Zobrazují se příspěvky se štítkemTvoření - kreslení. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemTvoření - kreslení. Zobrazit všechny příspěvky

Veřejné bruslení


Můj muž o mně říká, že zraju jako víno. S tím souhlasím, i když on to vnímá ze své perspektivy trochu jinak, než já. Sama na sobě to vidím hlavně v přístupu k životu, obzvláště poslední dobou exceluji v překonávání překážek a bloků z minulosti. Kupříkladu takové brusle, to je moc fajn věcička, ovšem před čtvrtstoletím jsem si to nemyslela.

Tenkrát jsem na nich stála poprvé v životě a malý zamrzlý rybníček, který mi měl být učitelem, sice vzbuzoval nejistotu a respekt, ale žádný veliký strach jsem z něj neměla. Netušila jsem, že ohrožení přijde v podobě mého netrpělivého otce, který mě se slovy "Tak už, Nanče, konečně jeď!" strčil do zad. Ze své žirafí výšky jsem se skácela vzad na hlavu a skončila v bezvědomí. Když jsem se po chvíli probrala, byla jsem slepá a zvuky kolem jakoby bublaly pod vodou. Vše se sice brzy srovnalo, i z otřesu mozku jsem se zotavila poměrně rychle, nicméně to vše způsobilo blok, který jsem si celé čtvrt století s pocitem tehdejší křivdy pilně přiživovala a hýčkala. A bylo by tomu tak do mé smrti, kdyby před rokem děti nepotřebovaly brusle do školy, kdyby si je manžel nekoupil taky a kdybych já neřekla "No tak teda jo". Jsou krásné, bílé s fialkovým designem a když si je obuji, vypadá moje nožka stejně líbezně a elegantně, jako noha Yettiho družky. 

Jak jsem se naučila kreslit


Kdysi dávno jsem u blogerky Jarušky obdivovala její kresby tužkou a díky ní se tak dozvěděla o kurzu Kreslení pravou mozkovou hemisférou. V tu chvíli jsem věděla, že se to chci naučit taky, ale protože to bylo v době, kdy jsem se vrátila do práce po rodičovské dovolené (a když už jsem se rozkoukala, přišla těžká operace a neustále nemocné dítko), na nějaký dvoudenní kurz jsem neměla čas ani pomyšlení. A tak jsem jich několik prošvihla i přes to, že se konají tak blízko a v takovém zapadákově, jako je Jablonec. Ale jak říká můj milý polovičák, všechno chce svůj čas a protože se postupem času všechny nečekané překážky urovnaly, nechala jsem si kurz nadělit k narozeninám. A jako nevěřící Tomáš, tedy Janinka, jsem tam šla s očekáváním, že odtamtud po dvou dnech půjdu s nálepkou prvotřídního mazala.

Den první - úvodní kresba, na kterou jsme měli půl hodiny a která měla znamenat začátek naší kreslířské cesty, takové srovnání před a po. Upozorňuji, že jsem nikdy portréty nekreslila, vlastně jsem o svých schopnostech měla velice pochybné mínění, neb v dětství bylo moje nadšení pro tužku zdárně zadupáno mou maminkou do země. Nemyslela to zle a zcela jistě o tom nemá dodnes ani tušení. No a já jí to připomínat nebudu, protože ji moc miluju a jsme rády, že se máme. Na některé věci si zkrátka člověk opravdu musí počkat. I když to trvá třeba třicet let :).

Při kreslení tohoto obrázku jsem si pomáhala v rychlosti načrtnutými vodícími čarami, které byly i na předloze. Proto možná výsledek nevypadá tak strašně, jak jsem očekávala.


