Celý život jsem byla a stále jsem pro někoho nulou. Ne, že bych byla tak krásně kulaťoučká :), v mém případě nula rovná se tvor ignorující trendy moderní doby. Zatímco v dětství to bylo kvůli rozvedeným rodičům a tíživé finanční situaci a já se kvůli tomu hodně natrápila, v dospělosti to způsobila právě ona zkušenost z dětství, kdy mě chudoba naučila vážit si i toho mála, co jsme měli. Za tuhle lekci jsem nesmírně vděčná a něco z ní se snažím předat i svým dětem, které díky tomu nemají vše, na co si ukáží, ještě dříve, než na to ukáží. I když by mohly. Co si budeme nalhávat, dnešní doba je ujetá a zvrácená ve všech směrech a já jsem ráda, že tomu všemu (stále ještě úspěšně) unikám. Zatím jsem neměla nutkání lepit si umělé drápky na své vlastní nehty, neprodloužila a nezahustila jsem si vlasy, tělo jsem si nenechala počmárat žádnou kérkou a řasy a obočí mám ještě svoje. Nepodstoupila jsem liposukci, zadek nemám vycpaný implantáty a prsa a obličej mám taky původní. Nepočítám kalorie a jím co mi chutná. Denně nedřu ve fitku, nechodím běhat a nesdílím uběhané kilometry na sociálních sítích.
Tak to by bylo k nule asi všechno, ovšem tím zdaleka nekončím. Vyšším levelem nuly je totiž absolutní nula. Tahle kategorie má u mě jen jednu položku, ale je tak zásadní, že nálepka absolutní nula je opravdu trefná. Nemám vysokou školu!
Měla bych být asi smutná a utápět se v depresích, protože okolní svět mi dává méně či více zřetelně najevo, jaká nicka jsem. A přesto tomu tak není. Jsem šťastná a spokojená a za to vděčím dvěma naprosto odlišným skupinkám lidí. V té první jsou ti, kteří vstoupili do mého života, zaseli zlobu, nenávist, intriky a pomluvy, rozbili srdce a vše krásné na tisíc kousků a pak z něj, jako by se vůbec nic nestalo, zase odešli. Nebo ještě hůř, zůstali. Díky nim jsem se ale na stará kolena naučila chodit rovně a se vzpřímenou hlavou, říkat to, co si skutečně myslím a být tím, kým skutečně jsem. Kdyby ti věděli, jakou mi dali sílu, zvrátili by se vzad. A pak je tu druhá skupina, v níž jsou ti, pro které nulou, i přes své chyby, nebudu nikdy a za žádných okolností. Patří do ní moji nejbližší, kteří by pro mě dýchali a já pro ně, můj milovaný polovičák a zejména děti, které sice nemají vše, na co si ukáží, nejsou sedm dní v týdnu na kroužku, na kole, na lyžích nebo v bazénu, ale vědí, jaké je to si spolu vyjít na procházku, postavit sněhuláka, tvořit, vařit a všelijak patlat. A úplně nejšťastnější a nejspokojenější jsou, když si s nimi jejich rodiče zablbnou na hřišti, staví z Lega, zapaří na Playstationu, zahrají deskovku a když jim každý večer máma před spaním čte knížku. V tu chvíli vím, že nula je kdesi hluboko pode mnou, protože já, moji milí, jsem pro ně jednička. Absolutní jednička :).
Janinko, věř, že jsi jednička nejen pro svoje nejbližší. Vždyť vysoká škola není zárukou šikovnosti, zdravého rozumu. Kolik znám lidí, kteří vysokou školu nemají a jsou báječní, pro život užitečnější než leckterý vysokoškolský absolvent.Jsi prostě prima, aspoň jak já jsem tě virtuálně poznala podle tvých článků, jednání.
OdpovědětVymazatCo tě nezahubí, to tě posílí.. Nejdůležitější škola je škola života a žádná vysoká jí nenahradí. A nezapomeň že za kritikou se většinou skrývá závist
OdpovědětVymazatJaninko z Broučínkova, tys to zas krásně napsala. Pro mě jsi rozhodně jednička, jinak bych sem nechodila.
OdpovědětVymazatJaninko, jsem asi tvojí absolutní kopií. Výchovou, názory, snahami a praxí. Za tento článek tě líbám na čelíčko a ráda tě navrhuji do Výběru TT
OdpovědětVymazat[2]: Zajímavý názor, máte ho z praxe? Kritika je spjata se šikanováním, myslíte, že šikana je závist?
