Zobrazují se příspěvky se štítkemTvoření - ostatní. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemTvoření - ostatní. Zobrazit všechny příspěvky

Svíčkobraní


Když jsem nastoupila do nového zaměstnání, hned na začátku mě moje milá kolegyně taktně upozornila, že na Vánoce si dolejšek (rozuměj osazenstvo kanceláří - cca 12 kousků) dává drobné dárky. Za informaci jsem byla vděčná, protože mezi jedno z mých oblíbených životních mouder patří i "kdo je připraven, není zaskočen." A protože mám moc ráda dárky s kouskem duše, tedy vlastnoručně vyrobené, a protože se mi v bordeltvořící skříni válela dvě kila vosku, barvivo, voňavé esence, plíšky a kilometry knotů z předloňského objednávacího úletu, volba pro loňské Vánoce byla jasná :).

Na výrobu svíček jsem použila krystalický palmový vosk, a to z několika důvodů:

1) Palmový vosk je stoprocentně přírodní surovina rostlinného původu, při hoření se tak nedostávají do vzduchu toxické látky.

2) Vosk, který jsem použila, je původem z Malajsie, pochází z udržitelného hospodářství a vznikl jako vedlejší produkt při výrobě palmového oleje. Vosk má certifikát organizace RSPO, což znamená, že výrobce patří mezi společnosti, které splňují přísná kritéria na ochranu životního prostředí. 

3) Délka hoření je zhruba o polovinu delší, než u parafinu. Pokud je svíčka vyrobená správně, vosk nevytéká a po vypálení z ní zůstane pouze tenounký voskový obal (na tom musím ještě zapracovat, povedlo se mi to tak půl na půl, protože umístění knotu v tekutém vosku do správné polohy je někdy opravdu těžké).

4) Při hoření ze svíčky nevychází kouř a má jasnější plamen, než je tomu u svíček parafinových.

5) Hotová svíčka má na sobě krásný krystalický vzor ne nepodobný tomu, který můžeme v zimě zahlédnout jako námrazu na oknech. Krystalizace je unikátní a nikdy se neopakuje, proto je každá svíčka originál a vy si můžete být jistí, že nikdo jiný na světě podobnou nevlastní.

Inu, nebyly dokonalé. Podle návodu, který vám má pomoci poznat kvalitní svíčku, bych je dokonce označila za částečné zmetky. 

Sice zmetkosvíčky, ale dělané s nadšením a láskou :).

Za tohle by tě ve středověku upálili...


...pronesla má kolegyně v práci, když jsem kolegovi na jeho ránu na ruce přinesla v malé skleničce mastičku. Ale pěkně popořádku...

"Mami?"
"Hm?"
"Ten pán, kterýmu jste prodali tu sedačku, si pro ní půjde nahoru?"
"No, sama dolů asi nesejde, takže asi jo. Proč?"
"No, já jen, že tady po celým bytě strašně smrdí tráva..."

Ačkoliv by se mohlo náhodnému posluchači po vyslechnutí tohoto rozhovoru zdát, že se právě nachází v zakouřeném marihuanovém doupěti plném této rostlinky a jejích uživatelů, není tomu tak. Tedy, ne tak úplně. Rostlinka tu sice byla, uživatelé taky, no a vlastně i ten kouř tu byl... Sakra, to jsem to moc nevylepšila, tak ještě jednou a snad trochu lépe...

