkurovat nosu Michaela Jacksona. Nicméně i tuhle nehodu vyřešila čokoládová poleva a nechci se chlubit, ale plastika nosu mi vážně šla :). Méně ovšem už samotné zdobení, poleva si dělala, co chtěla, zdobení taky a čokoládové dekorace, aby netrhaly partu, jakbysmet. Co vám budu povídat, mou vizi dráčka finální výsledek naprosto pohřbil.

Ona: "Ten drak se mi vůbec nelíbí. Vlastně to jako drak ani trochu nevypadá."

Ono: "Vždyť je to dobrý! Je to jako by se zkřížil jednorožec s dráčkem a měli spolu dítě!"

On: "Tak to musel bejt hodně divokej mejdan! Můžu si dát jeden osten z tý Godzilly?"

Vážně koketuji s myšlenkou, že příští rok bude beránek obyčejné roztomilé bílé jehňátko s mašlí na krku. Alespoň, že chuťově byl ten biskupský patvor excelentní :D.

Velikonoční jednorožec

Letošní Velikonoce byly pro drtivou většinu světa nezapomenutelné. I u nás bylo všechno jinak, neabsolvovali jsme spanilou jízdu po ženském osazenstvu rodiny a kluci byli ochuzení o tradiční šmigrust s bratránky na vesnici. Přiznám se, že se mi to hodilo, protože Velikonoční pondělí byl jeden jediný den, kdy jsem v tom koronavirovém a velikonočním šílenství měla volno, i když tradiční pečení beránků jsme si neodpustili. A stejně, jako rok loňský a předloňský, i letos jsme jednomu beránkovi dali netradiční vzhled. 

Vysvětlení pro nové čtenáře, kteří nevědí o co jde - před třemi lety se ke mně dostala forma na beránka za celou jednu korunu. No nekupte to, že jo. Jenže po upečení beránek nevypadal vůbec jako beránek, ale stačilo namíchat čokoládovou polevu s fantazií a na svět vykoukl velikonoční kohout. Další rok to byl velikonoční jezevčík a letos, ač byla v plánu husa, jejíž realizace mi nesedla (ale jo, i mně se občas něco nepovede :)), se beránek transformoval na velikonočního jednorožce...

Opelichaní oškubánci potřetí...

...a doufám, že na dlouhou dobu naposledy :).

V předminulém článku o opelichaných oškubáncích jsem si posteskla nad maminčiným ulítlým nápadem pověsit věnec, který byl aranžovaný pro postavení na stůl, na dveře. Nakonec uznala, že opelichánci čučící do rohožky vážně nevypadají moc dobře (z mého pohledu jsem viděla dva blinkající tvorečky... :D), postavila opelichánky na botník a celou epizodu považovala za uzavřenou. Ne tak já, protože jsem viděla, že jí to bylo tak trochu líto a protože mámu miluju. Jo, já vím, je to tady s tím falešným patchworkem poslední dobou omílačka pořád dokola, ale nebojte, brzy bude po Velikonocích a Vánoce jsou ještě daleko :). Navíc, krom všeho krásného, co mi falešný patchwork dal, mu primárně vděčím za "profláknutí" a propagaci mého blogu, takže...

...opelichaní oškubánci potřetí, na falešném patchworku podruhé. 

Zdá se mi to, nebo to zní jako recept na jídlo? :D

Krásné a sluníčkové svátky jara vám přeje Janinka :).

Falešný patchwork - mini vajíčka

Minulý rok si mužské trio z naší domácnosti užívalo koledování o Velikonocích náramně. A to tak, že se v té vášnivé atmosféře podařilo tomu nejstaršímu z nich rozbít pár vajíček na mámině velikonoční váze se zlatým deštěm. Vzala to sportovně, ale já to málem obrečela, protože vajíčka byla několik desítek let stará, neb jsme je se ségrou vyráběly jako jako děti.

Letos jsem si na tuhle patálii vzpomněla a rozhodla se škodu napravit, společně s věncem pro opelichané oškubánky jsem narychlo spíchla i pár malých vajíček. Nejsou sice malovaná ani dokonalá, za to jsou z lásky a stoprocentně nerozbitná :).

Ten se taky nacpe všude... :)

Opelichaní oškubánci na falešném patchworku

Nevídané se stalo skutečným, po několika letech jsem vyhrabala stuhy a špendlíky a  vrátila se k falešnému patchworku. Velikou zásluhu na tom má, kromě mé skučící přeplněné bordeltvořící skříně, taky současná situace, se kterou se každý z nás bez výjimky po celém světě pere jinak. Ne, nejsem nuceně doma a nenudím se, do práce chodím a s kolegy bojujeme v první linii, ale tvoření, jak už jsem psala mnohokrát, mě velice uklidňuje a pomáhá  mi vybalancovat duševní rovnováhu a pohodu.

