Nedávno se u jablonecké přehrady na legální ploše objevilo nové graffiti. Původně jsem plánovala jít se na něj podívat později, ale ta pestrá paleta, která na mě pokukovala skrz stromy, ve mně vzbudila takový zájem, že jsem překonala vrozenou lenost, a proces obhlídky a zvěčnění urychlila. Při bližším pohledu bylo hned jasné, že barvy ve skutečnosti nesymbolizují vůbec nic radostného, a že se jedná o vzpomínku na někoho, kdo zemřel. Normální člověk by zamáčkl slzu a šel dál, jenže já nejsem normální. Asi jsem to tu už kdysi psala, ale mým snem byla tři povolání - archeoložka, kriminalistka a novinářka. A ačkoliv se ani jedné profesi nevěnuji, nepřímo se všechny prolínají mým životem - hrabu se v historii rodu a v matrikách, luštím zápisy, rekonstruuji staré fotografie, píšu blog... Tentokrát jsem si při pátrání po důvodu vzniku tohoto graffiti zahrála na detektiva.
Otevřeně přiznávám, nebylo to ani trochu jednoduché, a než jsem se dopátrala výsledku, uběhl měsíc. Při prvním neúspěchu jsem se na to totiž vykašlala, graffiti bylo čerstvé a na netu ani zmínka. Tedy, ona tam byla, ale v tu chvíli mi chyběla pověstná trpělivost archeologova. No tak co, dám na blog jen fotky, vždyť koho by to zajímalo? No mě, neasi! A tak jsem si sedla a začala po malých krůčcích znovu hledat. Honzík, Zippy a Nestor zmínění na ploše asi budou jedna osoba, která má co dočinění s graffiti. A nepředpokládám, že se jedná o autora původního graffiti, které někdo "pohřbil" a přemaloval novým s cynickým textem. Jenže po nějakém Honzíkovi, Zippym či Nestorovi jako by se slehla zem. Nakonec se mi to ale, i přes tu nekonečnou anabázi, podařilo rozluštit, a vy tak spolu se mnou teď víte, že je dílo věnováno mladému nadějnému umělci, jehož život zbytečně vyhasl vlastním zapříčiněním. Byl členem spolku Nevzdělanci, na který si možná pamatujete z mého letošního článku, a graffiti vytvořil jako vzpomínku na něj jeho kamarád.
Každý se s odchodem blízkého člověka vyrovnáváme po svém...
Janinko, já tě obdivuji, sice graffiti nefandím, ale tady na sídlišti - proč ne?
OdpovědětVymazatPěknoiu neděli. Jiřina z N.
Díky, Jiřinko :).
VymazatJaninko, obdivuji tvou vytrvalost. Jinak graffity je hezké, byť důvod jeho vzniku je smutný
OdpovědětVymazatDěkuji ti, Stáňo :).
VymazatI z bolesti se rodí velkolepá díla.
OdpovědětVymazatTo vskutku ano...
VymazatMoc povedený obrázek, to se povedlo! Alespoň je o něčem. Měj se hezky. :-)
OdpovědětVymazatTaky se mi líbí. Nicneříkající nelegální čmáranice mi ani nestojí za fotku, za ty bych fakt dávala tresty...
VymazatKrásné graffity, za kterým stojí smutný příběh.
OdpovědětVymazatTo opravdu ano...
VymazatTo je moc smutné, ale velmi povedené dílo. Nejsem zastáncem graffiti, ale na legálních místech mi to vůbec nevadí.
OdpovědětVymazatLépe bych to asi nevyjádřila, Leni. Za legální plochy jsme (já i moje rubrika :)) docela vděčné, dají se tam najít krásná díla.
VymazatNádherné graffiti, tragický kontext. Díky za to, že jsi nám obojí přinesla. Rozhodně to stálo za to.
OdpovědětVymazatDěkuji ti, rádo se stalo!
VymazatJaninko, moc hezky provedené grafity, které něco vyjadřuje - je to silný příběh.
OdpovědětVymazatTo opravdu je...
VymazatMyslím, že tohle je dobrý způsob, jak se se smutným faktem vyrovnat.
OdpovědětVymazatNaprosto souhlasím! Z vlastní zkušenosti vím, že tvoření všeho druhu je skvělá terapie.
VymazatVelmi smutné, umění dělají krásné... škoda, že je jeden člen opustil takto.
OdpovědětVymazatUmělecké duše bývají křehké...
VymazatGrafitti úplně nemusím, většinou mě nastvou, protože jsou tam, kde by neměly, ale tohle je krásné, byť velmi smutné.
OdpovědětVymazatKdyž jsou na legální ploše a nejsou to čmáranice, tak mi ani trochu nevadí, za nic neříkající klikyháky na nových fasádách domů bych snad i sekala prsty.
VymazatÚplně prvně mě napadla otázka proč odešel mladý člověk? Grafity zvláštní, pestré jako život a pěkné ... ovšem zas mě vrtá hlavou proč. No asi nejsem normální a nebo mě utekla informace "proč"?
OdpovědětVymazatMarti, neutekla, ví to jen ten, kdo si dobrovolně sáhne na život. Mezi umělci tomu tak bývá často, někdy to ty rozervané duše zkrátka neustojí...
VymazatKrásné, i když smutné. Vyrovnat se se ztrátou někoho blízkého není jednoduché, ale pokud tohle pomohlo a pomáhá, pak je to krásný způsob.
OdpovědětVymazatNikolko, lépe bych to nenapsala...
VymazatTrošku jsem zvážnila když jsem to četla. Je to smutné, ale graffit pěkný.
OdpovědětVymazatI takový je život, graffiti se mi ale také moc líbí.
VymazatTolik bolesti kolem nás... V dnešní době je umění už jen se s tím vyrovnat
OdpovědětVymazatTvůj komentář dokonale vystihuje současnou dobu, díky ti za něj...
VymazatSmutné a zároveň i krásné.
OdpovědětVymazatSmile Thess
To vskutku ano...
VymazatJsi detektiv a novinář. :)
OdpovědětVymazatDěkuji! :)
VymazatNo, Ty mi dneska dáváš, nejdříve asi dětský pomníček (asi), čtu zpětně po dovolené.
OdpovědětVymazatNo jo, se to tak nějak sešlo. Ale neboj, teď je na řadě dortopatlavý článek :).
Vymazat