Svatební tombola


Možná si pamatujete můj předloňský posmutnělý článek o tom, jak jsme měli být s manželem svědky na svatbě. Doba covidová ale udělala s charaktery lidí tak nějak celosvětově divy a to, co jsem dřív nechtěla vidět a vědět, se odhalilo v plné parádě jako nahá modelka na hodině kresby. Vlastně ani nevím, proč jsem byla tolik zaskočená a překvapená, vždyť tomu tak bylo v naší zemi vždycky, před covidem to byla politika a po covidu zase válka na Ukrajině. A politika. S upřímným zděšením očekávám, že dalším milníkem budou prezidentské volby, už teď hledám vhodnou mísu na zvracení. Ale zpátky ke svatbě - kvůli karanténě prvorozeného (který se dozvěděl dvě hodiny po obřadu, že je negativní) a strachu několika účastníků svatby z nákazy jsme dostali všichni čtyři ráznou stopku, nicméně tombola, na které jsem se jako svědkyně jaksepatří vyřádila, se v den svatby řádně připravená odvezla. Se svým dílem jsem byla spokojená, ale dušebol byl silnější, a tak mi opravdu příliš nepomohlo, když mi, v dobré víře mě potěšit, někteří členové rodiny psali, jak se jim tombola líbila a že se u toho všichni náramně zasmáli. Cha, cha, cha. A tak článek, který jsem o tombole chtěla napsat a který měl být inspirací pro potencionální nevěsty a ženichy, zapadl až... do dnes. Trvalo přes rok a půl, než jsem se odhodlala, ale milá Bev měla tenkrát pravdu, když napsala "ono se to zase utřepe a pak to proberete horem spodem a nakonec se to spraví, ale bude to trvat". Sice jsme to neprobrali, protože jsem při prvním setkání a první narážce na svatbu bez kudrlinek zdůraznila, že svatba je pro mě zakázané slovo. Ale... odpustila jsem, slzička ukápla, objali jsme se a máme se zase všichni rádi. A moc :).

A teď už zpátky k tombole, k jejíž přípravě přidávám pár tipů:

1) Buďte originální. Sama jsem se zhruba polovinou položek inspirovala jinde, konec konců, i moje mozkovna má své limity, nicméně druhou polovinu jsem po dlouhém boji nakonec docela úspěšně z mých šedých buněk vydolovala. Většina nápadů mě cvrnkla do nosu mezi regály v obchodě, obzvláště na "Zábavu k popukání" jsem pyšná :). Nebylo to ale pravidlem, třeba taková "Podzemní prohlídka Prahy pro dva" mě napadla při pohledu na naší lednici, kde se na mě smály dva lístky na metro.

2) Nenechávejte nic na poslední chvíli. Pokud jste přesvědčení, že přípravu tomboly zvládnete za dva dny, nemůžete se více mýlit. Možná tak tombolu o deseti položkách, ale pokud to má být zábava a ujede vám vám při počtu položek ruka, není v lidských silách takto šibeniční termín stihnout. Mně to trvalo asi tři týdny - od vymýšlení, nakupování, přípravu seznamu a čísel k tisku až po kompletování.

3) Pokud vám položka do tomboly přijde jako trapná ptákovina, je to v pořádku. Čím větší, tím lepší. V této tombole, která probíhá většinou v době, kdy se v krvi účastníků nachází proměnlivá hladina alkoholu, o nic jiného, než o zábavu, skutečně nejde. 
  
4) Nezapomeňte na děti. Protože téměř třetina osazenstva naší svatby měla být dítka, část tomboly jsem tomu uzpůsobila. Při závěrečném balení do krabic byla tato tombola a lístky k ní zvlášť. Tak nějak jsem měla tušení, že by děti strouhanku nebo víno asi příliš neocenily :).

5) Jako materiál k balení se mi osvědčil celofán v roli. Sáčky jsou sice fajn, ale vzhledem k tomu, že každá položka měla jiný tvar, byly naprosto nepoužitelné. S nůžkami a izolepou jsme se stali nejlepšími kámoši a i když to vypadá jako pěkný opruz, šlo nám to celkem rychle a samo. 

V následujících řádcích přináším inspiraci na položky tomboly - jak seznam, tak fotografie.

Ukaž roušku!


Ahoj lidi,

poslední dobou se toho v té naší malé zemičce dost semlelo. Média nás až nezdravě drtí a zahlcují informacemi, živnostníci jsou na dně, pracující rodiče si přibrali profese učitelů a kuchařů a z lidí, kteří o jehle a niti slyšeli poprvé v životě, se stali profíci a roušky vyrábí rychleji, než japonský robot součástky do převodovek :).