Minulý rok jsem podobné opelichané oškubánky vyráběla na naše dveře, Vendy je tenkrát trefně popsala jako "krásně nablblý" a v tomto duchu jsem je ladila i letos :). 

Velikonoční jezevčík

Svátky jara jsou v plném proudu, ptáci řvou, sluníčko svítí, alergici trpí a zapomnětlivé hospodyňky nervózně sjíždí internet a v hojné míře navštěvují můj článek o beránkovi bez formy. A protože já se ze svých chyb poučila a beránčí formy mám pro jistotu hned dvě, mohu vám i letos nabídnout zjevně nikdy nekončící a téměř každoročně se opakující beránčí příběh. Nedokonalost je součástí našich životů a musím přiznat, že letos o sobě dala znát více, než bych si přála. Patlání beránků se totiž trochu zvrtlo. A možná i zvrhlo :). Ono se to má tak...

Mé dvě formy jsou úžasné. Nemusí se vymazávat ani ničím vysypávat, jen se do nich nalije těsto, upeče se a vyklopí. Problém je v tom, že po vyklopení beránků vypadá jako beránek jen jeden. U druhé formy má v poměru k tělu korpus tak maličkou hlavičku, že připomíná ledasco, jen beránka ne. Možná si pamatujete, předminulý rok jsem tento problém vyřešila transformací do velikonočního kohouta. Letos to odskákal jezevčík :).

Na zeleno-žluté vlně

V hlavní roli dva opelichaní oškubánci s mimoňským roztomilým výrazem, kteří se rodili z nouze a v ukrutných bolestech mých šedých buněk. A přesto (nebo právě proto) je prostě miluju! :)

V rolích vedlejších: polystyren, stuhy, korálky, dřevěné výlisky, kuličkový tentononc na drátku, plastová očka, kus klacku, pěnová guma, vlna. A tuna lepidla.

Krásné svátky velikonoční přeje Janinka a její kámoši :).

Korálkové velikonoční vajíčko - návod

V minulém článku jsem vám ukázala velice netradiční velikonoční vajíčka. Pro případné zájemce a milovníky korálků přidávám i návod :).

Na výrobu budete potřebovat:

- plastové vajíčko podobné velikosti, jako je vejce slepičí

- korálky - použila jsem malý český rokajl velikosti 11, pro efekt je dobré mít v zásobě alespoň tři až čtyři barvy

- pevnou nit - osvědčila se mi bílá nylonová nit značky Nymo

- tenkou jehlu s ještě tenčím ouškem - dobře mi posloužila jehla 10 cm dlouhá, kterou jsem zabořila do směsi korálků, kdy se mi jich samo navléklo hned několik najednou

- nůžky

- lepidlo - ještě docela nedávno jsem nedala dopustit na Herkules, nyní jsem si zamilovala fešáka jménem Pritt, viz. obrázek níže

- nějaké udělátko, na kterém hotové vajíčko pověsíte, aby řádně zaschlo - třeba háček nebo kancelářská sponka

Korálkové velikonoční vajíčko

To překrásné blyštivé korálkové velikonoční vajíčko na mě vykouklo před pár lety z hlubin internetu. Protože však bylo korálky obháčkované (zní to divně a ještě divněji se to vyrábí) a mě se ta metoda ani trochu nezamlouvala, nápad jsem po pár pokusech najít srozumitelný návod zavrhla. Jenže vajíčko si v mé hlavě žilo svým vlastním životem. Každý rok v čas předvelikonoční se ozvalo a prudilo tak dlouho, až jsem letos dospěla k názoru, že pokud s tím něco neudělám, bude mojí mozkovnu otravovat i rok příští. Trochu (hodně moc) jsem původní háčkovaný nápad pozměnila a vajíčko bylo na světě. A aby mu nebylo smutno, udělala jsem mu ještě vejcosourozence :).

Sice nejsou úplně taková, jak jsem si je představovala, ale svůj účel tohle tvoření splnilo - vejce v hlavě přestalo dělat neplechu a já si mohu v neviditelném notýsku směle odškrtnout jeden letitý rest :).

Velikonoční kohout

Minulý rok po Velikonocích mi do pečícího arzenálu přibyla jedna beránčí forma. Tu vysněnou oranžovou už jsem doma sice měla (po patáliích s beránkem bez formy jsem následující rok zareagovala u výlohy domácích potřeb mnohem svižněji), ale kolegyně v práci mi ji doslova vnutily, prý jde do poslední fáze výprodeje. Na první pohled byla kvalitní, ale maličká, na druhou stranu za celou jednu korunu českou - no neberte to. A udělala jsem dobře, formička se mi po roce bohatě odvděčila a vnesla do velikonočního pečení netradiční styl a notnou dávku vzrušení. Po vyklopení z formy se totiž hotový výtvor z pohledu z boku podobal spíše spokojenému štěněti a při pohledu zepředu zase kohoutovi.