OdpovědětVymazatMoc hezky sepsáno. Hlavně část o trávení času s rodinou. A co se týče vysoké, nevím, jak u vás, ale u nás (v naší oblasti) je spíš důležité mít aspoň učňák či maturu, neskončit jen se základním vzděláním
OdpovědětVymazatNebudu tu ani líbat na čelíčko ani jinak celovat, jak říkaly naše babičky, cítím z tebe spoustu měsíců v roce vyrovnanou a pohodou ženskou, což je deviza, kterou se jen tak někdo nepochlubí. Žiješ, jak tobě vyhovuje a ze srdce ti přeji, aby to tak zůstalo
OdpovědětVymazat[5]: Cukříku, já jsem přesně věděla, že píšeš o mně, ale nesmíš to psát tak na plnou hubu, aby nás nepodezřívali z blogového incestu
OdpovědětVymazatJá bych řekla že absolutní jedničkou jseš už v tom, že patříš k téměř vyhynulému druhu normálně uvažujících lidí.
OdpovědětVymazatVy musíte být opravdu fajn, moc se mi líbí Vaše názory
OdpovědětVymazatKaždý je jedinečný. I Ty.
OdpovědětVymazatJá jsem taky nula, a co?
OdpovědětVymazatUpřímně... jak to tak čtu... jako bych četla o sobě. Rozuměla jsem každému slovu a každému popisu absolutní nuly a absolutní jedničky. Můžu to odkývat, podepsat vlastní krví a... a... kdo ví co ještě.
OdpovědětVymazatŽijeme v dobe dekadencie. Po pomerne dlhom čase pokoja mnohí ľudia už nevedia čo by od radosti robili. Stavajú si na piedestály zvrátené modly a horlivo sa im klaňajú. Uctievajú faloš a pretvárku.
OdpovědětVymazatNejvíc nejlepší článek na Téma týdne! Jiné jsem sice nečetla, ale je!
OdpovědětVymazatMyslím, že tohle by mohl být příspěvek pro všechny, kteří o sobě pochybují.
OdpovědětVymazat[1]: Moc ti děkuji, Růženko .
OdpovědětVymazat[2]: No jo, to znám a zatím mě to ještě nezabilo, takže je to všechno v pohodě .
OdpovědětVymazat[3]: Jůů, to je tak krásný, moc děkuju!
OdpovědětVymazat[4]: Děkuji ti dvojnásobně, to líbání na čelíčko mi udělalo radost!
OdpovědětVymazat[5]: Děkuji ti, Sugr . Za jedničku mě považují moje děti a já se nechávám strhnout, ale v reálu jsem plus mínus nula .
OdpovědětVymazat[6]: Děkuji ti .
OdpovědětVymazat[8]: Jo táááák!
OdpovědětVymazat[7]: Převeliké díky ti posílám!
OdpovědětVymazat[9]: Myslíš? Tak děkuju!
OdpovědětVymazat[10]: Páni, moc děkuju!
OdpovědětVymazat[11]: Jo, jo, a ještě jednou jo! Přesně takhle to mám taky, je mi jedno co si o mně kdo myslí .
OdpovědětVymazat[12]: Tak ono se říká "všeho s mírou". Já už jsem trochu postarší a život mi dal pár lekcí, takže dnes vím, že se před nikým nemusím sklánět a pochlebovat, abych se zalíbila. Ovšem kritiku lze říct i elegantně a tak, že to nemusí urazit .
OdpovědětVymazat[13]: Z celého srdce ti děkuju za krásný komentář, jsem moc ráda, že nás takových běhá po světě víc .
OdpovědětVymazat[14]: Díky, díky a ještě jednou díky, už jsem to psala výše, jsem moc ráda, že nás takových po světě chodí víc, i když asi budeme v menšině .
OdpovědětVymazat[15]: Tý jo, to je tak krásnej komentář! Moc ti za něj děkuju, třeba to kafe jednou dáme!
OdpovědětVymazat[16]: Moc ti děkuji, Vlastičko!
OdpovědětVymazatMoc pěkně napsaný, v mnohém se vidím a není pravdou, že když člověk nemá školu, tak je blb, v tvém případě nula (jak si napsala), někdy si říkám, čím větší titul, tím větší debil a tak jak jsem to napsala, tak to i myslím!
OdpovědětVymazat[29]: Běhá. :) A o to krásnější je, když si pak k sobě najdou cestu! :) Člověk v ničem není sám, jen se musí obklopit správnými lidmi...
OdpovědětVymazat[25]:Urcite
OdpovědětVymazatMyslím, že před takovou absolutní jedničkou by se i lord Kelvin v úctě uklonil .
OdpovědětVymazatJani, znám Tě pouze virtuálně a pro mne rozhodně nula nejsi a pro rodinu už vůbec ne. Kluci mají bezvadnou maminku a celé Vaší rodině moc fandím
OdpovědětVymazat[33]: Ono je to asi tak půl napůl, znám vysokoškoláky, kteří jsou úplně. Ale znám taky lidi s titulem, kteří dávají najevo, že jsou úplně nejvíc. Ale dospěla jsem do stádia, že mi to je už jedno .