Dokážete zvolnit, zasmát se, pobavit a inspirovat ostatní? Máte roušku, kterou byste se chtěli pochlubit? Veselou, vtipnou, strašidelnou, smutnou, romantickou, vnitřně rozervanou? Sem s ní! :)

Za to všechno může jedna malá milá soutěž mého zaměstnavatele, která mě inspirovala a já se rozhodla zkusit z něčeho malého vytvořit něco většího. Chcete být součástí? Tak vítejte! :)






Ahoj babi...


...chtěla jsem ti do nebe poslat Matýskův úžasnej vynález, kouřovej dopis. Ale když jsi umřela, tak se šprajcnul, plakal a říkal, že to určitě nefunguje a že je to stejně jenom blbost, kterou si vymyslel. Tak ti píšu zatím alespoň takhle, dokud si to Matýsek nerozmyslí. Pevně věřím, že ho ta jeho kouzelná dětská fantazie ještě neopouští a že nezačíná přemýšlet tak příšerně logicky, jako to dělají dospěláci.

Babičko, tak strašně moc se mi po tobě stýská! Mám pocit, že se mi každou chvíli musí srdce rozskočit na tisíc kousků a duši mi svírá vědomí, že už tě nikdy neuvidím. Že už si s funěním nevyšlápnu těch 67 kamenných schodů vedoucích ke tvému domu. Že na mě nedýchne to útulné teplo tvého obýváku. Že už nebudu utíkat ze záchoda, protože jsi tam měla vždycky strašnou zimu a já se bála, že mi tam přimrzne zadek. Že už neuslyším žádné vyprávění ze tvého života. Že ti už nestihnu říct, že máš mezi svými předky nejen horníky a ševce, ale taky kováře. Že najednou nevím, co si mám počít s volným časem, který jsem doposud věnovala péči o tebe, návštěvám v nemocnici a obíhání úřadů. Že už nikdy neuvidím ty šibalské jiskřičky ve tvých očích. Že už mi nikdy neřekneš tím krásným babičkovským hlasem "Janinko". Že už se nikdy nebudu olizovat nad tvou výbornou hovězí polévkou, kterou jsi mi vždycky servírovala v mé oblíbené potlučené bílé porcelánové misce. Z toho mála, co po tobě zbylo, jsem si vzala právě ji. A taky staré pokroucené pletací jehlice, na kterých jsi se mě snažila naučit před čtvrtstoletím plést. A i když jsi měla obrovskou trpělivost, jako pravák jsi to leváka prostě nenaučila. Pamatuješ, jak jsi se na mě celý můj život zlobila, že nenosím čepici a já se nad tím ošklíbala? Měla jsi pravdu, ale trvalo mi to skoro čtyřicet let, než jsem na to přišla, dnes nedám bez čepice ani ránu. Ale protože jsem v každé, která se mi v obchodě líbila, vypadala jako idiot, rozhodla jsem se, že se plést naučím stůj co stůj. Poctivě už nějaký čas trénuju, sice to není bůhvíco a o nějakých vzorečcích si můžu nechat jenom zdát, ale vím, že bys na mě byla pyšná.

Korálky z korálků


A než o tom začnete přemýšlet, ne, opravdu mi nehráblo :). Je to hotová story, tak se pěkně usaďte a čtěte...

Před několika lety moje dítka propadla zažehlovacím korálkům. Pixelové stavění je bavilo a bylo u nás na programu dost často, nicméně i nadšení, které jim v tomto případě vydrželo nezvykle dlouho, trochu opadlo. Korálky vytahujeme už jen jednou za čas a mně se, vzhledem ke vzniklé situaci, zdá, že těch zásob máme na tohle občasné tvoření nějak moc. No ano, můžu si za to sama, ne že ne, ten arzenál mám na svědomí já, protože jsem tvoření rozjela v megalomanském stylu (co by jeden pro tu drobotinu a jejich kreativní já neudělal, že jo?). Tady došla tahle barvička a tady zase támhleta, a když se dokoupil odpovídající barevný balíček, aby přihrádka nezůstala prázdná, nenesl se domů osamocen, protože "Jé, tuhle fosforeskující ještě nemáme!".