Stačilo ale trochu čokoládové polevy a lentilek a moje rozčarování bylo to tam. Aneb jak se říká, darovanému koni/beránkovi/kohoutovi na zuby/zobák nekoukej :).

Velikonoční zažehlovací korálky, kuře zabiják a tak...

K tomu, abych poznala, že se blíží Velikonoce, od jisté doby kalendář nepotřebuji. Stačí mi TOPlist a statistika čtených článků, která mi cca dva měsíce před velikonočními svátky řekne, že se právě odstrojily poslední vánoční stromky, ozdoby schovaly do sklepa, zbylé cukroví narvalo do mrazáku a že jsou teď v kurzu svátky jara. V tuto dobu u mě hledají návštěvníci vše, co se týká falešného patchworku.

Že je asi měsíc před Velikonocemi poznám podle stoupající návštěvnosti u článků s velikonočními nápady a u rubriky tvoření s dětmi, častými návštěvníky tu jsou zaměstnanci škol a školek.

No a nakonec, to, že Velikonoce mlátí na dveře, poznám týden předem s jistotou stejnou, s jakou se mohl spolehnout na svou ruku Divokej Bill. V tuto dobu je totiž enormní zájem o článek Velikonoční beránek bez formy, což těší hlavně moje ego, které mělo po příhodě s formou na beránka hodně velké bolení :).

Tento rok ale formu na beránka mám (hned dvě, pro jistotu), falešný patchwork mě už nějakou dobu míjí obloukem a tak jediné, čím můžu letos přispět k tématu Velikonoc, jsou zažehlovaná vajíčka, která jsme vyráběli s chorým dítkem.

Hned na začátku se tvoření trochu zvrhlo, původně roztomilé kuřátko získalo po zažehlení vražedný pohled a protože vajíčka nebylo to jediné, co jsme vytvářeli, prvorozený hned věděl, čím kuře dozdobit...

Velikonoční patlání

Nedávno jsem tu psala, jak se někdy pobavím nad hesly, která do internetových vyhledávačů zadávají budoucí návštěvníci mého blogu. Občas se nestačím divit, ale většinou cílem bývají články, u nichž se to dá logicky předvídat. V předvánoční době jsou to články o vánočním tvoření, sotva se přehoupne nový rok a už je sháňka po velikonočních výtvorech. No a pak bývá většinou útlum až do dalších Vánoc, s malou výjimkou čarodějnickou a halloweenskou. Tento rok je ale celkem neobvyklý, neb mi poslední dny rapidně přibylo návštěv u článku Velikonoční beránek bez formy. Ani nevíte, jak moc jsem ráda, že takovým ukázkovým lemplem, jakým jsem byla v onom článku, nejsem jen já, ale že se s podobným problémem potýká spousta dalších hospodyněk :).

Letos už formu mám, berana taky a spoustu dalších tradičních či netradičních mňamin, které se nám vychrlily z trouby. Krom mlsných a hladových krků je třeba nakrmit také velice zanedbávanou rubriku a tak se kochejte, slintejte, kritizujte, v každém případě vám však přeji krásné Velikonoce!

Letošní novinka - beránkovy vejce.

Při jejich výrobě nebylo ublíženo žádnému beránkovi, jedná se pouze o zbytky beránkového těsta :).

Velikonoční ponožkový zajíček

V této předvelikonoční době se na mě hned z několika internetových zdrojů vyvalila videa s návodem na ponožkovo-rýžové zajíčky. Chtěla jsem odolat, vážně, ale když ono to vypadalo tak hezky a jednoduše! Rejpavá polovina mého já se to jako obvykle snažila bojkotovat:

"Hele, vždycky, když to vypadá takhle, víš, jak to dopadá? No víš, že jo?"

No jasně, že vím. A víte vy co? Tentokrát to bylo úplně jinak. Bylo to lehké (nepočítám-li to kilo rýže), rychlé (nepočítám-li sbírání rozsypané rýže) a zábavné. Na mou duši, na psí uši, na zaječí svědomí :).

Videonávod na ponožkového zajíčka najdete na stránkách Youtube.

