Týden 45.

Pondělí

Nikdy by mě nenapadlo, co za blbosti budu muset v Míšově škole řešit - obědy... Nejde o to, že by mu nechutnalo a on nejedl, je po mamince a tak je to spíše naopak, stejně jako já v jeho letech by si i on rád přidal :). Jde o to, že takzvaní obědváři (ti kteří jdou po obědě domů a ne do družiny) mají ve svých řadách tzv. klíčníka, který obědvá s nimi a otevírá a zavírá šatnu. Klíčník se má po týdnu střídat, leč tomu tak není a to je velký problém, protože stávající klíčník, respektive klíčnice, spěchá domů tak, že ostatní u stolu nestihnou kolikrát sníst ani polévku. Minulý týden jsem tedy pro jistotu, než všechno začnu řešit přes paní učitelku, dala Míšovi za úkol, ať se podívá, v kolik začne jíst a v kolik prťavá klíčnice ukončuje oběd. Poslechl a já dnes při jeho vyzvedávání před školou s úžasem poslouchám, že na tříchodové menu mají druháčci rovných deset minut. Mám pocit, že ve čtvrtek si na třídních schůzkách někdo něco nepěkného vyslechne...

Navztekané rozpoložení bylo zahnáno vtipem, který na mě vybafl na mých oblíbených stránkách a který mě na pár vteřin naprosto odrovnal...

Tři feministky mají na sjezdu přednášku o svých zkušenostech s přetvářením svých manželů.

Francouzská feministka říká: "Přijdu domů, manželovi řeknu - nevařím. První týden nic nevidím, druhý týden nic nevidím, třetí týden koukám a manžel vaří!" Následuje potlesk.

Německá feministka říká: "Přijdu domů, manželovi řeknu - neperu. První týden nic nevidím, druhý týden nic nevidím, třetí týden koukám a manžel pere!" Následuje ještě větší potlesk.

Česká feministka říká: "Přijdu domů, manželovi řeknu - nevařím ani neperu. První týden nic nevidím, druhý týden nic nevidím, třetí týden začínám vidět na pravé oko." :)

Středa

Rozhodla jsem si promluvit s maminkou holčičky, která zastává funkci třídního klíčníka. Vztek mě opustil a přeci jenom, dřív, než by se to řešilo na třídních schůzkách, je lepší dohodnout se "mezi námi děvčaty". Maminky jsem se nedočkala. Milá klíčnice totiž chodí po obědě do školního klubu, kde si jí rodiče později vyzvednou. Takže to vypadá, že naše malá tyranka honí děti na obědě jenom proto, aby si mohla hrát v klubu. No počkej, prcku!

Čtvrtek

Manžel milosrdně vzal účast na třídních schůzkách na sebe. S Míšou problémy nejsou, má samé jedničky, jen mu hrozí trojka z prvouky kvůli jedné čtyřce, kterou dostal za to, že si nepamatoval, jak vypadají listy dubu, buku a jírovce. To má po tatínkovi :). A pak ještě možná bude dvojka ze čtení, protože prý nerozumí textu. Prosím pěkně, porozumění textu znamená, že si dítě za domácí úkol přečte zadanou stránku v Čítance (v případě Míši to je hned, jak přijde ze školy) a paní učitelka náhodně druhý den děti zkouší. Pro Boha, jak si má to dítě pamatovat, co četl před dvaceti hodinami? A to nemluvím o tom, když se zkouší v pondělí z toho, co se četlo v pátek... Prý je to jediná možnost, jak kontrolovat děti, že opravdu čtou. Mimochodem, paní psycholožka, která s dětmi pracuje, má u Míši v kolonce "Porozumění textu" zapsáno "vynikající"...

Obědy se samozřejmě řešily, přidala se další maminka, jejíž robátko po příchodu domů vyplení lednici, protože je hladové díky tomu, že stihne sníst akorát polévku.

Maminka malé klíčnice se na mého manžela kouká jako na vraha :).

Sobota

Večer jsem se pustila společně s likvidátorem plísní do zelenomodrobílé ozdoby v naší ložnici. Cítím se, jako kdybych vypila celý městský bazén pro veřejnost...

Neděle

Nějaký kretén se rozhodl, že na vykonání své malé potřeby použije sklenice v tašce, kterou jsem měla připravenou na vyhození ve výklenku na chodbě. Bohužel jsem si toho nevšimla a když jsme šli všechen tříděný odpad odnést, manžel si tašku položil na korbičku kočárku. Zjistili jsme to až venku při vyhazování, taška byla trochu děravá a odskákal to tedy nejen kočárek, ale i moje klíče a kabela. Všechno hned letělo do pračky.

Ještě teď při psaní mám co dělat, abych se nepozvracela, pořád cítím ten neuvěřitelný puch. Takže vzkaz pro tebe ty hnusný, odporný, dementní prase: "Chcípni!"