Začala jsem tedy pátrat, co by se s takovými korálky dalo dělat jiného, než je zažehlovat. Stačilo chvíli brouzdat sítí a inspirace byla na světě. My si ze zažehlovacích korálků vyrobíme korálky! Ale aby nedošlo k mýlce, nebudeme korálky navlékat tak, jak vylezly z továrny, my si to trochu zkomplikujeme! :)

Na pečící papír rozložíme v dostatečných rozestupech zažehlovací korálky.


Gumičkový svícen


Mé záchvaty tvoření téměř vždy provází věta, ve které blekotám cosi o uklízení bordeltvořící skříně a o tom, že takhle by to tedy dál vážně nešlo. V drtivé většině takovýchto záchvatů to ale dopadne tak, že se zaseknu u první, v lepším případě u druhé či třetí krabice, z šedých buněk se kouří jako o závod a já se snažím přijít na to, jakým způsobem, kromě vyhození do popelnice, bych se mohla materiálu zbavit. Tentokrát to odskákaly gumičky.

Pamatujete na gumičkové šílenství? Byla to doba před šesti lety, kdy tyhle malé gumičky všech možných barev i vzorů doslova zaplavily hračkářství, vietnamské tržnice i domácnosti. Kdo z gumiček neměl náramek nebo přívěšek, jako by nebyl. Má dítka tomuto bláznovství propadla také a já tvořivá duše jsem je v tom jen podpořila. Naštěstí, na rozdíl od jiných druhů takovýchto šílenství, jsem nákup gumiček ukočírovala v míře rozumné, nicméně i tak mi jich zbylo dost na to, aby zabíraly místo v malém boxu ve skříni. A protože hned vedle v krabici ležela sklenička, nenapadlo mě nic jiného...

...než ji do gumiček obléknout :)


Himalájský svícen


Vánoční firemní balíčky - pro někoho milý bonus, pro někoho prokletí. Někdo je přijme s radostí, někdo mlčky a s pokorou, někdo znechuceně a někdo s čirým zoufalstvím v očích (z doslechu vím, co dává do balíčku Česká Pošta a vůbec se těm obdarovávaným nešťastníkům nedivím!). Sama patřím do první kategorie, protože naše firma se snaží a dárková krabice mívá vcelku sympatický obsah (musím ale přiznat, že co do ní přestali dávat láhev sektu, je pro mě sympatičtější o dost méně). Kromě děkovného dopisu, který stejně nikdo nikdy nečte a na kterém se mění jen jméno nejvyššího, je v ní spousta dobrot. Některé je možno konzumovat hned a některé najdou své dlouhodobé působiště v kuchyni, letos si tento úděl vylosoval mlýnek s himalájskou solí. Mimochodem, věděli jste, že tato růžová sůl se těží v pakistánském Pandžábu? Ale zpátky k mému mlýnku, i přes vysokou kvalitu si mou krabici vybral vadný kus a když jsem ho vyndávala, mlýnek mi zůstal v ruce a skleněná nádoba se solí se rozplácla o zem. Přežili jsme všichni, ale sůl už svůj účel plnit nemohla, podlaha sice byla zametená, přiznávám ale, že nepatřím k těm, kteří jí denně drhnou Savem. Sůl tedy rozhodně jedlá již nebyla a já přemýšlela, jak s ní naložím, protože mi bylo líto ji jen tak vyhodit.

Vzpomněla jsem si, že jsem kdysi v internetových vodách viděla velice zajímavou dekoraci na stůl - svícen, který se skládal ze dvou stejně vysokých váz, ale jedna z nich byla užší. Ta se vložila do té širší, mezi jejich stěny se nasypalo trochu písku, přidaly se dekorační kamínky, mušličky, pod ně se upevnily vodní či umělé rostliny a vše se zalilo k okraji vodou. Do vnitřní úzké vázičky se pak vložila svíčka. Výsledek vypadal kouzelně, už jen rybička chyběla a mohlo z toho být romantické klaustrofobické akvárko :).

A tak mě napadlo, že se na všechny ty parádičky kolem vykašlu a mezeru nevyplním vodou, ale solí a nebudou to vázy, ale skleničky. To by bylo, aby z toho něco nebylo :). Předem upozorňuji případné zájemce o toto tvoření, že za á) zhubnete, protože si uběháte nohy, když budete shánět malou vnitřní nádobku a za bé) budete vypadat jako idiot, když budete v domácích potřebách rvát malou skleničku do větší a zjišťovat, jestli by to třeba takhle nešlo :).

