U letošního pečení beránků jsem čekala ledasco - od odpadlých čumáčků na způsob Michaela Jacksona, přes chybějící nevykynutá ouška a tělíčka vypadající díky rozinkám a kandovanému ovoci jako po útoku vosího roje, až po vyhřezlá bříška a roztrhaná zádíčka, za která by se nemusel stydět ani vlkodlak. To, co jsem ale vytáhla z trouby tentokrát, předčilo všechna má očekávání. Ti dva beránci se prostě domluvili, že mě letos nepřivedou na pokraj šílenství a že si ani nebudu muset otevřít víno... A já se na tuhle tradici tak těšila! :)
Z forem vypadli dva dokonalí beránci, kterým jsem nemohla vytknout ani fň. Tedy až na to, že jeden beránek nevypadá díky zvláštní formě ani trochu jako beránek, ale to si určitě z mých předešlých článků pamatujete. A tak přišla na řadu tradiční velikonoční transformace, letos už sedmá. Minulý rok od čtenářů padaly pro další ročník návrhy jako ježek, myš, hroch, nosorožec, morče, koala, surikata či ussurijský tygr. Už jsem byla rozhodnutá pro myš, když mi kolegyně v práci navrhla, že když má Matýsek tak rád husy, až udělám ji. Nápad se mi líbil, Matýskovi taky, a tak vám tedy mohu slavnostně představit beránkovou velikonoční husu. Nečekejte žádný estetický zázrak, ale slibuji, že na hladké celistvé polevě do příštího roku zapracuju :).