Prasárna letošního léta

Tak. Největší rasovina letošního léta je za mnou. Kdo by hádal, že mám na mysli mnou nedávno avizované stěhování, hluboce se mýlí, to totiž nejspíše vyjde na období podzimní. Onou prasárnou mám na mysli obalování učebnic pro mého "skoročtvrťáka" a upřímně, dostat se mi do rukou ten, kdo má na svědomí, že každá kniha má jiný rozměr, jen ne ten, na který se prodávají obaly, je po smrti. A dostat se mi do rukou ten, kdo může za to, že se téměř všechny učebnice pyšní deskami tvrdými asi jako toaletní papír, zhyne krutou smrtí taktéž. A nebo ne. Oba bych nahnala do papírnictví pro pevné "áčtyřkové" obaly, dala jim do rukou nůžky a izolepy a nechala bych je na míru obalovat učebnice pro celou základní školu. Ne, pro všechny základky ve městě! Páč mi těch asi osm učebnic ubralo dvě hodiny volného času ze zasloužené dovolené a to ani nepočítám, kolik tohle obalování ubralo sprostých slov z mého košatého slovníku a kolik šedých buněk mozkových zemřelo při vymýšlení, kde "to" střihnout, abych "tomu" neublížila.

Ale dost remcání. Dnes se vrací prvorozený z tábora, což v praxi neznamená nic jiného, že v naší domácnosti opět začne znít dvacetkrát denně "mám hlad" a "co bude k jídlu". A že se nám konečně vrátí do normálních kolejí "postelový" život, neboť náš prvorozený funguje jako jakási uspávačka druhorozeného, kteroužto funkci jsme v době jeho nepřítomnosti přebírali na střídačku my, dospěláci. A protože jsme při uspávání téměř pokaždé usnuli :), nikdy jsme nespali ve svých postelích a spolu...

A na závěr občas oprašované rubriky nakonec něco opravdu pozitivního - někdy jsou ty děti na zabití, ale ony vědí, jak na nás. Třeba když se vás váš tříleťák po několikáté zeptá, jestli to na té tašce, kterou jste si právě koupili, jste vy. Co na tom, že s tou odbarvenou krasavicí máte společné akorát tak ruce a možná barvu vlasů a že si říkáte, jestli to dítě náhodou nepotřebuje k očnímu. Stejně vás to nakopne a zahřeje... :)