Loňský adventní čas se nesl v duchu klidu a pohody. A to i přes to, že jsem ho trávila v nemocnici s Matějem a jeho kámoškami angínou a horečkou na kapačkách, že jsme tam oba chytili blicí chřipku, že jsem si musela propuštění týden před Vánocemi tvrdě vybojovat, aby se synkovi doma dva dny na to vyrojily neštovice takovým stylem, že jsme u toho plakali oba. Já vztekem, lítostí a bezmocí, on bolestí. I přes to jsme se snažili si udělat ze všeho legraci. Neštovice jsme třeba pojmenovávali, dvě první byly královnou a králem a ten tisíc neštovic, co se do hodiny objevil, byl nazván poddanými v podhradí, podpindí (tam se usídlil král...) a tak. Pobyt v nemocnici jsme si snažili taky zpříjemnit, obzvláště ráda vzpomínám na okamžik, když jsem Matěje vezla na kolečkovém křesle na kontrolu. Bylo to v neděli, nikde ani noha, v nemocnici se zastavil čas a my se jen tak projížděli a kochali se vánočním stromkem a výzdobou ve vestibulu u nemocniční kaple. Ozdoby na stromeček většinou vyrábí pacienti nemocnice nebo senioři na svých dýcháncích a to bych nebyla já, abych se takového tvoření nechytila jako myš na kus sejra. Minulý rok jsem se k tomu nedostala, přeci jen jsem se za ten týden snažila alespoň napéct trochu cukroví, ale letos jsem si to vynahradila a vyrobila klukům na stromeček nové ozdoby, pětiminutové korálkovo-stuhové stromky :).
V jednoduchosti je kouzlo a kde všude člověk vezme inspiraci, tak nad tím mnohdy zůstává rozum stát. Ať jsou ty letošní svátky bez podobných komplikací a piškuntálií
OdpovědětVymazat[1]: Mockrát děkuji , ode dneška jsem s Matýskem na ošetřovačce, protože zase ochořel. Ale naštěstí to není ta brutální angína. Třeba si i to cukroví napeču v klidu .
OdpovědětVymazat[2]:ježkovy voči, tak ať se to moc nerozjede ♥
OdpovědětVymazatTo je nádherné!
OdpovědětVymazatTy stromečky jsou fakt parádní, jednoduché a krásné Klidné vánoce a žádnou chorobu
OdpovědětVymazatJelikož jsem si jako dítě prožila spálu v nemocnici ještě za totáče a musela tam být sama, v cizím prostředí, jsem ráda, že dnes je možné být v nemocnici s dětmi. Samota, i když mezi lidmi, je při nemoci hrozná. Navíc jsem byla na pokoji s harantama, kteří pořád říkali: "Mně z tebe bolí břicho..." Ale i tak se tam našly spřízněné duše, byly to větší holky, které každý večer za mnou chodily a stály u mé postele, dokud jsem neusnula...
OdpovědětVymazatZajímavé, jednoduché, ještě jsem takové neviděla!
OdpovědětVymazatKdyž měla moje Verča neštovice, byli jsme doma tři týdny, měla je všude, nejhorší to bylo na spojivkovém vaku, strašně jí to bolelo a pak je měla kolem konečníku, v konečníku a v pochvě, bála se čůrat, bylo to šílené, nerada na to vzpomínám.
OdpovědětVymazat[3]: Tajně v to doufám!
OdpovědětVymazatNechť tě za to Pánbuch ozdob odmění.
OdpovědětVymazatJé, ty stromečky jsou opravdu hezkým nápadem na vánoční výzdobu Moc pěkné!
OdpovědětVymazat[8]: Neznám moc lidí, co se setkali s takovouhle těžkou formou neštovic, Matěje asi nejvíc trápily ty pod očními víčky, na genitáliích a hlavně v pusince. Ještě, že to bývá (většinou) jen jednou za život.
OdpovědětVymazatWow, tak jednoduché a nádherné, takové ozdobičky vidím poprvé!