Tak tady je. Nepředvídám mu, vzhledem k vlhkosti u nás doma, dlouhý a šťastný život, dokonce si troufám tvrdit, že každou chvíli musí začít plakat. Zatím je ale pohromadě, při životě ho drží blahodárné a vysušující teplo svíčky... :)


Vychytávky à la Janinka


Leden je pro mnohé ve znamení očekávání, co na ně ten nový rok asi tak přichystal. Pro mě, protože jsem kůže líná, která má na všechno moře času, je to doba, kdy dodělávám resty z roku předchozího. Jedním z těch největších je třídění a přetahování fotek za celý uplynulý rok na disk, což je na jednu stranu činnost nebetyčně prudící, na stranu druhou se při tom ale dá dobře pobavit. A protože nejsem nepřející, o něco z toho se s vámi ráda podělím. Dnešní obrázky bych zařadila do kategorie vychytávek. A ano, to zrcadlo mám vážně ráda :).

Jak si po ránu vyčistit hlavu (a večer zrcadlo)


Standa


Vážení, vůbec netuším, jaká fatální chyba způsobila, že můj umělecký příspěvek nebyl zařazen do Standosoutěže. Pravděpodobně za to mohla lidská kůže, na kterou jsem toto dílo vytvořila, nicméně jsem se rozhodla, že vás o tento výjev nemohu ochudit.

Prosím o kritiku, nejlépe konstruktivně-destruktivní! :)


Milý Stando,

musím uznat, jsi vážně třída. Jsi ten nejbáječnější společník, jakého jsem si jen mohla přát. Bylo nám sice dopřáno pouze pár společných hodin a ačkoliv jsi během této doby nepromluvil ani slovo, i tak to stálo za to, ještě teď žasnu nad tvou všestranností!

Pomohl jsi mi připravit skvělou večeři. Pravda, byla jsem zprvu na rozpacích, když jsi mě začal krmit a pak mi dokonce až k ústům přikládal sklenku vína, ale po druhé skleničce mi to bylo celkem jedno.
Byl jsi neocenitelným pomocníkem při mém večerním rituálu, koupelí počínaje a česáním vlasů konče.
Trochu jsem znejistěla, když jsi mi pomáhal psát e-maily a když jsi ovládal i mou myš. Ale věděl jsi přesně, na co myslím a co chci udělat a tak jsem si rychle zvykla.
A pak... pak jsi se mnou hrál kostky a vůbec ti to nešlo! Asi to byla moje chyba, neměla jsem tě nutit, byl jsi po pobytu ve sprše takový pobledlý, skoro jsi se ztrácel před očima! Myslela jsem, že se z toho třeba vyspíš, jenže to už jsem nezjistila, protože když jsem se ráno probudila, byl jsi dočista pryč. Inu, nic netrvá věčně a tak ti to opravdu nemám za zlé :).

Díky ti za báječný večer!
Tvoje Janinka.

Standa
(Holky, závidíte, co? :))

