Minulý měsíc jsem se vybičovala k výkonu hodného metálu, protože již pětadvacátého jsem měla odškrtaný a nakoupený seznam všech věcí, co bude budoucí čtvrťáček potřebovat do školy. To ale není zdaleka všechno, prokrastinaci jsem tentokrát zadupala kamsi k zemskému jádru, já totiž obalila i učebnice! Vzhledem k tomu, že v tomto druhu "tvoření" mám dlouholetou praxi, mi to netrvalo ani půl hodiny, čím jsem trhla dosavadní rekord a světe div se, obešlo se to i bez sprostých slov. Pokud nechápete, dovolím si citovat z mého staršího "obalovacího" článku:
" ...dostat se mi do rukou ten, kdo má na svědomí, že každá kniha má jiný rozměr, jen ne ten, na který se prodávají obaly, je po smrti. A dostat se mi do rukou ten, kdo může za to, že se téměř všechny učebnice pyšní deskami tvrdými asi jako toaletní papír, zhyne krutou smrtí taktéž. A nebo ne. Oba bych nahnala do papírnictví pro pevné "áčtyřkové" obaly, dala jim do rukou nůžky a izolepy a nechala bych je na míru obalovat učebnice pro celou základní školu. Ne, pro všechny základky ve městě! Páč mi těch asi osm učebnic ubralo dvě hodiny volného času ze zasloužené dovolené a to ani nepočítám, kolik tohle obalování ubralo sprostých slov z mého košatého slovníku a kolik šedých buněk mozkových zemřelo při vymýšlení, kde "to" střihnout, abych "tomu" neublížila..."
Vše pospolu hezky chrnělo letním spánkem v šuplíku a čekalo na svou příležitost a já tak mohla vložit energii do slibu - prvního letošního velkého výletu do lesa. A protože se sliby mají plnit, vydali jsme se s Matýskem (a s plným batohem důležitých věcí jako je kudlička, náplast, svačina po čtyři lidi, mokré ubrousky nebo sedm plastových dinosaurů) a s plánem postavit domeček pro skřítky do tichého a voňavého lesa. Bylo tam krásně, jen z domečku pro skřítky nakonec vznikl příbytek pro dinosaury, kteří nám při našem odpočinku na měkké trávě vylezli z baťůžku... :)
Dinosauři jako živí!
OdpovědětVymazatEvidentně se to dinosaurům líbilo!
OdpovědětVymazatRoztomile "skřítkovití" dinosauři---
OdpovědětVymazat[2]: To jo, víš co nám dalo práci je pochytat? Pořád jsme se nemohli dopočítat .
OdpovědětVymazat[1]: Díky!
OdpovědětVymazat[3]: Děkujeme!
OdpovědětVymazat[5]:To věřím, komu by se taky chtělo z lesa do paneláku! (nebo domu)
OdpovědětVymazatJaninko který z dinosarů sbaštil ty borůvkyať se hodně rychle přizná..Já nejsem dino,ale borůvky na zahradě škubu a kdo tam zaváhá bude čekat na příští rok...krásný výlet jste si udělali...
OdpovědětVymazat"Kdo si hraje, nezlobí!"
OdpovědětVymazat[7]: To jo, nám ani jim ne .
OdpovědětVymazat[9]: Taky si myslím!
OdpovědětVymazat[8]: Překvapivě to nebyl žádný dinosaurus . Borůvky nám šmakovaly, první místo, kde jsme si sedli, bylo u obsypaného borůvčí, a pak, že nerostou .
OdpovědětVymazatDinosauří rodinka dostala pěkný úkryt, ale ty borůvky, ty bych mohla
OdpovědětVymazatJsem z toho na větvi (jako obr. č. 4).
OdpovědětVymazatDinosauři obohatili výlet, ale borůvky! Jestlipak jste donesli domů aspoň na koláč s posýpkou nebo knedlíky?
OdpovědětVymazatA nebála ses fotit ty dinosaury? Co kdyby nabzebe dostali chuť?
OdpovědětVymazatSkvělý fotky... Prima matka... Bezvadný výlet...
OdpovědětVymazatPerfektní článek a skvělý, originální nápad s dinosauřími fotkami. Karel Zeman by záviděl. Kdysi jsem chtěl být knihařem a sám jsem si vytvářel své vlastní knihy z vystříhaných komiksů, které vycházely v časopisech ABC. Proto tě plně chápu jaké to je trefit ten správný rozměr při obalování sešitů. Ale evidentně praxe zapracovala a časový interval se zkrátil.
