Týden 48.

Pondělí

Namlsaná neuvěřitelně hodným prvorozeným dítkem jsem automaticky a naprosto nelogicky předpokládala, že i to druhé, dnes rok a půl staré, bude stejné. Jo, taky už vím, že to byla blbost. Ježíšku, nikdo mi neřekl, že mít děti je taková fuška! Po dni plném "Matěji nesmíš, nedělej, nesahej, nestrkej, nelez, neotvírej, nekřič, nebreč, nech, nevyndávej, nehrab, nebouchej, nechoď, nelez, nelítej, nematlej, nevylévej, netřískej, netahej, netrhej, nervi, nevypínej, nezapínej, nenič, neslintej, nebourej, nebij, neolizuj, nestrhávej!" jsem zralá na panáka.

Nenápadně jsem se ptala svojí maminky, jestli jsem jí taky měla tak na háku, jako má mě náš Matěj. Prý jo, dělala jsem si, co jsem chtěla. A prý to je naprosto normální, že takhle malé děti neposlouchají. Což znamená, že starší Míša je... asi nenormální. Nebo co? :)

Středa

Koberec, který jsme si pořizovali před čtyřmi lety, kromě pořádného vysátí, nebyl nikdy jinak čištěný. Nějak nebylo potřeba. S příchodem druhého dítka se ale na koberci objevily dva miliony třistapadesátpět tisíc fleků a flíčků různých barev, tvarů a velikostí.

S čištěním bylo třeba počkat, až děti usnou, aby mi po vlhkém koberci netlapkaly, a tak jsem skončila až v půl desáté večer. Ještě, že pod námi pořád nikdo nebydlí. A i když byl výsledek skvělý - zůstaly fleky jen dva a vidím je jen já (asi nějaká deformace, či co :)) - během akce jsem se zapřísahala, že další případný záchvat čištění uspokojím strojově. Už nikdy více na kolenou a s kartáčem.

Čtvrtek

Míša má horečku a tak ho nechávám doma. Je šťastnej jako blecha. No chápete to?

Výsledky na boreliózu dobrý, takže vlastně blbý, čeká mě revmatologie. Uvidíme.

Ideální pohodářskou kombinaci "Matěj spí v kočárku + karamelová zmrzlina + plus zírání do výlohy plné báječných knížek narušil holub, který mě pos..l. Tak to ale vážně pos..l.

Pátek

Jdu Míšovi pro úkoly, Matěje beru taky. Normálně s ním do školy nechodím, při vyzvedávání Míši spolu čekáme vždycky venku, protože Matěj mi uvnitř pořád utíká, já ho nenechám a on pak vřeští tak, až se zdi otřásají a ostatní si zacpávají uši. Byl z toho docela na větvi, když viděl, jak ho vyndávám z kočárku a oba pak vynáším dovnitř. Začal se usmívat jako měsíček na hnoji a když viděl, že jdeme ještě dál, než kdy dřív a že ho nechám i utíkat, řehtal se na celé kolo. A protože miluje společnost, hned vlítl do chumlu asi padesáti dětí. Byl ve svém živlu, děti má obzvlášť rád.

Poprvé se kluci prali. Částečně doopravdy a částečně aby se neřeklo, ale takovým způsobem, že jsme se s mužem svíjeli smíchy...:)

Sobota

Matěj si vybral v obchodě sám boty. Ještě teď se mi chvěje bránice, když si vzpomenu, jak to udělal. Prostě přišel k regálu, přejel ho očima, vzal z něj botičku s obrázkem Cars, sedl si na zem, svoje boty sundal a tu novou se snažil narvat si na nožičku...

Neděle

Nesnáším předvánoční úklid. Ne, já ho přímo nenávidím. Ale na druhou stranu, i když na něj nadávám, zaplať Pán Bůh za něj, protože jinak by asi místa, jako je trouba, digestoř a prostory za a pod lednicí a sporákem možná vyhnily...