Když jsem byla malá a po zimě roztál sníh, chodily jsme s mou mladší sestřičkou hledat poklady. Mezi naše vytipovaná místa patřila úzká ulička za garážemi pod úrovní silnice (těch barevných sklíček, co jsme tam našly!) nebo staveniště bývalého obchodu Plus - v tu dobu jsem začala sbírat zátky od piva (už mě to přešlo :)). Ovšem nejoblíbenějšími místy pro naše pátrací výpravy byly prostory kolem paneláků, obzvláště ty pod balkony. Naše maminka tak vždycky z jara dostala dárek v podobě dvaceti zrezlých kolíčků na prádlo a několika knoflíků, my si zase hodily pár korun do kasičky a vybavily si arzenál korálků, báboviček nebo malých figurek. Na tohle všechno jsem si vzpomněla, když jsme jednou šli s Matějem po cestě, na které stálo něco, co jsme tam prostě nemohli nechat ležet. Už dříve jsme "zachraňovali" kostičky LEGO nebo malé figurky, ale ty se tam vždycky jen tak válely v blátě. Tentokrát to ale bylo jinak, tahle postavička tam prostě jen tak stála a koukala na nás. No nechte ji tam!
Doma jsme figurku vykoupali a začali přemýšlet, jak jí opravit ruku.
Z kabelky jsem vytáhla klacík (ano, od té doby, co mám děti, se v mé kabelce záhadně objevují kromě klacíků také šišky, kaštany, bukvice, listy a kameny všech velikostí), do lékárničky jsem sáhla pro náplast a výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Troufám si říct, že to byla jedna z nejrychlejších úspěšných operací na světě! :)
Janinko, kdybys měla doma modurit, mohla jsi ručičku vytvarovat, uvařit-ztvrdla by-pak ji vteřinovým lepidlem přilepit a bylo by to. Ale trochu složitější, to je fakt.Náš nejstarší syn si tak vyráběl figurky na válčení. Stavěl z obrázkových kostek (z několika krabic) a stavebnice dřevěné a tak co mu chybělo vytvořil. Dodnes je šikovný, krásně maluje erby a všechno možné. Chce to prostě vždy nápad, viď?
OdpovědětVymazatMoje mamina takhle sbírala plyšáky poztrácené s kočárků nebo vyhozené k popelnicím.... a na sídlišti děti dělaly to samé, prolejzaly pod schodišti a balkony. A já když jsem chodila na výměníky jsem toho taky našla pod otevřenými okny spousty, figurkama počínaje a bundama konče .Když jsme se přestěhovaly na ves pro děti bylo nejoblíbenější místo vesnická skládka. To jsem byla pánečku zásobovaná!
OdpovědětVymazat[1]: To s tím moduritem je dobrý nápad, třeba až se panáčkovi ta ruka v dlaze uzdraví, dostane novou z moduritu.
OdpovědětVymazatVypadá jak cvičitel služebních psů...
OdpovědětVymazatNo u nás sa po zime po opadnuti snehu dajú. nájsť akurat tak psie exkrementy 😊😊😊. Tie ho zatial nenapadlo zbierat ale pravdou je, ze mam obvykle v batohu a vo vrecku kopu gastanov, kamienkov, palic a paliciek. Chvalabohu 😊.
OdpovědětVymazatJeště můžeš vyzkoušet ruku robotickou.
OdpovědětVymazatTak jedna ruka robotické, to je skoro android..
OdpovědětVymazatNápaditá už od mala
OdpovědětVymazatJsi figurková léčitelka! Nedávno jsme s přítelem v lese našli ztracenou gumovou hračku pro psa, vypadala zachovale, tak jsme ji vzali domů, vydrhli, a jakou z ní má pejsek radost
OdpovědětVymazatTaky bych to viděl na kynologa, nejspíš se specializací na rotvajlery . Mimochodem, zátky od piva jsem taky jako dítě sbíral, dokonce možná ještě někde budou schované.
OdpovědětVymazatMáš obrovské štěstí, má dcera sbírala a nosila domů hmyz. Často nám běhaly po stole " korálky " tzv. autobusy.
OdpovědětVymazat[1]: Nám se varianta klacíku docela líbila, ale díky za tip .
OdpovědětVymazat[2]: A jo, schodiště, na to bych úplně zapomněla! Skládka říkáš? Kam se na ní hrabou naše místa, to musela být hotová studnice pokladů!
OdpovědětVymazat[3]: Klacík zatím slouží dobře, až ztrouchniví, budeme přemýšlet o moduritu .