Poloviční ochutnávka a prosba


Nastává den B - bordel, blázinec, Bohnice, mírnější formou řečeno den S - stěhování. Musela jsem si sem neplánovaně akutně na chvíli odskočit od krabic, pytlů a popelnic, nebo by mi předčasně hráblo. Na to, že se máme zítra stěhovat a ještě včera nebylo v koupelně umyvadlo, sprchový kout, v kuchyni kachličky, v bytě odpady a správně zapojená elektřina a na podlahách lišty, je má panika zatím podezřele v mírné fázi. Ale když se nebudu ozývat déle jak měsíc, vězte, že jsem to nejspíš neustála a opravdu to byl den B. Dost remcání, je to jenom párkrát za život, pevně věřím, že mě z "nového doma" dostanou, bude-li mi přáno, až za pár desítek let už jenom nohama napřed :).

Falešný patchwork jsem musela jako uklidňovací metodu na nějakou dobu hodit za hlavu, nebo spíše do krabice, protože bych v tom bordelu stejně nic nenašla, v době předstěhovací mi ale přišlo do cesty nemocné dítko a já, protože jsem nemohla do práce, tak měla čas na ilustrace do druhého dílu Pohádek pro kulíšky. Snad se prckům budou líbit, těm našim tedy moc, Matýsek mi komentoval každý obrázek :). A tak vám přináším poloviční ochutnávku...


...a zároveň mám na vás prosbu - na vydání terapeutických pohádek pro miminka a jejich rodiče chybí už jen necelé tři tisíce a do konce sbírky zbývá pár dní. Můžete-li pomoci, bude vám spousta lidí nesmírně vděčná, není-li to ve vašich silách, velmi pomůže i sdílení tohoto odkazu :


Vřelé díky všem! :)

Kreslení 3D, pokus první


Před nějakou dobou se mi dostal do ruky návod na kreslení 3D ruky a protože mi realizace výtvorů trvá vždy úděsně dlouho (pořadník a čekací doba každého nového tvoření jsou v současné době vážně dlouhé...), dostal se obrázek na řadu až teď. I když to vypadalo podle návodu velmi jednoduše, ve skutečnosti tomu tak nebylo ani trochu. Hlavně proto, že jsem na kreslení levá (ale vyzkoušet jsem tuhle techniku moc chtěla, páč jsem taky paličák a když to zvládnou ostatní, tak já přece taky, že jo :)) a než jsem si našla správný styl a pomůcky a překonala fáze pokus-omyl, chvíli mi to zabralo. Ale nakonec se zadařilo, dětem se to líbilo a to se počítá... :)

Finální pohled


Jedlůvky a jedůvky


Za barem II #33: Atlas hub
Zadání třiatřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Úkol zněl jednoduše - vyfotit nebo nakreslit šest druhů hub, tři jedlé a tři jedovaté. Původně jsem do toho lesa opravdu chtěla jít, houby najít a stařečkem fotoaparátem je zvěčnit. Ale když mi maminka smutně udělala přednášku o tom, že u nás nerostou (a když už to řekne ona, naše "čmuchalka houbová", která z toho lesa vždy něco přinesla, i když ostatní houbaři spráskaně chodili domů s prázdným košíkem, můžete tomu věřit na 100% :)) a ona vůbec neví proč, pustila jsem se raději do zvěčňování pastelkového.

Jedlé trio

Bedla vysoká


Písmenkovánka


Za barem II #29: Omalovánka - ABECEDA
Zadání devětadvacátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Míšova písmenková polévka :)


Zase jsme čmárali :)


Za barem II #24: Omalovánka - Miska s ovocem
Zadání čtyřiadvacátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Kreslil Míša. Vážím si jeho zápalu, protože vím, že s tužkou není moc kamarád... Holt, sportovec a umělec přes čmárání z něj, stejně, jako ze mně, nikdy nebude, ale zase, na rozdíl ode mně, krásně hraje na klavír a staví si roboty... :)


A můj omalovánkový příspěvek

Koktejlovánky


Za barem II #15: Omalovánka - Koktejl
Zadání patnáctého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Kreslil Míša :)

Čokoškové omalovánky :)