OdpovědětVymazat[34]: Krásnej pocit!
OdpovědětVymazat[36]: Bylo by mi velkou ctí!
OdpovědětVymazat[35]: Jůůů, děkuju!
OdpovědětVymazat[37]: Moc ti děkuji, vážím si tvého milého komentáře .
OdpovědětVymazatTaky se mi moc nelíbí, jaká je dnešní společnost, ale pořád se to nějak dá snést. Člověk je shcopen se celkem dobře adaptovat na kdeco. Také jsem dnes vděčná, že jsem vyrůstala, tak jak jsem vyrůstala. Nikdy jsem neměla všechno, a člověk nakonec později zjistí, že toho vlastně tolik ani nepotřebuje. Jak náročná a absurdně společnost je. Obdivuji lidi, kteří si dokáží najít to své a drží se toho, jak najít tu správnou cestu, která je činí spokojenými. Jsem ráda, že se cítíte jako jednička! Když si to myslíte, tak prostě jste!((.
OdpovědětVymazatTak mi napadlo, keď tak čítam komenty... Prečo viac nerebelovať? Nepoctiť masy oviec ignoráciou? Možno až provokáciou.
OdpovědětVymazatProgramátorské desatero:
OdpovědětVymazatNádherná, úžasná, mistrovská absolutní jednička!!! Děkuji za krásné psaní. Janinko, taky nemám vysokou školu a s tím vzděláním, co mám, si připadám k ničemu a ani mne ten směr (ekonomický) nijak nebaví a neláká. Sebevědomí mám hlubokou pod povrchem země, na to zřejmě nenarazím už nikdy. Prsa v podobě visících pytlů mám také původní - nepotěší oko, ale pobaví. Děti i Hanbalánek mají z mých předností legraci. Mám místo uší plachťáky, čímž jsem dost v pubertě trpěla, ale dnes vlasy plachty skryju a nebo rovnou všem ukážu, že nemůžu nosi vlasy za ušima, protože by mne mohl vzít vítr - ačkoli, to bývávalo, i uragán by si se mnou musel dát velkou práci přes nevysátá tuková kila navíc. Umělé nehty jsou sice krásné, ale pořád jsou jaksi umělé a na můj vkus je toho umělého v dnešní době nějak moc. Takže taky nemám. Vlasy mám rovněž své a kérky se mi nelíbí, jelikož málokterá opravdu má smysl, jinak jde jen o bezmyšlenkové nápisy a malůvky. Taky nevím, proč bych si měla něco na tělo nechat uměle napsat, když to za pár dní třeba nemusí platit.
OdpovědětVymazat[43]: Děkuji za komentář .
OdpovědětVymazat[44]: Ty, víš že já to dělám? Občas si tak něco utrousím, slušně, ale utrousím. Někdy ty reakce fakt stojí za to!
OdpovědětVymazat[44]: Jo, a ještě jsem zapomněla - tu Kutcherenko jsem si musela vygůglit, protože ji vůbec neznám, ale... to je fakt síla!
OdpovědětVymazat[45]: Toto moudro ráda dále předám prvorozenému asi budoucímu programátorovi .
OdpovědětVymazat[46]: Tak za prvé - nikdy o sobě neříkej, že jsi nula, protože to přeci vůbec není pravda, už jenom to, jaké se ti narodily úžasný a originální děti, to se hned tak nevidí! A jak krásně maluješ a jak dokážeš zachytit ta kouzla okamžiku! Mně hrozně moc od pocitu nuly pomohl návrat do práce po rodičovské dovolené, byla jsem víc mezi lidmi, získala spoustu nových znalostí a zkušeností a začala jsem se cítit potřebnější. No a pak mi pomohli již výše v článku zmínění lidé, obzvláště ti, kteří škodili, případně stále ještě škodí. Ti kdyby věděli, jakou mi dali sílu, praskli by vzteky .
OdpovědětVymazatJani, napsalas to tak báječně, že mně to fakt "chytlo za srdce". Jsem ráda, že jsem kdysi před lety objevila tvůj první blog a že se mohu vracet na tento, pro mně jedničkový blog.
OdpovědětVymazat[52]: Děkuji ti, Alenko, jsem taky moc ráda, že jsme se našly .
