Kusudama - větvička, návod

V minulém článku jsem vám ukazovala svůj nejnovější počin - v pořadí již druhou větvičku s kvítky tvořenými technikou kusudama (na tu první můžete kouknout TADY). Pravda, okvětních plátků mají moje kytičky šest místo pěti, ale (a už jsem to tu kdysi psala) mně se to tak prostě líbí víc. Taky je pravda, že se v originále ta kvítka lepí k sobě do jakési koule, ale já jsem prostě diletant :), co se téměř nikdy nedrží přesných návodů a vymýšlí si nové variace a možnosti použití. A tak vznikla větvička a já vám přináším návod, jak si něco podobného vyrobit...

Kusudama - větvička

Když jsem nervóza, tvořím. A protože je moje mozkovna nervózní celkem dost, budu to tu nějakou dobu bombardovat mými tvořivými výlevy.

Možná už brzy budeme mít klíče od vysněného bytu, provizorně nazvaného "ruina k rekonstrukci". To mi mozkovnu samozřejmě nedrásá a opravdu se na to těším, mejdany našich spoluobčanů pod plesnivými a po kouskách odpadávajícími okny mé nadšení jen podtrhuje. Ovšem ty obstrukce okolo hypotéky, to by jeden skoro zvracel, vážení. Nikdy bych nevěřila, že taková záležitost bude v dnešní době trvat dva měsíce a to i přes to, že jste dlouholetý a dobře vydělávající klient, jakého jen si banka může přát. Když už si myslíte, že máte všechno, co po vás úředníci chtěli a penízky jsou na spadnutí, na poslední chvíli si vzpomenou, že nutně potřebují papír, který jste, jako na potvoru, minulý měsíc vyhodili. No copak by vás napadlo, že ještě někdy budete potřebovat tři roky starý lejstro o výměře rodičovské, která už vám stejně dávno skončila? Logicky vás napadne, že se přece může banka podívat na váš výpis u nich v databázi tři roky zpětně, že jste dostávali stále stejnou částku od úřadu práce jako rodičovský příspěvek. Ale to ne, jen se snaž, holka! Ještě, že mám na onom úřadě příbuznou a papír jsem tak dostala do rukou velmi brzy. Hmm, tak to bychom měli. No, ale hypotéku nedostanete, když nebudete mít pojištěnou nemovitost (která ještě ani není vaše!). Fajn. Splněno. No a co pojištění? Životní pojištění? Skvělý, s manželovými ledvinami sotva. Ale zadařilo se. Jo, ale korunky na rekonstrukci dostanete, až budete mít zápis na katastru. Normálně to trvá měsíc, ale když trochu zatlačíte, třeba podsunete nějaké to kuřivo, tak by to šlo zkrátit třeba na týden... Lidičky, ještě, že všechno tohle zařizoval náš finanční poradce. To by asi bylo na hození mašle.

Kusudama - větvička

Sprejer sem, sprejer tam, sprejer, kam se podívám...

Dneska není kecavá. Ba co víc, ani tvořivá není. To jenom blejskavá profrčela kolem. A musím uznat, že minimálně jedna fotografie mi mluví z celé mé duše.

Zrestaurováno pro babičku

A je to. Během posledního týdne, kdy jsem měla dovolenou, se mi podařilo doretušovat všech pět starých fotografií pro babi, které jsem vám, ještě ne zcela hotové, představovala minule. Finální výsledek se liší už jen tím, že jsem se snažila o "vymizení" milionů otravných teček, které se tam objevily jako následek velkého zvětšení. Nebylo na tom nic těžkého, jen to bylo tak... jednotvárné a mozek ubíjející. A protože mám obsah svojí hlavinky docela ráda, rozhodla jsem se zrelizovat většinu obrázků stylem poctivější rychloverze a opravdu dokonale jsem "odtečkovala", dle mého, jen ten nejhezčí obrázek...

...který nakonec nejspíš vůbec tím nejhezčím nebyl, nebo alespoň tak soudím podle toho, jak se nemohla babička vynadívat na obrázek tatínka, coby vojáka, před lazaretem. Což mi na jednu stranu přišlo poněkud nefér :) vzhledem k vynaloženému úsilí u ostatních obrázků, ovšem když si vezmu, že v originále má na fotografii hlava pradědečka asi jeden centimetr na výšku a po zvětšení a lehkém zvýraznění je velká centimetrů sedm, možná se ani babi nedivím.

Prasárna letošního léta

Tak. Největší rasovina letošního léta je za mnou. Kdo by hádal, že mám na mysli mnou nedávno avizované stěhování, hluboce se mýlí, to totiž nejspíše vyjde na období podzimní. Onou prasárnou mám na mysli obalování učebnic pro mého "skoročtvrťáka" a upřímně, dostat se mi do rukou ten, kdo má na svědomí, že každá kniha má jiný rozměr, jen ne ten, na který se prodávají obaly, je po smrti. A dostat se mi do rukou ten, kdo může za to, že se téměř všechny učebnice pyšní deskami tvrdými asi jako toaletní papír, zhyne krutou smrtí taktéž. A nebo ne. Oba bych nahnala do papírnictví pro pevné "áčtyřkové" obaly, dala jim do rukou nůžky a izolepy a nechala bych je na míru obalovat učebnice pro celou základní školu. Ne, pro všechny základky ve městě! Páč mi těch asi osm učebnic ubralo dvě hodiny volného času ze zasloužené dovolené a to ani nepočítám, kolik tohle obalování ubralo sprostých slov z mého košatého slovníku a kolik šedých buněk mozkových zemřelo při vymýšlení, kde "to" střihnout, abych "tomu" neublížila.