Aneb jak sobecký hajzlík dostal pořádně za uši, ačkoliv vůbec za uši nedostal...
Už to bude dvacet let, ale je to pořád tak živé, jako by se to stalo včera... Nevím, jak to máte (nebo jste měli) vy se školními svačinami, ale já je ze srdce nesnášela. Houska nebo chleba s máslem a se salámem nebo sýrem, pokaždé to samé a mně to po nějaké době začalo lézt pořádně krkem. Tedy spíš, do krku mi to vůbec nelezlo. Stávalo se, že jsem svačinu nesnědla a protože jsem se bála, že dostanu doma vynadáno, prostě jsem je vyhazovala. Problémem bylo, že na dost podivné místo. Cestou ze školy jsem na to totiž občas zapomněla a tak jsem je (za vydatné pomoci mé sestry, která na tom byla podobně) házela doma do šachty, která bývá v panelácích na WC...
Uhodnete, co se dělo, když to naše máma, samoživitelka, objevila?
Ačkoliv jsme byly se sestrou celkem dost řezané (asi jsme si to fakt zasloužily), tentokrát to bylo jinak. A já mám dodnes před sebou ten pohled, jak maminka dírou v šachtě vytahuje jednu svačinu v ubrousku za druhou a jak u toho pláče. Tenkrát neřekla nic a bylo to pro mně mnohem horší, než pár ran vařečkou na zadek.
Za barem II #48: Studentská houska
Zadání osmačtyřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).
Mňam,mňam.To bych si do školy nechala líbit
OdpovědětVymazatMě by to bylo líto sníst.
OdpovědětVymazatDocela smutná historka a věřím, že to pro Tebe bylo horší, než pár ran vařečkou. Docela by mě zajímalo, jak to pokračovalo. Chystaly jste si svačiny samy nebo jste si sestavily svůj jídelníček, podle kterého se mamka musela řídit?
OdpovědětVymazatBratři schovávali svačiny do mezer mezi skříněma. Ale já to nechápu, nikdy jsem to nechápala, já byla ráda, že nemusím být celý den hlady, po druhé třetí vyučovací hodině jsem mívala brutální hlad a svačiny jsem musela mít minimálně dvě. Většinou mi bylo úplně jedno, co to je, hlavně, že se to dá sníst
OdpovědětVymazatPamatuji si, že mi máma dávala sušené švestky, které mi nechutnaly a já je dávala naší třídní A když jsem dostala chleba se salámem, tak jsem s tím chodila po škole krmit psa v domě, který byl kousek.
OdpovědětVymazatTa šachta mě vážně pobavila (i když je mi jasné, že to v tu chvíli tak k smíchu nebylo).
OdpovědětVymazatHej, zdá se mi to, nebo na mě plazí jazyk?
OdpovědětVymazat" Nevím, zda vůbec stačím
OdpovědětVymazatJé to já svačinky baštila, sníst jídlo mi nikdy nedělalo problém bohužel.
OdpovědětVymazat[1]: Děkuji, nezbylo .
OdpovědětVymazatHm, ja som si robyla desiatu sama :).
OdpovědětVymazat[11]: Já taky, ale když jsme byly menší, tak to za nás dělala maminka .
OdpovědětVymazatjak řekneš Likvidátor - vidím Arnolda a ejhle tady je jeho jedlý dvojník
OdpovědětVymazatJó, kdyby všechny maminky vyráběly takové svačinky plné fantazie jaké děláš ty, tak by si chodily dětičky ještě přidat!
OdpovědětVymazat[13]: Tak ten byl zlikvidován .
OdpovědětVymazathezké a zdravé moc moc bych to chtěla sníst
OdpovědětVymazat[16]: Hezké možná, ale zdravý ten salát s majónezou v té housce asi nebude .
OdpovědětVymazat...není to už tak trochu kanibalismus
OdpovědětVymazat[18]: Slibuju, oči už v soutěži nebudou !
OdpovědětVymazatZase klasický obličej. Ne, je to pěkný.
OdpovědětVymazat[20]: Dík , obličeje už v soutěži nebudou .
OdpovědětVymazatJá bych si svačinu dala klidně dvakrát za den a ještě jednou navrch, kdyby mě to uchránilo od školních obědů. Uhuh, školní obědy na základce. Ještě teď se mi o nich zdávají noční můry
OdpovědětVymazat[22]: Já školní obědy milovala, u nás vařili skvěle, dokonce tak, že jsem si třikrát přidávala! A pak, po kom to to moje dítě má...
OdpovědětVymazat