OdpovědětVymazatMoc pěkné ozdoby! Někdy se prostě věci sejdou tak, že by z toho člověk brečel a někdy prostě pláče doopravdy. Hlavní je, že většinou pominou a dá se pak na ně vzpomínat z bezpečí odstupu.
OdpovědětVymazat[14]: Děkuji ti .
OdpovědětVymazatJe to tak, v jednoduchosti je krása a ty to prostě umíš
OdpovědětVymazat[16]: Moc děkuji, Chudobko!
OdpovědětVymazatJani, loni jste tedy měli pořádnou smůlu a chytili jste veškerý bacil, co se kolem vás mihnul. Letos si ale to předvánoční těšení se určitě vynahradíte a užijete si parádní společné chvilky!
OdpovědětVymazatTyto ozdoby se mi také moc líbí a chystám se na ně. Jen s tím rozdílem, že místo stuhy chci použít uháčkovaný proužek.
OdpovědětVymazat[18]: Moc děkuji, Luci!
OdpovědětVymazatNádhera Janinko, na tvém blogu nikdy není nic ošklivého ani negativního, jak je to vůbec možné?
OdpovědětVymazat[21]: Sugr, moc ti děkuji .
OdpovědětVymazat[22]: Abych nepamatovala, vždyť jsem tu už léta, skoro inventář!
OdpovědětVymazat[23]: No to je fakt, taky si tu občas připadám jako fosilie .
OdpovědětVymazat[24]: Můžeme být fosilie dvě?
OdpovědětVymazat[25]: To si piš, alespoň nám nebude smutno .
OdpovědětVymazatSuper, ozvi se pak kdy a kde, jsem připravena, raneček sbalen!
OdpovědětVymazat[27]: To by chtělo nějaký tématický výlet, když už jsme ty fosilie . Co třeba nějaká prehistorická výstava zkamenělin?
OdpovědětVymazatTo jsou ale hezké stromečky. Já teď coby babička budu hledat inspirace pro tvoření s Mrňavicí a u tebe je tolik nápadů...Ještě, že nemusím chodit daleko...
OdpovědětVymazat[29]: Převeliké díky posílám, tobě i Mrňavici!
OdpovědětVymazatDoufám, že jste si tohle vybrali na dobrých deset let. Neštovice vůbec na doživotí, protože jsou jen jednou.
OdpovědětVymazat[31]: Tak minulý týden jsme taky marodili, ale naštěstí žádná horečka, takže se při tom dalo uklízet a péct cukroví, malej si vystačil s Playstationem a úkolama .
OdpovědětVymazatKrásné a nápadité v tom, jak se vlny stuhy zužují a vytvoří profil stromku.
OdpovědětVymazat[33]: Moc děkuji .
OdpovědětVymazatVýborný nápad, zkusím taky.
OdpovědětVymazat[35]: Děkuji ti!
OdpovědětVymazatPrecetla jsem dva tvoje clanky a dychla na me energie! Zrovna, kdyz jsem se rozhodla, ze tu svatecni lenoru neni zdrave premahat! Lidi, co maji konicky, jsou zajimavym korenim lidstva!
OdpovědětVymazatKrásný nápad. Už to vidím, jak by to byla krásná dekorace ke dveřím apod. Děkuji za nápad :)
OdpovědětVymazat[37]: Já myslím, že myšlenka nepřemáhat sváteční lenoru je naprosto v pořádku . A děkuji!
OdpovědětVymazatNádhera, škoda, že už je po vánocích
OdpovědětVymazat[40]: To nevadí, další tu budou cobydup!
OdpovědětVymazatZnovu jsem tě objevila a už tě nepustím. Zrovna tyto ozdůbky dokážu udělat, teda aspoň doufám. Už si dělám poznámky k nákupu, páč trpím na proskrastinaci (odkládám všechno a pořád). Bude čas, ještě je zimina a ven se nechce, když nemusím.
OdpovědětVymazat[42]: Moc děkuji, jsem ráda, že sis sem našla cestu .
OdpovědětVymazat