Puberta a velikonoční inspirace

Letošní předvelikonoční tvoření (Kosmo, promiň, já vím, že ty tohle slůvko nerada :)) považuji za malé osobní vítězství - povedlo se mi o malý kousek oddálit dobu, kdy moji potomkové řeknou této činnosti razantní NE. Byla jsem mile překvapena, protože bylo vidět, jak to ty kluky baví, a zároveň zaskočena, protože jsem měla obavy, že minimálně u prvorozeného tomu tak letos nebude. On totiž právě prochází pubertálními léty, kdy je pro tahle stvoření všechno hustý a kůůůl a dospělí jsou fosilové. Naštěstí my máme pubertu zatím velice veselou, zato doprovázenou raketovým růstem. Ještě na podzim jsem Míšovi kupovala boty podle své nohy. Nerad chodí po obchodech, takže jsem vždy vyhlídnutou oběť odpovídající šířky a délky vyzkoušela nejdřív na sobě a mohla si tak být jistá, že to bude v pohodě. Když jsem mu ale letos chtěla pořídit nové botasky a poměřila si s ním nohu... Já tedy nejsem žádný drobeček a tomu také odpovídá i moje noha, ale po zjištění, že to dvanáctiletý dítě má téměř číslo 43, se mi orosilo čelo. A to ani nemluvím o tom, že mám podezření, že mě letos přeroste. Ale dost výlevů lehce šokované matky, tady máte ta "dílka" :).

Vlastně ještě ne, ještě předtím vám nabídnu jednu vzpomínkovou: Protože se blíží Velikonoce, ráda bych si, spolu s vámi, zavzpomínala článkem "Hasta La Vista Baby!" na "vaječnou krizi" z jara roku 2012, díky které tenkrát stálo deset vajec mezi 60 až 80 korunami. Pamatujete? :)

A teď už slíbená inspirace...

Patchworkové vzpomínání

Je to něco málo přes čtyři roky, co jsem propadla kouzlu falešného patchworku, stuhám, špendlíkům a popíchaným prstům. I když teď sedám k těm polystyrenovým nesmyslům velice zřídka, stále mám radost ze čtenářských ohlasů u návodů a inspirací, které jsem na svých stránkách publikovala jen tak, z lásky k píchání (jak jsem si tuto metodu soukromě pojmenovala a ono se to, světe div se, velice rychle ujalo :)). Možná díky blbuvzdornosti návodů články s tímto tématem za celou dobu od jejich vzniku navštívilo krásných 200 000 tisíc a zobrazilo si tři čtvrtě milionu podobně postižených. A já jim za to, spolu s mým tvořivým já, děkuji.

Stejně tak jsem ráda, že jsem nepropadla davové hysterii a nebyla zatažená do špíny, která se kolem této metody později vyrojila, když se na různých FB stránkách, které jsem díky tomu také opustila, rozjela mašinérie pomluv a nenávisti. Velice často jsem narážela na případy, kdy tvořilka vymyslela nový styl metody a pochlubila se s ním, jiná ho "odkoukala", svůj výsledek taktéž zveřejnila a neštěstí bylo na světě. A to ani nemluvím o drsné kritice začátečníků, kteří potřebovali spíše poradit a povzbudit, než setřít jako mokrou podlahu. Nikdy bych nevěřila, že i na obyčejném tvoření se dá napáchat tolik zla. A samotnou mě to mrzí o to víc, že si pamatuji, jak jsme v začátcích falešného patchworku byli všichni jedna rodina, radili si a pomáhali. Nikdy by mě nenapadlo si své nápady jakkoliv nárokovat, ke štěstí a spokojenosti mi stačilo pár milých komentářů. Je pravda, že i já jsem se občas musela (a vlastně stále musím) potýkat se stinnou stránkou popularity patchworku - většinou se jedná o vypůčení si obrázku s mým výrobkem bez uvedení zdroje, ale jsou to drobnosti a snažím se je řešit slušným upozorněním. Jen jedinkrát se mi stalo, že jsem byla sprostá jako cikán Ferenc a to proto, že si jistá dáma obrázek nejenže zapůjčila bez uvedení zdroje, ale výrobek na něm pak prezentovala jako svůj. I tady jsem si ale zachovala dekorum, postačilo jen docela maličké "bububu" :).

Za ty čtyři roky ušel falešný patchwork pěkný kus cesty a já můžu nad dílky ostatních tvořilek a tvořílků jen tiše achat. Kam se na ně hrabou ta moje, několik let stará. Jsou jednoduchá, bez různých kudrlinek a zdobení, ale víte co? Jsou to moje patchworkové děti a já jsem na ně pyšná :).

Velikonoční tvoření s dětmi - Perníčky

Letošní Velikonoce jsme se opravdu překonali. Postavili jsme zajduhuláka, nalakovali vajíčka, spatlali berana a dokonce jsme i upekli a pomalovali velikonoční perníčky...

Velikonoční tvoření s dětmi - Zajduhulák

Tuhle zimu jsme sněhuláka postavit nestihli. Buď sníh byl, ale nedalo se z něj stavět, nebo byl a stavět se z něj dalo, ale my chořeli. A když už jsme byli zdraví, tak zase nebyl. Tento týden ale nastala unikátní konstelace sníh-dobrej-žádná nemoc, akorát už nebyla zima, ale jaro. Takže... veselé Velikovánoce! :)