OdpovědětVymazatpěkně napsané :)
OdpovědětVymazatTak z toho všeho mám jen ty kérky - hned tři (konečný počet :)), ale jinak souhlasím. Lidi si myslí, že mají právo diktovat a soudit jiné, ale ten, kdo má jedinou možnost nás soudit jsme my sami :) Protože nikdo v naší kůži nežije a nemusí za nás rozhodovat, určovat a žít. Lidé si zapomněli vážit života a žít a nechat žít. A dělají věci jen proto, že je dělají druzí. Tak to sorry, ale taky budu radši nula a klidně absolutní a nekonečná, přesto svá a milující - cha!
OdpovědětVymazat[54]: Děkuji!
OdpovědětVymazat[55]: Krásně jsi to napsala, vítej v klubu nul!
OdpovědětVymazatJsi prostě jednička a spoustu nul jsi nechala s otevřenou pusou stát za sebou
OdpovědětVymazat[58]: No když se to vezme takhle, tak se mi to líbí ještě víc!
OdpovědětVymazatMoc hezky jsi to napsala, protože jsem prožil dětství ve velmi skromných poměrech a pocit nuly jsem prožíval, o to víc si teď vážím každé nenulové číslice za desetinnou čárkou :).
OdpovědětVymazat[60]: Děkuji ti , tvá verze s desetinnou čárkou se mi taky moc líbí!
OdpovědětVymazatJani, to je naprosto jedničkový článek.
OdpovědětVymazat[62]: Vendy, moc ti děkuji za milý komentář .
OdpovědětVymazatKonečně jsem dojela k poslednímu komentáři a mám místo pro sebe. Děvče, moc krásné čtení to bylo. Bezva pohled na svět a pro mě dobrá zpráva,že jedničky žijí a fungují - třeba jen 12 km ode mě. Díky!
OdpovědětVymazat[64]: Převeliké díky posílám!
OdpovědětVymazatraf! rafla som vás Janičko do zadku! aby ste si nejakú blbú nulu vyhodili z hlavy
OdpovědětVymazatbtw ja vysokú školu síce mám, ale napriek tomu som pre niektorých ľudí absolútna nula to bude o inom. o nich.
OdpovědětVymazat[66]: Jé, moc děkuji, ono takové rafnutí někdy není vůbec na škodu!
OdpovědětVymazat[67]: Tak to už jsem také zjistila, že i kdyby se člověk snažil sebevíc, pro někoho vždycky bude nulou. A to už je, přesně jak píšete, jen o nich .
OdpovědětVymazatAhoj Janulik, až teraz som objavila tvoj blogg si proste uuuužasnááá som rada, že som ťa mohla spoznať a verííím, že to nebolo naposledy, čo sme sa v K videli...budem ťa sledovať pááááá....Aďa kurz...JBC
OdpovědětVymazat[70]: Jééé, děkuju, nápodobně! Určitě jsme se neviděly naposledy, mám nějaké zdravotní problémy, takže nemůžu v K udělat pápá. Ale jednou to snad klapne . Děkuji za návštěvu, pa a těším se na viděnou .
OdpovědětVymazat[71]: tak sa hlavne vylieč!!!! VEĽA VEĽA ZDRAVÍÍÍČKA A ŠŤASTIA zo srdca prajem!!!
OdpovědětVymazat[72]: Moc ti děkuju, i já tobě!
OdpovědětVymazatTaké k tobě ráda chodím. A můžu nesouhlasit s tvou "absolutní nulou?" Vždyť kdo nás zde jednoduše formuje a učí nás tvořivě žít? Ty. Takže možná ještě tak absolutní nejsi, protože máš ještě na víc a ještě jsi o tom nenapsala. Zdravím tě a přeji ti pěkně barevné tvůrčí JARO, kdy se vyléčí i drobné neduhy
OdpovědětVymazat[74]: Kitty, děkuji ti za milý komentář . Máš pravdu, asi tak úplně absolutní nejsem, protože kdyby jo, tak by to asi byla konečná . I tobě krásné jarní dny přeji!
OdpovědětVymazatAhoj, Jani, tak jsem se ti na oplátku též prokousala ke staršímu článku. :-) Tož o nule. Není nula jako nula. Ku příkladu já jsem "nula negativní", což se v oblasti dárcovství krve počítá jako poměrně oblíbená komodita. Ale na druhou stranu, nedělejme si iluze, že při účtování nějaká ta nula navíc nebo namíň nehraje žádnou roli. To by člověk kolikrát mohl být popotahovaný za zpronevěru. ;-) O tobě však bych směle prohlásila, a za tím si stojím, že jsi jednička s dvěmi hvězdičkami. :-)
OdpovědětVymazatJů, děkuju! Takhle starý článek mi už dlouho nikdo neokomentoval :).
VymazatMoc děkuju i za tu jedničku s dvěma hvězdičkami, ale já bych si minimálně jednu, ne-li rovnou dvě, ubrala, jak nejím ten cukr, jsem na zabití :D.