Čajítkový vrah

 Čajové dýchánky se svou paní,

užívali jsme si v době ranní.

Dokonale sladěný náš vztah byl,

teď vím už, v jak velkém bludu jsem žil...

To si tak lebedím ve své póze,

mysl má pluje v čajové próze.

V tom "žbluňk!" Najednou na dně zevluju.

Drzost! Já že prý blbě louhuju?!?

Přes okraj násilím mě shodila, 

ta mrcha se u toho bavila!

Pchá! Překrutou smrtí však nezhynu,

páč v hlavě mám vzduchovou bublinu!

(P.S: neposlouchejte ho, je to herečka. Vždyť se u toho směje :)).

(P.S2: Kdo by si chtěl připomenout doby našeho pohodového vztahu, může tak učinit u básně Společník:)).

Miss petržel

Blog.cz nepřeje básníkům. On tedy nepřeje nikomu - básníky a pisálky počínaje a fotografy či umělci konče. Reklamy przní začátky článků všem, ovšem u veršů to bývá vidět nejvíc. Doposud mě tento nešvar díky programu na blokování reklam míjel, co oko nevidí, to srdce nebolí, že jo. O to větší bylo moje zděšení, když jsem uviděla svou rubriku Střevo básnické v přístroji, na kterém blokování reklam nainstalováno nebylo. Jako perfekcionalistovi mi ten pohled na naprosto nesymetricky rozhozené básně nedal spát a musela jsem všechny dodatečně alespoň "odentrovat". Vypadá to šíleně, ale pořád koukatelněji, než odstavce à la Picasso. Tentokrát jsem ale moc "entrovat" nemusela, bohatě postačil můj stěžovací úvod :).

Miss petržel

Jsme krasavci a krasavice

kdo z nás se vám líbí více?

Světlá pleť a nožky ladné

nemohou vás nechat chladné!

Místo schůzky s hlávkou zelí

dej si rande s petrželí!

Petržel

Bývala jsem ideálem krásy

pro ty mý hustý zelený vlasy

Všechny řádky petrželí

mi to háro záviděly

A pak

Když ze země mě tahali

holou hlavu mi nechali

Pryč jsou časy tý zelený patky

na hlavě zbylo jen číro krátký

Bývala jsem ideálem krásy

pro ty mý oči a dlouhý řasy

Všechny řádky petrželí

kukadla mi záviděly

A pak

Když ze země mě tahali

jedno oko mi servali

Pryč jsou časy těch překrásných očí

nikdo se za mnou dnes neotočí

Někdo by řekl, že není to fér

že život můj je jako černej tér

Já si to myslela taky

Viděla jsem jenom mraky

A pak

"Pojď ke mně, krásko" ona mi řekla

a já jak vařená mrkev změkla

Mám prý být hrdá na kouzelný nos

jsem šťastná, že padl na mě ten los...

Společník

Jsem gentleman ze silikonu

háv můj je v šedobílém tónu

největší poklad svůj skrývám v tmách

pečlivě nacpaný v kalhotách

Sušené lístky voňavého čaje

přenesou nás do ceylonského ráje

Čajová lázeň hřeje jak kamínka

(občas mi z kalhot uteče bublinka)

Těší ji, že nepije sama

krásný vztah vznikl mezi náma

Oběma nám ke štěstí stačí

zelené thé s ovocem dračím...

Andělka

Jednou takhle při pondělku

přes tlustou zeď kamennou

zírala jsem na andělku

s tváří šedozelenou.

Co tak civíš, milé dítě?

Budíš tady veselí!

Za barvu zpuchřelé nitě

můžou deště kyselý!

Dítě z kamene

Projevy plamenné

zurčení pramene

slýchávám

Větvovím sevřené

do mlhy halené

jsem dítě z kamene

Bytosti ztrápené

životem zhrzené

vídávám

Kapkami zkrápěné

vůněmi zmámené

jsem dítě kamenné

Jsem dítě kamene

Kmotřička

Za oknem tančí svůj valčík vichřice

Nám krásně teplo je v rohu sednice

Bolavá kolena zahřívá z kamen

Veselý rozverně laškovný plamen

Zubatá za dveřmi kosu si klepe

Srdce však stále si v svém rytmu tepe

Poťouchlá kmotřička tiše se směje

"Tak ještě chvíli, dokud plamen hřeje..."

Je čas

Poslední něžné políbení

"Držte se za ruce, však to nic není"

Dvakrát švih kosou, milosrdná byla

Pak jemně pod plášť dvě holátka skryla

Z plamene zbývá už jen malinký chvost

Pohled na dva staroušky zvláštní je dost

Stulení sedí pod dekou

V papučích

Na dvorku skotačí si bez úcty sníh...

Dort - dýně

Na ten svátek Halloweena

připíjím si láhví vína.