OdpovědětVymazatDinosauři jsou boží!!!!!
OdpovědětVymazatJen aby se vám nezkřížili a nevznikli pak skřítkosauři.
OdpovědětVymazatJé, já bych si zase někdy tak strašně ráda postavila domeček pro skřítky! :O
OdpovědětVymazat[13]: Díky, my borůvky taky mohli .
OdpovědětVymazat[15]: Kdepak, borůvky jen do pusy, koláč jsme si udělali z loňských mražených .
OdpovědětVymazat[14]: Ti z obr. 4 měli dost upito, asi borůvkový víno .
OdpovědětVymazat[16]: Ani ne, spíš jsem se bála, že se mi dinosauři ztratí .
OdpovědětVymazat[17]: Skvělej komentář, prima komentátorka, díky!
OdpovědětVymazat[18]: Děkuji ti . Matně si pamatuji, že jsem si taky vyráběla knížky, ale knihařkou jsem určitě být nechtěla, takže z jakého to bylo důvodu, to fakt už nevím .
OdpovědětVymazat[19]: Děkujeme!
OdpovědětVymazat[20]: Ha! Je pravda, že jsme dva dinosaury nemohli dlouho najít! Při další návštěvě omrknu, jestli tam neudělali nějakou neplechu .
OdpovědětVymazat[21]: Vždyť můžeš! Já to omlouvám malým dítětem, ty můžeš malou ségrou .
OdpovědětVymazatFotky jsou parádní. A čím fotíš? Mé fotky jsou takové ploché, bezbarvé... Tvé a všech ostatních jsou plastické, kontrastní... Je to rukama?
OdpovědětVymazatMilé, velmi milé.
OdpovědětVymazat[31]: Díky, Leni . Fotím tímhle - https://www.datart.cz/Canon-EOS-2000D-18-55-IS-SB130-16GB-karta.html, je to moje první zrcadlovka a mám z ní fakt radost, byla i za dobrou cenu. Rukama to určitě není, protože tvoje fotky se mi líbí moc, mají úžasnou atmosféru .
OdpovědětVymazat[32]: Moc děkuji!
OdpovědětVymazat[33]: Já jsem si to myslela, že je to zrcadlovka, já mám kompakt, zrcadlovka je můj sen.
OdpovědětVymazat[35]: Měla jsem před tím taky kompakt, fotil blbě, ale zase měl ultra zoom. To zrcadlovka nemá a musela jsem si k ní dokoupit odpovídající objektiv, nicméně ty fotky se opravdu nedají srovnávat, prvních pár dnů jsem byla jako Alenka v Říši divů .
OdpovědětVymazatJéé, to je super :)! Určitě povedený výlet. Já jsem se dnes vrátila z tábora a tam děti stavěly lesní městečka. Některá byla opravdu úžasná! Bylo pro mě těžké hodnotit.
OdpovědětVymazat[37]: Lesní městečka? To slyším poprvé, muselo to být úžasné!
OdpovědětVymazatkdyž jsou knihy obaleny, dítě nedočkavé školního roku se už může pustit do studia :).
OdpovědětVymazat[39]: Studium o prázdninách? Tak to ani omylem! A děkuji!
OdpovědětVymazatJéžiš, to je hezký!! Má duše věčného dítěte zajásala a zatoužila taky si něco takového nafotit, no nic, budu muset počkat na vnoučata, na facebooku bych tím asi v současné době neohromila.
OdpovědětVymazat[41]: To máš blbý, já to své hravé vnitřní já můžu svést na mladšího synka, co budu ale dělat, až vyroste, to netuším .
OdpovědětVymazatJeje to poznam. Tiez. tie dinosaury trepeme spolu s celym parkoviskom auticiek v batohu na kazdy vylet, prechadzku, dovolenku. A kto sa o to stara a kto to nosi, kto rata ci sa vratili vsetky Mamka. A starka.má stále pocit, že toho máme malo.
OdpovědětVymazat[43]: Matýsek si táhl batoh sám , když byl ale menší, všechny poklady, které cestou sebral, skončily v mojí kabelce. Než jsme došli domů, měla jsem tam plno klacků, kamenů a šišek .
OdpovědětVymazatMilý Janísku,
OdpovědětVymazat[45]: Děkuji!
OdpovědětVymazat