Nejsmutnější graffiti v Jablonci


Nedávno se u jablonecké přehrady na legální ploše objevilo nové graffiti. Původně jsem plánovala jít se na něj podívat později, ale ta pestrá paleta, která na mě pokukovala skrz stromy, ve mně vzbudila takový zájem, že jsem překonala vrozenou lenost, a proces obhlídky a zvěčnění urychlila. Při bližším pohledu bylo hned jasné, že barvy ve skutečnosti nesymbolizují vůbec nic radostného, a že se jedná o vzpomínku na někoho, kdo zemřel. Normální člověk by zamáčkl slzu a šel dál, jenže já nejsem normální. Asi jsem to tu už kdysi psala, ale mým snem byla tři povolání - archeoložka, kriminalistka a novinářka. A ačkoliv se ani jedné profesi nevěnuji, nepřímo se všechny prolínají mým životem - hrabu se v historii rodu a v matrikách, luštím zápisy, rekonstruuji staré fotografie, píšu blog... Tentokrát jsem si při pátrání po důvodu vzniku tohoto graffiti zahrála na detektiva.

Otevřeně přiznávám, nebylo to ani trochu jednoduché, a než jsem se dopátrala výsledku, uběhl měsíc. Při prvním neúspěchu jsem se na to totiž vykašlala, graffiti bylo čerstvé a na netu ani zmínka. Tedy, ona tam byla, ale v tu chvíli mi chyběla pověstná trpělivost archeologova. No tak co, dám na blog jen fotky, vždyť koho by to zajímalo? No mě, neasi! A tak jsem si sedla a začala po malých krůčcích znovu hledat. Honzík, Zippy a Nestor zmínění na ploše asi budou jedna osoba, která má co dočinění s graffiti. A nepředpokládám, že se jedná o autora původního graffiti, které někdo "pohřbil" a přemaloval novým s cynickým textem. Jenže po nějakém Honzíkovi, Zippym či Nestorovi jako by se slehla zem. Nakonec se mi to ale, i přes tu nekonečnou anabázi, podařilo rozluštit, a vy tak spolu se mnou teď víte, že je dílo věnováno mladému nadějnému umělci, jehož život zbytečně vyhasl vlastním zapříčiněním. Byl členem spolku Nevzdělanci, na který si možná pamatujete z mého letošního článku, a graffiti vytvořil jako vzpomínku na něj jeho kamarád.

Každý se s odchodem blízkého člověka vyrovnáváme po svém...






36 komentářů:

  1. Janinko, já tě obdivuji, sice graffiti nefandím, ale tady na sídlišti - proč ne?
    Pěknoiu neděli. Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
  2. Janinko, obdivuji tvou vytrvalost. Jinak graffity je hezké, byť důvod jeho vzniku je smutný

    OdpovědětVymazat
  3. I z bolesti se rodí velkolepá díla.

    OdpovědětVymazat
  4. Moc povedený obrázek, to se povedlo! Alespoň je o něčem. Měj se hezky. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky se mi líbí. Nicneříkající nelegální čmáranice mi ani nestojí za fotku, za ty bych fakt dávala tresty...

      Vymazat
  5. Krásné graffity, za kterým stojí smutný příběh.

    OdpovědětVymazat
  6. To je moc smutné, ale velmi povedené dílo. Nejsem zastáncem graffiti, ale na legálních místech mi to vůbec nevadí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lépe bych to asi nevyjádřila, Leni. Za legální plochy jsme (já i moje rubrika :)) docela vděčné, dají se tam najít krásná díla.

      Vymazat
  7. Nádherné graffiti, tragický kontext. Díky za to, že jsi nám obojí přinesla. Rozhodně to stálo za to.

    OdpovědětVymazat
  8. Janinko, moc hezky provedené grafity, které něco vyjadřuje - je to silný příběh.

    OdpovědětVymazat
  9. Myslím, že tohle je dobrý způsob, jak se se smutným faktem vyrovnat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naprosto souhlasím! Z vlastní zkušenosti vím, že tvoření všeho druhu je skvělá terapie.

      Vymazat
  10. Velmi smutné, umění dělají krásné... škoda, že je jeden člen opustil takto.

    OdpovědětVymazat
  11. Grafitti úplně nemusím, většinou mě nastvou, protože jsou tam, kde by neměly, ale tohle je krásné, byť velmi smutné.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když jsou na legální ploše a nejsou to čmáranice, tak mi ani trochu nevadí, za nic neříkající klikyháky na nových fasádách domů bych snad i sekala prsty.

      Vymazat
  12. Úplně prvně mě napadla otázka proč odešel mladý člověk? Grafity zvláštní, pestré jako život a pěkné ... ovšem zas mě vrtá hlavou proč. No asi nejsem normální a nebo mě utekla informace "proč"?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, neutekla, ví to jen ten, kdo si dobrovolně sáhne na život. Mezi umělci tomu tak bývá často, někdy to ty rozervané duše zkrátka neustojí...

      Vymazat
  13. Krásné, i když smutné. Vyrovnat se se ztrátou někoho blízkého není jednoduché, ale pokud tohle pomohlo a pomáhá, pak je to krásný způsob.

    OdpovědětVymazat
  14. Trošku jsem zvážnila když jsem to četla. Je to smutné, ale graffit pěkný.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. I takový je život, graffiti se mi ale také moc líbí.

      Vymazat
  15. Tolik bolesti kolem nás... V dnešní době je umění už jen se s tím vyrovnat

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tvůj komentář dokonale vystihuje současnou dobu, díky ti za něj...

      Vymazat
  16. No, Ty mi dneska dáváš, nejdříve asi dětský pomníček (asi), čtu zpětně po dovolené.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, se to tak nějak sešlo. Ale neboj, teď je na řadě dortopatlavý článek :).

      Vymazat

Milí čtenáři, děkuji vám za nakouknutí a komentář :).