Pletení rukama


Před dvaceti lety nade mnou babička zlomila hůl s tím, že když už mě, leváka, ani ona se svou svatou trpělivostí nenaučí plést, nedokáže mě to naučit prostě nikdo. Bylo mi to tak líto, jak já si chtěla vyrobit alespoň jednu blbou šálu! Jenže kdo se v tom měl vyznat? Levá, pravá, cukr, káva, čaj, rum, uzel a zapíchnutá jehlice v ruce. Nicméně jsem to nevzdala a dnes mohu směle říct, že se babička spletla. Za prvé umím skvěle po pár panácích plést nohama a za druhé jsem se rozhodla, že když už to umí i moje nohy, proč by to neuměly ruce, že jo. Je fakt, že "plést" je trochu silnější výraz, nicméně "něcojako" šálu jsem zvládla díky skvělému návodu, o který se s vámi chci podělit. Sama jsem okolo něj čmuchala tři měsíce, než jsem se odhodlala k prvnímu kroku, pořád mi hlodalo v hlavě, že to musí být jeden z těch návodů, které vypadají líbivě a snadně, ale opak je pravdou a výsledkem je vždy naprostá katastrofa. Ale taky jsem si říkala, že když to nezkusím, nebudu moci zjistit, jestli k nim opravdu patří a jestli na něj můžu nadávat právem. A tak jsem do toho nakonec šla.
Návod se mi líbil hlavně proto, že je neskutečně originální - nepoužívají se v něm totiž pletací jehlice - k tomu vám bohatě postačí dvě ruce, které jejich funkci skvěle zastoupí. No a taky mě nadchl proto, že výroba je ultramegasuperrychlá. Zvládnete to za půl hodiny, ovšem pokud jste podobného puntíčkářského založení jako já, musíte si k tomu připočítat zkušební dobu - volně přeloženo - upleteno a rozpáráno třikrát, než moje ruce pochopily, co se po nich chce a než začaly spolupracovat se šedými buňkami mozkovými. Momentálně se odvažuji považovat se za profíka, protože do půl hodiny se směle vejdu a v porovnání výkon-cena-výsledek-originalita neznám nic tak výjímečného. Už vím, co Ježuch nadělí mým nejbližším :).

A tady už je výsledek...


Decoupage krabička na kapesníčky - návod


Kapesníkáče mi vážně zalezly pod kůži, proto mi taky slíbený návod trval trochu déle. Spíše, než jemu, jsem se totiž věnovala další krabičce. Asi vás při pohledu na ní nepřekvapí, že našla své místo v dětském pokoji :).


Decoupage - krabička na kapesníky

Po zimě-nezimě, která se u nás nesla ve znamení nudlí, nikoliv však polévkových, bylo nutné řídit se heslem "Krabici kapesníčků do každého pokojíčku". Po ústupu usmrkaného období jsem zjistila, že u tohoto nápadu zůstanu, protože je to záležitost velice praktická. Ovšem pokud je jeden (já) cimprlich a chce, aby obal krabičky ladil s interiérem, je to také záležitost finančně náročnější. Takový balíček s "vystajlovanou" fasádou totiž dokáže řádně provětrat peněženku. Obzvláště přijde-li čas nudlí a denně se spotřebují třeba dvě.

A tak jsem se, z čistě praktických důvodů, rozhodla každé papírové krabici pořídit trvanlivý domeček. Jeden takový už doma pár let mám, ale nyní se v rámci operace "škatulata" přestěhoval do jídelny, protože první dřevěná trvalka z nové série je barevně celá obýváková...:)


P.S: Návod bude :).

Bambusová krabička


Když jsem se zařekla, že si žádný nový tvořící materiál kupovat nebudu, dokud nezlikviduji ten starý, kecala jsem. Ono totiž, když chcete vymyslet a vyrobit příhodný dárek pro muže, jde to docela těžko, máte-li na skladě tunu mašlí a korálků... :)

Přemýšlení, co vyrobit, zabralo jen chvilku - spatlám originální krabičky na čaj a s láskou je i naplním. Netrvalo dlouho a zanedlouho mi domů dorazil balíček s bambusovými krabičkami, papírovými ubrousky na decoupage a s nějakým tím lakem. Čajovou náplň jsem kupovala ještě před objednáním krabiček, protože jsem potřebovala vědět, jaký rozměr objednat, aby tam čaje nebyly natěsno, ale aby tam taky ani neplavaly...

A jak to dopadlo? Ubrousky pečlivě vybrané, nastříhané a nalepené, barvička i lak napatlány, nevzhledné gumičky na úchyt nahrazeny barevně odpovídajícími řetízky z bavlnky, dílka naplněna, zabalena a mé tvořivé já na čas uspokojeno. Pravda, krabička laděná do zelena je trošku křivotvará, ale co už s tím nadělám, kdo ví, na co zrovna ten chudák Číňan při pletení myslel. V úložném prostoru v posteli v ložnici mi to voní jako v čajovně a já tajně doufám, že do zítřka můj drahý nepojme žádné podezření... :)


