Smrťohovory

Náš pětileťák se už od velmi útlého věku zajímá o vše, co souvisí se smrtí. A můžu za to hlavně já a má hloupá poznámka:

"Matýsku, nešlapej na toho mravence, co kdyby to byl tvůj dědeček!"

Aniž bych si to v tu chvíli uvědomila, zprovoznila jsem v té malinké hlavince kolečka, o kterých potomek doposud neměl ani nejmenší tušení. Jejich roztočením jsem byla následně vystavena lavině otázek a debat, které se zprvu tvářily velmi nevinně, ovšem po čase vyústily v neuvěřitelně syrová konstatování.

"Co se teda se mnou přesně stane, až umřu?"

"Nevím. Ale říká se, že se pak znovu narodíš. Třeba jako mravenec, pes, nebo holka."

"Já se ale nechci narodit jako holka!"

"Proč?"

"Protože holka co?"

"Co?

"Rodí! A to bolí a to já nechci!"

"Aha. No tak když si to budeš asi hodně přát, tak se nemusíš nutně narodit jako holka, ale třeba jako mravenec."

"Já se ale nechci narodit jako mravenec, ani jako něco jinýho, já se chci narodit jako Matýsek! Abysme se pak poznali, až se zase jednou všichni potkáme!"

K dokonalosti našich hovorů nemalou měrou přispívá prvorozený puberťák, který už ví, jak to na světě chodí a může tak přispět svou troškou do mlýna:

"Já jsem zase slyšel, že po smrti se z tebe stane duch a dostaneš se do nebe."

"Fakt? To je hustý, to můžu lítat, že jo?"

"Jo. To je dobrý. A taky můžeš zadarmo do muzea! A strašit!"

Takže kromě varianty reinkarnace tu máme ještě posmrtný život v nebi. Synek se nějak pořád nemůže rozhodnout, co je mu bližší a tak by nejraději obojí...

"Hmm. Takže až umřeš, tak budeš v hrobu. Pak budeš klasickej chlap (???), pak zase v hrobě, zase klasickej chlap a tak pořád dokola. Těším se, až všichni umřete a já taky, to se zase všichni v nebi uvidíme!"

"To nemusíš čekat, až umřeš. Vždyť se teď vidíme každej den!"

"No jo vlastně. A mami, kdo bude bydlet v našem bytě, až všichni umřeme? Úplně cizí lidi? Já nechci, aby tady bydlel někdo, koho neznám!"

"Jestli ten barák nespadne, tak tady budou bydlet tvoje nebo bráchy děti nebo vnoučátka, neboj, nikdo cizí tu nebude."

"Dobře. A mami, když umřeš a jsi zakopaná v zemi, bolí to, když se rozpadáš?"

"Ach jo."