Pak vytáhnu ze skříně

kostlivce a dvě dýně.

Taky jednu z lednice.

Byla chutná, velice!

Růžový brejle

Růžový brejle

Brejle mi spadly z očí,

byly to brejle růžový.

Docela mě to točí,

mám pocit krávy jalový.

Brejle jsem někde ztratila,

roky držely pevně.

Dřív bych pro ně snad vraždila,

teď dala bych je levně.

Dala bych je i zadarmo,

kdybych ty brejle měla!

Slušná jsem byla nadarmo,

růžový zákal měla...

Já léta byla tak milá

(husa přesněji řečeno).

Společnost naše je shnilá

a já blbá jak vemeno.

Zmizely brejle růžový,

dřív slza by mi ukápla,

teď najít ty dvě skla snový

na místě bych je rozšlápla!

Autozadek

V létě, při cestě z Petřína,

svádět chtěla mě mašina,

zadeček na mě špulila,

k tomu se divně culila...

"Děvče, jsi krapet ojetá

a možná trochu popleta,

mě víc, než holky okatý,

berou spíš chlapi svalnatý!"

"Pardon, voči moc neslouží

dík soli v zimě, vod louží.

Jsem jenom blbá reklama

s vypuštěnýma gumama...

Já tady na svou půlkáru

zvu kolemjdoucí do báru,

mý vočiska jsou majáky

pro štamgasty a pijáky...

Tak jednu na mě, paninko!

A usmějte se malinko,

nemusíte se o mě bát.

Přijďte se zjara podívat!"

Když myši šeptají

Šeptá tiše táta myší

z křesla ve své tajné skrýši:

"Maminko, to je krásný den,

copak té Velké provedem?"

Šeptá tiše. Když to slyší

od sporáku máma myší:

"Velká dnes dře do úmoru,

vrhneme se na komoru!"

Šeptá tiše dítko myší

z pokojíku v tajné skrýši:

"Co kabely jí překousat?

Nahraná je bez TV/SAT!"

Šeptá tiše děda myší

který trochu špatně slyší:

"Já bych si dal dnes k obědu

dva plátky sýra na medu!"

Šeptá tiše babi myší

z ušáku v té tajné skrýši:

"Nedoslýchavý jsi silně,

dědo, řeč je o svačině!"

Proč že ty myšky šeptají?

Velká se vůbec netají

nenávistí svojí k myším,

jančí, jen je šustit slyší.

Myši jí jekot oplácí

velikou (dle nich) legrací,

koušou, smrdí a bobkují,

na cizím jídle hodují.

Kdo to začal, už se neví,

tahle válka, to je prevít,

zuby nehty se jich drží,

žasnout lze jen nad výdrží.

A tak dál myšky šeptají,

Velké naschvály dělají
a spolu věčně soupeří...

Sakra! Kde mám svou večeři?!

Osmé zadání (téma Šepot) Netradiční soutěže, která potrvá až do Vánoc a kterou pro své čtenáře připravila blogerka Lucerna :).

Veverka v montérkách

Než začnete číst, ráda bych vás předem upozornila, že ačkoliv by to tak mohlo vypadat, báseň nevznikala pod vlivem žádných omamných látek ani za přítomnosti alkoholu, neb v lednici je místo něj mléko a bar v obývací stěně sice praská ve švech, ale ne obvyklou barovou náplní, nýbrž pohádkovými DVD. Mé skromné tajné přání, že by eventuálně něco ostřejšího tekutého do naší domácnosti přibylo, byla velmi rychle pohřbeno, protože mě všichni o narozeninách obdarovali bonboniérami. Ale abych nekřivdila, jedna byla s koňakem :).

Báseň je splněním třetího zadání (téma Modrá veverka) Netradiční soutěže, která potrvá až do Vánoc a kterou pro své čtenáře připravila blogerka Lucerna :).

Jo, a nesmějte se. Zkuste si něco vymyslet s modrou veverkou :).

Trilobit

Já mám doma trilobita!

Co říkáte? Že jsem cvok?

Že jsem asi pěkně zlitá?

Nebo že mám nervů šok?

Tak já přidám další sloku...

Za to, že nemůžu pít

oblíbenou sklenku moku,

může právě trilobit!

Při mé cestě do marketu

je můj krásný skromný sen
(plenit fernetu paletu)

tenkým hláskem přerušen.

"Mě jsi přeci vždycky chtěla,

koukni se sem, tady jsem!"

"Ksakru, co to?" já jsem klela,

ale šla jsem za hlasem.

Ve výloze, z které sálá

pro umění jemný cit,

z šutru pevného jak skála

kouká na mě trilobit!

V očích jiskry a vzrušením

přestává mi srdce bít,

já procházím si mučením...

"Áááá! Ten kámen musím mít!"