Stejně, jako o minulých prázdninách, jsem se i letos rozhodla zahrát si roli barmanky v Mléčném baru. Za tuto soutěž jsem milé Mami neskonale vděčná, neboť následující dvouměsíční prázdninová ponorka s mým skoro třeťákem nebude tak šílená, má loňská zkušenost to jen potvrzuje. Když budu moci dítko zavalit úkoly (ono totiž v této soutěži platí jeden den - jeden úkol), nebude mít tolik času vymýšlet kraviny, kvůli kterým mi občas téměř tečou nervy. Minulý rok jsme si soutěž náramně užili a letos, když bude moci pomáhat i ten mrňous dvouletý, bude to teprve zábava :).
Takže moji milí, připravte se na další megaprázdninovou várku článků (pokud tedy budeme stíhat) a stejně jako loni se můžete kochat, chválit, zírat, nadávat, slintat, kritizovat, komentovat, ignorovat, inspirovat a tak dál a tak dál, hurá lemra, ať žije léto!

Za barem II #1: Omalovánka - Čokoláda
Zadání prvního kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Výtvory mého dítka :)


Cinkavá


Pokud se vám, stálicím :), bude zdát básnička povědomá, máte pravdu. Původně byla složená v roce 2010 pro Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri k jeho narozeninám, s jeho dovolením jsem jí předělala tak, aby byla dětem milejší a srozumitelnější. Obrázek je mláďátko - staré něco málo přes týden :).


Cinkavá

Na planetě Palačinka
v domku zvaném Mokrá plínka
nad postýlkou něco cinká.
Jemně, jako konvalinka.

Je to víla? Lesní žínka!
Půvabná jak kopretinka
s krásným jménem Pavučinka
dohlíží nám na miminka.

V domku zvaném Mokrá plínka
zjišťuje, zda-li už spinká
malinkatá manekýnka
sladká jako nektarinka.



Hajánková


Už nějakou dobu jsem koketovala s myšlenkou založit novou rubriku pro moje děti. Tam jim budu kreslit, psát básničky a povídky. Pohádky ne, ty totiž nezvládnu, ani kdybych se na hlavu stavěla. Divný, že jo? Tak už je to tady a rovnou s první básničkou i obrázkem, oboje věnované blogu Kulíšků :).

Hajánková

Maminka se něžně sklání
nad miminkem ve svých dlaních.
Naplňují jí ty chvilky
bez plexiskla, bez postýlky.

Loučí se, musí zakrátko
vrátit zpět svoje děťátko
do vyhřátého pelíšku
kde moc dobře je kulíškům.

Do ouška šeptá mu tiše
"Krásně snová ať je říše
tvá a poklidný máš spánek.
Ať nad tebou bdí Hajánek..."


Přeji vám...


Přeji vám...

Vánoční svátky v klidu a pohodě,
lásku, štěstí a hodně zdraví.
Absenci pocitu "žaludek na vodě"
(malý panák možná to spraví :)).

Nový rok bez hádek a karambolů,
nakrmení vašich kasiček.
Ať potkáte minimum tupých volů.
Anebo přihlouplých kraviček.

To vše vám opravdu od srdce přeje
mladá a bláznivá maminka.
Ta, jejíž bránice často se chvěje,
blogerská fanynka Janinka.

:)

Týden 50.


Pondělí
Proběhlo šňupáro-holubo-soplo-nudlo-šušňo-vrkounobádání pod mikroskopem :). Kdo se chce pobavit, může tak učinit ZDE.

Moje intuice, že zázračné uzdravení nebude tak úplně košér, zase vyhrála. Matěj se dusí a jako už tolikrát, mám podezření na laryngitidu.

Úterý
Paní doktorka potvrdila moje laické podezření a nasadila kortikoidy. Naštěstí v případě laryngitidy zabírají ihned a stačí jen dvě dávky, tak snad to tělíčko tak nezatíží, i když je to svinstvo.

