V dobrém i zlém...

...v bohatství i chudobě, v nemoci i ve zdraví, budu tě milovat a ctít, dokud nás smrt nerozdělí. 

Věta, kterou v různých obměnách slýchají při svatebním obřadu novomanželé a která v daný moment působí až téměř posvátně. A přeci 50% manželství, posvátnost neposvátnost, končí rozvodem. A z těchto 50% rozvodů je podle odborníků 70% zbytečných a mnoho z nich by se dalo zachránit třeba u párového terapeuta, který nestojí na ničí straně, který vaše nitro rozebere na prvočástice a který vám rozhodně nebude říkat to, co vaše nejlepší kamarádka nebo matka - ať od toho kreténa konečně odejdete. Jenže trend dnešní doby je zcela odlišný, místo, aby se rozbité, leč opravitelné, opravilo, je modernější a snadnější to vyhodit a nahradit novým. Neodsuzuji ani nemoralizuji, moc dobře vím, že život není jen čajový dýchánek na načechraném červánkovém obláčku a že každý životní osud je unikátní, i když mnohdy jako přes kopírák :). Jen si uvědomuji, jak veliké mám v manželství štěstí. 

Když mě začátkem roku postihl zdravotní kolaps, který mě na pár týdnů naprosto vyřadil z běžného života, byl můj muž u nemocnice dřív, než rychlá. Když mě po pěti hodinách kapaček na lehátku na chodbě blahosklonně propouštěla paní neuroložka domů s tím, že "co by tady dělala, vždyť vypadá podstatně lépe, než když přišla", kvitovala jsem to vlastně s povděkem i přes to, že jsem ve chvíli propuštění měla tlak převyšující mou výšku, brutální blicí závratě a o nějakém postavení se na nohy nemohla být ani řeč. A to jenom proto, že jsem věděla, že mám vedle sebe někoho, s kým to zvládnu. Celou tu dobu i dny následující byl můj manžel nablízku a byl mi psychickou a obzvláště fyzickou oporou, i když by ji tenkrát ve svém zdravotním stavu potřeboval spíše on sám. Utíral mé fantasticky fosforeskující zvratky, které jsem cestou z nemocnice nechala jako dárek sousedům před dveřmi. Když už jsem mohla jíst, krájel mi jídlo na kousíčky a nosil ho do postele s komentářem, že takhle krásně to nenaservíroval ani klukům. V noci nechával otevřené dveře mezi třemi pokoji, kdyby se něco dělo a je nepodstatné, že mého muže z hlubokého spánku nevzbudí ani ten pitomej řvoucí traktůrek odhazující v půl třetí ráno za domem sníh, i snaha se cení :). A že jsme byli na správné cestě k uzdravení se ukázalo po pár dnech, kdy jsem na úsměv po probuzení nepotřebovala kafe, ale postačilo manželovo růžové aranžmá :).

Nic z toho neberu jako samozřejmost a moc si toho vážím, možná o to více, že jsme oba dva z rozvedených rodin a že jsme v dětství viděli a slyšeli věci, které by děti měly míjet velikým obloukem. Nedávno jsem četla jednu zajímavou studii o vlivu rozvodu na život dětí v dospělosti a  byla jsem opravdu překvapená, jak moc to jejich budoucí život ovlivňuje. 24% z nich se po zkušenostech z dětství rozhodne nikdy manželství neuzavřít a pokud ano, mají o 48% vyšší šanci, že se rozvedou. Pokud z rozvedených rodin pochází oba partneři, jejich manželství téměř jistě skončí také rozvodem, protože jim chyběl vzor a měli jen malou šanci naučit se dovednostem, které provází harmonická manželství. Emoční problémy je postihují dvaapůlkrát více, než je tomu v běžné populaci. 

My dva jsme tedy díky předpokladům a zkušenostem z minulosti ideálními adepty na to, abychom byli už dávno rozvedení. A přesto tomu tak není. Možná proto, že jsme se rozhodli všem statistikám vzdorovat, vzali si naše rodiče jako vzor a díky nim tak víme, jak se v určitých životních situacích nechovat nejen sami k sobě, ale i ve vztahu k dětem nebo vnoučatům. Pevně věřím, že naši kluci mají do budoucna slušný základ a moc bych jim přála, aby byli se svou polovičkou naladěni na stejné vlně a aby svým dětem dopřáli harmonické dětství. Sama sobě přeji, aby to bylo i nadále tak pohodové, jako je tomu teď. A jestli budu mít někdy pochyby nebo mi bude ouzko, vzpomenu si na moment v nemocnici, který mě naprosto odrovnal a který dokonale ve zkratce vystihuje mé manželství. To mě vám totiž takhle manžel odnesl na toalety, posadil na záchod a povídá: 

"Hele, jsme spolu přes 20 let, tak nedělej Zagorku a čůrej..." :)