A je to tady, konečně i ti, kteří mají problém s mým tvořením, mohou zatleskat a zvolat: "Jóóó, konečně se tý blonďatý pipině taky něco nepovedlo!"
Byly to perníčky, které toto křehké voňavé pečivo připomínaly jen vůní a možná i vzhledem. Ovšem křehkostí se opravdu nevyznačovaly a to ani potom, co jsem je nechala volně ležet, aby do sebe nasákly vlhkost, která u nás doma překračuje běžné normální hodnoty. Původní záměr kulaté perníčky rozkrojit, naplnit marmeládou a vykoupat v čokoládové lázni byl definitivně pohřben a já dumala, co s nimi.
S tím, že horší to už asi být nemůže, jsem zkusila experiment. Drolící se perníčky jsem pokrájela na plátky a ve vrstvách je prokládala krémem (máslo, zkaramelizované Salko, oříšky), který mi zbyl z plnění cukroví a vršek jsem zasypala na drobečky rozmačkanými perníčky. Jednotlivé vrstvy jsem se snažila pokapat rumem (nebo tuzemákem, či jak to teď vlastně je), jenže mi trochu ujela ruka a tak, spíš než pokapané, byly perníčky rumem prolité.
Moje unikátní spatlatnina se povedla, perníčky do sebe vsákly rum i část krému a hotové dílko bylo nádherně vláčné a voňavé. Ale pozor, nedoporučuji příliš častou konzumaci - tedy v závislosti na tom, jak moc jste trénovaní. Já nejsem, takže z vlastní zkušenosti mohu říct, že po dvou kouscích ji máte jako z praku... :)
Jeden kousek jsem pro vás zvěčnila včera, popíjela k němu kafíčko, nevěřícně zírala na tu sněhovou spoušť venku a myslela na všechny blogové přátele, kteří zrovna křtili knížku "Pohádky pro kulíšky". A bylo mi smutno, že tam nemůžu být taky. Tak snad někdy příště.
Vypadá dobře.
OdpovědětVymazatPíšeš strašně příjemně a čtivě, rozhodně tu nejsem naposledy. Jinak k tomu Tvému "perníkomedorumovníku" snad jen - originalita se cení. Vypadá to superextramňamózně, i když, s tím rumem... by po chvíli bylo dortu dvakrát tolik.
OdpovědětVymazatTak na tu větu, že se ti něco nepovedlo bych nikdy nepomyslela. A už určitě bych nikdy neřekla Blonďatá pipina, neboť já si tě představuji jako středně vysokou, neobyčejně obyčejnou, chytře tvořivou blondýnku
OdpovědětVymazat1. Nejsi pipina, ale naše bambulínka
OdpovědětVymazatVypadá to dobře
OdpovědětVymazatOpilé perníčky se ti povedly přenáramně.
OdpovědětVymazatAni mne to zial nevyslo aby som tam sla :( snad sa tiez k tej krasnej knizke dopracujem nabuduce to urcite aj nam vyde
OdpovědětVymazatVšak jsme taky na tebe v té naší blogové partě vzpomínali, ty pipino. Samozřejmě s láskou. Ti muselo zvonit v uších jako ma orloji.
OdpovědětVymazat[1]:[5]: Děkuji !
OdpovědětVymazatVypadá to nádherně :)
OdpovědětVymazat(Směji se této podivně upatlané diskuzi )
OdpovědětVymazat[4]: Ztotožňuji se s bodem č. 4.
OdpovědětVymazatTaky bych chtěla mít tvou vynalézavost :).
OdpovědětVymazatPoradila sis skvěle a výsledek možná chutná ještě lépe než ty perníčky, když tak na to koukám! Úplně se mi sbíhají sliny...
OdpovědětVymazat[9]: hm, sa mas aj ja ju chcem vydiet
OdpovědětVymazat[10]: Děkuji, to bych chtěla někdy ochutnat takové slivovicové řezy...
OdpovědětVymazatAno, vše se dá nějak vyřešit a opravdu není dobré hned nad tím vyvozovat ty nejčernější závěry ;) Tohle se ti totiž moc povedlo! Dobře si využila situace a udělala z nouze ctnost! Výsledek vypadá úžasně!
OdpovědětVymazat[17]: Děkuji, už není ani kousek , ze zbytku rumu jsem si udělala domácí mandlový likér, v rumovém opojení pojedeme až do Vánoc .
OdpovědětVymazatAle jdi, náš děda prý vždycky potřeboval alespoň jeden spálený plech cukroví, aby bylo o Vánocích vše při tradici jak má. Mamka to nedodržuje ráda, ale mě se opět letos něco spálit povedlo .
OdpovědětVymazat[19]: Jenže nespálený chutná v bříšku líp, než spálený!
OdpovědětVymazat