Všechny prachy na lahvinku

echt kvalitního pití

putovaly na kravinku

ve formě trilobití...

Dneska večer se nezliji,

já držím prázdnou tašku,

hlavně že mám fosílii,

kašlu na blbou flašku!

Mňamkové hádanky :)

Za barem II #22: Hádanky pro malé kuchtíky

Zadání dvaadvacátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Ale že to bylo peklo je vymyslet :)

Hádanka č.1

Je jak míč kulatý

(někdy i šišatý :)),

slupku má zelenou,

dužinu červenou,

šťavnatý, dobroučký

jak cukr slaďoučký...

Epes rádes MENU :)

Za barem II #7: Veršované MENU

Zadání sedmého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Pekelný úkol, pekelné vedro, pekelně znavená mozkovna, pekelný výsledek... :)

Chod první - Knedlíčková polévka

Každý vám to o nás poví,

my jsme kluci polívkoví!

Zelenina a knedlíčky,

porce masa a nudličky.

Polévka nej ze všech je ta,

když v ní zůstane lžíce stát!

Krokodýl Okurka

Za barem II #6: Zeleninová příloha

Zadání šestého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Divíte se prázdné tlamě?

Kde že mám své krásné zuby?

Protéza má naštvala mě...

Tak jsem vyplivl ji z huby!

Masochistické hrátky dopravce

MHD

-

masochistické hrátky dopravce

Pan řidič si srandu tropí,

venku třicet, on však topí!

Okna nejdou zas otevřít.

Já posílám ho za to v řiť...

Důchodkyně svojí holí

do mne buší. Au, to bolí!!!

Loktem strčí, nohou dupne,

na sedadlo hbitě hupne.

Spokojeně pomlaskává,

zbytky jídla vyšťourává,

protézu na odiv dává.

Začíná mě bolet hlava...

Přede mnou na tyči visí

paní s dechem Wé Cé mísy.

Zírám němě na koláče

potu. Můj nos tiše pláče.

Zprava na mne sype lupy

týpek z hodně divné tlupy.

Zleva mi zas pod nos trčí

chlupy dlouhé jako smrčí.

Třicet dítek poblíž vřeští.

Hlava mě už pěkně třeští.

A hned vedle bezdomovec

vonící jak hnoje kopec.

Horko, těsno a odér z bot,

přetloukaný parfémy pot,

oční tiky působí mi.

Chci být doma, mezi svými!

Dav mě plive na ulici,

já se šklebem na svých lících

šťastná, že vše přežila jsem,

poklekám v prach a líbám zem...

Cinkavá

Pokud se vám, stálicím :), bude zdát básnička povědomá, máte pravdu. Původně byla složená v roce 2010 pro Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri k jeho narozeninám, s jeho dovolením jsem jí předělala tak, aby byla dětem milejší a srozumitelnější. Obrázek je mláďátko - staré něco málo přes týden :).

Opět věnováno Pohádkovému kulíškovskému blogu :).

Cinkavá

Na planetě Palačinka
v domku zvaném Mokrá plínka
nad postýlkou něco cinká.
Jemně, jako konvalinka.

Je to víla? Lesní žínka!
Půvabná jak kopretinka
s krásným jménem Pavučinka
dohlíží nám na miminka.

V domku zvaném Mokrá plínka
zjišťuje, zda-li už spinká
malinkatá manekýnka
sladká jako nektarinka.

Hajánková

Už nějakou dobu jsem koketovala s myšlenkou založit novou rubriku pro moje děti. Tam jim budu kreslit, psát básničky a povídky. Pohádky ne, ty totiž nezvládnu, ani kdybych se na hlavu stavěla. Divný, že jo? Tak už je to tady a rovnou s první básničkou i obrázkem, oboje věnované blogu Kulíšků :).

Hajánková

Maminka se něžně sklání
nad miminkem ve svých dlaních.
Naplňují jí ty chvilky
bez plexiskla, bez postýlky.

Loučí se, musí zakrátko
vrátit zpět svoje děťátko
do vyhřátého pelíšku
kde moc dobře je kulíškům.

Do ouška šeptá mu tiše
"Krásně snová ať je říše
tvá a poklidný máš spánek.
Ať nad tebou bdí Hajánek..."

Přeji vám...

Přeji vám...

Vánoční svátky v klidu a pohodě,

lásku, štěstí a hodně zdraví.

Absenci pocitu "žaludek na vodě"

(malý panák možná to spraví :)).

Nový rok bez hádek a karambolů,

nakrmení vašich kasiček.

Ať potkáte minimum tupých volů.

Anebo přihlouplých kraviček.

To vše vám opravdu od srdce přeje

mladá a bláznivá maminka.

Ta, jejíž bránice často se chvěje,

blogerská fanynka Janinka.

:)