OdpovědětVymazat[4]: To bylo to první, co mě napadlo, když jsem viděla výsledek .
OdpovědětVymazat[5]: Dřív měl psa málokdo, takže to nebylo tak strašné, za to dnes, i u nás tomu tak je, kdysi jsem o tom psala i článek .
OdpovědětVymazat[6]: Kdyby byl větší, přidělala bych mu tam metličku od šlehače .
OdpovědětVymazat[13]:To byla, to si piš! Doteď na to dcera s láskou vzpomíná jak tam chodili s ostatníma děckama a bráchou lovit....někdo tam vyhodil starý šicí stroj i se spoustou nití, a dalších věcí potřebných k šití, takže jsem to (krom toho stroje) měla doma. A taky takové krásné nůžtičky na stříhání nití a prostříhávání knoflíkových dírek ve tvaru kolibříka. Bohužel, někam se mi ztratily a když jsem je viděla na prodej na e-shopu za několik set tak se mi protočily panenky....
OdpovědětVymazat[8]: No .
OdpovědětVymazat[7]: Naštěstí ne .
OdpovědětVymazat[10]: Vskutku trefný poznatek!
OdpovědětVymazat[9]: Taková recyklace má občas něco do sebe .
OdpovědětVymazat[11]: Však já si vůbec nestěžuji!
OdpovědětVymazat[17]: Tak to ti vážně docela závidím, to musel být úplný ráj! Škoda těch nůžtiček...
OdpovědětVymazat[24]:To ano, ty mne hodně mrzí....
OdpovědětVymazat[18]: Zkus pinzetu.
OdpovědětVymazatTy jo! Povedená operace :). Ještě, že máš v kabelce tolik věcí .
OdpovědětVymazat[26]: Nebo šroubovák .
OdpovědětVymazat[27]: Občas se sama divím, co se v té kabelce dá najít .
OdpovědětVymazatNěkdo má prostě štěstí na šikovného doktora!
OdpovědětVymazat[30]: Tak jestli si nebydlela v paneláku bez zahrady, tak se i ty hrábě mohly hodit .
OdpovědětVymazatTak už fušuješ i do lékařství, jo? Super!
OdpovědětVymazat[32]: Teď jsi mi vnukla myšlenku, že bych si mohla sepsat, do čeho všeho už jsem ve svém životě fušovala .
OdpovědětVymazat[25]: Myslím, že se mi to už taky stalo, ale byly to jen malé obyčejné nůžky, zachumlaly se mi do zbytků látky a já je vyhodila. Ovšem co je u mě jiná kapitola, jsou neustále vyhazované škrabky. Dokonce jsem se kvůli tomu naučila loupat brambory nožem .
OdpovědětVymazatTo byly dobré časy.
OdpovědětVymazat[35]: Bejvávalo...
OdpovědětVymazatMoc se mi líbí, že jste zpravovali figurku Ben Tennysona ze seriálu Ben 10.
OdpovědětVymazat[37]: A to nebyl zdaleka konec spravování, figurce jsme pak ještě natřeli vydřené místo ve vlasech a na botách na černo .
OdpovědětVymazat[38]: To jste měla vyfotit a přidat do článku, ale vlastně máte pořád možnost. Já občas přidávám aktualizace a vylepšuji články. Vypadalo by to líp, kdyby měl černou hlavu. Když už to máte, tak proč tím nezlepšit článek? :)
OdpovědětVymazat[39]: To měla, problém je, že operaci jsme prováděli asi před rokem a kde je Benovi dnes konec, víc jen Bůh. Nebo skříň .
OdpovědětVymazat[40]: Páni, Janinko. Příjde mi hezké, že si dokážeš vzpomenout na ztracenou hračku a napsat o ní článek. To je super.
OdpovědětVymazat[41]: Moc děkuji .
OdpovědětVymazat[42]: Nemáte vůbec zač, Janinko!
OdpovědětVymazatPěkná protéza . S tou dosáhne dál než s původní rukou.
OdpovědětVymazat[44]: To rozhodně! A to jsme ten klacík ještě několikrát zkracovali .
OdpovědětVymazat[44]: Taková malá Saxana.
OdpovědětVymazat[46]:
OdpovědětVymazatFrajer zachráněnej! a až se mu to zahojí, můžete mu udělat spoustu variant různých protéz
OdpovědětVymazat[48]: Tak to nechci vidět, jak by další experimenty dopadly...
OdpovědětVymazat