Bořek je volný!


Pokud jsem si naivně myslela, že když panu učiteli biologie pan ředitel (zřejmě na popud nějaké outlocitné maminky) dealování mrtvých či živých hmyzáků žákům pod rouškou tmy u školy zakázal a že budeme mít od pitvání klid, víc jsem se mýlit nemohla. Pravda, malá úleva tu trochu je, neb se prvorozený vrací do školy a pitvat tak bude tam a ne doma na prkénku, na kterém krájím maso :). Nicméně jako další oběť pitvy si pan učitel vyhlédl hlemýždě, kterého si musí žáci vlastnoručně "ulovit". Dopředu jsem nahlásila, že s touto akcí nechci mít vůbec nic společného a ani o ní nechci vědět detaily, protože mi bohatě stačí, když si venku při pohledu na žížalu vzpomenu na Bořka. Toho jsme konečně během jednoho slunečného dne spolu s obsahem jeho dočasného domečku přestěhovali s velkou slávou ven. 

Jako by cítil, že se něco děje a místo toho, aby, jak mu velí instinkt, zůstal ve tmě, vystrčil čumák a začal šmejdit venku.

Dort Terraria


Rubriku o patlání dortů jsem už dobře přes půl roku ničím nenakrmila a skoro to po únorovém dortopatlacím výpadku vypadalo, že dočista zakrní. Jenže je tu květen a v něm taky Matýskův narozeninový den...

"Máťo, jakej bys chtěl letos dort?"

"No tak to je jasný, Terrarii!"

"Nepřichází v úvahu, vymysli si něco jinýho. Nemáš nějaký jiný téma? Oblíbenou postavičku, film, pohádku nebo hru?"

"Terrarii! Když mě nic jinýho nenapadá! A Terraria by mi udělala strašně velikou radost, vyšla, když mi byl jeden rok a teď je jí deset a slaví narozeniny se mnou!"

Abyste tomu rozuměli, Terraria je počítačová hra stejného zaměření, jako mnohem známější Minecraft. Kutáte, stavíte, přežíváte s hranatou postavičkou, která je složená, stejně jako celá hra, z maličkých kostiček. Na rozdíl od Minecraftu ale mnohem menších kostiček, tudíž moje rozpoznávací schopnosti v této hře se rovnají nule. A z tohohle mám jako čerpat téma na dort? Cha! Ani omylem! 

Jenže člověk míní a osud mění, letošní májové patlání bylo totiž to nejšílenější, jaké jsem kdy zažila. Nejen proto, že jsem si musela zrušit dovolenou, kterou si normálně beru, abych měla čas na přípravu tradiční dvojoslavy a figurek na dort, ale také proto, že všichni pozvaní odmítli přijít. Protože jsme ty černé ovce rodiny, že jo, tak proč to nedat vyžrat malýmu klukovi. Pevné přesvědčení, že žádný dort na téma Terraria nebude, vzalo v tu chvíli pod návalem mateřského instinktu velice rychle za své, protože už tak smutnej Matýsek přece nemůže být ještě smutnější. A to chudák ještě nevěděl, že nejen, že nikdo ze zvaných nepřijde, ale že mu taky nikdo nepopřeje. Liberecká babička, která na velké oslavy s druhou větví rodiny nechodí, aby nedělala křena, to ale letos zachránila a dorazila jako jediný gratulant v plné polní.

Během patlání jsem vyhlásila embargo na téma dortu a zákaz vstupu do kuchyně. Když ze mě Matýsek požadované informace nevyloudil, snažil se vyzvídat jinde...

"Hele, brácha, dělá mi mamka Terrarii?"
"Vole, ses zbláznil? Vždyť je to strašně těžký!"

A taky že bylo. Nejen, že mi chyběl čas na přípravu kvůli zrušené dovolené, ale taky proto, že se mi hotové dílko, dvě hodiny před oslavou, při přenosu na dort z poloviny rozpadlo na... kostičky. 

"Do prdele práce!!!"

Mou oblíbenou hlášku "znovu a lépe" jsem v tomto případě použít nemohla, neboť téměř všechny kostičky při nehodě utrpěly těžkou deformaci. Ale co už, s pomocí dalšího páru babiččiných rukou se nakonec vše podařilo, byť jsem musela hodně improvizovat a vysněná finální podoba byla na hony vzdálená výsledku. A protože si nepotřebuji hrát na dokonalost, pochlubím se i "zmetkem", aby bylo jasno, že i mistr tesař se někdy utne :D.

"Jé, mamí, ten je krásnej, moc děkuju!"
Skrz zuby jsem procedila "Ne(máš) za co, zlatíčko. Ale už nikdy si nic takovýho nepřej, ano?" :)

Co vám mám povídat, radost byla veliká a když šel Matýsek večer spát, dal mi pusu a špitnul do ucha "Maminko, to byly ty nejkrásnější narozeniny, já jsem tááák šťastnej!"
A já v tu chvíli byla taky a co na tom, že se z kostiček staly křivičky :).

Čarodějnice a rituál proti škodilům


Moje maminka je, co mi paměť sahá, magnetem na události, které mnozí z nás vnímáme jako nadpřirozené. Měla to tak už od mala a zvykli jsme si v rámci možností všichni, nicméně děkuji vyšší moci, že jsem její schopnosti nepodědila, protože zážitky to bývají v drtivé většině nepříjemné. Kdyby nás někdo poslouchal při našich tradičních telefonních hovorech, kterými si krátím cestu z práce domů, nejspíš by si ťukal do čela. Obzvláště ten poslední, ve kterém mi maminka vyprávěla o rituálu, který se provádí výlučně o filipojakubské noci a který jsem si soukromě pojmenovala "Přestaň mi škodit", stál za to. Máte-li v okolí člověka, který vám úmyslně ubližuje či škodí, stačí prý vystřihnout z černého papíru malou postavičku, napsat na ní jeho iniciály a večer ji nad ohněm spálit se slovy "Přestaň mi škodit". Cílem není člověku jakkoliv ublížit, od toho jsou tu jiné temné praktiky, se kterými není radno si zahrávat. Když jsem popis rituálu slyšela, pobaveně jsem se usmála a po příchodu domů to vyklopila klukům. Zůstala jsem překvapeně zírat, když se dohodli, že to přesně takhle uděláme a že jdou do toho. Ale vlastně se není čemu divit, máme v rodině záškodníka, který vydá za tři, pomlouvá, lže, manipuluje a štve členy rodiny proti sobě. A tak jsme se pustili do díla...

 Nejdřív bylo ale zapotřebí vyrobit odborný dohled, který jsem si vzala na starosti já. Tři roky staré čarodějnice z minula totiž ve sklepě nemůžu najít :).