Pátek
Je prosinec, v Jablonci řádí sněhová vichřice a silničáři jsou zaskočeni, že sněží! Proč mě to ani trochu nepřekvapuje? :)

Návštěva vánočních trhů díky (Bohu) sněhu zažehnána, nemusela jsem manžela ani moc dlouho přemlouvat, stačilo jemně naznačit, že když jsem šla ze školy okolo, bylo na zboží ve stáncích spousta sněhu. Cesta "okolo" byla mimochodem báječným zážitkem na nervy - v jedné ruce deštník, druhá tlačila kočárek skrz dvacet centimetrů těžkého sněhu a v kočárku řvoucí dítě, kterému se pramálo líbil sníh a vichr, který se k němu dostal i přes pláštěnku.

Týden 46.


Pondělí
Učiněno pozoruhodné zjištění - složit na kousky rozebraný kočárek je mnohem těžší, než ho rozložit. Teplota mozku stoupá, můj oblíbený Tetris je mi v tuhle chvíli houby platný. Po hodině práce se složený kočárek blýská novotou a hlavně, krásně voní...:)

Středa
V noci se mi zdál pošahaný sen. S mojí spolužačkou ze základní školy jsme byly pozvané na otevření nového závodního okruhu. Jako čestní hosté jsme my dvě (vyšňořené do historických kožených oblečků, čepic a brýlí) tím tankodromem projely a když jsme dorazili na konec, stála tam vysoká budova s kulatým půdorysem. Uvnitř to vypadalo jako ve velkých garážových domech, tmu, která tam byla, ozařovalo pouze nouzové osvětlení a... ohromné billboardy s mými kresbami pro kulíšky. No jak říkám, pošahaný. Jeden obrázek vám sem dám, ten který jsem na těch reklamních poutačích uviděla jako první...
Čas pro reklamu - krásné pohádky pro kulíšky (malá nedonošeňátka) a jejich rodiny doplněné ilustracemi najdete v knížce, která by měla vyjít během prosince. Až vyjde, určitě sem napíšu více informací...

Kulíšek :)


Večer parádní třídní minirychlosraz.

Týden 42.


Pondělí
Díky roky zatracovanému Facebooku jsem navázala kontakt s příbuznou mého "dědečka". Nikdy jsem ho neviděla a moje rodina o něm nemluví, takže všechny informace, které jsem o něm získala, byly z úmrtního listu, ke kterému jsem se dostala díky ochotnému majiteli pohřebního ústavu a výpisu z katastru nemovitostí (zlatej internet). Práce na rodokmenu, která se díky nedostatku základních informací před lety zastavila, se tak možná znovu rozjede. I když... neříkej hop, dokud nepřeskočíš, ze strany nově nabytého rodinného příslušníka jasně cítím obavy, že si budu klást nějaké nároky. Mně však jde opravdu jen o informace potřebné pro mé pátrání a sestavování rodokmenu.
Otázky, které měla, jsem zodpověděla a uvidím, co bude dál, není každodenním uživatelem počítače, počítám, že do týdne by se znovu mohla ozvat.

Úterý
Vrhla jsem se na kreslení obrázků pro Kulíšky.

Kdo bude dnes vařit?


Za barem #45: Vystřihovánky - Kuchař, kuchařka
aneb
"Kuchař bez čepice je jak kostel bez zvonice"

Zadání pětačtyřicátého kola soutěže najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).


Banán José Jalapeño


O letošních prázdninách jsem si kromě role mateřské přibrala i roli barmanky v Mléčném baru. No, ona to není jenom barmanka, ale i kuchařka, číšnice, aranžérka a sám Pán Bůh ví ještě co . Takže následující dva měsíce vás na mém blogu čekají trochu jiné články, než na které jste zvyklí. A změna bude i v jejich množství, protože jeden den barmanky = jeden úkol. I když už teď dopředu vím, že v žádném případě všechny úkoly nesplním (nejsem maniak, co všechno umí, všude byl, všechno zná a zvládne), bude článků v nově založené rubrice přeci jenom trochu více.
Takže se kochejte, nadávejte, slintejte, kritizujte, chvalte, smějte se, komentujte, inspirujte se... A nebo prostě jenom upadněte do letargie a hrajte mrtvého brouka, divit se vám nebudu .

Za barem #1: Omalovánka - Ovoce
aneb
"Banán José Jalapeño"

Zadání prvního kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).