Kuky aneb růžovka podruhé


O mém milovaném plyšovém Kukym jsem psala před rokem v článku na Téma týdne Rasismus. Článek se jmenoval


a protože co jsem chtěla, jsem o Kukym napsala, rozhodla jsem se vám ho "vyrobit" :). Ráda bych vám představila velmi jednoduchý (a dle mého silně návykový) program, na který jsem nedávno narazila. Jedná se o virtuální barvičkopatlání a překvapivě na to nemusíte být žádným umělcem, což se mi náramně hodí :). Každý krok můžete vrátit zpět, barev je tam sice jen patnáct, ale na vyblbnutí to stačí, můžete měnit tloušťku barevné čáry a dílko lze dokonce i rozvibrovat. Na závěr si obrázek uložíte, program vám vygeneruje odkaz, který následně můžete vkládat kamkoliv se vám zlíbí. Ostatní po rozkliknutí vašeho odkazu uvidí, jak jste, krok za krokem, obrázek tvořili a já tak někdy nestačila žasnout nad úžasnými dílky mých přátel...

Tady je můj Kuky...


A co vy? Podělíte se o své výtvory v komentáři pod mým článkem? :)

Maňásci na prst - návod


Minulý týden jsem slíbila mini návod na maňásky, tak jsem tu zpět i s ním :).

Na výrobu maňásků budete potřebovat:

- různobarevnou vlnu - použila jsem ji na uháčkování tělíček a na vlasy

- háček na háčkování

- nůžky

- tavnou pistoli a tyčinky lepidla jako náplň do pistole

- různobarevnou pěnovou gumu nebo flísové dekorace

- plastová očka - nemáte-li, nevadí, snadno si je vyrobíte z pěnové gumy

Těla maňásků můžete vyrobit i z kousků látky nebo z ustříhaných prstíků starých zimních rukavic. V tom případě si místo háčku připravte jehlu a nit.

Maňásci na prst


Už je to pár měsíců, co do mě starší synek začal hučet, že by si moc přál maňásky na prst. Že prý by s nimi hrál tomu mladšímu divadlo. Ač svoje děti miluju, nadšená jsem z toho dvakrát nebyla a tak se mi před výrobou maňásků dařilo úspěšně unikat. No jo, jenže to bych se taky mohla "prounikat" až do puberty mých dítek a to se obávám, že bych se místo poděkování za ty potvůrky dočkala tak leda označení "vrcholu trapnosti". Takže jsem se do toho pustila a protože poslední dobou není moc času nazbyt, realizace trvala s přestávkami dobře přes měsíc. Ale nakonec se zadařilo a dílko brzy doputuje do správných rukou coby dáreček na Den dětí :). Jestli fandíte více maňáskovým zvířátkům, inspiraci najdete u Kerrii.

Hotoví maňásci :)

Hasta La Vista Baby!


Minikomiks na téma "Hra na pravdu" se zaměřením na vaječnou krizi. Pro rejpálky - ano, ta vejce mi leží v žaludku :). Ale jenom malounko...

Plyšový Sackboy


Když se koncem roku 2008 na trhu objevila hra s názvem LittleBigPlanet, všichni doma jsme si jí zamilovali. Pár měsíců na to jsem synkovi slíbila, že se mu pokusím vytvořit plyšáčka alespoň trošku podobného hlavnímu představiteli této hry - "Sackboyovi". Sice mi to, než jsem se dokopala k realizaci, trvalo přes tři roky, ale nakonec se dílko povedlo. A protože jsme se od té doby rozrostli ještě o jedno dítko, které "Sackboye", v jeho řeči "ňaňa", miluje taky, exempláře jsou rovnou dva...:)

Takto vypadá originál - omlouvám se za kvalitu fotografie, ale byla pořizovaná z televize, protože hru LittleBigPlanet hrajeme na konzoli PS3...

Ach to ego... :)


Poslední dobou jsem řešila dilema, zda mám na svých stránkách členství v Autorském klubu propagovat. Moje hnusné, vychloubavé a polichocené ego mělo navrch, takže nyní zůstala otázka, jakým způsobem. Nakonec vyhrálo mé hračičkové já :).